Harry

Nemůžu jinak, podělím se o moudro (není moje): Kolimátor na pistoli si dávají tři typy lidí: - instagramoví válečníci. Vypadá to kurva dobře na fotkách... - začátečníci, kteří si myslí, že jim kolimátor pomůže. Nepomůže... - zkušení střelci, kterým opravdu pomůže... Ale na nošení a sebeobranu v tom nevidím žádný smysl. V našich podmínkách je reálné použití v kontaktní situaci, kdy přesné míření je pouze iluzorní. Ano, byla tu FF a teoretická střelba na skoro 100m. Ale i v tomto případě se simulacemi ukázalo, že kolimátor není všemocný zázrak, pouze může pomoci opravdu dobrým střelcům zlepšit výsledky

Pokud by někoho zajímala Dynamická Přesná Střelba typu IPRF / PRS, pak v neděli 10.12. v Praze mám celodenní přednášku / předváděčku. Sice bez střílení, ale zato v teple a s hromadou vybavení... Bližší info zde - Přednáška

Já to nijak zvlášť neprosazuju, jen poukazuju na to, že to není zase tak neobvyklé V zimě mít zbraň v opaskovém pouzdře pod vším oblečením, nebo jen tak v kapse od kabátu - když jdu se psem v noci do parku? A další věc je, že v nějaké vyhrocené situaci budu rád držet zbraň v ruce směrem k potenciálnímu nebezpečí. A pokud bude v kapse a ne venku na očích - je to docela jiná situace (a to i z hlediska legislativního, protože je stále skrytá). Já můžu mít větší jistotu a tím i lepší pozici pro řešení situace (myslím tím mentálně), než kdybych ji v ruce ještě neměl, nebo s ní mával ve vzduchu... Je to prostě jen jeden z možných způsobů, jak zbraň nosit a v extrémním případě i použít...

Malorážka na začátek vhodná moc není - pokud člověk počítá i s velkou. Problém je v tom, že s malorážkou člověk velmi snadno získá špatné návyky, protože mu odpustí kde co... Pak vezme do ruky velkou pistoli a je to trochu překvapení... Malorážky jsou bezva, ale ne jako komplexní trénink na velkou. Dá se s nimi samozřejmě dobře trénovat, ale jen některé dovednosti... Je potřeba to střídat... Mimochodem, to platí i pro pušky. Malorážky jsou fajn, ale jako "tréninkové" pušky k velkým puškám to moc nefunguje, dávno se od toho ustoupilo (střelci na vyšší úrovni) a dokonce je dnes poměrně málo střelců, kteří by byli dobří s malorážkou i velkou puškou. Jsou to prostě dost rozdílné disciplíny s různým přístupem... To říkám s tím, že jsem se právě vrátil z mistrovství světa PR22, což je dynamická přesná střelba s malorážkami. Je prostě pouze málo střelců, kteří by dokázali být na vyšší úrovni s malorážkou i velkou - přestože ty disciplíny vypadají podobně, tak jsou dost rozdílné... My k nim kupodivu patříme, ale je to z velké části i proto, že se obecně snažíme být více univerzální, než v jiných zemích, kde se přeci jen více specializují. Pokud jde o oprávněné použití zbraně v našich podmínkách, pak šlo vždy o použití na kontaktní vzdálenost, kdy je malý revolver naopak velmi vhodnou zbraní. Nějaké míření ve stresu stejně reálně neprobíhá, možnost závady u pistole je při kontaktu poměrně veliká a ta blbovzdornost revolveru a jeho naprostá bezpečnost nošení (kdy se neřeší žádný náboj v komoře ano / ne) je prostě výhoda. A pro holky pak snadná manipulace - nabíjení a vybíjení. Kapacita 5 ran je reálně dostačující a videa z ameriky, kde policie vystřílí dva až tři zásobníky na ujíždějící auto, to neberu - nejsme policajti v americe. U nás nefrčí přestřelky, u nás se spíš fackujeme Také pro obranu je opravdu nejvhodnější zbraň s co nejjednodušším ovládáním. Jedna dvě fíčury navíc jsou o jednu až dvě fíčury víc, než by člověk chtěl. Skutečně obranná situace je natolik stresová, že je vhodné mít vybavení s co nejjednodušším ovládáním. I ten laser ať se zapne sám, když to vezmu do ruky, místo toho abych to musel řešit. Doporučuji vyzkoušet nějaký kurz skutečně obranné střelby, kdy se vychází z reálných situací. Pak uvidíš, že nějaká tritiová mířidla jsou naprosto k ničemu (kdykoliv během 2 minut předvedu), že mířená střelba na 10 a víc metrů je zcela minimální, ale důležitá je bezpečnost, spolehlivost a také to, aby člověk měl důvěru v ovládání toho nástroje, který u sebe zrovna má... Jo a například střelba z kapsy není nic neobvyklého, pokud jde o skutečně obranné pojetí

