Zmrzlinar

Koukám, že se tu v minulosti řešili i batohy, tak snad nebude vadit, když poprosím o radu. Chci batoh na jednodenní celodenní výlety do přírody (lesy, hory) - ať se tam vejde voda, malá termoska, mikina, svačiny. Chtěl bych s pláštěnkou. Zatím jsem vytipoval tyto: https://www.4camping.cz/p/batoh-ferrino-zephyr-22-3/ https://www.4camping.cz/p/batoh-deuter-ac-lite-24/ https://www.4camping.cz/p/batoh-mammut-ducan-24/ https://www.4camping.cz/p/batoh-osprey-hikelite-26/ https://www.4camping.cz/p/batoh-fjallraven-kaipak-28/ Půjdu si je ozkoušet osobně, ale zajímá mě, jestli má ještě někdo nějaký tip, na co si dá pozor nebo třeba vyloženě negativní zkušenost s něčím z těch uvedených. Díky!

https://denikn.cz/1274672/pracoval-u-svetoveho-vyrobce-hodinek-za-miliony-zlatou-klec-opustil-a-vyrabi-vlastni/?ref=tit Hodinky za statisíce až desítky milionů. Opustil světovou hodinářskou firmu a v pokoji založil vlastní ZUZANA HEVLER Samuel Gillioz s jedněmi ze svých ručně vyrobených hodinek. Foto: archiv S. Gillioze Třicátník Samuel Gillioz pracoval čtyři roky v jedné z největších hodinářských firem, specializoval se na výrobu jednoho komponentu při výrobě hodinek, jejichž cena začínala na 800 000 švýcarských franků – to je 20,5 milionu korun. Přesto zlaté bydlo opustil, aby dva roky tvořil v ponuré dílně bez okna, než se přestěhoval do ženevské hodinářské čtvrti Plan-les-Ouates. Vypravuje, co obnáší ručně vyrábět hodinky, jaké to je konkurovat nejslavnějším světovým firmám, a co obnáší pokusit se dát dohromady s jinými malými soukromníky. V Plan-les-Ouates si Samuel Gillioz pronajal prosklený útulný ateliér s výhledem na ženevskou krajinu, v těsném sousedství hodinářských gigantů Patek Phillipe, Rolex, Vacheron Constantin, Frederique Constant, Piaget a mnoha dalších. Svou značku Kauri Watches představil v roce 2019 a od té doby prodal 62 hodinek, jejichž cena začíná na 5000 franků. V rozhovoru mimo jiné říká, jak se dá opustit pracovní místo, kde vás královsky platí, abyste vykročili nejistou vlastní nohou, co obnáší vyrábět hodinky ručně ve vlastní malé dílně, jak lze konkurovat světovým výrobcům, co se stane, když se pokusíte dát se dohromady s podobnými malými výrobci, ze dřeva jakého novozélandského stromu hodinky také vyrábí. Do Vacheron Constantin ho „draftovali“ hned po ukončení hodinářské školy, kterou studoval v Ženevě. Byl pak důležitým článkem miniaturního týmu, který se mimo jiné podílel na tvorbě Vacheron Constantin 57260 – po osmi letech práce se zrodily nejkomplikovanější hodinky na světě pyšnící se 57 komplikacemi (obecně platí, že čím více komplikací strojek má, tím složitější je ho navrhnout, vyrobit, ale také opravovat, což se samozřejmě odrazí na ceně kompletních hodinek; komplikace mechanických hodinek značí funkce nad rámec klasického zobrazování času, jde tedy o funkce jako datum, chronograf, automatický nátah, měsíční fáze a další). Jak se takové místo opouští? Pracoval jsem v oddělení, které v rámci firmy fungovalo absolutně odděleně a samostatně. Své první zkušenosti jsem získával uvnitř týmu, který byl úplně odtržený od celé firmy, nikdo za námi ani nesměl chodit. Čtyři roky jsem dělal jen jednu specifickou věc, a když jsem se pokoušel vyzkoušet něco jiného, nemohl jsem se svými nápady prorazit. A pak už jsem si ve středu říkal, „ach jo, středa, je teprve středa“. Týden byl pro mě strašně dlouhý. Ale nebylo snadné odejít, protože jsem se tam měl velmi dobře a měl jsem své jistoty. A co si říkáte ve středu teď? Teď? „Ach jo, středa. Už je středa!