Harry

Já ten 4.0L 3x utopil a několikrát uvařil. Teď mi praskla mrazovka a pojedu s tím do servisu 35km. To dá v pohodě Neumím si představit nic odolnějšího...

Vadil. Je to strašně slabý a hodně to žere. S těma kolama co máš by to nešlo... Vlastní zkušenost. Dávno jsem to vyměnil za 4.0L a je to úleva.

Marlin 336 Dark Series s pár úpravama...

Měl jsem super novoroční víkend v přírodě... S novou hromovou holí

No já to tak nějak dělám sám. Občas i vyvíjím nějaký nový doplňky a tak... Co je opravdu fajn vyměnit, jsou pružiny spouště (pár stovek), záchyt zásobníku (pár stovek) a pro někoho natahovací páku (sport shooters only, jinak nepodstatné). Pro méně přizpůsobivé jedince ještě rukojeť (ne, v pojistkách problém opravdu není. Je to v držení střílející ruky, tedy spíše v tom, že někteří jedinci nechápou principy)... Samozřejmě nějaký optický zaměřovač, ideálně kolimátor (jak říkají někteří zákazníci "halogenový koliminátor"... Někdy též "kalimantizátor"...). Sám používám ty nejmenší a otevřené, někdo raději tubusové. Zásobníky a střílet...

Karabin v 9mm Luger je dneska na trhu spousta. I u nás... Různé AR9, nebo i třeba MPX, Stribog atd. Za sebe můžu říct, že ač zrovna nejsem fanoušek plastové produkce ze závodů přibližného strojírenství (jsou to sračky...), tak EVO mám docela rád. Jistě, má to svoje mouchy, nedostatky a některá absurdní řešení (kdo by se divil, vzhledem k tomu kdo a kde to vyrábí), ale když se to vezme celkově, tak je to prostě fajn zbraň za dobré peníze. Jistě, jsou i lepší, ale i horší... A pokud nebudu potřebovat soutěžní výsledky na IPSC, kde se to opravdu nechytá, ale jen na zábavu, trénink s dlouhou a tak - pak mne zcela uspokojuje. Musím samozřejmě překousnout některé nedostatky, ale dá se to... Zbraň, pár dílů na záchranu pár nedostatků a 10 zásobníků přijdou celkem do 35.000,-. Video z tréninku...

Míša je zvíře Střílí se mnou už pár let a můžu říct, že se s ní člověk nenudí... Jednou mne z ní ale klepne... Jinak je to samozřejmě provokatérka... Někdo pracuje seriózně (jako třeba já) a někdo to holt dělá jinak. I když jsme takový dost protipóly, tak se máme rádi a rádi se vidíme. Některý lidi v oboru osobně moc nemusím, ale zrovna Míšu teda jo. I když je to s ní někdy opravdu psychicky náročný...

Někdy je práce s lidma na střelnici opravdu psychicky náročná...

Z deníku sklerotika, kapitola 127: V sobotu jsem se vrátil domů v 19:30. Zaparkoval jsem před barákem, o víkendu modré zóny neplatí... V neděli jsem chtěl natankovat a přeparkovat. Protože pršelo, čekal jsem až vyschnou sedačky, nemám střechu a ani plachtu přes. V 17:00 jsem si řekl že by to šlo. Oblíknu se a hledám klíče. Hledám je všude a nic... Tak si říkám jestli jsem je zase nezapomněl v zapalování Jdu ven, auto tam je. Zdálky vidím že v zapalování nejsou. Když přijdu blíž, tak jsem trochu překvapený. Ležely na sedačce řidiče... Co to je za svět? Když už někdo ty klíče vyndá ze spínačky, to mi je nemůže hodit do schránky?

Bohužel je to tak. Ačkoliv většina výrobců s tím problémy moc nemá, tak u závodů přibližného strojírenství je to běžný a osvědčený postup...

Rail na tom malém Glocku (43x a 48) nemá standardní rozměr (je užší) a zatím pro ně nejsou dostupné žádné doplňky...