No jo, prudíš policajty, děláš chytrýho a mistra světa a oni ti pak zavřou střelnici... Všichni se divit teď! Camp Zero má dost zbraní na půjčení. Každopádně vnitřní střelnice mají aktuálně vcelku problém, protože jim skokově významně vzrostly náklady (hlavně elektřina) a zdražovat moc nemůžou, protože už teď je znát citelný úbytek zákazníků... Trochu z jiného soudku - pár zajímavých revolverů... Ten spodní je dost zajímavost a rarita... Pozná někdo? Na den, na noc, do kapsy a když hlídáte velkou zahradu

Kolimátor na krátkou zbraň kupují 3 druhy střelců: 1) instagramoví válečníci... Na fotkách to vypadá proklatě dobře 2) začátečníci, protože si myslí, že jim to pomůže. Nepomůže Pravděpodobněji spíš naopak. 3) sportovní střelci, kteří už mají dobré drily a zbraň "v ruce". A těm to skutečně zlepší výsledky. Na "taktiku" nebo obranu to takový smysl nemá... Na zbraň na nošení a obranu je rozhodně praktičtější laser. Většina použití by v našich podmínkách byla za zhoršených světelných podmínek a rozhodně na malou, spíš kontaktní vzdálenost. A přesně k tomu je laser vhodný. A nezapomeňme i na to, že právě na kontaktní vzdálenost, případně když opravdu budu chránit svůj život a budu v nějaké nestandardní situaci či poloze - pak dost možná nebudu moci držet tu zbraň před očima a neuvidím ani mířidla, natož tečku v kolimátoru. Ale jasný paprsek laseru, nebo alespoň bod, může výrazně pomoci A ještě k tritiovým mířidlům: je vám jasné, že tritiové kapsle v mířidlech lze vidět pouze za úplné tmy? V šeru nejsou dostatečně intenzivní (zkuste si to). Ale za úplné tmy neuvidím ani terč / cíl... Takže si například pomůžu baterkou (v ruce nebo na zbrani, to je fuk) - ale to opět znamená, že nebudou znatelné ty tritiové mířidla Jestli se vám to nezdá, tak si to zkuste A poslední úvaha: pokud jde o obrannou střelbu / použití v našich podmínkách pro NO/KN, pak to nebude "jako na střelnici"... Dost pravděpodobně to nebude možné držet oběma rukama... Dost pravděpodobně nebude reálné klasicky a poctivě mířit... Jenže takové situace se dají pouze velmi obtížně natrénovat - především proto, že těžko můžeme vědět dopředu co se stane... Tady pomohou jen pravidelné tréninky a drily, při kterých člověk dostane pod kůži jednak bezpečné ovládání a zvládání zbraně, odstraňování závad a i střelbu nestandardní - slabou rukou, když druhou rukou něco nesu, za pohybu, v různých polohách, za šera a tmy a tak podobně... Pokud budu takové nestandardní věci cvičit, pak mne to možná připraví i na situaci, kdy budu tu zbraň potřebovat použít v reálu... Kam tím směřuju: všechno co jsem nastínil se lépe a snáze cvičí s plnohodnotnou velikostí zbraně. S malou je to spíš trápení a někdy je to dokonce o hubu... Ale i když budu pracovat s velkou, plnohodnotnou zbraní, pak mne nezaskočí vzít do ruky "prcka". Jistě, na větší vzdálenost / přesnost ty výsledky nebudou takové, ale opět se vracím k tomu samému - v našich podmínkách bude použití zbraně na malou, případně kontaktní vzdálenost a to v podmínkách a situaci vzdálené ideálu...

Elektronické sluchátka fungují tak, že jsou to normální uzavřená sluchátka, které tlumí jako klasické. Ale mají venku mikrofon a uvnitř reproduktor, kterým přehrávají zvuk. A v jeho zpracování se liší levné od drahých - rozdíl je v elektronice... Levné zjednodušeně řečeno dělají to, že když je hluk nad určitou úroveň, tak to nepřehrají. Tedy například výstřel do toho repráčku nejde. Ale bohužel v ten okamžik ani jiný zvuk, takže například hovor je během střelby dost "trhaný"... Drahé zjednodušeně řečeno dělají to, že přes procesor venkovní zvuky "zpracují" a dovnitř přehrají jen některé frekvence a hlasitost. Výsledkem je mnohem přirozenější vnímání okolních zvuků. Méně bolí hlava a pro dlouhodobější použití je to jednoznačně lepší... Osobně používám Peltor ComTac a to zhruba 20 let. Jenže v létě mi sluchátka dlouhodobě vadí, kvůli tomu, že se mi v nich potí uši (a s gelovými náušníky je to teprve hrůza, nejen na slunci...). A mít je 8 hodin na hlavě ve 30°C je teda peklo... Takže venku používám primárně elektronické špunty Peltor. Jsou i jiné značky, ale protože mají stejný algoritmus jako jejich sluchátka, jsem na ten zvuk zvyklý... Nicméně špunty na vnitřní střelnici, nebo na střelišti venku, kde je střecha - nestačí! Jsou potřeba sluchátka...