“ Ten týden strašně rychle letí. Ve firmě jsem sám a dělám úplně všechno. Něco málo, co zatím nejsem schopen vyrobit, protože na to nemám stroje, outsourcuji. A s propagací mi pomáhá manželka, ale jinak si všechno zajišťuji sám. Samuel Gillioz při výrobě hodinek. Foto: archiv S. Gillioze Odešel jste z hvězdného hodinářského týmu vytvářejícího ty nejkomplikovanější a nejdražší hodinky na světě, matadora vyrábějícího hodinky téměř tři století, abyste založil Kauri Watches. Jak se zrodila myšlenka na odchod ze zlaté klece? Vlastně už na hodinářské škole jsem měl myšlenku, že bych chtěl něco vyrábět a hlavně, že bych chtěl kombinovat různé materiály. Fascinovaly mě dřevo a ocel. Měl jsem hlavu plnou nápadů a bylo pro mě frustrující, že jsem ve Vacheron nemohl pracovat na čemkoliv jiném než na svém specifickém zadání. A tak jsem se rozhodl odejít a devět měsíců po odchodu jsem oficiálně rozjel Kauri Watches, 20. června 2019. Takže jste do toho prostě jednoho dne praštil… No to zase ne. Začalo to mnohem dříve. Nejdříve jsem si už v roce 2013 koupil dvě mašinky a po večerech a o víkendech si s nimi hrál, pokoušel se vyrobit nějaký prototyp. Neměl jsem žádný ateliér, měl jsem je doma v jednom pokoji. Testoval jsem všechny možné materiály, nejenom dřevo. Za tu dobu jsem se strašně moc naučil, každá chybička mě hodně stála. Nebyl nikdo, kdo by mi mohl předat komplexní znalosti, musel jsem si vyšlapat cestu sám. Chodil jsem za tesaři a truhláři, abych od nich pochytil co nejvíce o práci s dřevem. Ale bez testování a chybování bych se nikam nedostal. Jedny z ručně vyráběných hodinek v rukách Samuela Gillioze. Foto: archiv S. Gillioze Z čeho pochází jméno Kauri? Kauri je materiál, který není v hodinářském průmyslu běžně využíván, jde o velmi exkluzivní látku. Jde o živý materiál, o strom (kauri neboli damaroň jižní patří do kategorie novozélandských jehličnanů, pozn. red.). Strom kauri (damaroň) na Novém Zélandu. Foto: Yathursan Gunaratnam, Unsplash Je obrovské rozpětí v tom, jak některé kusy dlouho na světě existují; to rozpětí je enormní, ať už jde o třeba pouhých 300 let nebo dokonce přes 30 000 let. A tuto historii, tento příběh, pak můžeme nosit na našem zápěstí. Díky nám nemusí být zapomenut. Mým cílem je vdechnout hodinkám duši. Celé mě to prostě oslovilo a musel jsem rozjet svoji vlastní značku a pojmenovat ji Kauri Watches. Jaké bylo opustit ultramoderní ateliér a postavit se na vlastní nohy? První dva roky jsem se zavřel v ateliéru a každý den jsem dřel. Byl jsem úplně sám. Snažil jsem se vyvinout prototyp. Vyrobil a zničil jsem stovky dřevěných pouzder, která jsem různě testoval, namáčel ve vodě a některá jsem i schválně zničil, abych otestoval kvalitu dřeva. Ale na začátku roku 2021 jsem si řekl, že takhle to dál nejde. Nemohl jsem fungovat úplně sám. Tak jsem šel a zaklepal na dveře ostatních nezávislých hodinářů. Nyní se v pěti nebo šesti scházíme a řešíme spolu problémy, které při výrobě máme. Takže se nevnímáte jako konkurence. Přesně tak. Snažíme se pomáhat si a jsme v tom dobří. S jedním jsme se nepohodli, ale se všemi ostatními to funguje. Je to výměnný obchod, všichni museli akceptovat fakt, že aby bylo možné dostávat, je potřeba dávat. Spolupracujeme i s dodavateli, kteří rovněž dokážou poradit a pomoct zrealizovat naše myšlenky a dovést jejich naplnění k dokonalosti. To je obrovská síla Švýcarska. Je zde totiž neskutečně mnoho firem specializovaných na jednu specifickou