Duke650

GZ Loděnice... bývalý kolega tam několik let pracoval... ale vinylový dárek jsem žádný nedostal

Ty dva posty jsem nedával plánováně. Staré desky PF mám hodně rád, ale sólové věci od RW ignoruju

RW patří do žumpy https://news.headliner.cz/novinky/tvuj-nazor-je-nechutny-roger-waters-se-oprel-do-bona-kvuli-izraelsko-palestinske-valce

Upravil bych to na "Some audiophiles..."

Nebudu to tady hledat a opakovat, k tématu vlivu nejslabšího článku řetězce (= akustika místnosti) jsem už napsal dost...

tím se asi vysvětluje, proč mám všechny mechanické kousky v šuplíku a Garminy na ruce

Pánové, dojmy a pojmy, hodinky a holinky... Zpátky ke kořenům. Cílem hi-fi nadšenců byla od samého počátku snaha dostat reprodukovanou hudbu co nejblíže tomu, co vylezlo ze studia. Jasné jako facka, high fidelity = vysoká věrnost. Pak se do toho vložil marketing. Páč když jsou dva zesilovače dvou výrobců technicky naprosto identicky hrající strojky, tak za jeden dáš o tisíc dolarů víc, protože má přece čelní panel frézovaný z hliníkového ingotu a má cool antivibrační nožičky a zlaté terminály a modré LED diody, leták se hemží pojmy jako koherentní podání tranzient, pátá generace kabelů z bezkyslíkaté mědi a podobně... tak se jedna odnož hi-fi postupně vyvinula /nechci říct degenerovala/ do high endu, kde je to hlavně o malování vzdušných zámků a bling factoru (čest výjimkám). To jsem ale odbočil, takže zpět ke gramofonům a původní otázce "ale fakt to má z vinylu dobrý zvuk, nebo je to prostě jen nostalgie?" Gramo / vinyl má neoddiskutovatelné limity. Ten, komu je cílem věrná reprodukce, to dávno ví, a vydal se jinou cestou. Ten, komu se líbí všechny ty doprovodné atributy, ať už technické (některé gramofony jsou pěkná strojařina) nebo sociální/prestižní (hele kámo čum mám placku za litr nebo ty vado tento zesík stál dvě kila, každý z nás zažil ten pocit hrdosti na vlastní aparaturu...) nebo čirá nostalgie z těch rituálů, ten si to užívá a více či méně vědomě / nevědomě nemá jako prioritu 1 co nejvyšší věrnost zvuku - IMHO naprosto v pořádku, posluchač má libé pocity a já je nikomu neberu, fakt nejsem kazišuk, abych někomu tvrdil "ne tobě se to nesmí líbit, hraje to blbě" Mám jen jednu PROSBU: nezaměňujme subjektivní dobrý pocit z celého toho balíčku smyslových vjemů s objektivně věrnou reprodukcí nahrávky.

Jo

FiiO dle manuálu podporuje Airplay, takže by to mělo fungovat s Kef LS50 wireless

https://forum.fiio.com/note/showNoteContent.do?id=202310240143561582009

https://zbranekvalitne.cz/zbrojni-prukaz/testove-otazky

Včera to byl Besední dům Filharmonie. Dvanáctá řada uprostřed, za malým pódiem varhany, na pódiu křídlo Steinway, akustická baskytara, loutna a hrnek čaje. Magické ticho půl sekundy po doznění každé skladby, pak vřelý aplauz vnímavého publika. Párkrát husina, 3x mi něco spadlo do oka, 2x potlesk ve stoje...

Bill Laurance a Michael League jsou dva muzikanti z mých top 3. A dnes jsem je mohl vidět a slyšet naživo. Byla to nádhera...

Na můj vkus mnoho plexi a málo metal třeba na Esoteric Grandioso T1 bych se vydržel koukat hodiny. Sice by u toho hrála hudba ze streameru, ale oko strojaře by vrnělo blahem https://www.theabsolutesound.com/articles/esoteric-grandioso-t1-turntable/

Není to taková pecka jako Band Of Brothers, ale je mrazivé vidět tam mladičké kluky ve věku mého syna

Už zítra

Tak pohled na toto album vyvolal flashback jak sviňa ... je to už cca 40 let, ale stejně si to pamatuju ... jako středoškolák jsem dorazil domů po půlnoci, nastartoval Tesla NZC (asi 431), nasadil šitová polská plastová trapně červená sluchátka s papírovou membránou a ohulil skladbu Living in America ... po chvíli jsem si říkal tvl to je šmejd, hraje to nějak potichu, takže volume ještě kus doprava ... no a pak už jen nechápavé obličeje rozespalých rodičů ve dveřích pokoje ... zapomněl jsem přepnout výstup, celou dobu to řvalo z beden a sluchátka mlčela

Hmm, horší než RW v hires je už jen RW na vinylu ... oh wait, vlastně RW live to posluchač dostane i koňskou injekci antisemitismu nikdy mu neodpustím, jak rozjebal Pink Floyd