Ivan Lelák

Díky místnímu členovi mám už také pár knih a zatím sjíždím v autě Tři kamarády od E.M.Remarque. Je to super!

Díky, instaloval jsem Kalorické tabulky a nastavil propojení s hodinkami Garmin, které mám na denní nošení (na vybrané příležitosti nosím mechanické) a nosím je kromě sprchy víceméne 24/7. Zatím neplacená verze.

Určitě to není plnohodnotná náhrada, aspoň k mé novozélandské bundě (a tipuji že k Barbour také ne), nicméně před pár roky jsem si koupil ještě jednu v prodejně s jezdeckými potřebami v Týništi n. Orlicí. Tyhle věci vede víc obchodů s jezdeckými potřebami, tak nějak to ke koňákům patří. Stála asi 3000,-, proti té z NZ není tak zateplená, takže se dá nosit i v létě a v některých detailech není tak propracovaná, ale je překvapivě dobře ušitá a pěkná. Víceméně mi na ní vadí jen zip atd. ve zlaté barvě, ale určitě je víc variant. Nosím ji v létě poměrně často, za ty prachy myslím OK.

Koukám, že je tady debata na vysoké úrovni. Já půst držet nehodlám, jen se chci zeptat, jestli někdo používáte nějakou mobilní apku s kalorickými tabulkami. Nedávno na mne vyskočilo na internetu, že je apka, co spočítá podle věku, váhy atd. doporučené kalorie a pak už jen stačí každé jídlo vyfotit a ona z toho spočítá, kolik je to kalorií a zanese to do systému. Podrobněji jsem na to nekoukal. Fakt něco takového je? Samozřejmě vím, že k hubnutí je rozhodující míň kalorií přijímat než vydávat a pro celkové zdraví a kondici to podpořit zdravou stravou a pohybem. Je ale těžký to dodržovat, mám podobně jako jiní silně vyvinutou slabou vůli a jako fanda moderních vymožeností tuším, že by pomohlo, kdyby mi nějaká aplikace radila, upozorňovala, případně vždycky nafackovala.. Díky.

Nemám Barbour, ale nějakou australskou voskovanou bundu, kterou jsem náhodou objevil v r. 2020 při cestách po Novém Zélandu v malé osadě uprostřed divokých a pustých hor na Jižním ostrově. Nosím ji zejména v období podzim až jaro, protože je příjemně zateplená. Nenosím ji denně, protože si j šetřím, ale pár desítkrát už jsem ji měl. Předloni, to už mi přišla taková vyschlá, jsem v Gentlemanstore koupil vosk a podle videonávodu bundu navoskoval. Byla to pakárna, trvalo to pár hodin ale práce byla celkem pohodlná, vše dopadlo skvěle a bunda vypadala lépe než nová. Tím chci říci, že bunda nebyla za těch pár prvních let nijak špinavá, na tom vosku se nic nedrží, zvlášť když to občas spláchnul déšť, aspoň takový mám pocit. Druhá věc je látková podšívka, ale i ta vypadá stále jako nová. A jako vandrácká mi ta bunda určitě nepřijde, naopak.

Mám stopovačku asi 8 metrů a přivolání trénujeme. Funguje to, ale bojím se, že pokud by byl Bery navolno, vyrazil a uběhl pár desítek metrů, už nemusí na přivolání reagovat. U toho bígla, Albíny, to bylo tak, že když vyrazila po stopě a já na ni zařval během prvních pár metrů, vrátila se. Ale když jsem zaváhal, měla už v hlavě přehozenou výhybku na "stopování" a nic jiného nevnímala. K tomu byli bíglové vyšlechtěni. Bery je sice chytrá borderka, kterou se nicméně ve věku 1,5 roku snažíme vychovat, u cikánů na to kašlali. Ve chvíli, kdy je intenzivně zaujatý něčím jiným, třeba srnami v dáli, nechce ani pamlsek a na povel reaguje velmi omezeně. Nebo se kouknu na druhou stranu, on zahlédne kočku, vyrazí jako střela a málem mi přetrhne ruku. Když ho pak zavolám, přijde, ale je 8 metrů ode mne na šňůře a nemůže dál. Kdyby byl navolno, za tu chvíli, než bych se podíval jeho směrem a zjistil co se děje, by uběhl 20 metrů a byl by v plném trysku, proto pochybuju, že by v té chvíli zareagoval. Ale pracujeme na tom, i když je to ještě na dlouho. Spíš jsem se ptal lidí, co jim pejsci zdrhají za zvěří, jestli jim jde pes vždy přivolat a pokud ne, co dělají.

Já kdysi utahal na běžkách Dana, to byl německý ovčák tak, že ani nevylezl do vlaku, spal v uličce a všichni ho museli překračovat. Ale během cca hodiny, co trvala jízda, tak zregeneroval, že na něm únava nebyla znát, nechápu.. Ale mám dotaz, i na ostatní - když vám pes zdrhne za zvěří (srna, zajíc), jak ho přivoláte? Nebo se vrátí sám? Za jak dlouho? Už vám pes v přírodě něco ulovil? Já mám ještě "trauma" z minulosti, když mi bíglice Albína párkrát zdrhla v lese a to hledání a řvaní bylo fakt dlouhé. Jednou jsme šli dokonce domů, nechali tam tričko a když jsme se na to místo po 4 hodinách vrátili, tak tam už Albína čekala.