K tomu světlu a kolimátoru a tak... Obecně si kolimátory pořizují tři rozdílné skupiny skupiny lidí: - ti, kteří potřebují hustou fotku na instagram - dobří střelci, které to může posunout výš ve výkonnosti - začátečníci, kteří si myslí, že jim kolimátor pomůže. Nepomůže... Samozřejmě to berte trochu s rezervou... Ale fakt je, že dobré výsledky s kolimátorem nemívají začátečníci, ale naopak zkušenější střelci... Světlo na zbrani - super pro střelbu za ztížených světelných podmínek. Obzvlášť, pokud druhou ruku nemůžu použít - třeba proto, že jí používám na cokoliv jiného... Něco nesu, držím, někoho držím, snažím si otevřít dveře, držím si odstup od útočníka, chci ho trochu oslepit / zblbnout... Ale svítilna na zbrani nikdy nenahrazuje normální svítilnu do ruky, to je potřeba zdůraznit. Protože na to, abych si na parkovišti posvítil, kam mi spadly klíče, nechci svítit se zbraní v ruce, že jo... Technik použití svítilny je dost a je to zábavný trénovat... Málokdo bez výcviku si třeba v noci svítí tak, že nasvítí strop Přitom je to základní způsob...

Nemám to na spaní, ale používám ho jako týmovou dodávku. Zrovna nedávno jsme takhle přijeli na mistrovství světa do Francie Dva členové týmu na poslední chvíli zrušili účast, tak jsou jejich dresy vyvěšené...

Vzhledem k tomu, že už nějaký rok jezdím denně s Fordem Crown Victoria (bývalý policejní, verze pro detektivy) a ten je na tom velikostí dost podobně - tak můžu říct, že se není třeba bát... Jezdím s ním denně a i po Praze, parkuju na sídlišti... Ano, je to větší (na šířku i na délku) a je s tím potřeba při parkování počítat. Při jízdě je to fuk. Nedávno jsem k němu pořídil Crown Victorii Hearse a ta je ještě o půl metru delší. S ní jsem se parkování zpočátku bál - především proto, že tam zatím nemám parkovací kameru. Ale popravdě řečeno už je mi to jedno. Po městě je samozřejmě spotřeba s V8 a automatem vyšší, ale na dálnici nebo okreskách to jde. Americké V8 (a ta Hemi 5,7 není vyjímka) potřebují řádnou údržbu a měnění oleje. Pak vydrží déle než karoserie, ta shnije dřív...

Koukám že žádná pitomost nezůstane zapomenuta Kdysi došlo na sázku na střelnici Poříčany (policejní střelnice s maximální vzdáleností 200 metrů)... Někdo se tam vytahoval s tím jak je Dragunov přesný. Což je absurdní pitomost , na což jsem tak trochu poukázal se slovy: "tuhle tvojí legendu přestřílím tady s malorážkou kdykoliv". No a bylo to... Výsledek byl nepřekvapivě takový, že jsem opravdu byl schopen tuto sázku vyhrát. Malorážka byla CZ 452 Varmint. Obecně se dá říct, že s malorážkama se dá kupodivu poměrně přesně trefovat i na těch 200-300 metrů. Ale už je to opravdu hodně o práci s větrem... Jen pro zajímavost - tady je video ze soutěže Dynamické Long Range v Itálii, kde jsou v tomto případě terče na 662 a 704 metrů. Ten malý šmejd na 662 byl 20x20cm, což je zhruba 1 MOA... Video na Youtube

Asi nejsem úplně objektivní příklad, ale nosit se dá všechno Všechny z nich běžně nosím (ano, jsem spíš na revolvery, pistoli mám pouze jednu, a to plnotučnou .45 ACP), jen ten nahoře jsem nahradil ještě větším S&W 6,5" hlaveň v ráži .45 LC ve velkém N rámu, nosím ho do lesa... Nejčastěji nosím M&P R8 (druhý shora) v kydexovém pouzdře. Váha s náboji 1.300 gramů, hlaveň nic moc 5". Zase jsem si naprosto jistý, kdybych ho musel nedejbože použít (trefím se přesněji a rychleji, než většina dobrých střelců s pistolí). Je to jen o pouzdře a o zvyku...

