Xenomorfus

Tady je na par fotkach tah trochu videt... https://www.citywatches.co.uk/product/orient-m-force-bravo-power-reserve-automatic-sel0a002d0-mens-watch/ Nicmene typove, zpracovanim a nositelnosti je to takovy "klasicky Seiko tah". Takze za mne uplne v pohode.

Zitra pohledam a v nejhorsim vecer objednam a rano u emzaka mam ;-).

Sice nevim, co je Google Meets, doufam, ze neco s masem, nicmene nejakeho panacka light bych mohl dat ;-).

Kupodivu mne furt bavi...

Další náš společný obchod. Opět vše na jedničku s hvězdou. Komunikace, odeslání, zabalení rychlostí blesku. Díky moc a kdykoliv zase.

Jo, tady budu mit batoh sichr do 10kg. Tech 8kg asi bude realnych. Planuju taky prespavat v tech turistickych/poutnich ubytovnach. Nicmene je tam par "ale". Jednak nutna rezervace, ktera je navic vetsinou do 16-17h, pak propadne. A byva dost plno, i kdyz na Camino Primitivo to neni tak strasne. Takze pocitam spise, ze budu chrapat venku. Ale sel bych to koncem leta, takze vyssi teplota. A na 99% to pujdu sam.

Tak uz mi otrnulo. Pristi rok to vidim (pokud zdravi dovoli) na https://caminoways.com/camino-primitivo No, v zime to promyslim a uvidime ;-).

Vzduch: Nemas fakt za co ;-). Bohuzel cas nezastavime, ja uz neco takoveho zkusil naposled. Taky uz to zdaleka nejde, jak to šlávalo. Drzim palce, at Ti to dobre dopadne a jeste neco naslapes.

Lamiczka: Kdyz sem byl jeste pri sile a vandroval intenzivne, tak sem mel jen Zenit TTL ;-). A chodil sem hodne solo. Ale to je na delsi vypraveni ;-). Lucid: Diky, sem rad, ze se libilo. Aspon nejaka pozitiva ;-). Jinak to moc vydarene nebylo. Slovnikem chronomagora bych rekl: "Byla to dobra zkusenost!" :-D.

Ja taky (na stara kolena) uz vetsinou brazdim jen mistni hvozdy. Casy, kdy jsem proslapl Alpy, Dolomity, Skandinavii, atd., uz jsou pryc. Jenze z te doby mam jen par fotek a vetsinu uz si nepamatuju. I proto sem ted udelal tohle. Z tech tisicu naslapanych kilometru uz si totiz pamatuju strasne malo :-(.

Pocasi uplne epicke ;-). Tak nejak to vnimam ted intenzivneji :-D. Hezke jste to meli, kluci. ...treba mne nekdy vezmete s sebou ;-).

Diky, kluci ;-). Na podzim jedu na motorce do Afriky, ve stopach nasich posadek, kteri jezdili Pariz-Dakar v osmdesatkach. Pres centralni Mauretanii. Tak to mozna nejakou drobnost hodim spis do vlakna "motorkari".

Snad sem to tady moc nezaplevelil a omlouvám se za občasné češtinářské prohřešky a další minely. Nejsem žádný Palacký a veškerý ten text byl určen výhradně pro soukromou potřebu, bez ambic se s tím někde prezentovat. Prostě až se za pár let na to mrknu, abych si to připomněl ;-).

Ztráty a nálezy: Trochu těch statistik. Tedy kolik jsme ztratili peněz a kolik jsme nalezli kilometrů a že jsme mnohdy sotva lezli. Co to stálo mne (Freda (kromě výbavy) asi totéž, většinu jsme platili napůl): - letenky 7632,- kč - jídlo a pití včetně dehydrované stravy 6978,- kč - ubytování a doprava 7204,- kč - útrata v hotovosti (pivko, suvenýry and shit) 4220,- kč - výbava, kterou sem dokupoval pro tuhle cestu. To mi samozřejmě zůstáva a bude sloužit dál, nicméně bych to takhle najednou nekupoval. Jedná se o věci jako: Spacák, bágl, karimatka, pláštěnkostan, boty, atd... 17542,- Vlastní trasa Hadriánova valu měří asi 135 km. Počítali jsme s tím, že budeme muset dělat nějaké odbočky pro jídlo a tak. Taky jsme chtěli navštívit některé staré římské forty, které nejsou úplně na trase. Takže jsme počítali, že to bude celkem asi tak 165km. Nakonec to bylo takto: - sobota 18.6 km - neděle 31.3 km - pondělí 22.7 km - úterý 23.1 km - středa 24.6 km - čtvrtek 31.7 km - pátek 32.0 km Celkem tedy 184 km. Není v tom poslední sobota, kdy jsme šli asi 5 km na nákupy a tak 2 km v Amsterodamu.

