Jump to content

Ivan Lelák

Member_50
  • Posts

    3,855
  • Joined

  • Last visited

3 Followers

Profile Information

  • Pohlaví
    Muž
  • Fanoušek značky
    Fortis, Hamilton, Tag Heuer, Eterna, Sturmanskie, Prim, Traser, zatím platonicky Longines, Breitling, Panerai...

Recent Profile Visitors

13,419 profile views

Ivan Lelák's Achievements

Megazávislák

Megazávislák (7/8)

  1. Nádhera. Na tohle auto jsem kdysi slintal i v reálu, škoda, že jeho kariéra netrvala déle..
  2. Už jsem se tu vyznával ze svého vztahu k americké značce Fisher Space Pen, oficiálnímu dodavateli propisovaček pro americké kosmické lety. Nejvíc mám modelů Bullet, je to model, který je neobvyklý svým designem a velikostí (spíš malostí), nosila ho kdejaká celebrita a skončil dokonce v jakémsi světově profláklém muzeu moderního umění. Bulletů mám celkem 11 ale neodolal jsem a už před lety jsem koupil model AG-7 (AG - Anti Gravity), což je přesná replika původního modelu, který pan Fisher v roce 1965 vyvinul pro NASA a který se poprvé dostal do kosmu v roce 1967 na palubě Apollo 7. Ta propiska není nijak extra zajímavá, ale prostě jsem ji musel mít. Později udělali u Fisherů novou verzi, speciálně pro lety amerických raketoplánů, pojmenovali ji Shuttle Restractable a ta byla na palubách všech raketoplánů, od úplného začátku v roce 1981. Řekl jsem si, že ani toto pero nesmí žádnému fandovi kosmonautiky a značky FSP chybět a včera dorazilo. Je trochu štíhlejší a nepatrně delší než AG-7, nevím proč. Osobně se mi drží lépe silnější pera, astronauté to asi mají trochu jinak. Ale i tak se drží, a hlavně píše, parádně. Mnozí znáte příběh per Fisher Space Pen, pro ty co ne, jen zopakuji, že značka se do kosmu dostala především díky revoluční náplni. Běžná propiska totiž ve stavu beztíže nepíše a tak psali astronauté programu Mercury a Gemini obyčejnými tužkami. Tam byla zase velkým nebezpečím obyčejná tuha, resp. možnost ulomení hrotu a jeho vniknutí do elektroinstalace. Paul C.Fisher proto vyvinul speciální náplň. Vlastní inkoust je vysoce elastický a tixotropní, takže v klidném stavu je tuhý a zkapalní až při styku s pohybující se kupičkou. Za prostorem s inkoustem je píst a za ním je komora, naplněná dusíkem na tlak 343 kPa. Výsledkem je nevysychající inkoust, nestékající po hrotu pera, píšící ve všech polohách a v beztížném stavu, na suchý, mokrý i mastný povrch, dokonce i pod vodou nebo na papír politý olejem, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
  3. Měl jsi to v kabině nebo spodním úložném prostoru? A může podle přepravních podmínek společnosti takový nůž (= vyhazovák, čepel 7.6 cm) do kabiny? Já dávám obvykle na cestu Leathermany do kufru a dolů do zavazadlového prostoru. Po dobu cesty se bez nich v kabině obejdu.
  4. Kde jsi ho měl? Jak dlouhou má čepel?
  5. Doplním ještě dnešní foto, i když čím víc je skalka zaplněna kameny, tím méně jsou vidět přírůstky, byť kdykoliv na ní dělám, vždy v podobném rozsahu. Ale jestli jsem druhý den po začátku položil 3 metry čtvereční, stejně jako první den, rozdíl byl veliký, dnes už nové 3 metry sotva vidím sám. Dnes ale píšu kvůli něčemu jinému - rád bych začal řešit osvětlení. Mám představu o solárních lampách, základem by mohly být třeba bílé koule a pak ještě nějaká jiná světla, třeba se mi líbila taková plochá svítilna na nožce, která svítí jen dolů a světlo se odráží od povrchu. Asi bych přivítal i pár bodovek, svítících třeba na konkrétní rostlinu nebo skupinu kamenů apod. Nechci asi levná světla z marketu, protože přestanou brzo fungovat a moc nesvítí (zjistil jsem, že jsou i velké rozdíly ve výkonu, resp. svítivosti), ale dám na odborníky. Můžete se podělit o své zkušenosti a poradit? Díky