K tématu bych rád dodal následující: 1) Doba pokročila a komisaře a průběh zkoušky démonizovati netřeba... Navíc se v civilizovanějších částech republiky průběh zkoušky natáčí na video, což zásadně ovlivňuje chování komisařů - už si nemohou dovolil určité "levárny", které se mohly dít v minulosti. Dokonce během poslední doby došlo k tomu, že ministerstvo strachu doslova nutí komisaře, aby co nejméně vyhazovali uchazeče. Důvodem je absurdní trend poslední doby, kdy každý druhý osel, který udělá chybu a je od zkoušky vyhozen - není ochotný svojí chybu uznat a podává na ministerstvu stížnost na postup komisaře. Množství těchto stížností se za posledních několik let tolik rozrostlo, že ministerstvo vůbec personálně nezvládá na tyto stížnosti reagovat (což musí) a tak jejich "řešení" je, aby komisaři co nejméně vyhazovali lidi... V této souvislosti bych jen chtěl dodat toto: nejsem ten, komu se říká "pražský kat", nicméně jsem si tím dlouho nebyl jistý Každopádně mám poměrně vysoké procento "odpadu" při zkouškách. Ale každému vyloučenému jsem byl schopen vysvětlit důvodytak, aby na kameru uznal, že to vyloučení bylo oprávněné. Tedy každý až na jednoho namachrovaného mladíka z generace "já jsem chybu neudělal, nikdy jsem nezažil neúspěch...". A ten na mne stížnost samozřejmě podal. Absurdnější to bylo o to, že šlo o zaměstnance jedné střelnice, který dělal zkoušky kvůli rozšíření na skupinu D a který prý sám lidi na zkoušky připravuje... Já bych se za takového zaměstnance musel studem propadnout až do západního německa... 2) Zkoušky a celý systém vydávání zbrojních průkazů by podle mne měl být přísnější. Tedy z hlediska "odborné způsobilosti". A já osobně bych také byl pro zavedení opakované praktické zkoušky při prodlužování platnosti ZP. Protože to, s čím se běžně lze na střelnicích setkat a co lze vidět a zažít - to je často hrůza! Bezpečnost musí být vždy na prvním místě. Byl jsem nejednou u situací, kdy šlo o zdraví i život. Také jsem během let byl svědkem nejednoho zranění... A v drtivé většině případů tomu šlo snadno předejít - stačí dodržovat základní pravidla bezpečného zacházení se zbraní a jednoduše nebýt kretén... A je v zásadě jedno o jaký typ střelce jde - myslivec, sportovní střelec, hobby střelec nebo supertaktický borec. Pravda je, že v poslední skupině je bohužel poměrně velké procento lidí, kteří základní zásady bezpečnosti přímo odmítají, "protože v opravdovým boji, vole, na tyhle věci není čas! V opravdovým boji, vole, musíš bejt prostě hlavně krutopřísně taktickej hustej borec, vole!"... Paradoxní přitom je, že sami úředníci z ministerstva strachu (kteří nutí komisaře, aby uchazeče vyhazovali co nejméně) přiznávají, že když jdou na střelnici mezi jiné lidi, tak mají občas i strach o své zdraví... 3) Je naprosto nepodstatné, kdo má zbroják jak dlouho. Nebo jak dobře střílí. Podstatný je přístup a dodržování zásad bezpečné manipulace se zbraní. Protože díky špatnému přístupu a nedodržování zásad může dojít k ohrožení života, zdraví nebo i majetku. A to nikdo z nás nechce. Stejně jako nikdo z nás nechce, aby v případě mimořádné události byla zavřená další střelnice... Prostě nebuďme se zbraní v ruce kreténi. A pokud někoho takového uvidíme, tak bysme se neměli bát nebo stydět ho na to upozornit... Protože každý průser se zbraní ovlivní všechny držitele ZP. Je to prostě tak trochu kolektivní zodpovědnost - ať se nám to líbí nebo ne. 4) Úroveň přípravy na ZP i obecné střelecké přípravy se dost liší. To, že někdo má střelnici, nebo na ní pracuje, zdaleka neznamená, že to dělá dobře. To že někdo má všude reklamy a PR také neznamená, že to dělá dobře (nechci jmenovat, ale někdy je to síla)... Osobní reference a především reference zkušenějších střelců jsou důležitější. A jakmile se někde na základní zásady bezpečnosti "hraje jen někdy", protože "v boji je to jinak" - to by vám měl spustit okamžitě výstražný maják! Mimochodem, poslední dobou dost cvičím Ukrajince, kteří očekávají povolávací rozkaz. Nejsem samozřejmě jedinej... Ale zatímco většina ostatních je učí střelbu samotnou, nebo "tactical shit", já je učím především to, jak zbraň udržovat funkční a jak se navzájem nepostřílet. Protože ačkoliv mnozí z nich absolvovali nějakou základní vojenskou službu, nebo střelby atd. - tak málokdo z nich byl poučenej, jak fungovat s nabitou zbraní v týmu a v reálném prostředí. Jak pracovat v týmu tak, aby se co nejvíc eliminovala možnost, že se navzájem ohrozí. A taky jak se co nejlépe chránit před nepřítelem, jak zvýšit svoje šance na přežití. Dejte necvičeným lidem do ruky pušku, ať si jí nabijou a jdou spolu bojovat do města, kde jsou i civilové - co by se asi tak mohlo posrat, že jo...

