A k předváděcím akcím vůbec: byly doby, kdy nám ve schránce přistála málem každý týden jedna pozvánka. Takže pokud to bylo na dojití, šli jsme se podívat (většinou jsme tam byli s manželkou tehdy jako cca čtyřicátníci nejmladší), vyslechli něco plků o hrncích/dekách/zázračných přístrojích, zkonzumovali večeři různé kvality, dostali nějaký obvykle nesmyslný "dárek" a šli po svých. Obvykle přitom má drahá polovice jevila o zboží zájem, měla nějaké naivní dotazy (vypadala přitom velice přesvědčivě) a zmrda tím navnadila - myslel si, že nás má na lopatě a řádně nás oškube. O to pak byl otrávenější, když nahlédl svůj omyl. Při přístí akci jsme si pak dávali pozor, jestli už jsme u přslušného výtečníka nebyli. Bohužel při každé takové akci byla celá řada důvěřivců, kteří kupovali, podepisovali a pak patrně litovali.