věc, které umějí udělat precizní práci. Samuel Gillioz při výrobě hodinek. Foto: archiv S. Gillioze Když se rozhlédnu po vašem ateliéru, máte tady pověstný švýcarský pořádek. Kávovar máte na pracovním stole vedle počítače – předpokládám správně, že na ponk hrnek s kávou nepatří? To se mýlíte. Já často piju kávu u práce a nebojím se, že bych si ji vylil. Ale kdyby se to náhodou stalo, tak bych musel všechno vyčistit a usušit. Jsem strašně spokojený, že si můžu pít kávu, kdy chci. To jsem třeba u Vacheron nemohl, tam káva do pracovního prostoru nepatřila. Tady mám svůj ateliér, v tom je to všechno takové lidské a hřejivé. A jaké jsou vztahy s ostatními nezávislými hodináři, rovněž lidské a hřejivé? Asi ano. My jsme pochopili, že nejde o to mezi sebou válčit, ale důležité je společně sdílet. Já jednou někomu dobře poradím a jindy mi zase poradí někdo jiný a z toho profitují všichni. Zažil jsem to z obou stran. Dva roky jsem byl zavřený ve svém ateliéru a jel sám na sebe, ale pak jsem si uvědomil, že takhle to nikam nevede. Jak jsem říkal, sbalil jsem se a obešel kolegy – a jsem strašně rád, že jsem to udělal. Od roku 2021 se pravidelně scházíme. A je mezi vámi nějaká hodinářka? Zatím ne, ale víme o jedné nezávislé francouzské hodinářce, se kterou máme v plánu se sejít. Co vás všechny spojuje? Sny, ideály, snaha prosadit se mezi giganty, nebo síla se bránit pohlcení velkou značkou? Jednoznačně vášeň. Pohybujeme se v technickém světě, který je zároveň umělecký. A to se podle mě právě lidem líbí. Je možné dělat věci zaměřené ultratechnicky, stejně jako naprosto propadnout uměleckému podání. A pak máme ještě společné to, že se všichni tak nějak snažíme prolomit kód a stvořit něco, co na trhu ještě nebylo. Nezávislí hodináři vstupovali do hodinářského světa na velkých veletrzích, ale za covidu byly akce zrušeny. Co to pro skupinu nezávislých hodinářů znamenalo? Za covidu jsme museli přežít, aniž bychom představovali naše značky na hodinářských veletrzích. To byl tak trochu oříšek. Tak nějak platí, že když někdo uvádí novou značku, často si to načasuje na hodinářský salon, to bývá standardně první krok. Já jsem se na veletrh dostal až po třech letech. Za covidu jsme měli všichni stejný problém, bez účasti na veletrzích nám chybělo to být viděn. Museli jsme se přemístit na Instagram, Facebook a další sociální média. To by naši předchůdci, nezávislí hodináři před dvaceti lety, nemohli. Jak se do života nezávislých hodinářů promítlo ukončení hodinářské události roku, když basilejský Baselworld (hodinářský a šperkařský veletrh v Basileji, 1917–2019) po 102 letech za covidu skončil? Pro nás nezávislé to bylo před covidem úplně jiné. Bylo mnoho příležitostí, kde se výstav mohli účastnit i malí hodináři, vystavovali na stejné ploše vedle velikánů. Právě třeba na vyhlášeném basilejském Baselworld. Jenže teď se to změnilo, jsme úplně sami za sebe a netěžíme z blízkosti hodinářských gigantů. Samuel Gillioz při výrobě hodinek. Foto: archiv S. Gillioze Po zániku Baselworldu byl v roce 2022 uspořádán první veletrh v Ženevě, zatím se tedy nemůže rozsahem srovnávat s tím basilejským, ale chlubí se, že Watches & Wonders je veletrhem mnoha divů. Tam ovšem nemají nezávislí hodináři přístup. Na Watches & Wonders se potkávají firmy ze skupiny Richemont, jako například Cartier, Piaget a Vacheron, které dříve vystavovaly na vlastním veletrhu SIHH a po zániku Baselworldu se daly dohromady s ostatními jako například Patek, Rolex a Hublo, a společně