Mý rodiče jsou ročník 47 a 48 a dodnes sjíždí svahy v Rakousku, mámě nedělá problém výlet 20km v horách, cestuje po evropských muzeích a výstavách, táta je zas co týden v lese, ve kterém hospodaří. Za kariéru na pojištění zaplatil virtuální doživotní ordinaci s rajcovní sestrou a fakt bych nechtěl, aby je teď někdo hodnotil jakože “bábo, dědku, stačilo, jste přes limit”.