Vyhledávání

Všichni, kdo mě trochu znáte, víte, že už nějaký ten rok fandím českému PRIMu. Ve sbírce mám pár starších kousků, ale z moderní produkce zatím nic. Pořád totiž čekám na svoje tak trochu vysněné Orlíky. Loni to vypadalo, že by se sen mohl splnit – PRIM ORLIK RESPEKT 60 už byly hodně blízko… ale nakonec to nevyšlo a priorita byla jiná. Nebudu chodit kolem horké kaše. PRIM je mezi hodinkáři občas trochu kontroverzní téma – jedni je milují, druzí jim nemůžou přít na chuť, zejména v poslední době. Já patřím rozhodně do první skupiny. Přiznávám ale, že i já občas zabrblám a k některým modelům mám své výhrady. O to víc jsem se chtěl podívat přímo do Nového Města nad Metují (NMNM). Chtěl jsem na vlastní oči vidět, jak hodinky vznikají – jak se z kusu oceli a „ručně dělaných“ součástek stanou hodinky, a hlavně poznat lidi, kteří za nimi stojí. Sjednocení značky pod MPM: Konec, nebo nový začátek? Do toho přišel velký zlom v podobě sjednocení značky pod MPM Quality viz. zde. Velká část hodinkové komunity byla zklamaná a začaly spekulace, co bude dál a zda tímto dnem „opravdové“ PRIMky skončily. Přiznávám, že i já jsem byl zpočátku trochu mrzutý a čekal černý vývoj. PRIM jsem ale nezatratil. Sledoval jsem dění, četl rozhovory s novou majitelkou a říkal si: OK… dejme tomu šanci. Třeba nás ještě překvapí. A právě proto jsem se do Nového Města chtěl podívat ještě víc. Až teď se to konečně stalo – a byl to pro mě neskutečný zážitek. Kamarádi mi říkali, že PRIM možná nedělá nejlepší hodinky na světě, ale mají něco, co se jen tak koupit nedá a musí se to zažít. Nepřeháněli. Už při příjezdu na me dýchla historie městečka i ikonické novoměstské oblouky. V manufaktuře samotné pak člověk cítil řemeslo na každém kroku. Lidé, ocel a poctivá hodinařina Především jsem ale potkal úžasné lidi, kteří tam pracují desítky let, své řemeslo opravdu umí a dělají ho srdcem. Když vidíte celý proces výroby – od vývoje, zkušebních 3D modelů a prvního kusu oceli přes obrábění, broušení, kompletaci a měření až po hotové hodinky – a uvědomíte si, kolik poctivé lidské práce za tím stojí, dostane vás to. Mě tedy rozhodně. Jasně, je co zlepšovat: budova je starší, chodby ponuré a část strojů starší (i když plně funkčních a údajně lepších, než by byly nové). I zaměstnanci by si zasloužili hezčí zázemí. Pro velké plány jsou ale potřeba investice, modernizace a spousta práce, což se nestane přes noc. Přesvědčit škarohlídy a udržet se na trhu není jednoduché. Proč tomu fandím více než kdy dřív Já tomu ale věřím. Mluvil jsem s pár lidmi, vyslechl si vize do budoucna a stále si stojím za tím, že PRIMky jsou boží – i teď po sjednocení. Nejen z nostalgie nebo proto, že v nich je kus historie našich dědečků. Ale proto, že na to prostě mají. Za poslední rok je vidět obrovský kus práce dobrým směrem (např. cenově dostupné a super nositelné Spartak 39). Běžná MPM produkce jde sice mimo nás, ale své kupce si najde. Kdo chce premium PRIM, koupí si ty z NMNM – možnost volby tu je. To máte jako u aut. Navíc věřím, že ze sloučení vytěží manufaktura i obchodně. Jedna věc je mít brand pod obří skupinou firem dotovanou CSG, a druhá věc je jet na svoje triko, mít zodpovědnost za více než 100 zaměstnanců a umět se uživit. Výhodu vidím v kontaktech, obchodu a know-how. Chce to jen čas, správné lidi, efektivitu a mít dobře rozdělený brand. Můj sen a cesta za Orlíky tak žije dál. Mám obrovskou radost, že jsem mohl na vlastní oči zažít zrození českých hodinek a udělat si pár fotek. ️ A dokonce jsem přijal pozvání do nově vznikajícího podcastu, kde jsme si nepovídali jen o PRIMu. Ale o tom třeba zase příště! Díky všem, kteří to dočetli až sem a všem doporučuju si tam zajet, podívat se, atmosféru a nahlédnout pod pokličku.

Zdar kluci, malá je s maminkou u tchýně, tak jsem se trochu nudil. Už dlouho jsem měl v hlavě úmysl vylepšit povrchovou úpravu solidně poškrábaného tahu. Nejednalo se o nic hlubokého, spíš mraky vlásečnic na leštěných plochách a opačně oleštěná místa na původně kartáčovaných plochách od brutálního kancldivingu. Bohužel fotky a vlákno mě napadlo udělat až v průběhu operace. Takže nemám foto jak původně tah vypadal, ale uričtě si to dokážete představit. Pouze první fotka je před přeleštěním vnitřních segmentů a již po přematování vnějších částí brusným rounem. Dál je vidět přelepení již přematovaných částí papírovou lepící páskou. Pak detail po přeleštění a konečně samotný výsledek. Kdyby jste se chtěli do toho pouštět, tak potřebujete: 1) Krycí pásku nejlépe papírovou, kterou si navíc zafixujete tah na pracovní plochu 2) Brusné rouno (komerční názvy např. Scotch-Brite, Webrax atd.) 3) Pracovní podložku 4) Brusnou pastu na nerez Leštitil jsem přímou modelářskou bruskou Dremel, ale lze si pohrát i ručně s bavlněným hadříkem. Osobně tak finišuji. Finanční náročnost je asi 100,- Kč na mnoho pokusů. Časová náročnost včetně přípravy je cca 45 minut. Výsledek hodnotím tak 90%. Na leštěných plochách se sem tam objeví stín. Možná by to sneslo něco jemějšího, třeba capecod, ale s tím nemám zatím zkušenost. U matovaných ploch jsem v celku spokojen. Při práci s brusným rounem je důležité udržet směr. Stačí se o pár stupňů pohnout a je to šejdrem. Už jsem to několikrát zkoušel na ocelových tazích a pouzdrech různých Orientů a Seiko pětek, takže jsem to nedělal prvně. Do hodinek samotných bych se ale určitě nepouštěl a přenechal bych věc odborníkům. Takže doufám, že se taky někdo pochlubí, nebo něco přihodí, poradí, ap. J.