Rozhodl jsem se překonat vrozenou lenost a sepsat několik postřehů o hodinkách, které nějakou dobu vlastním, před pár týdny se vrátily z „Onyxových lázní“ a aktuálně dlí na mém zápěstí. Jde o Omegy Speedmastery Mark II., hodinky s pohnutou a zajímavou historií, které jsou takovým mladším a opomíjeným bratříčkem starších Moonů. No a jak to v rodinách bývá, o někom se mluví, o někom se jenom ví a nikdo netuší, jaký potenciál se vlastně v tom ošklivém kačátku skrývá.
Kde začít? Prameny tvrdí, že na počátku byl projet Alaska. Inženýr NASA James H. Ragan chtěl hodinky, které by vydržely teplo i chlad na povrchu Měsíce. Projekt vyústil v několik prototypů, které nejsou úplně předmětem našeho povídání. Nicméně projekt se nepodařilo dotáhnout do aktivní služby (z důvodu vysokých nákladů) a Omegu trochu tyto náklady dost trápily. Monochrome watches říká, že po prezentaci prototypů projektu Alaska (celkem jich bylo vyrobeno 5) NASA rozhodla, že model Omega Speedmaster "Moonwatch" 145.012 je stále pro službu dostatečný, takže projekt Alaska šel k ledu. Tento projekt však stál Omegu více než 1 milion švýcarských franků a to byl důvod k implementování některých prvků tohoto projektu do sériových hodinek. Toto rozhodnutí vedlo ke vzniku řady Speedmaster Mark Series.
Nabídla proto posléze NASA model, ve kterém využila některé technická řešení, původně určené právě pro projekt Alaska. Co se ale nestalo – Moony se ukázaly jako plně vyhovující a tak NASA s díky odmítla. No ale co s tím? V Omeze dali hlavy dohromady a pak přišlo rozhodnutí pustit tento model na trh. V roce 1969 tak přichází Omega Speedmaster Mark II., 145.014.
Moony však stále (jak dnes víme) zůstaly ve výrobě také.
Od roku 1969 vyráběla společnost Omega celkem tři varianty hodinek Mark II - jednoduché černé rozložení ciferníku podobné známějším modelům Moonů, šedý "Racing Dial" s barevnou vnější stopou a pozlacenou verzi se zlatým ciferníkem a vínovým tachymetrickým prstencem. Výroba byla ukončena v roce 1972. Do kosmu se podle všeho nikdy nepodívaly, ač původně měly….
Speedmaster Mark II byl používán pouze během výcviku: astronaut Skylab-4 Edward Gibson měl na sobě svůj Speedmaster Mark II po zotavení v únoru 1974 (Foto: NASA).
Tvar pouzdra byl v té době vnímán jako pokrokový a moderní, a měl nahradit stávající Moony. Šlo o tvar tonneau (my normální tomu říkáme soudkové pouzdro). V pouzdře se nachází téměř identický monochromatický ciferník se třemi charakteristickými subciferníky zakryté plochým sklíčkem, vystupujícím nad hranu samotného pouzdra. Kroužek tachymetru je natištěn uvnitř, pod sklem. Tento nový tvar pouzdra postrádal výstupky, ale umožňoval lepší integraci tlačítek a korunky, díky čemuž byl jednolitý a tím i odolnější vůči nárazům. Tachymetrická luneta svým umístněním byla také méně náchylná k poškození. Otázkou je vhodnost použití klasického skla, když Moony mají svůj hesalit (právě z důvodu pobytu v kosmu a zabránění rozptylu střípků při rozbití). I na ruských Šturmanskiích je dán plast, no asi to v Omeze vyhodnotili jako zbytečné a Marky II. mají sklo klasické. Myslím, že i výrobní cena byla možná nižší, díky tvarově jednoduššímu a symetrickému pouzdru. Ale to je jen domněnka.
Dle tehdejších článků byla vodotěsnost hodinek zvednuta na 120m, což je překvapivé, vzhledem k tomu, že nemají šroubovací korunku a ani tlačítka. Možná najdu odvahu a zkusím to, protože máme přetěsněno. Uvidíme.
Jak píší jiní autoři, Omega Speedmaster Mark II stále spoléhal se na základní, ale spolehlivý kalibr 861, vačkovou variantu historického kalibru 321. Toto cenově výhodnější pojetí kal. 321 bylo plně testováno v prostředí vesmíru (po roce 1969) a prokázalo, že je spolehlivým dříčem.