Je to 37XC. Něco podobného jako 375 Cheytac. Optika dokliká do dvou kilometrů, pak bude potřeba periskop. Ten ještě nemám...

Nějak nám to na chvíli uvázlo, tak to tu trochu zaplevelím fotkama Pár krámů pro velkou ránu. Od kilometru dál... Decentní .223 Remington do 300 až 500 metrů... Nenápadný Ruger PR v letním kabátě... Remington 700 v lehce podzimním kabátě... Karbon všude... Tohle monstrum je kupodivu lehký... A tohle je prostě jenom monstrum... Na dvě míle Nová sezóna začíná... Je už čas se připravit a začít

Další z mých stálic jsou staré a klasické Cosmonauty model 610. Mají poměrně malý průměr (38mm) a tak jsou vhodné ve chvílích, kdy by například B-42 mohly překážet... Tyto klasické Day / Date byly nesmírně praktické a používal jsem je i při potápění. Největší hloubku jsem s nimi dosáhl tuším 45 metrů. Měl jsem je ve verzi chrono s Lemanií, které jsem nevím proč nechal trochu předělat do zeleného cerakokotu. Byla to akce zahrnující firmy na několika kontinentech a měl je v rukou i tehdejší majitel firmy Fortis (ten si musel říkat, co to je za magora to takhle předělávat)... Také jsem pro ně upravil kaučukový pásek, který je původně pro B-42. Nosily se s ním nesmírně pohodlně. Užily si se mnou také mnoho, ale nakonec jsem je prodal. Protože jako chrona mi nepřišel vyvážený rozměr - průměr a jejich tloušťka. V tomto směru jsou B-42 chrono podstatně lépe vyvážené... Takže mi zůstaly jen bez chrona a byl jsem spokojený. Až na to, že na potápění jsem nenašel vhodný pásek, který by mi vyhovoval a byl bezpečný z hlediska případné "ztráty" pod vodou (no jo, mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem pod vodou přišel o krásné potápky díky "mesh" pásku...). No a tak jsem si ho musel ušít... Ručně (myšleno prstama, beze stroje. Šicí stroj nemám) jsem to spáchal z jednoho příslušenství k brokovnici. Je dlouhý, aby šel zapnout přes neoprén a nenamáhá stěžejky v tahu, takže vcelku bezpečný. Jen se na to nikdo nesmí koukat moc zblízka Jenže na normální nošení to nebylo, protože je příliš dlouhý... Takže při potápěcích výletech jsem na suchu ty hodinky nosil takhle, což bylo samozřejmě vždy zdrojem zábavy ostatních... Ale co už. Přiznám se ale, že jsem dlouho chtěl tento model v limitované edici (350 kusů) black on black. A před lety se mi je podařilo získat, takže ty klasické jim uvolnily místo. Popravdě jsem je ale pak nikdy moc nenosil, protože jsem nechtěl příliš ošoupat PVD na pouzdře a hlavně na tahu (na něm to prakticky nedrží a hned se ošoupe a odře). To mi ovšem vydrželo jen nějaký ten rok. Před rokem jsem totiž měl problém se zápěstím a nosil dlouho ortézu. Bez hodinek bych byl samozřejmě velmi nesvůj a tak jsem oprášil ten starý "potápěcí" pásek a jak to hned všechno do sebe zapadlo! Délka akorát, váha hodinek malá a rozměry akorát, aby nepřekážely i na té ortéze. Prostě ideál... Tahle limitka sice nemá datum, ale čitelnost je famózní. Bílé ručky s černo černým ciferníkem i indexy jsou nesmírně kontrastní a vzhledem k safírovému sklíčku s pověstným Fortisím oboustranným antireflexem je to radost na ně koukat Ten pásek na potápění je ale opravdu moc dlouhý a jak jsem si na ně za těch pár měsíců zvyknul, tak jsem si řekl, že musím sehnat nějaký slušný i na normální nošení bez té ortézy. Trvalo to pouhých pár měsíců a stálo to za to - pásky Nick Mankey. Jsou elastické a příjemné. Ten systém "promotání" je teda dost podivný, ale co už... Naživo je ta kombinace s oranžovou opravdu smrtící A tento zelený mi prostě přišel, že na to patří... Dost často totiž chodím v zeleno černé kombinaci. I auto mám v zeleno černé kombinaci. Sakra i motorku vlastně! No nic, to jsem nějak odbočil... Nikoho asi nepřekvapí, že i luminiscence je parádní a čitelnost v noci výborná. Naštěstí ty trojúhelníky svítí velmi dobře také a tak "je se čeho chytit". Přes den to problém není, ale v noci přeci jen přemýšlím, jestli je teda půl čtvrté, nebo půl páté... Nechci to samozřejmě nijak zakřiknout, ale tyto černé klasické Cosmonauty u mne zůstanou nadobro. Jsou to praktické hodinky "otloukánky" a ještě navíc zajímavé. Jejich velikost i váha jsou pro mne ideální v případě, kdy potřebuju aby mi hodinky prostorově nepřekážely... A je to prostě klasika do vesmíru. Když to stačí kosmonautům, tak mně teda taky

