Kocour

Hezký příběh. Má ale jedno ALE: S měchovou linhofkou a s objektivy vyrobenými před rokem 1930 byl pan profesor okázán buď na ateliér anebo na velmi dobré počasí. V každém případě také na stativ. Horší světelné podmínky zůstávaly mimo limity, podobně jako možnost fotit pohotově. Anebo takový Saudek. V každém rozhovoru se vychloubá, jak si vystačí se starou flexaretou a plesnivou zdí svého žižkovského ateliéru. Dobrá, vystačí si. Ale všimli jste si, že jeho fotky už se třicet let opakují? Technická stagnace způsobila, že Saudek je nyní svým vlastním plagiátorem. Jeho rané období bylo dobré, ale pak zřejmě definitivně zakrněl. Kdepak, technika je důležitá.

Nesouhlas. Poškrábání a ošoupání hrozí hodinkám pokrytým černým plastem, ale PVD spočívá v úpravě povrchu oceli na molekulární úrovni. Poškodit se dá jen tak, že s hodinkami do něčeho mohutně praštíte, jak se mi bohužel jednou stalo s mými PRS-11. Výsledkem byl nicméně jen malý ťuplík viditelný jen při bližším pohledu.

Na sochy mám malý byt :-) Na obrazy nemám moc prostoru na stěnách, a tak radši chodím na výstavy. Naposledy v sobotu na dekadenci v Obecním domě ("V barvách chorobných".) Poslední umělecké dílo, které jsem koupil, byly kapesní hodinky Zenith z roku 1900 :-)

Junkers a Zeppelin se dají považovat za levnější, ale vcelku solidní značky. Každopádně jsem na ně nezaznamenal žádnou zdrcující kritiku, což se o Elysee tvrdit nedá. Kvalitativně by měly být o něco výše než Poljot, ale to je spíš můj subjektivní dojem než empiricky potvrzený tvrdý fakt. Ani Junkers ani Zeppelin nepoužívají čínské strojky, jen švýcarské nebo ruské. Tím se oproti Elysee nebo Triasu segmentují do poněkud vyšší třídy. (Ruské strojky mají mnohem lepší reputaci než Made in China.)

Svatá pravda! S tímhle tvrzením bude asi souhlasit každý. Tedy, každý, kdo má o věci nějaké ponětí. Mimochodem, Cybere, jestli můžu být tak zvědavý, s čím fotíš, že to má rozlišení 16 nebo 22 megapixlů? Digitální stěna?

Ten argument s dynamickým rozsahem už není pár let pravda, jen tak mimochodem. Nicméně uznávám, že černobílý film středního nebo velkého formátu nelze zatím digitálem nahradit. Když vidím desítky let staré fotky význačných fotografů, vždycky žasnu nad jejich technickou kvalitou. Takový Wiškovský, třeba. Ze začátku měl jenom dvanáct kazet formátu 9 * 12 cm, takže musel hodně přemýšlet, co fotí. A na jeho fotkách je to znát... Krajinu až na nepatrné výjimky nefotím, jelikož se bohužel málokdo do nějaké krajiny vůbec dostanu. Mimochodem, v zimě se vůbec málokdy dostanu mimo kancelář za světla :-( Proto je pro mě stabilizovaný objektiv pravé požehnání. Analogie film - mechanické hodinky, digitál - quartz mi připadá, s prominutím, nesmyslná. Na digitální fotografii mi připadá cenné, že je tvořivější než filmový proces. Když fotím v RAW formátu, můžu nakonec udělat snímek jakýkoli: barevný s libovolnou teplotou světla, černobílý, tónovaný, můžu vyrovnávat ostré kontrasty nebo naopak udělat čistě černý a bílý snímek. Můžu skoro cokoli. U filmové fotografie si tohle můžu částečně dovolit jen v černobílém procesu, protože vybavení barevné temné komory by stálo majlant. Když jsem fotil na barevný film, byl jsem odkázaný na to, co vyrobí fotolab. S digitálem to už naštěstí není pravda. Vždycky mě baví, když rádobyznalci při pohledu na mé fotky formátu 30 x 45 centimetrů znalecky pokyvují hlavou: "To je film, že jo, takovýhle hloubky a jemný zrno by digitál nedokázal..." Cha cha. A ne, není pravda tvrzení, že na počtu megapixelů nezáleží. Samozřejmě, že záleží, když děláte víc než jen pohlednicový formát.

