Přejít na obsah

Archivní střípky


t2

Doporučené příspěvky

  • Odpovědi 101
  • Vytvořeno
  • Poslední odpověď

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

  • po měsících...

Tenhle rozhovor je koukam taky super, to je odkud?

 

 

Vraťme se tedy k tomu, s jakým artiklem jste obchodoval před revolucí? Byly to třeba i digitální hodinky?     
Ano. Digitální hodinky zaujímaly více jak 90 procent celkového obratu. Do Čech si pro extrémně levné hodinky jezdili i tehdejší stínoví obchodníci z jiných zemí. A v Čechách nosili na ruce digitální hodinky téměř všichni. Mladí i důchodci. Ženy i muži. Byla to neuvěřitelně úderná móda. Skoro každý chtěl ten elektronický krystalem řízený zázrak na své ruce mít. Nikdo si je ale nekoupil v kamenném obchodě prodejen Klenoty, kde stály více jak 4000 Kč. Např. dámské kožené a dámské na řetízku jsem na vrcholu digitálkové éry prodával za 65 korun a sedmimelodiový alarm za stovku. Kluci, kteří se mnou začali hodinky prodávat, když mi bylo necelých dvacet, a odebírali ode mne někdy tři, jindy třeba pět kusů, tak za těch deset let, než mne policie ?ulovila?, ekonomicky natolik posílili, že v době, kdy mi bylo o deset let později už třicet, tak již ode mne kupovali celé transporty, třeba 14 000 kusů najednou. Bývalí dělníci bez osobních aut se v průběhu deseti let stali majiteli nejen luxusních aut. Komu by taková proměna neimponovala?

Veškeré zboží, které chybělo na pultech, zajišťoval v té době černý trh, takže nakonec měl stejně každý vše, co potřeboval. Digitální hodinky, dovezené evidentně bez cla, měli na své ruce i policisti, i soudci. Nosila je skutečně celá republika. Nejvíc jsem se zasmál ? v duchu, když jeden z četníků, který po mně šel velmi ostře, kdy mě po zatčení doma odvážel na služebnu policejní světlou volhou, měl na ruce právě hodinky ?PROFI?, které jsem nechal vyrobit na přání svého známého, jehož jméno začínalo na slabiku FI. Pan FI... si totiž přál, aby na těch hodinkách byla zkratka jeho i mého jména. Tato dodávka se skládala možná z 22 tisíc kusů, ty se následně rozprodaly po Praze a možná po celé republice a jedny z nich si zmíněný policista prokazatelně někde v koutě koupil. Byla to kuriozní situace, ale setkal jsem se s ní. Na každém kusu prodaných hodinek jsem zpočátku měl zisk tak 15, 20 korun. To bylo ale velmi slušné při tom množství, kolik se jich prodalo.

Prozradíte nám o té epizodě víc?
Dostal jsem v 18 letech ?do života? od otce auto značky Moskvič 408. A k tomu 8000 Kč. Byl to podíl z prodeje chaty na Orlíku. A tehdy jsem s ?vlastním? Moskvičem zajel během jednoho víkendu na Karlštejn. Tam mě tehdy na parkovišti oslovil řidič autobusu z Německa s tím, že by mně chtěl prodat jedny digitální hodinky. Nic podobného jsem nikdy neviděl. Malé tmavé miniUFO se svítícími čísly na ruce. Poslední prásk kapitalismu. A kupodivu ? zásluhou svého štědrého otce - měl jsem na ně.    

Vysvětlete devatenáctiletému teleti, ať to nekupuje, že si zničí život, když je to relativně levné a on na to ve své peněžence potřebné finance má. Já ty hodinky samozřejmě tehdy koupil, poněvadž... Byla to prostě nádhera, dnešní mládež by řekla, že to byla ?bomba? - a s povznášejícím srdcem jsem se vydal do nejbližší hospody u parkoviště, na oslavný oběd. Leč v restauraci, když obsluhující číšník ty nevídané hodinky ?z Marsu? s černým sklem na mé ruce uviděl, tak je chtěl ode mě okamžitě odkoupit. Nabídl mi sám za ně takové peníze, že to bylo tolik, kolik jsem za ně zaplatil, plus, kolik jsem dostával v té době v Chemoprojektu jako celoměsíční plat. Vydělal jsem tedy vlastně měsíční výplatu snad ani ne za deset minut.

Znovu opakuji - vysvětlete devatenáctiletému teleti, že když mu pan vrchní sám nabízí v podstatě bez práce celoměsíční honorář, že je v souladu se zákonem nutno takovou nabídku odmítnout, neboť se jedná o ?nezákonný bezpracný spekulativní zisk?, za nějž pachateli hrozí odnětí svobody až na tři léta. Neznalost zákona nikoho, jak známo, neomlouvá a tak, nemaje o žádných rizicích takto závažného konání ani ponětí, tak jsem ony hodinky panu vrchnímu pochopitelně prodal a ihned jsem se vrátil na parkoviště k tomu německému autobusákovi, jestli by mně ještě jedny neodprodal. Měl jsem nevídané štěstí. Autobusák měl hodinek ještě víc. Takto, vcelku plíživě a nenápadně, cesta mého digitálního zločinu započala?

 

 
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

No mě z toho došlo, že ty digitálky byly vyráběny sakumprásk v Hong Kongu. A zadavateli tam dali značku, jakou chtěl, tak proto bylo plno stejných modulů v hodinkách různých značek, často s tvarově stejnými pouzdry, pásky. Dřív jsem myslel, že se moduly vozily sem a tady to oplášťovali.

 

Jinak výbornej článek. Asi začnu Parlamentky zase číst.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se

×
×
  • Vytvořit...