vystavují na Watches & Wonders. No a my, nezávislí, máme veletrh vedle nich, ale úplně samostatný a bez vizibility. Novináři jsou zaplacení, aby se účastnili Watches & Wonders. Novináře přece neplatí hodinářské firmy, aby o nich psali. Ale ano – abych to upřesnil, jde o média, která pokrývají hodinářský byznys, všichni jsou na událost pozváni a vše je hrazeno. Já jsem kontaktoval a chtěl pozvat několik takových novinářů na náš veletrh nezávislých hodinářů a oni mi to odmítli s tím, že jsou už pozváni na Watches & Wonders a že určitě chápeme, proč se našeho veletrhu nemohou účastnit a o něm psát. Teď budou určitě všichni novináři, nejenom ti specializovaní na hodinářský byznys, psát o úspěchu vašich kamarádů, nezávislých hodinářů v ID Genève, již se pyšní tím, že se snaží vytvářet hodinky, které odrážejí hodnotu závazku vůči životnímu prostředí a boji proti změně klimatu. Značku založili před třemi lety a před několika dny se jejich investorem a tváří stal Leonardo DiCaprio. Je toto cesta, kterou se budete ubírat i vy? (Samuel se upřímně rozesmál.) To je strašně těžké. Samozřejmě získat někoho, kdo by značku propagoval, by bylo skvělé. Ale taková hvězda, jako se podařilo získat ID Genève, to je výjimečné. Kluci v ID Genève tvoří perfektní tým, jeden je designer, druhý je specialista na marketing a třetí má stejné vzdělání jako já – je hodinář. Pro nezávislé hodináře je to sen, ale jak vidíte, může se splnit. Chápu, že v nejbližší době asi nebude vaše hodinky z plakátu prodávat hollywoodský herec, herečka, úspěšný sportovec nebo sportovkyně. Jak bojujete s marketingem? V počátcích jsem byl totálně naivní. Vsadil jsem na prezentační otevření, kam jsem pozval (jenže moc pozdě) zástupce médií, potenciální kupce a všechny, kdo by mohli mít zájem. Byl jsem poháněn obrovskou silou, že musím prodat patery hodinky, na kterých jsem devět měsíců pracoval. Prodal jsem všechny, ale kdybych byl lépe připraven, prodal bych dvakrát tolik, prodal bych klidně desatery hodinky. Je ale pravda, že člověk by asi měl vždycky pocit, že není dostatečně připravený. Byl jsem hodně špatný prodejce, který mluvil o tom, jak hodinky vyrobit, ale nikomu jsem neuměl prodat sen, který přišli hledat. Takže jste se poučil? Ano. V době covidu jsme spolu se dvěma šikovnými youtubery natočili video o tom, jak vznikají nápady na jejich tvorbu a jak se vyrábějí. Mělo to úspěch a prodalo se pár kousků. Nemáte strach z toho, že byste se mohl stát obětí vlastního úspěchu? Od roku 2019 jste prodal 62 hodinek. Kdyby se reklama zásadně podařila, nebyl byste pánem své firmy a musel byste vyrábět v úplně jiném tempu. Teď vyrobím tak dvacet kousků ročně, maximálně 25 hodinek. To mi dovolí udržet si kvalitu a zároveň se posouvat a nabízet novinky. A samozřejmě můžu určité služby outsourcovat. Ze všech hodinek, které jsem zatím prodal, jsem jich sedm dělal od začátku vysloveně na míru, s precizní objednávkou jednotlivých komplikací. Mohl jsem vytvořit extraordinární kousky, protože na to klienti měli rozpočet. Nejenom, že bylo úžasné něco takového tvořit, ale odměnou mi bylo i nadšení, s jakým se klienti z hodinek radovali. Jak malé děti z dárku. Sám mám takovou vizi, že by se firma mohla během pěti let maličko rozrůst, na takový tří- čtyřčlenný tým složený z polyvalentních zaměstnanců. Ale mým hlavním cílem je a bude tvořit na zakázku a za každou cenu si udržet lidský přístup. Samuel Gillioz. Foto: archiv S. G. Autorka je spolupracovnice Deníku N pro Švýcarsko a Francii.