  6. Původní pneu tam už nejsou, ale nemyslím, že by se nedalo jezdit na jakýchkoliv pneu. Některé jsou lepší, jiné horší, ale předpokládám, že holky na tom skútru najezdí 1000 km ročně pohodovým tempem a bude jim jedno, co tam mají za gumy. Nejde o dobrodruhy. Někdo jezdí na dovolenou na kole, které jede 20 km/h. Někdo na velké motorce, někdo obytným autem, někdo spí v osobáku. Já mám na velké motorce naježděno 350 tisíc km po celé Evropě a když si udělala dcera minulé přítelkyně ŘP na motorku do 11 kW a dostala Varadero 125, vyrazili jsme na dvou velkých BMW + Varadero do Alp. Přesuny jsme jeli 100-110 km/h a šlo to, no tak jsme byli v cíli o hoďku později. V kopcích Varadero hodně vadlo, ale počkali jsme na ní nahoře. Dlouhé roky jsem jezdil turistiku kromě velké motorky i na čínské replice Hondy Gorilla, přestavěné na cestování, motor 150 ccm, kola 8". Lidi mne označovali za dobrodruha, ale ono to tak nebylo, motorka byla lehoučká, celkem pohodlná, denní etapy kolem 500 km byly v pohodě, párkrát jsem ujel za den 700 km a jednou 1000, to už byl ale extrém. Prostě to jde a není to myslím o nějaké sebemrskačské úchylce.
  7. Pěkná ještěrka:-)! Jsme z kraje opuky (podhůří Orlických hor), v okolí jsou z ní postaveny zídky, stodoly i stále obývané domy. Máš pravdu, opuka se časem rozpadá, ale mám s ní už nějakou zkušenost. Mám ji třeba už 10 let u domu a garáže, jsou tam z obrubníků takové "záhony", oddělující dům a chodník a v nich opukové šutry. Jasně, rozpadá se to, ale protože jsem vybíral především masivní kameny bez prasklin, není to tak hrozné a je to stále koukatelné. Podobně mám asi 3 metry dlouhý chodník mezi mnou a sousedem, také slouží už asi 8 let, i na tu kupu vedly v jednom místě jakési přírodní opukové schody a předpokládám, že podobné to bude u skalky. Občas něco praskne, když se něco rozpadne na víc kousků tak se to doplní, ale myslím, že na 20 let bude vystaráno. Navíc se budou kytky rozrůstat, některé budou tvořit zelený koberec a kameny budou vidět méně.
  8. Chlapi, na skůtru 125 ccm se dá jezdit na dovolenou! Jede to přes 100 km/h (podle hmotnosti více či méně) a to stačí, i když v kopcích to vadne. Doporučuji topcase, větší plexisklo, případně chrániče rukojetí, prostě si to udělat komfortnější. My koupili starší Yamahu N-max 125 poměrně nedávno, hlavně pro dámskou část, aby mohla dojet do práce, na nákup ale hlavně na občasné výlety. Dcera se s ním začala seznamovat po ulici poměrně nedávno, o víkendu jsme už dali zkušební okruh, jen 10 km, ale je to pokrok, v životě nic takového neřídila a je nadšená (já za ní jel na BMW C1)
  9. Na kupu, kde roste skalka, dávám zezadu celoročně ostříhané větve z plotu, keřů, okrasné trávy atd. a vždy 30.4. alternativně pálíme čarodějnice, samozřejmě pod dohledem a s hasícími prostředky v pohotovosti. Stejně tak i letos, byť díky popelnici na bioodpad možná naposledy a konečně zmizela hromada větví, která byla vidět při pohledu na skalku. V posledních 2 týdnech jsem se potýkal s rýmičkou, tak přibylo jen pár kamenů a zasadilo se pár věcí, ale přivezli mi traktor ze servisu, tak jsem o víkendu posekal, byť to šlo blbě, tráva byla vysoká a budu to muset zopakovat. Ale zahrada prokoukla a ve skalkování snad budu zase každý den aspoň chvilku pokračovat.. Miluju to tady, jsou tu nádherná rána, třeba dnes byl božský klid a ticho, které odněkud rušila jen kukačka, vždy obejdu se psem zahradu, dám na terase kávičku a pak teprve vyrazím do práce. Ale jsou tu i úžasné večery a bezkonkurenční západy slunce. Jsme na okraji vesnice, po zahradě chodí zajíci, srnky, večer tu poletují netopýři, chrousti, sedíme na terase, popíjíme, z grilu voní flákota a výhled na skalku je o to hezčí. Snad se nám podaří ji udržovat v pěkném stavu. Jen ten bazén, který doteď zakrýval výhled na nevzhlednou kupu, budu muset časem víc zakopat.