Jo, reklamace řešíme. Nicméně pro Evropu tam nějaký ty "conditions" už jsou... Kvůli různým vychcánkům. Také dříve neposuzovali oprávněnost, dnes už ano. Většinou to uznají už po mailové komunikaci, někdy ale až po prohlídce v servisním centru. Zatím neuznali jen jednu reklamaci, což jsem i čekal a zákazníkovi od začátku říkal (ani jsem to nechtěl posílat, ale co člověk nadělá, když si chlapík stál na svém). Ty levný kolimátory bohužel občas odejdou. Ale je to většinou kvůli špatný montáži... Normálně dostaneš novej.

Je to především o tom, k čemu to chceš... Váha - pro normálního člověka plynovku. Pro ozbrojený složky asi pístovku. Plynovka je lehčí a líp vyvážená, jednodušší na údržbu a čištění a levnější. Pístovka je těžší a těžká na čumák, složitější na údržbu a čištění (je tam navíc ten pístový mechanizmus) a dražší. Ale obvykle to funguje líp s tlumičem, nebo při extrémním bojovém znečištění... Krátkou HK223 jednou rukou prostě nedáš, pokud netrávíš hodiny v posilovně. Dlouhou plynovku jednou rukou dá i běžný ajťák (ozkoušeno na lidech - opakovaně)... Délka - pro bouchání do 200 metrů stačí 10,5". Ale je to hlučný, na větší vzdálenosti to stojí za houby (příliš nízká úsťová rychlost) a víc to kope. Mám takovou a už bych si jí znovu nevybral 16" je lepší na rychlé střílení, míň to kope, dá se s tím střílet i na větší vzdálenosti. Skrznaskrz se to chová a ovládá líp. Jediná situace, kdy člověk opravdu ocení krátkou hlaveň, je střelba z auta. V autě je prostě fakt málo místa a pomůže to. Kdekoliv jinde je to fuk... DD vs BCM - to je nesmírně zábavná žabomyší válka v české kotlině, kterou mocně rozdmýchává pouze mr. Ego, ale že mu to jde... Jsou ovšem naprosto srovnatelný Rozdíl je reálně v tom, že DD má dovozce, který funguje významně lépe než dovozce BCM. Na DD se moc nečeká, často jsou skladem. Na BCM jsou pořadníky a čekací doby v řádech měsíců... Problém není na straně USA, ale u nás. Ani s jednou chybu neuděláš. Antreg vs Vosátka - opět jsou obě srovnatelné. Kvalitou výroby, tolerance, povrchová úprava. Antreg je více military style, Vosátka je více sportovní zbraň. Ovšem Vosátka má zatraceně dobrou a dlouhou historii, zbraně spolehlivé, přístup velmi vstřícný. Antreg je nový a ne úplně ozkoušený... Mimochodem, sportovní plynovka od Vosátky (ano, plynovka) je přímo famózní. Vůle, povrchovky (to klouže jako po skle), vyvážení atd... Fantazie Testy Hard Task - dokud měli pušky od Hoffmana, nejlepší byly PARky. Když dostali pušky od Vosátky, tak nad V-AR nebylo nic. A teď jim dal pušky Vavrečka, takže nejlepší jsou BCM... Jo a mezitím byla i epizodka s HK. Tuning - AR jsou jedno velký LEGO pro dospělý. Může se s tím dělat prakticky cokoliv (máme na cestě i upper pro vystřelování triček na koncertech)... Každý si najde svoje. Moje puška - mám mnoho let LUVO, frézované. Tenkrát to byla skoro jediná možnost, jak mít frézované tělo, nikoliv výkovek. Bohužel už to nedělají. Ostatní díly jsou vyměněné mimo nosiče závorníku, ten má nějakou zvláštní povrchovku. Je to plynovka 10,5" a brzo budu muset vyměnit hlaveň. Takhle krátkou už opravdu nechci... Pokusím se ukecat Vosátku, aby mi dal tu pušku dohromady podle mých specifikací. Ale on se bude cukat, protože to tělo chci zachovat Pokud bych si něco kupoval teď, bylo by to zřejmě DD 16" s dlouhým MLOK předpažbím, vyměnil bych pažbu a rukojeť, spoušť a možná pár drobností... Na tlumič na AR rozhodně kašlu. Pokud bych měl menší rozpočet, pak Savage Recon 16" a zase pár úprav.

