Milí kolegové,
k založení tohoto vlákna mě přiměl @Postal80. Děkuju za podnět!
Inspirovala ho fotografie mé „svaté trojice“ GS, B a R. Přišel se spontánním nápadem otevření diskuze nad tématem OWG, respektive „svaté trojice“ (dosadit si můžeme libovolný počet hodinek).
Existuje „to“, jak se k tomuto stavu dá dopracovat, má monogamie smysl, jsou jedny hodinky ok, nebo jsou lepší troje? Co na to říkáte vy, řešíte téma OWG?
Následující řádky jsou mým vyznáním nad tímto tématem. Budu rád za vaše názory, podněty, postřehy, nebo jen pasivní zájem
Pojďme se rozepsat! Let's go!
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Milí přátelé,
to, že do tohoto vlákna píšu svůj názor na definitivnost jednoho kusu (DJS-anglicky OWG), není způsobeno mou drzostí, nadhledem nad tímto tématem, nebo dokonce touhou po správcovství tohoto vlákna. Jsem poctěn Postalovou iniciativou vzniknuvší po vyfocení mé Trojice, a proto si dovolím napsat několik postřehů patřících do kategorie SCI-FI (česky-jedny hodinky na zbytek života). Budu moc rád, když se vlákno „rozjede“ a já tak budu moci vnímat názory zkušenějších a déle sloužících kolegů.
Na úvod bych rád podotknul, že žití s hodinkami je podstatnou součástí mého JÁ, že s manželkou žijeme skromně, nejezdíme na dovolené již pátým rokem, protože máme chromého pejska, nechodíme do hospod, nebereme drogy a nehraju golf, čili mi díky absenci dalších koníčků zbývá občasná koruna na hodinkové alotrie. K hodinkám přistupuji po třech letech jako k jistému druhu investice, která když se zprůměruje zábavou a vášní, kterou mi hodinky dávají, vychází mi zajímavý dlouhodobý investiční horizont.
Dále musím říct, že nejsem shromažďovací typ. Ze začátku jsem kupoval vše, v sekci Prodám jsem chodil i na úplně poslední stránku, protože „tam to určitě nikdo nekoupil“. Postupem času jsem zjistil, že potřebuji intenzivní vztah s každými hodinkami, musím o nich vědět vše, znát jejich stav vlásečnic, a hlavně mít stoprocentní jistotu nad jejich bezvadností. To bych, v případě veliké sbírky, neměl šanci uhlídat. A nedělalo by mi to radost.
Téma Hodinek, těch jedněch s velkým H, těch definitivních, v nás všech tak trochu rezonuje od počátku naší choroby, nebo alespoň od doby, kdy jsme si buď sami (ti uvědomělejší z nás), nebo za razantní pomoci našich křehčích půlek, uvědomili, že časomíra za víc než trojku CZK s DPH, je tak trochu blbost. Za sebe musím říct, že jsem věděl, že ty jedny Hodinky prostě neexistují, že je to zbytečný, nemožný, těžký, nezodpovědný a že je to tak trochu nefér vůči těm ostatním stovkám kusů, které si přeci taky zaslouží naši pozornost.
Vycházím tedy z toho, že pro DJS je zapotřebí nějaká zásadní životní událost, nějaký impulz, touha, potřeba, cokoliv velice špatně pochopitelného, nehmatatelného. Ale když už to přijde, je potřeba nastalou situaci řešit se stejnou razancí, s jakou řešíme nákup dalšího potřebného kusu.
Kdykoliv jsem dostal na ruku jedny z mých řekněme top hodinek, ať to byly Avengery, Grand Seiko, nebo Chronomaty, vždy to byla láska. U GS a Chronomatů dokonce dlouhotrvající. Ty hodinky nemůžu prodat. Mám je rád, často si je, za naprostého pohrdání a nepochopení všech mých nejmilejších, mikrovláknem v rukavicích ze stejného materiálu čistím. Miluji jejich fotogeničnost (hlavně B – ten AR je neskutečnej – jsou to fotogenický bestie). Mají obdivuhodný strojovny s nádhernou rezervou nátahu. Spring Drive ještě furt dost dobře nechápu, a i když jsem se občas potkal s názorem, !že je to quartz!, baterku to nemá, převod energie je geniální, bohorovný pohyb vteřinovky nemá konkurenci, je to unikum, a ten detail! Navíc miluji Japonsko a Japonce. Žít bych tam nemohl a nechtěl, ale jezdím tam dvacet let a návštěva tam je pro mě po globálně lehce negativní EU obrovskej Relax a odpočinek.