Partagas dnes strašně mile překvapil Veget na střelnici...

P-10M rozhodně nebrat. Je to veliký průser a pravděpodobně to budou muset komplet předělat... Mám zakázáno to rozmazávat, ale ruce pryč a utíkat s křikem co nejdál

Poslední dobou je tady móda nadávat na Kubu, ale nemůžu si pomoct - pořád to je pecka

Když tady padlo téma vožení věcí v kabrioletech... Dveře 250kg

Včera jsem se stavoval u kamaráda... Pracuje vysoko v obchodu s vojenským materiálem a podobně. Má v pracovně fotky s kdekým, včetně několika mrtvých diktátorů A vytáhnul z velkého humidoru krabičku (dřevěnou) s Cohibama a nabídnul mi. Na krabičce bylo ručně psaný věnování od Fidela... Málem jsem spadnul ze židle

Asi proříznuté z boku. Čepičky na ventilkách jsou trochu od bláta, když se sundají, je to poznat... Nejde o parkování...

Tak trochu mne dnes nasralo tohle... Kupoval jsem je v únoru...

Mám momentálně dva Jeepy a tak Commander půjde pryč. Původně měl být na dálnici a na delší cesty - což splnil dle očekávání - a pouze příležitostně do terénu. Ukázalo se, že i v terénu si poradí líp než jsem čekal... Situace se ale mění a teď potřebuju něco s ekonomickým provozem, pouze na silnici a schopný převážet i malý náklad. Takový nějaký běžný auto na otloukání, nemusí to být ani moc veliký a stačí mi 2-3 místa pro lidi... Přemýšlím proto nad Chevrolet El Camino nebo GMC Sprint 1973-77. Má s tím někdo zkušenosti?

A tady jedno video na odlehčení... Aneb když vám v práci začne hrabat...

Všechno je originál. Něco semi, něco full...

U nás to poslední dobou vypadá, jako by se tu vzdala poslední německá jednotka na konci války

Abych to trochu odlehčil... V pátek jedu na soutěž kde se bude střílet pistole, samonabíjecí puška a odstřelovačka... Když jsem tam byl naposledy, tak jsem bohužel zjistil, že je tam vhodná úplně jiná sestava samonabíjecí pušky, než jsem měl. Je potřeba přesná, s delší hlavní a optikou se zvětšením okolo 6x (kvůli kontrole zásahů především). Tedy nějakou "taktickou naháňku" typu 1-8x24 například... A takovou AR-15 mám rozdělanou, ale ještě zdaleka ne hotovou... No a tak jsem na to šel ala "Babica style". Když nemám dlouhou, tak vezmu krátkou. Když nemám malou optiku, tak vezmu velkou optiku. A ještě tam přihodíme kolimátor, ať to má říz... No nic, asi to bude taky tím, že mám už pár dní horečku...

Hodnotné ceny jsou zcela vyjímečně. V naprosté většině jde o poháry a diplomy... Co se sponzorů týče, v Evropě v podstatě nic takového není. Ono ani v Americe to není tak žhavý. Sponzorovaných střelců je opravdu minimum. Reálně nás to všechny stojí spousty peněz Co se týká odstřelovačů v činné službě, tak ty posílají jejich jednotky, takže ti sami za to většinou neplatí. Ale faktem je, že mnoho z nich používá hodně vlastního vybavení. V jejich případě výsledky potřebují například k lepšímu osobnímu ohodnocení... Výsledky u sportovních střelců tak mají jediný smysl - prestiž a u někoho i ego... Jsou prostě lidi, kteří mají nutkavou potřebu vyhrát za každou cenu