  10. Sezóna začíná, já přivezl domů ze zimoviště Důru, i když to na nějaké větší kempování letos nebude. Ale proč píšu - uvažujeme o koupi staršího obytného auta a i když mám rád vestavby v dodávkách, přikláníme se spíš k něčemu většímu, délka kolem 7 metrů, do 3,5 tuny ale s přiměřenou doložností. Chceme, aby nám auto vydrželo dlouho a protože do důchodu už není daleko, možná s ním časem vyrazíme třeba na měsíc, i déle. Tím zdůvodňuji preferenci klasické obytky před dodávkou. ALE - existují 3 koncepce - polointegrál, integrál, alkovna. S alkovnou jsem před pár lety jezdil 3 týdny po Novém Zélandu, kupodivu to šlo a bylo to praktické. S výškou jsem problém neměl, spotřebu neumím posoudit a aerodynamický hluk byl v normě. A uvnitř to bylo super. Osobně se mi to ale moc nelíbí a tak se chci zeptat: - existují běžně polointegrály se stahovací postelí nad kabinou, kde se dá pod staženou postelí normálně sedět na otočených sedačkách řidiče a spolujezdce a kolem postele se dá projít zvenku dozadu do auta? Nebo je to spíš výjimka? Nedělá vytažená postel za jízdy bordel (klepání, vrzání..)? Lze postel vytáhnout ke stropu i s ložním prádlem? - dotaz k integrálům - různě slýchám, že je u nich problém s opravitelností přední části, resp. dostupností a cenami světel, nárazníku, okna atd. Stát se může cokoliv a uvědomuji si, že vesměs u všech obytek může být podobný problém, pokud dojde k poškození obytné nástavby, třeba při nárazu zezadu, ale z nějakého důvodu si to víc uvědomuji u integrálů, snad proto, že stačí kamínek a přední okno či světlo může být KO. Máte s tím zkušenost? Je třeba se bát, pokud jde třeba o 10-15 let staré auto? Jak dostupný je kompletní servis? Díky. PS: Bohužel, s novým autem přijde i loučení s Důrou, bude to těžké, hodně jsme toho spolu zažili. Ale letos si ji ještě užiju..
  11. Bydlím v domku na vesnici, postavil jsem ho před 16 lety. Od konce roku 2009 mám - kromě psa - i kocoura Mňaugliše, klasický mourovatý. Je to kocour venkovně vnitřní, někde je v noci venku, v poslední době spíš uvnitř, v zimě je uvnitř víc, v létě míň. Trvalo mi to kdysi delší dobu, než jsme k sobě našli cestu, vždy jsem měl jen psy a tohle je úplně jiné. Ale podařilo se. Na to, že mu je 15 let, vypadá dobře, v posledních letech jsme mu 2x zachránili život, když přišel po nějaké rvačce, vloni to byla vyhozená čelist, to vypadalo blbě, nebýt operace, nepřežil by, i tak jsme ho krmili pár dnů stříkačkou, byl to opruz. Mám ho rád, chodí s námi (se mnou a psem) na procházky, je to kámoš. O víkendu přivezla Monča z práce (domov pro seniory) kočku, která tam bydlela možná pár let. Přitoulala se tam, ujala se jí jedna klientka, co má samostatný pokoj v přízemí, takže kočka chodila oknem dovnitř i ven, někdy spala v pokoji s paničkou, jedla často zbytky z kuchyně. Personál ji dal vykastrovat, je očkovaná. Podle někoho jí je 6 roků, ale neví se to jistě a mně spíš přijde jako odrostlý teenager. Nevím, víc nám snad řekne někdy veterinář. Bohužel její panička musí domov opustit a protože se podle chování personálu nad číčou stahovala nejtemnější mračna, Monča se rozhodla ji zachránit. Půjčil jsem si pro první období klec a Micinku (tak se jí prý říkalo) jsme do ni umístili. Má tam záchod, deku, misky s jídlem a vodou a visící hračku. První den byla ve střehu, smutná, když jsem se ke kleci přiblížil, nepanikařila, ale otočila se ke mně zády. V noci jsem ji šel utěšit a celkem rychle šla pohladit a dokonce se jí začalo líbit šimrání. Už ji i pouštíme po bytě a ona se za chvíli sama vrací do klece, kde se cítí v bezpečí, takže super. Dá se vzít do náruče, ráda se