Ale musím říct, že všechny mnou zmíněné hodinky můžeme brát jako módní záležitost. Geniální, nádhernou, dokonalou, osobitou, špatně napodobitelnou (viděli jste někdy fake GS? Ano, vím, že je k tomu více důvodů, ale jedním z důvodů může být i obava z toho, proč si chceme Grand Seiko kupovat – dokonalost!), ale jsem si takřka jistý, že GS budou za 50 let vypadat jinak. O Breitling a jejich budoucnosti bohužel ani mluvit nechci, protože mi momentální produkce nedělá radost a dost se bojím toho, kam až vstřícnost ke klientele dokráčí.
Když jsem začínal chronobundit, Rolex pro mě bylo sprosté slovo. Drahý, nesmyslný, pozérství, nízká rezerva nátahu, kyklop, ocelová luneta, jsou malý a tak dále. Dosaďte si cokoliv. Všichni jsme si tímto stádiem prošli, nebo?
Fotky Rolex na fóru jsem procházel se zájmem, ale bez sebemenšího zaváhání nad nepotřebou této značky v portfoliu.
Potom přišla úvaha nad mými 40tinami. Je to takový první milník značící notnou dávku jistoty, zázemí, špetku moudrosti, plánování rodiny, možná změnu životního stylu. Tak to cítím a vnímám. Během příštího roku, kdy u mě toto jubileum nastane (snad, nevíme dne ani hodiny), bych rád stihnul vše zmíněné. Od 18ti let žiju hrozně rychle. Projel jsem 40 zemí světa, zahrál tisíce koncertů pro statisíce posluchačů, a tudíž mám pocit, že je čas na změnu. Hezkou, logickou a rodinně přívětivou. S tím samozřejmě souvisí i výběr dárku k narozeninám. Začal jsem číst o A. Lange & Söhne Odysseus. To jsou hodinky, který mě vždy bezpečně posadí. Neskutečný detail, příběh společnosti, dýnko, celkový vizuál. Umělecké dílo! Jenom ta cena. Říká se, že když se ptáte na cenu, nemáte na ně. Tady to podle mě platí. I kdybych si je koupil, nejsem si jistý, že bych byl schopný hodinky za milión+ vzít na ruku a nosit je tak, aby mi dělaly radost. To znamená, že na ně nemám, protože mi je těch peněz líto. Takhle jsem ale před třemi roky (před vstupem sem) uvažoval o hodinkách nad 3 tisíce, proto Lange nezavrhuji, ale nechci je teď, a ne ke 40tátinám. Každé hodinky mají žít v symbióze se svým majitelem. Na Odysseus je brzo!
Řešil jsem Tudor (vidíte to, už se přibližuji). Nádherný hodinky se skvělýma strojkama. Mají vše, co má jejich dražší sourozenec. Pepsiny jsou skvělý a po lehkém dramatu se strojovnou (myslím, že překlápění data?) a přechodem na pětiletou záruku se z nich stává potenciálně stejně zhodnotitelný kus, jako byly před několika lety Rolex. Byl jsem takřka rozhodnut. Potom jsem přišel za kamarádem, který mě do chrono-bundu zasvětil a říkám mu svůj zájem. On odvětil: „Mám pocit, že si je chceš koupit, protože chceš Rolexky, ale je ti líto dát tolik peněz. Nedělej to, stejně budeš celý život žít s tím, že jsi chtěl Rolex a Tudor je záplata“. To byla herda na solár plexus, kterou jsem tehdy přešel úšklebkem, ale jeho věta zůstala zapsána v paměti.