Koho zajímají pušky pro přesnou střelbu, tak tady najde pár informací o vybavení, které použili střelci na dvou letošních mezinárodních soutěžích v této střelbě: Statistika vybavení pro DPS Co se týče životnosti hlavní určitých ráží pro přesnou střelbu, tak hrubý odhad je takovýto: .223 Remington 4.000 6mm Creedmoor 1.700 6,5mm Creedmoor 2.000 .308 Winchester 5.000 6,5 PRC 1.400 Jedná se o hrubý odhad, kolik ran při udržení terčové přesnosti s běžným terčovým nábojem jsou ty ráže schopné vydržet. Dvoj až trojnásobná čísla opravdu nejsou reálná a pokud někdo od JP tvrdí, že 6,5 Creedmoor vydrží s terčovou přesností 5-8 tisíc, tak si to prostě spletl s ráží .308... JP používá do svých přesných pušek hlavně Proof Research, které nejen dovážíme do ČR, ale sám jich mám několik ve svých zbraních. A to jak nerezové, tak i karbonové. 6,5 Creedmoor mám v současnosti dvě s těmito hlavněmi a jedna už se blíží konci životnosti, která bude zřejmě lehce nad 2 tisíce. Letos s ní dosahuju docela slušných výsledků. Na evropské finále do Itálie už jsem se kvalifikoval a pracuju na tom se dostat i na světové finále PRS do Ameriky...

Jen takové doplnění pro zajímavost... Tento týden jsem zkoušel v Praze. Jinak jsem asi po tisící použil "kozu" a nedojila... A zkoušky dopadly takto: 7 lidí přišlo na test - 4 z nich nenapsali (což je více než obvykle...) 4 další lidi přišli na opravu Tedy na manipulaci šlo 7 lidí - 1 neudělal manipulaci. Nedodržení bezpečného směru. Odložena natažená zbraň. Celkově manipulace naprosto nedostatečná... 6 lidí šlo na střelby - 1 nenastřílel. Pistole na 15 metrů. Snažil jsem se ho zpomalit a zklidnit, ale marně... - 1 jsem vyhodil za manipulaci: Po nabití ještě jednou přetáhl závěr. Proč, to netuším, nějaký zmatek v hlavě asi. Jak ten náboj vyskočil z komory, tak se odrazil o stůl dozadu a proskočil mi mezi nohama až za mne. To by nebylo nic tak hrozného, pořád mu zbývaly 4 v pistoli a spousta času... Jenže jak ten náboj vyletěl a poskakoval, tak on na něj s úžasem zíral a otáčel hlavu, jak ho sledoval až za mne. No a co byste řekli? Kromě hlavy se otočil celej, i s tou nabitou pistolí v ruce Už jsem měl ruku připravenou, že po ní hmátnu, ale těsně předtím jsem zařval: "STOP!". Umím velet, když je potřeba, a také vydávat přesvědčivé rozkazy, které v naprosté většině lidi hned uposlechnou Zastavil se těsně předtím, než mi namířil na břicho (stál jsem vpravo za ním v úhlu 45°). V tu chvíli mířil přímo do kamery, protože ta byla vpravo, kolmo k němu... Pak už to šlo snadno... "miřte na terč a vybít!". A on to udělal. V tom zmatku ještě navíc odložil pistoli nataženou... Policajti i správce v pozadí předváděli facepalm jako z učebnice... Pak už jsem ho v klidu vyhodil... Z 11 lidí tedy uspěli 4. A to jsem byl opět měkkej jako žužu, mohl jsem vyhodit ještě další 2, kdybych trochu zatlačil... A poslední dobou to takhle prostě probíhá... Lidi chodí dost nepřipravení...

Pravděpodobnost, že by to vyšlo tak, abych byl komisař zrovna na zkouškách, které budeš dělat, je dost malá... Takže se zase tak bát nemusíš Z poslední trojice lidí, které jsem připravoval to udělali dva (jediní na té zkoušce) a jeden měl okno, zapomněl čekat při selhači a vypadnul... Co se týče stresu a trémy lidí při zkouškách, tak je pravda, že je to přeci jen něco jiného, než například stres při nějaké reálné situaci, která by vyžadovala použití zbraně. Nedá se to úplně srovnávat... Ta zkouška je totiž dopředu plánovaná, víme o ní, připravujeme se na ní a ten stres se postupně kumuluje až to vyvrcholí v daný okamžik. Zatímco nějaká "obranná situace" je většinou dost narychlo a člověk prostě reaguje mnohem více intuitivně. Takže já osobně bych to úplně nespojoval. Je to opravdu jiná situace... Mimochodem podobně jako u zkoušek je to s různým soutěžením. Jsou lidi, který na střeleckou soutěž prostě nedostanete ani párem volů. Jsou prostě strašně vystresovaní dopředu a úplně vyklepaní. Tomu samýmu člověku dám při "pohodovém tréninku" nečekaně stejnou stage jako na soutěži a vystřihne to úplně "na pána". Ale všichni víme, že dostat ho na tu soutěž, tak to "zvoslí na druhou"... Tomuhle se samozřejmě dá bránit jen "otužováním psychiky"... Tedy drilovat a donutit ty lidi na ty soutěže chodit, aby byli častěji mimo svojí komfortní zónu. A časem se to pro ně stane rutina. U někoho to trvá mimořádně dlouho, někdo ty psychický bloky zbourá hned. Když jsem jezdil závody dragsterů, měj jsem jednoho těžkýho soupeře, se kterým jsem se často potkával v semifinále nebo ve finále. Měl rychlejší motorku, zástupy mechaniků, kamarádů, holek v depu atd (a nebylo to kvůli penězům, jejich tým byl prostě velikej a dobrá parta). Ale před startem stačilo ho lehce vyhodit z psychické rovnováhy a on to prostě nedal... Leta s tím zápasil, oni ho motivovali, pomáhali mu, bránili mi v tom abych ho rozhodil (někdy i tak, že na startu naběhlo několik holek s deštníkama mezi nás a udělali z nich "bariéru", aby mne neviděl). Časem byl opravdu mnohem odolnější a já musel vymýšlet podlejší a podlejší způsoby, jak ho rozhodit, protože jsem měl prostě pomalejší motorku Ten kluk byl ale jinak nesmírně pohotovej a v normálních situacích reagoval jako frajer...