mazlí a je čím dál hravější. Je drobnější, jí málo, navíc si ještě zvyká na kočičí jídlo, chodí na záchod, je čistotná, furt se myje, klidná, bystrá, ale už se v ní občas začíná projevovat malý ďáblík. Takže super. Pes si jí moc nevšímá (s kočkami je kamarád, navíc je to už nemocný senior) ale mám strach o Mňaugliše - je mu 15, má to doma zajeté a tohle je nevítaná změna. Není konfliktní, tak se radši snaží zdekovat ven a domů jen na jídlo, někdy ani to ne a tak mu dám misku na terasu. Ani nová Míca po něm nejede, spíš ho jen z klece pozoruje, aspoň zatím. No a teď ten dotaz - jak postupovat, aby se ty 2 kočky naučily spolu žít pod jednou střechou? Oddělit je nebo nechat od začátku spolu? Přivedl už někdo z vás domů, ke staré kočce, která tam byla doma, novou a mladší..? Díky.
  12. Díky. Můj záměr je mít nahoře největší, postavené kameny a čím víc do stran a dolů se mohou zmenšovat, kromě několika lokálních míst, kde budou větší kameny i na úbočí či úpatí "hory".
  13. Gratuluji, Suunto považuji za skvělé hodinky. V roce 2017 byly Suunto Spartan Sport mé první chytré hodinky, nic moc neuměly, ale to podstatné ano, obsluha byla úžasně jednoduchá. Měly dotykový displej, za což je garministé odsuzovaly, protože dotykáč na sportovních hodinkách neměl údajně co dělat. Má zkušenost byla ale vynikající a čas mi dal za pravdu, kromě řady Fenix mají dnes Garminy dotykový displej také. Po Suunto jsem koupil Garmin D2 Charlie, které ještě dotykový displej neměly, sice mi chyběl ale ty hodinky mám dodnes, proti tehdejším Suunto toho uměly mnohem víc (mnoho z toho využívám) a nakonec do práce Samsung, které nemají se sportem moc společného, vydrží 2 dny, ale jinak jsou skvělé. Neumí mnoho věcí, co Garminy, ale na druhou stranu umí věci, které ani moderní Garmin neumí. Ale to jsem odbočil. S dovolením se zeptám: - jaká je výdrž Tvých Suunto? O kolik ji prodlouží v našich podmínkách solár? - co přesnost barometru, resp. výškoměru? U hodinek s barometrem je problém, že pokud jsi delší dobu na jednom místě a změní se atmosférický tlak, "ujede" i výška. Proto se doporučuje výškoměr pravidelně, ale ideálně před každou akcí, kde mi o záznam výšky jde, kalibrovat. Mé Garminy D2 Charlie, což jsou letecké speciály, si s tím umí kupodivu aspoň částečně poradit. Nevím jak to dělají, když není standardně zapnutá GPS, ale stává se, že při setrvání na stejném místě se tlak mění, ale výška plus mínus zůstává. Po delší době se ale změní také, naštěstí mne kalibrace baví a protože mám u domu výškovou značku, kalibruji výškoměr pokaždé, když s hodinkami někam jdu. Jak v tomhle fungují Tvé Suunto? A jaký tlak ukazují - reálný atmosférický tlak nebo tlak přepočtený na hladinu moře? Díky a ať Ti Suunto slouží.
  14. Mám zkušenost jen se dvěma modely Samsung, jedněmi staršími Garminy, staršími Suunto (jejich dlouhodobý test tu ještě někde je) a jedněmi českými (ve skutečnosti čínskými) šunty, které jsem koupil ze studijních důvodů a teď je chci někomu darovat. Smartwatch nejsou na Chronomagu v popředí zájmu, i já mám trochu problém je nazývat "hodinkami", ale i tak jsem rád, že tu mají důstojný prostor.
  15. Včera jsem si máknul. Začal jsem rovnat šutry i nahoru a bohužel jsem si vymyslel, že tam dám ty největší a poskládám z nich "Adršpach / Skalisté hory / Stonehenge", jak se mi tak porůznu přátelé smějí. Bohužel nemám jinou možnost, než tam kameny, těžké 20-40 kilo, vytahat po jednom ručně a tam je skládat. Zdaleka není hotovo, ale večer jsem myslel, že chcípnu a dnes ráno jsem se musel přemlouvat, abych vstal z postele. Bohužel, noční mrazíky se na některých rostlinách podepsaly, nicméně tulipány, dovezené nedávno z Holandska, zatím žijí. Dnes si dám pauzu..
×
×
  • Create New...