Před časem přišel pan Matouš z Království hodin s kurzem hodinařiny. Byl jsem z nápadu nadšený a objednal jsem se na první lekci. Z práce na hodinkových strojcích Prim jsem byl tak odvařený, že jsem se objednal na tutéž lekci ještě jednou. Do následných sezení nám hodil vidle Covid, čili se nekonaly, ale věřím, že se brzy dočkám. No a v jedné z přestávek, kdy jsem díky dvojímu absolvování prvního stupně kurzu měl hotovou rozborku dřív než kolegové, jsem se pana Matouše zeptal na to, jaké hodinky by si vzal na opuštěný ostrov (pitomá otázka, co?). Chvíli přemýšlel a potom tento znalec s encyklopedickými vědomostmi odvětil „Rolex Submariner no date s 3135“. Překvapení. Tento fachman si vezme na opuštěný ostrov Rolády? Vždyť to jsou „snobský časomíry“, říkám si. Ale stoprocentní jistotu jsem v ten moment nad svým úsudkem neměl. Vždyť pan Matouš je zřejmě jeden z největších znalců nejen náramkových hodinek u nás. Mohl zmínit úplně všechny značky, které mu prošly rukama. „A proč Rolex?“, ptám se. „Kvůli jejich univerzálnosti, stabilitě, výdrži, promakanosti strojku, jednoduchosti a logičnosti při případné opravě“, odvětil. Hm, to je jasný názor od člověka, který ví, o čem mluví. Opět zapsáno v mé chrono-databázi.
V neposlední řadě zmíním střípek dalšího pro mě neskutečnýho frajera Luďka Seryna. V podcastu U Kulatého stolu se ho páni redaktoři zeptali na názor na Rolex. Opět jsem očekával vodotrysk negativ, reálií a náznaků o předražené snobárně. Ani tentokrát se nic podobného nekonalo. Nutno podotknout, že Luděk Seryn by zřejmě výše uvedené neřekl, ani kdyby si to myslel, protože není buran, jako já. Ale tito introvertní géniové jsou zvyklí negativní věci naznačovat tak, že jsou k pochopení. On ty Rolády opět vynesl do nebes a opět s naprosto chladnou hlavou. Jako pan Matouš. Jeho vztah k R začínal tak, že je neměl rád, protože jsou staromilské, nedělají nic nového majíc stále stejný design. Až jednou je dostal na stůl k opravě (opravy teď již nedělá, nemá čas a jeho talent se musí rozvíjet jiným směrem, myslím). Pochopil. Řekl něco ve smyslu dotažení do dokonalosti toho, co bylo skvělé již v počátku a co vždy dobře fungovalo (já dodám, že i kvůli filozofii a preciznosti Hanse Wilsdorfa). Nesnaží a nemusejí se snažit o nové věci, protože díky vyprecizování toho, co funguje, díky technické vymazlenosti si „etalonství“ hodinářského světa zaslouží. Opět opodstatněná reakce frajera, který ví, co říká.
No, a na konci mé cesty k R přišel @Vit se svým překladem „Rolex Bible“ Collezionare Rolex Submariner od Mondani a Ravagnani. Proč si nepročíst krásnou knihu, která skýtá úplně vše od počátku tohoto kultovního modelu až do nedávné současnosti. Nezávazně, samozřejmě! Vít udělal krásnou, důležitou a neskutečnou práci. Obdržený soubor jsem nechal svázat a barevně vytisknout. Mám tedy v rukách takřka originál (který je nesehnatelný!). Submarinery mi učarovaly. Stovky jemných změn, ale jádro hodinek je pořád stejné, neměnné, bez potřeby změny. Fascinující. To je jako Porsche! Ony nepotřebují změnu. Vše, čemu věří a co funguje, ve Švýcarsku dotáhli do absolutní dokonalosti.
Podtrženo sečteno. Nejsem si jistý tím, že ty jediné hodinky jsou Suby no date 2021 ("větší", bez kyklopa, keramická luneta, fantastická rezerva nátahu), ale stalo se mi poprvé, že jsem po wristshotu řekl manželce, že chápu fascinaci Rolex a že bych si uměl představit život jenom s nimi (teda jako ne bez manželky, to bych tuto úvahu nemohl napsat). To se mi nikdy předtím nestalo. Ano, může to být „vším tím“ kolem Rolexek. Wilsdorf, Bond, neskutečně dlouhá tradice, stálost (to přece všichni hledáme, nebo?) design, likvidita, touha po jejich vlastnictví, geniální obchodní strategie společnosti, pocit, že patříte do rodiny Rolex (rád někam patřím).
Na závěr bych rád řekl, že je krásné, že si do mého příběhu každý z nás může zasadit úplně jiná jména, jiné informace, a proto mohou být na konci rovnice vždy úplně jiné hodinky. A to je krásný. Ať je váš život s hodinkami stejně smysluplný, jako můj. Jak jsem zde již několikrát napsal – věřím tomu, že hodinky kultivují člověka. Děkuji všem, kteří mi k informacím v tomto článku dopomohli a díky kterým je pro mě hodinářství každodenním chlebem.
Těším se na vaše příběhy!
VCello
