Pan Wasserman vyjde z domu. Potřebuje taxi. Ejhle, jeden volný právě přijíždí. Pan Wasserman ho staví, nasedá a pochvaluje si:
„Tak se mi to líbí.“
Taxikář se ozve:
„Perfektní načasování. Jako Chajim.“
Pan Wasserman se diví:
„Jaký Chajim?“
„Chajim Jankel, samozřejmě“, odpovídá taxikář, „člověk, kterému vždycky všechno vyšlo. Jako vy. Potřeboval taxi. Přijelo taxi. Ne jako já. Když já potřebuju taxi, vystojím důlek.“
Pan Wasserman ho chlácholí:
„Nikdo není dokonalý.“
„Kromě Chajima“, oponuje taxikář. „Byl to mimochodem i skvělý atlet. S fotbalem to dotáhl až do Tatranu Prešov! Ne jako já. Já jsem dobrej okopávat tak akorát brambory.“
„Tak tohle znám“, utěšuje ho pan Wasserman.
„Ojvajvoj“, nedá se zastavit taxikář, „Chajim tancoval skoro jako Harapes. To já mám obě nohy levý!“
„Jak vás tak poslouchám“, podotknul pan Wasserman, „tak ten Chajim Jankel musel být opravdu extratřída!“
„To jste tedy trefil“, naříkal taxikář, „třeba doma. Chajim nikdy nezapomněl žádné výročí, narozeniny, jmeniny a šmeniny. Učiněný poklad. Nikdy nepotřeboval žádné řemeslníky, všechno opravil sám. Ne jako já. Měním žárovku, a celá čtvrť je bez proudu.“
To už začínalo být i pro pana Wassermana zajímavé:
„To na světě asi není mnoho takových, jako Chajim Jankel.“
„No to si pište, že ne“, kvílel taxikář, „jak se Chajim choval k ženě? Dokázal pro ni udělat první poslední. Nikdy se nehádal. Ne jako já, klidnýho slova u nás neuslyšíte.“
„To musel být zážitek“, odtušil pan Wasserman, „se s takovou mimořádnou osobností setkat!“
„Já jsem se s ním“, povídá bezbarvě taxikář, „nikdy nepotkal.“
Pan Wasserman je překvapen.
„A tak odkud toho o něm tolik víte?“
Na to taxikář dutě:
„Vzal jsem si po něm vdovu.“
