Druhá tvář

[mlsoun1]

PRW 2000

[jendazhor]

V 8. 4. 2023 v 22:29, t2 napsal:

O druhé tváři je tu napsáno asi všechno podstatné. Ale po čase jsem zase nashromáždil v archivu pár zajímavých kousků.

Jak se tady mění baterka? Spodem ne a vrchem to taky nevidím. Jestli někdo víte tak sem napište. Přece nejsou na jedno použití, vždyť jsou zlaté:

Někdy mají hodinky druhou tvář nejen zajímavou, ale i funkční:

Hodinky mohou mít dokonce tři tváře: Heuery Monaco Sixty Nine nebo Omegy Equinoxe.

 

 

Ůplně jsem tohle pěkné vlákno minul. Díky především t2 za mohutný výkop.
Takže jsem teď o to víc potešený obsahem.

Nicméně, asi nikdo nezodpověděl dotaz ohledně otvírání zlatých tenkých Bulova Phantom.
Přikládám foto, ze kterého podle mě vyplývá, jak se do nich leze. Byť na první pohled vypadají nedobytně.
Plus foto vnitřku dýnka.

Mimochodem, model Bulova Phantom byly svého času (rok 1979) nejtenčí hodinky (1,86 mm). Než je záhy předstihly quartz analogy od Seiko (1,79 mm, Seiko/Credor 9320). Klasika, ale nositelné asi moc nebyly.
Ale tuhle hru "na ztenčování" tehdy hráli i ostatní hráči. Třeba v Citizen v roce 1978 postavili analogový quartz strojek s tloušťkou 0,98 mm (Cal. 790). Hodinky s ním pak měly tloušťku 4,1 mm. 
Ve stejném roce uvedlo Seiko analogový quartz kalibr 9320 s tloušťkou 0,9 mm. Hodinky s ním pak měly tloušťku 2,5 mm.
Švýcarské Ebauches SA následně v roce 1979 kontrovalo modelem Delirium s tloušťkou těla 1,98 mm atd.

Ovšem většina bojů se odehrála ve světě quartz analogů. Volnočasového badatele by to možná inspirovalo ke zkoumámí výsledků stejné disciplíny ve světě digitálek. Ale osobně na to bohužel zatím nemám čas...

Více obecného pro zájemce k dočtení zde. O tenkých modelech Seiko třeba tady.

[jendazhor]

A abych taky přidal něco z vlastní zahrádky do téma, tak tady jedny z těch moderních – karbonový monokok do kterého se leze zepředu. Kovové části z titanu. I když to teda jsou quartz analogy.