Je to tak, ale stává se to poměrně zřídka... Nicméně jsem takovou situaci zažil a protože se nikdo s malorážkou nepřipravoval, tak to ani skoro nikdo nenastřílel... Většinou je ale praxe taková, že pokud nemá uchazeč skupinu "C", tak se střílí pouze z pistole... Ale může Věř mi, že pro mne, jako pro komisaře, není problém (když bych hodně chtěl) dohnat dospělý chlapy k pláči (bez jakýchkoliv leváren a podrazů) a i když si budou stěžovat na MV, tak to bez problémů ustojím Tenhle přístup je přesně to, proč pak lidi vyletí a neúspěšně si stěžují... Mimochodem, dnes v krajích, kde se natáčí zkoušky, zcela vzácně dojde k tomu, že když si někdo stěžuje na MV, tak mu dají za pravdu. Jednak proto, že snad žádnej komisař před kamerou nedělá naschvály a naopak si dá velikej pozor, aby si to obhájil - když někoho vyhodí... A především proto, že lidi, když vyletí od zkoušky, tak obvykle vypráví jinou historku, než se skutečně stala. Je to stresem a jejich totálním zmatením (nebýt vystresovaní a zmatení, většinou to udělají) a také do značné míry tím, že většina těch "stěžovačů" nedokáže připustit vlastní chybu... Když zkouším opravy (lidi co poprvé při praktické části neuspěli a jdou na opravu), tak se vždycky ptám proč neuspěli napoprvé. Zhruba 3/4 z nich mi řekne jiný důvod, než je v protokolu... a) to také není úplně přesné. Vyhodit lze za opakované porušení bezpečnosti a nebo za jednorázové hrubé porušení bezpečnosti, které je přímo ohrožující... Mírné porušení směru mimo "bezpečný směr" (do bezpečné zóny se opravdu nemíří. Tam má být bezpečno...) musí být opakované. Nicméně komisař na to může, ale nemusí upozornit, může tedy říct: už jste to udělal potřetí - končíme... Já osobně na to lidi upozorňuju a říkám jim, že odteď už to musí být bez chyb. Hrubé porušení je, když míříš někam, kde bys způsobil škodu nebo újmu. Třeba na komisaře (nesmějte se, zažil jsem nejednou)... b) opožděné výstřely se bohužel reálně dějí. Není to nijak moc časté, ale stávají se... Byl jsem i u zranění, způsobeným opožděným výstřelem. Bylo to na soutěži. Střelec nečekal, ihned přebil a ten "selhač" se aktivoval když letěl z komory ven... Rozsekalo mu to ruku a palec... Obecně můžu říct, že lidi ty zkoušky dost podceňují. U mě je úspěšnost pod 50%... Většina těch, kdo si myslí, že na manipulaci jim stačí kouknout na pár Youtube videí, tak zjistí, že nestačí... Navíc je příprava na různých střelnicích v dost kolísavé kvalitě. Pokud někdo tvrdí, že připraví člověka na zkoušky za 2 hodiny, tak je zcela nezodpovědný a podle mne blázen Někde ta příprava je dostatečná, ale na některých střelnicích, nebo u některých "instruktorů" zdaleka není. Nechci hejtovat a jmenovat, ale hlavně se vyhněte tomu podvodníkovi "Střelecká Škola Fakt nesoudného blba". Už i policajti mu nejednou domlouvali, aby nabral trochu rozumu a šel alespoň sám někam, kde tomu opravdu rozumí - a sám se to naučil...

Já se zbraněmi a střelbou posledních 10 let živím, včetně toho, že dělám přípravy na ZOZ a také jsem zkušební komisař... Takže SZ

Střelnice Don Shot...

Jestli někoho z Moravy zajímají tlumiče, tak 7.-8.5. budeme mít zase cirkusové představení "školení o tlumičích" v Brně... Výklad, vysvětlení, ukázka, porovnání a střelba (pistole, karabiny a AR15).