Daemonovo Time is Life

[Harwey]

Uz zreje morusa? Mnam

[Daemonultimate]

Tady nedaleko Prahy už postupně dozrávají, je tu jeden strom bílejch, pak vim o jednom na Vinohradech, ten má červený.

[Daemonultimate]

Co to mas dobreho? To neznam

 

Nejsi sám, moruše. Tady je trhám jenom já...naštěstí

[Daemonultimate]

Hmmm

 

[tano]

dobre ty! Zase jsem o neco moudreji a na dalsi fotce je co?

Rakvicka a neci varle?

[Daemonultimate]

dobre ty! Zase jsem o neco moudreji a na dalsi fotce je co?

Rakvicka a neci varle?

 

Teď jsi mě rozesmál 

Prosim Tě, koupim Olmína a vyběhne mi takhle naproti.

[tano]

Tak to jo, ja myslel, ze je to neco sladkeho. Jsem se nachytal

[Daemonultimate]

No každopádně tohle je jedna ze situací, kdy se říká, že všechno je jednou poprvé

[Daemonultimate]

Dnes už by byla ta želví karavana pořádně dlouhá

 

 

[Daemonultimate]

 

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

Svět burácejících motorů, vůně spáleného benzínu, stále vyšší rychlost i přetížení, davy zvědavých diváků a krásné ženy, to všechno a daleko víc je motorsport. Nás ale hlavně zajímá jedno odvětví průmyslu, kráčející ruku v ruce s motorsportem a nejen s ním. Potřeba měření času prostupuje našimi životy od pradávna.

Ale zůstaňme u motorsportu, odvětví v němž kralují hlavně muži. Najdou se však výjimky. Zájem o hodinářskou značku Mido mě přivedl k automobilové legendě, značce Bugatti. Hodinky, které pro ně hodináři vyráběli měly co nejvíce připomínat i tvary těchto výkonných vozů. Čerpali inspiraci z tvarů kol, chladících masek a podobně.

Teď se vrátím ke své původní myšlence a tou bylo aktivní zastoupení něžného pohlaví v náročném prostředí motorsportu. A jestli řeknu Mido, naskočí mi Bugatti. Když řeknu Bugatti, nemůže se mi v našich končinách připomenout nikdo jiný než Eliška Junková.

Zde si dovolím citovat z Wikipedie. Eliška Junková-Khásová, narozená jako Alžběta Pospíšilová, (16.11.1900, Olomouc ? 5.1.1994, Praha) Závodila na vozech Bugatti, a to nejprve jako spolujezdkyně svého manžela a posléze sama. Ve dvacátých letech byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena v historii Grand Prix se dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže. Jejím největším úspěchem bylo páté místo z její samostatné éry v závodě Targa Florio, kterého dosáhla v roce 1928. Vedle toho vyhrála i několik dalších závodů (Lochotín ? Třemošná či závod do vrchu Klasusenpassu). Mezinárodní závod Zbraslav ? Jíloviště vyhrála v roce 1926 v absolutní klasifikaci a stala se tak první ženou na světě, které se to povedlo. Svou závodnickou kariéru ukončila roku 1928 v reakci na smrt manžela a dále se věnovala organizační práci v motoristickém sportu. Mimo jiné je i autorkou knihy Můj život je Bugatti.

 

Upraveno 22. června 2019 uživatelem Daemonultimate

[Daemonultimate]

Eliška by se měla určitě o co zajímat

 

[Daemonultimate]

 

 

 

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

Mladýmu už bylo 18, tak hned seděl 10 hodin v kuse na kředle

 

[Daemonultimate]

Dnešní toulání, report bude ,ale tuhle ulomenou skobu trčící ze stromu jsem si vahou 115 kg vrazil do ramene, koukáte do kopce pod nohy, aby jste dobře našlápli na půl metru vysoký kámen, hop nahoru a máte to v rameni.

 

 

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

Hrad Kokořín

 

 

Každý správný hrad je opředen pověstmi a strašidelnými příběhy. Hrad Kokořín není v tomto směru žádnou výjimkou a tak si o něm můžeme vyslechnout takových historek hned několik.

Jedna z nich nám vypráví o obrovském podkladu, který je na hradě zakopán. Podle pověsti ho střeží černě oděný muž, který se za bouřek vydává na cesty po okolí na svém ohnivém oři s celou loveckou družinou.

Tento hrad mi není svou polohou příliš vzdálen a tak jsem měl šanci navštívit Kokořínsko i za bouřky. Neměl jsem však na onoho myslivce štěstí. Bajka o ohnivém oři je zřejmě založena na základě požárů, které je schopen založit v lese blesk.

 

 

 

 

 

[Daemonultimate]

Další historka vypráví o banditech, kteří našli v opuštěném , chátrajícím hradě své zázemí. Vedl je nějaký Petrovský a  jeho tlupa využívala k přepadávání lidí podzemních chodeb, které si na Kokořínsku vykopali. Jednou se však rozhodli přepadnout i nedaleký mlýn. Se zlou se ale potázali, byli u něj poraženi nebojácnými pracanty z mlýnice, které vedl místní mlynář. Petrovští se museli dát na zbabělý útěk, aby si před rozohněnými dělníky zachránili alespoň své životy.

 

 

 

Upraveno 25. června 2019 uživatelem Daemonultimate