10? Tolik? Vlastně jen? To nejde, spíš 10 autorů, ani to by nestačilo, a pak i další knihy. Tak třeba: Remarque - skoro cokoliv v čele se Třemi kamarády, nedávno jsem je četl po X-té a stále super! Johannes Mario Simmel - Nemusí být vždycky kaviár, ale vlastně cokoliv J.Verne - cokoliv, autor mého dětství, v jeho světě jsem strávil mnoho času, stejně jako: Karel May - Vinnetou atd., na tom jsem taky vyrůstal. Jestli by to bylo moje top i dnes, to bych musel zkusit Jaroslav Foglar - COKOLIV, kdysi i dnes, miloval jsem to A. Dumas - Tři mušketýři Pierre Clostermann - Velký Cirkus, četl jsem snad 20x a čtu zase Robert Lee Scott - Bůh je mým druhým pilotem, Ten den mi patřilo nebe František Fajtl - Vzpomínky na padlé kamarády, ale vlastně cokoliv!!! Antonín Liška - Jak se plaší smrt Arthur Hailey - skoro cokoliv, Letiště, Hotel, Kola, Penězoměnci... Frederick Forsyth - Den pro šakala nebo úžasná útlá knížečka Pastýř, beru si ji všude sebou Erich von Däniken - skoro cokoliv, počínaje Vzpomínkami na budoucnost, na tom jsem vyrůstal, stejně jako: Ludvík Souček - skoro cokoliv, počínaje Tušením stínu, Tušením souvislostí atd., ale i jeho sci-fi povídky. A dále: V.P. Borovička - hltal jsem od něj cokoliv, mám asi 15 jeho knih a občas si něco přečtu zase Arthur C.Clarke - cokoliv, třeba Setkání s Rámou Jaroslav Hašek - Švejk Peter Throckmorton - Ztracené lodě. To asi není světová literatura, ale s touhle knihou jsem strávil pod hladinou spoustu času.. Atd. atd.

Ti "vlci" jsou úžasní, ale na to bychom neměli, nám teď stačí Bery, borderka z útulku. Protože jsme si ho vzali v říjnu a netušíme, co má za sebou za více než rok v cikánské osadě, kromě toho jsme ho nemohli vychovávat od štěněte, tak je to náročnější, ale jak říká trenér na cvičáku, děláme významné pokroky. Bery miluje lidi, ale ze psů má strach, což se zpočátku projevovalo hysterickou agresivitou. To se pomalu zlepšuje a když není na cvičáku psů mnoho, sice je ještě rozrušený a kouše do vodítka ve snaze se osvobodit, ale už hystericky neštěká a když se s cizím, neagresivním psem dostanou blíž k sobě a očuchají se, vypadá to, že by byli kamarádi a chtěli by si hrát. Tohle je tedy na dobré cestě, i když je před námi ještě dlouhá cesta. Jak jsem psal, s lidmi nemá problém, už překonal i trauma z nedostatku jídla - pěkně přibral, čeká poslušně na chodbě než mu přineseme jeho porci a dokonce je ochotný se o ni podělit s kocourem. Venku je to také lepší - už nechce vzlétnout za ptáky, na kočky a psy už také nereaguje tak divoce. Stále si na naší okružní procházce pamatuje, kde bývají srnky, vzrušeně to tam pozoruje a chtěl by to sousední pole jít prozkoumat, ale dá se odvolat (podotýkám, je na šňůře). My ho v zásadě nepotřebujeme perfektně vycvičit. Minulou borderku, Skotyho, jsme také nějak zvlášť necvičili, nebylo to potřeba. Základní povely Skoty uměl, chodil u nohy, sednul, lehnul, počkal, zůstal na místě a kdykoliv jsme na něj zavolali, přiběhl. Dobře reagoval na komunikaci "lidského typu", což u borderky není překvapivé, protože se naučí i několik set povelů, ty psí vám po nějaké době dojdou, tak s ní mluvíte jako s člověkem a ona funguje. Srnky a kočky ho ale moc nezajímaly, jen s některými cizími psy jsme museli dávat pozor, na staré tlapky se z něj stával xenofob, který respektoval jen svou rasu a z ostatních jen fenky (asi jsme někde propásli moment a důvod, proč to začalo). Také u Beryho chceme, aby šel ve městě u nohy, počkal u obchodu, nezdrhal za kočkami a srnkami, nebál se cizích psů a nebyl na ně agresivní a až přijde čas a bude běhat navolno, aby šel ovládat, běhal v určité vzdálenosti kolem nás a šel přivolat. Víceméně po něm chceme to, co jsme měli se Skotym, ale i když je to borderka, je to jiný pes, jiná povaha, osobnost a jiný dosavadní život a zkušenosti. Snad se to podaří. Na procházkách je na 10 m dlouhé sledovačce, zjednodušil jsem komunikaci (pomalu, zpátky, ke mně, čekej, jdeme tam a tam), na kterou celkem dobře reaguje a většinou ho ovládám aniž by byla šňůra napnutá. Snažím se pro něj být zajímavější než jiné podněty a vyzývám ho ke hře, to se mu líbí, i když za chvíli by se rozdováděl a celého mne poskákal (což také není úplně ono). Stále jsou ještě chvíle, kdy by se rád vydal do dáli a nejsem si jistý, že by zareagoval na přivolání, ale je jich čím dál méně. Když někam jedeme, těší se do auta, ale hned po rozjezdu štěká a obvykle to trvá až za vesnici. Jasně, v ulici jsou psi, se kterými se ještě nevyrovnal a má z nich strach. Ale v autě štěká teprve několik týdnů a já nevím proč - varuje cizí psy před ním a námi? Varuje nás před nebezpečím zvenku? Nejspíš to mělo nějaký spouštěč, kterého jsme si nevšimli. Co myslíte? Co se týká lovení, Bery má určitě víc lovecké pudy než míval Skoty. Čenichá u myších děr a cestiček, když pod sněhem něco ucítí, vrhne se tam z výšky a zaryje čenich do sněhu. Včera "dostal" zatím svou druhou myš. Když ji uloví, na povel (zatím ostře formulovaný) ji pustí na zem a je ochotný od ní odejít a nechat mrtvou na místě. To mi ani tak nevadí, teda ne že bych chtěl vidět umírat cokoliv včetně myší, ale protože za myší nezdrhne do dáli. Ale i tak nevím, jestli bych v něm lovení neměl potlačovat, koneckonců jednou je to myš, podruhé by to mohla být kočka, zajíc nebo srnka, i když jak jsem psal, o ty už se nezajímá tak hystericky jako dřív. Co myslíte? Omlouvám se za román, ale rád bych na některé věci znal názor zkušených pejskařů, i když borderky jsou v mnohém atypické. Díky.