V Portugalsku je toho k vidění spousta a dá se tam strávit měsíc. Jestli nechtějí zbytečně lítat stovky kilometrů, tak kromě Porta je na severu krásné Aveiro, Braga (slavné schody), Guimaraes, Lamego, určitě stojí za to projížďka okolo řeky Douru plné krásných vinic, cestou na jih směrem k Lisabonu je nádherný Óbidos. Každopádně jestli budou týden, tak já bych doporučoval se na Lisabon a přelidněnou (i když v listopadu asi ne tolik) Sintru a okolí vyprdnout, natož vzdálené Algarve, a nechat si to v klidu na příští výlet do Portugalska. Za mě je škoda snažit se za týden "odškrat" si celé Portugalsko. Rozlohou je větší než ČR a stihnout za týden projít a užít si Prahu, Brno i Šumavu je pitomost IMHO

Půjčuju u Sixta, tam už kreditku pár let nevyžadují. Zálohu si stáhnou z karty po vrácení auta peníze vrátí zpět.

Já mám teď rok a půl od posledního nákupu. Furt chci ještě nějaké "lepší divery na lítačku", mám pár kandidátů, ale nic mě úplně neposadilo na zadek, tak buď něco dozraje nebo se ještě něco objeví. Asi dva týdny zpátky jsem se zakoukal do jedněch oblekovek, které jsem celý víkend nemohl pustit z hlavy, ale po pár dnech zvítězilo "tyvole vždyť bys je dal na ruku jednou dvakrát do roka" a to ještě na úkor těch stávajících, tak jsem to zas z hlavy pustil.

Za mě taky palec nahorů, nemám tomu co vytknout, i ta WR je konečně 100m. Ale neunosil bych to už

Já jsem řešil kdysi problém s rezervou nátahu, kde jsem se dostal tak na půlku, se Sinnama a Chronoshopem. Dvakrát proběhl nějaký servis, co měl pomoci. Nepomohlo, vrátili peníze. Chronoshop příkladný přístup. Sinny mě ale tehdy mrzely.

Před pár dny diskuze, jestli nejsou “mé” hodinky v dnešní době přežitek… Včera ode mě dostala ke svátku Baby-G v její oblíbené barvě a dnes už se mnou fotí wristshoty. Já myslím, že to půjde

Když jsem na čumendě v Koscomu viděl Spirity naživo za výlohou, tak mi taky spadla čelist. Jen lug width by mě znervózňovala. Mám hodně tenkou ruku a pro mě by to už asi nebylo ono

Longines prostě na Hydrách neumí udělat normální indexy - minulá generace ty dvojené, které zahlcují cifr; současná lepší, ale kulaté indexy nacpe až do rehautu a teď zas tohle Škoda, hledám nějaké lepší potápky na lítačku, Hydry bych docela rád, ale tenhle maglajz zase nedám. Tak snad příští generace

Ta křivá datumovka je velké fuj.

Hele mám fakt párátko, takže bohužel L2L 48,5 mm je dost, protože hodinky nesedí dobře. Navíc GMT nechci, protože to využiju tak max. 1x ročně. Ale pěkné jsou taky moc, to určitě jo.

BTW nemáte někdo Super Squale? Docela nad nimi uvažuji jako fajn hodinkám na léto a k vodě. Mám fakt úzké zápěstí a klasika od Squale by na mě byla moc, i když se mi líbí.

Design je pecka i průměr 38 mm je pecka (40 - 42mm potápek máte milion jiných), ale ta cena je úlet.

Perlon

Jo, nosím, koupáno v moři mnohokrát. Je to takový lehce pogumovaný materiál, schne to rychle. Navíc si to můžeš zkrátit, jak ti to vyhovuje, a v případě potřeby sponu posunout třeba o desetinu milimetru. Jestli furt váháš, tak za ty prachy není ani na test o čem... Jinak já mám radši tu variantu "paratrooper", protože mám taky tenkou ruku a nechci na ní zbytečné vrstvy pásků navíc.

S tím paratropperem/marine nationale odsud https://cnswatchbands.com/search.php?search_query=Teal do moře samozřejmě můžeš. Za chvíli to je suchý, není to úplně klasický hardový nato, co schne dlouho.

Třeba hned tady máš jedny zajetý na dosah ruky

Jestli tě to sere delší dobu a není to jen nějaký momentální impuls, tak do toho jdi. Nové levnější už nebudou. Kdyby ti stačily "zajeté", tak v inzerci tu bývají čas od času za lepší cenu a můžeš mít jistotu, že neobjednáš na dálku nějaký kus, kde by byly indexy šejdrem, což by tě asi taky sralo...

Hlavně že je pryč ta divná korunka a její ohyzdná přerostlá ochrana. Jinak tyhle by mohly jít i do 36mm

Dneska opět Kokořínsko a pětky na pohodlném paratroopru

Díky za ponděty. Ty žaluzie mám na francouzských oknech a mám je povytažené o cca 30 cm a přes den roztažené. Bohužel byt mám v pronájmu, takže větší úpravy moc nepřipadají v úvahu. Tak leda nakoupit hromadu hraček a doufat, že ho to časem přejde.

Chlapi, prosím o radu. Sestěhovali jsme se s přítelkyní ke mně. Přítelkyně má kocoura a dlouho jsem se tomu bránil, ale nakonec jsem si řekl, že to nějak zvládnu - k těm radostem i všechny ty starosti a omezení (velké větrání, okna dokořán...). Už jsem polevil z ledasčeho, ale furt nám ten malej ďáblík morduje žaluzie. Nějaká rada, jak ho to odnaučit? Samozřejmě další hračky s provázky a chrastítka dostal, ale víte jak to je, zkoušeli jsme ho okřikovat, rozprašovač vody... Má necelé 2 roky.