No, a proč jsem si je vlastně pořídil? Ono, Moony (bože jak já jsem je chtěl a když jsem je koupil, zažil jsem pravou chrononirvánu) byly moje srdeční záležitost a jejich vzhled je něco, co mě nikdy neomrzí. Ale chtělo to ještě něco jiného. Marky II. jsou opravdu takové ošklivé káčátka. Na první dobrou jsem si říkal, že tohle nikdy nosit nebudu. Ale s přibývajícím věkem a zkušenostmi jsem zjistil, že na nich něco je. Omega se nebála jít do něčeho nového, nebyl to recyklát již použitého. Celá ta MARK řada (která si zaslouží vlastní článek) byla v mnoha ohledech nová a na mě dýchá dobou, kdy se Omega ještě neprofilovala jako luxusní značka, ale jako značka drahá, nicméně určená pro lidi, co chtějí kvalitní hodinky do nepříznivých podmínek. Není to stylovka na první dobrou, je to kus železa, který je funkční, má za sebou kus historie a hlavně pořád je to Omega, jako brand, který mi je ze všech asi nejbližší. Takže po nějaké době rozhoupávání se přišel čas na nákup.
Jak se to nosí? Nejsou to Moony, to je třeba si uvědomit. Je to kus hodinek (na svou dobu vzniku), velikost je cca 41x45x14mm. Jsou pohodlné, ale poměrně vysoké a s košilí se občas musí trochu válčit. Mají cca. 135 gramů, což není žádná tragédie, takže si na sebe rychle zvyknete. Kartáčové pouzdro je magnet na škrábance, stačí zip od bundy, nebo kapsy batohu a je vymalováno. Nicméně to k nim nějak patří. Super detail je ta leštěná ploška po stranách pouzdra, která je posouvá designově na vyšší úroveň. Ale zase… je to leštěné, tudíž vlásečnice. S tím se holt musí počítat.
Pokud u Moonů špatně snášíte to, že je nikdo nepozná a na ruce vypadají nenápadně, u Marků je to ještě markantnější. Nikdo o ně pohledem nezavadí. Pokud chcete něco, co přitáhne pohled a ocenění, běžte jinam. Tohle zaujme jen pošuky, co ví, na co se dívají. Na druhou stranu asi nebudu mít strach o to, že mi je někdo šlohne, protože nepůsobí draze (a cena zas tak úplně zanedbatelná není, vč. servisu, který bude nutný vždy).
Trochu válčím s touhou dát na ně řemen. Mají rozpětí 20mm, což je v pohodě, ale pouzdro je širší a mě nedělá dobře tam mít u řemenu takový ten schod. Originální tah je plynule navazující na hranu pouzdra a tak se mi to líbí, nicméně mám rád i kůži a tak nevím, jak se s tím psychicky vypořádám. Musím zkusit a uvidím, nějaké to rallye jim asi bude slušet. Tah je super, lehký a pěkně se ohýbající, takže se nosí moc fajn. Spona je klasicky plechová, ale v době vzniku standard a drží pěkně. Co bych ještě zmínil je nutnost nemít úplně olšové ruce při výměně, protože na tahu jsou takové ty výřezy na stěžejky tvořené hranami plechu, ze kterého jsou koncovky a špatně se tam leze vystěžejkovačem. Ale to je jen takový můj povzdech člověka, kterého příroda obdařila „výjimečnou“ manuální zručností.
Na Uncleseiko prodávají i tah, který je kompatibilní jak s vintage verzí Marků, tak i s novou reedicí, která je o fousek větší, je v automatu a je sice moc pěkná, ale nějak mě míjí. Nicméně pro ty, kteří nechtějí na zápěstí veterána, ale stroj technologicky odpovídající 21. století, má možnost.
Co závěrem? Vyzdvihnul bych poměr cena/výkon. Za hodinky jsem dal řádově 2/3 ceny mých jetých Moonů, s tím, že strojovna je stejná, pořád Omega a nikdo kolem mě to nemá. Pro nás fanoušky, co máme rádi tuhle značku a jediným řešením je spoléhat se na movitější kolegy, že něco pustí v inzerci, je to ideální cesta ke kvalitnímu chronografu. Navíc mají za sebou příběh jsou pořád spojené s tím vesmírem, což je super. Na netu jsem se dočetl, že se jim přezdívá Daddy Watch, protože spousta lidí si je pamatuje ze zápěstí svých otců a přijdou jim hodně oldschool a usedlé. Já jsem fotr od tří dětí a naopak mě tahle spojitost těší. Sběratelé a fanoušci je pořád nějak přehlíží. Je to škoda a myslím, že přijde doba, kdy si na ně svět vzpomene a pak už budou za bambilion a kouzlo bude pryč. Jsem rád, že jsem to ještě stihnul.
Tohle moje povídání je jen tak pro zábavu na koleně, proto pokud najdete nepřesnost, chybku či doplňující info, nekamenujte mě a pište do vlákna, aby i ostatní věděli. Ty hodinky si to zaslouží a já nejsem děd vševěd, takže se dopředu za možné nepřesnosti omlouvám...
Obrázky jsou z hlubin netu, ale snad s právy nebude problém. Svoje foto budu postupně dodávat.
Moje krásky....