Já kupoval první Leatherman, model Super Tool, někdy před 25 lety a už tehdy stál také přes 2000,-. Co se týká pojistek, úplně první Leatherman, model PST, také pojistky neměl. Když přišel v roce 1994 na trh Super Tool, ten už pojistky měl. Otevřený nástroj, třeba kudla, se odjistil tím, že se jiný nástroj na stejném čepu vyklopil o 90°, tím se nedzvihla pojistka a pak se oba nástroje zavřely. Bylo to jednoduché ale účinné. Nejsložitější pojistku měl Super Tool 200, který přišel na trh v roce 2001 a také Pulse, to byla táhla a páky, odjišťovalo se to dost těžko a chtělo to cvik. Ten systém později Leatlerman opustil.

Vytáhl jsem své OHT, aby si prohlédli ARC. OHT (One Hand Tool) byl první jednoruční model Leathermanu, vyvinutý pro armádu, lovce atd. Ovládání všech nástrojů jednou rukou je třeba natrénovat, ale jde to a dokonce i v rukavicích. Jeho konstrukce je unikátní, ale design s mezerou mezi půlkami pouzdra se ne každému líbí a navíc jsou některé nástroje menší, proto OHT rozděluje fandy Leathermanů na 2 tábory - jedni ho milují, druhým se nelíbí, v lepším případě je jim lhostejný. Po letech přišel Leatherman s jednoruční řadou FREE, jejímž posledním a nejvychytanějším představitelem je ARC. Myslím, že v přímém souboji by ARC vyhrál - má větší nástroje a je lépe vybavený. Co mají oba modely, kromě jednoručního ovládání společného, je revoluční konstrukce. U OHT jsou to především výsuvné kleště (ale i další unikátní prvky), u ARC magnetický systém, volné otočné uložení nástrojů a excentrická aretace rozevřených rukojetí se silentbloky.

SOG je nepochybně jeden z dobrých výrobců, ale konstrukci bez pojistek (pokud to opravdu nemá pojistky) považuji za nebezpečnou - už jsem četl o několika zraněních při práci s nožem nebo pilkou, kdy se nástroj nechtěně zavřel.

Souhlasím, nabíjecí pouzdro je pro 90% lidí zbytečné. Cestovní pouzdro je užitečné a určitě ho potřebuju, ale v zásadě by nemuselo být nabíjecí, koneckonců doteď jsem nic takového neměl, přinejhorším se dá na dlouhé cesty přibalit nabíjecí kabel. Já ho zvolil, protože celá tahle sestava byla tehdy v zajímavé akci a navíc mne tyhle vychytávky baví, tak jsem neodolal. Čistící stanice je parádní, zrovna o víkendu jsem čistil a když se pak holím, strojek pěkně voní.

Skvělé, díky!

Díky, bohužel nevím, co je to za model, ale mohu to zjistit. Máš pravdu, prý jsou na těžkou turistiku, ale já bych je teda nosil i na houby nebo dlouhé procházky se psem.