Ještě k těm "magorům se zbraní"... Já to trochu chápu. Nejde asi ani tolik o ty diagnostikovaný, ale spíš o to, že spousta lidí se zbraněma zachází tak, že bych jim nejradši urazil ruce... Ale to není problém zákona, ale obecně toho, jak se dnes společnost chová a co ještě považujeme za "přijatelný" a co už ne. Nejednou jsem se dostal do rozepře s lidma na střelnici kvůli jejich přístupu například k bezpečnosti a podobně. Taky už jsem nejednou někoho ze střelnice vyhodil. Nemluvě o tom, že třeba i na soutěžích se nepokrytě porušují pravidla (i bezpečnosti) a rozhodčí se tváří jako by nic (nebo je v horším případě porušují taky). O podvádění na soutěžích už ani nemá smysl mluvit... ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------- I když jeden příklad si neodpustím Nejvyšší ligu v podvádění jsem zažil u Rusů... Konkrétně odstřelovačů Specnaz Alfa - Krasnodar (mají dvě divize - Moskva a Krasnodar). Tihle podvádí koordinovaně a ve velkým. Zažil jsem to už vícekrát. Naposledy se opravdu vytáhli: Koncem léta bylo finále Kahles série Long Range soutěží v Evropě. Konalo se to v Rakousku ve vojenském prostoru, kde byl zákaz fotit, zákaz přihlížejících atd. Rusové měli s sebou politruka - teda pardón, "trenéra" - který všude chodil a fotil. Střelce rozdělili do skupin tak, aby nebyli spolu ti co se znají. Podařilo se jim to opravdu dobře promíchat, v mojí skupině jsem znal jen jednoho Rumuna, který nemluví žádným jazykem... Tím, že jejich "trenér" volně chodil mezi skupinama, měli všichni dostatek informací. První den se střílelo takticky na neznámé vzdálenosti. Na stage bylo například pět terčů a řekli nám vzdálenost pouze posledních dvou. Museli jsme si tedy změřit vzdálenost k těm bližším (střílelo se většinou od nejbližšího), najít v tabulkách korekce, nastavit a střílet. Spolu z přesunem do střelecké pozice nastavili opravdu šibeniční časy, aby to stihnulo jen několik nejlepších, nebo třeba nikdo. A byl přísný zákaz měřit vzdálenosti, nebo jen koukat do optik během čekání (mimo vymezený čas na střelbu). A to byste nevěřili, koukám na Rusa v mé skupině když šel na start při druhé disciplíně - a on má na předloktí tabulku s napsanými korekcemi pro všechny vzdálenosti... A to se opakovalo pokaždé. Později jsme se dozvěděli, že to dělali všichni z jejich týmu, takže odpoledne už to okoukala i spousta dalších střelců a večer jsem byl jeden z mála, kdo na stage vůbec vytahoval dálkoměr... Po taktické části jsme byli s Veronikou oba v první desítce. Jo, oba máme Fortisy... Druhý den se střílela především přesná střelba na papírové terče a to tak, aby nebylo moc možné vidět vlastní zásahy a podle nich dělat korekce. Jednak bylo opravdu špatně vidět, protože jsme leželi na zemi a stříleli a hlavně koukali skrz trávu před námi, a pak byl extrémně krátký čas na pár výstřelů a ihned jsme museli vstát od zbraní. Nikdo nesměl koukat optikama na terče. "Trenér" jim zmizel, ale později jsme se dozvěděli, že ho někdo viděl schovanýho v křoví poblíž, s pozorovákem na stativu a vysílačkou v ruce. Jeho střelci měli pravděpodobně skrytě zabudované přijímače ve sluchátkách. Výsledkem bylo, že si všichni dost polepšili a jeden z nich poskočil na třetí místo neuvěřitelným bodovým nástřelem, který byl více než dvojnásobný, než měli ostatní v první desítce... Zázrak Úsměvné už potom bylo, že se jejich "trenér" vetřel při vyhlašování mezi organizátory a "vyhlásil výherce jejich vlastní interní soutěže"... Nikdo už ani neměl morální sílu ho vyhodit... Na fotce je patrné nadšení organizátorů z tohoto "překvapení". Nikoho asi nepřekvapí, že nakonec jeho svěřenci skončili na prvních třech místech (ostatní ale už byli za mnou)... My jsme se propadli v hodnocení na konečné 9. a 13. místo. Mezi evropskou elitou to jde