A co fotíš ty? A čím? Já jsem zatím staromilec Fotím hlavně kinofilmovou poloprofi Minoltou Dynax 7. ČB fotografii fotím obyčejnou starou kinofilmovou Minoltou Dynax 505Si (tu mám i jako druhé záložní tělo). Objektivy mám setové 28-80mm & 24-105mm, pak makroobjektiv 50mm, fish eye 17mm, pevné portrétní sklo 100mm, teleobjektiv 80-400mm. Přídavný blesk, makroblesk, hromadu filtrů (včetně systému Cokin), apochromatické předsádky, 5kilový stativ Manfroto, ... Když se nechci tahat se zrcadlovkou, sáhnu po manželčině digi kompaktu Panasonicu, který je pro běžné snímky do formátu A4 naprosto dostačující a díky 12násobnému přiblížení i relativně univerzální. Fotím hlavně krajinu a zvířata. Občas se i zadaří a snímek mi někde otisknou, ale to je jen párkrát do roka. Je to jen koníček pro radost, takže profi výsledky se čekat nedají. Na to navíc ani nemám foto výbavu a čas... Díky za odpověď. Já jsem až do roku 2005 nechtěl ani slyšet o digitální technologii. Pak jsem to vyzkoušel... a objevil jsem úplně nový svět. Zjistil jsem, že digitální technologie už dospěla a že se vyrovná klasické. V některých směrech, zejména ve fotografování ve špatných světelných podmínkách, již digitální fotografie jednoznačně vede. (I když uznávám, že klasické filmové zrno v černobílé fotografii je nejhezčí.) Momentálně mám Canon 350 D s objektivy Tamron 18-200 a Canon L IS 70-200 (jsem líný nosit stativ, tak jsem si koupil stabilizovaný objektiv: nejlepší "sklo", jaké jsem v životě držel v ruce, jsem z něho úplně hotový.) Pro "malé focení" pak Sony W1. Fotím hlavně architektonické detaily a občas i lidi. Kdybych nebyl tak třeskutě líný, poslal bych odkaz na svoji galerii, ale ještě na ni nepřišla řada.

A co fotíš ty? A čím?

Preferuji kůži před kovem. Je to pohodlnější. Kovový tah musí být buď úplně těsně upnutý anebo plandá, což nesnáším. Kromě toho je těžký, což při delším nošení je nepohodlné. Nosil jsem kov dlouho, od 12 do 27 let. Teď ve 39 nemám žádnou chuť se ke kovu vrátit. Kvalitní kožený řemínek vydrží dlouho, aniž by smrděl. Některé jsou zespodu pokryté gumou, takže se v nich dá i plavat. Mám jednu výjimkou s nekoženým řemínkem: textilní NATO na PRS-11, které si beru na plavání nebo do terénu. Skvělá volba: pohodlný trvanlivý pásek, který je prodyšný a vhodný tudíž i do tropů. Kromě toho se dá i vyprat.

No přece pejsek a kočička pekli dort. Z toho nejlepšího dali ze všeho kousíček a vyšel moooc dobrý dort Až se pak z něho po.... Zvláštní. Zrovna jsem chtěl napsat, že to jsou asi jediné primky, které se mi kdy líbily. Decentní retro, a to retro jiného typu než z těch nešťastných 50. až 70. let.

:lol: Nevadí, na přijímání gratulací si čas najdu vždycky :-)

Třeba to byla součást testu a la COSC.

Ještě anketa "domácí mazlíčci se zvláštním zřetelem na hlídací psy".

Mimořádně s Jeremym nesouhlasím. Použité hodinky jsou zajíc v pytli. Mohlo je předtím nosit nějaké prase, které s nimi zacházelo praseckým způsobem, i když to napohled není vidět. Prestižnější značka také koneckonců není záruka vyšší kvality. Já naopak preferuji méně známé značky, kde člověk platí méně za "prestiž" než za vlastní výrobek. Co třeba tohle: http://www.guinand-watch.com/31_HS_03.html

Čaj: keňský černý nebo čínský černý Keemun a Yunan. Denně vypiju tak 2 litry nejméně. Občas Earl Grey (Twinnings) nebo něco jiného. Víno: obvykle chilské, argentinské nebo jihoafrické. Oblíbená specialita: švýcarské bílé Valais, pozdní sběr. Něco jako Tokaj, ale lepší. Mňamka, bohužel dost drahá. Portské: Sandeman. Minerálka: nejraději Magnesia, jinak Matonni. Voda: z vodovodu. Pražské vodárny dodávají kvalitnější vodu, než se prodává v plastových lahvích. A levnější. Whisky: poslední dobou skoro nepiju. Jiný tvrdý alkohol: velmi zřídka, většinou na nějakém večírku. Pivo: žádné. Nechápu, jak to někomu může chutnat, vždyť je to odporně hořké, brrrr, fuj. Vysvětlí mi to někdo?