Den sedmý, pátek 31.5.2024 Neuvěřitelné! Večer, noc i ráno se obešlo bez deště. Spalo se nádherně, až na pár slimáků ráno v botách (jako vždy). Na dnešní noc jsme plánovali ubytování už od počátku. Zítra odlétáme a vzhledem k tomu, že svršky, ve kterých jsme absolvovali celou trasu ještě musí absolvovat let, museli jsme se odbahnit a vysušit. V průběhu týdne jsme (vzhledem k počasí a terénu) ani nedoufali, že dojdeme až sem. Spíše to vypadalo, že to v pátek zabalíme někde na periferii a Uberem dojedem na ubytko a hotovo. Na dnešek tedy zbývalo projít městem až na konec valu, s lehkým odbočením k hotelu, kde jsme chtěli nechat bágly a dojít to na lehko. Odbočka měla být jen asi 2km. Nakonec to bylo trochu více, nicméně nás už nemohlo nic zastavit. Věděli jsme, že to už musíme zvládnout, i kdybychom měli jít po čtyřech. Na poslední míli jsme ještě objevili hospodu a dali si posilující chmelové smootie. A je to tady! Konec Hadriánova valu. V zátoce se nachází poslední kousek a Segedunum Roman Fort. Tedy muzeum. Posledních pár kilometrů nám na cestu dokonce svítilo sluníčko, nakoupili jsme nějaké suvenýry, zavolali Uber a jeli na hotel. Nejvíc jsme se těšili na chlazené pivko!

Den šestý, čtvrtek 30.5.2024 Na spaní a jídlo pod střechou bych si asi zvykl. Rozhodně je to asi jedinný způsob, jak na staré roky řešit takový typ vandru. Tedy až na ty ceny. Pro dnešek máme v plánu navštívit dvě hospody po trase, což bude příjemné zpestření. Ten nahoře se asi zrovna nedíval, protože největší přepršky dne jsme přečkali právě v těch hospodách. Neuvěřitelné štěstí. Terén je stále dost rozbahněný a kopcovitý, ale kopečky už jsou pozvolné. Je to furt nahoru dolu o 50 metrů. Přes Low Brunton po St. Oswald's Way do Halton Shields až k přehradě Whittle Dene Watercourse. Původně jsme někde v této oblasti chtěli najít místo k noclehu, ale blízké vojenské letiště nás nutí ještě pokračovat. Podle mapy je kousek před periferií Newcastle Vindobala Roman Fort. To by mohlo být ideální místo. Šlapem dál. Vindobala bohužel není nic jiného než travnatá plocha. Navíc prostor pro naše stany ne úplně ideální. Po krátké poradě se rozhodujeme pokračovat na periferii do Heddon on The Wall, kde je další hospoda a u pivka pořešit, co s tím. V Heddonu u pivka nám trochu slehlo a i když už jsme měli ten den v nohách pěknou řádku kilometrů, nezbývalo než pokračovat. Tady přespat nebylo kde a podle mapy to dál u řeky Tyne vypadalo nadějně. I nějaký městský park tam měl být. U Clayton's Wood bylo golfové hřiště a kousek za ním začínal příměstský lesopark, něco jako u nás Bělský les a tam jsme našli vhodné místo k rozložení bivaků. Uvařili jsme si jedno z posledních dehydrovaných jídel a šli na kutě.

Den pátý, středa 29.5.2024 Předpověď slibovala stálý průjezd mycím strojem, takže jsme nic nenechali náhodě a ještě včera večer jsme si zajistili střechu nad hlavou pro tuto noc. Výrazně lépe se nám šlapalo, protože nemusíte řešit, jestli budete mít večer vše mokré a uléhat v kaluži do mokrého spacáku. Další přidaná hodnota je, že ten parchant navrchu, když zjistil, že nebudeme spát venku, výrazně omezil vodu. Dnešek tudíž byl víceméně odpočinkový. Bohatá hotelová snídaně, pak přesun k Fortu Vindolanda a zpátky na val. Při tom ještě krátká prohlídka Vercovicium Fortu a hurá směr blata. Krajina se trochu srovnala, Brown Moor byla vyloženě idylka a v cca 200 mnm jsme pokračovali směr Walwick a Chollerford, kde byl cíl dnešní cesty. Déšť byl spíše sporadický a večer na chvíli vyšlo sluníčko. Až nás skoro mrzelo, že máme ubytování. To nás rychle přešlo, když kolem 20h začalo pekelně lít a to vydrželo pár hodin.

Jako, kdyby tam takovi Piktove davali dobrou noc, klidne si dam rict ;-). Edit: A posledni ho*no sem z podrazky vyskrabaval na letisti v Newcastle, asi dve hodiny pred odletem :-D.

Ja Fredovi dekuji za vrela slova uznani, nicmene nebyt jeho, taxem si nekde sedl do mokre diry a zdechl tam :-). To, ze sme to zvladli je nejvic jeho zasluha. Na druhou stranu to taky vymyslel a uvrtal mne do toho a ja sem mel mit na stare roky rozum! :-D. ... a to mne taha na cestu do Santiaga de Compostela... A pry aspon dva tydny. Doufam, ze zdechnu v te Africe na podzim a nebudu se nikam muset strachat :-D.

...pokračování příští týden...

Den čtvrtý, úterý 28.5.2024 Dneškem začala apokalypsa. Proto ten plakát z filmu F. F. Coppoly - Apocalypse now. Uživatel "Gemini" z webu ČSFD to napsal jasně: "Apokalypsa je název naprosto na místě...atmosféra naprosté psychedelické deprese, ani špetka pozitivních emocí...". Nicméně ráno tomu nic nenasvědčovalo. Krátky pokec s místním domorodcem, že tady začíná ta nejlepší část valu, nás dokonce zlehka naplnil optimismem. Ač, vzhledem k předchozím dnům, k tomu nebyl nejmenší důvod. Jen snad krátká zmínka o tom, že to bude trochu kopcovité, ale jen dva velké kopce a pak už pohodička do Newcastle, nás měl varovat. Šlapali jsme do prvního, ehm prvních kopců. Nebyly sice kdovíjak vysoké, ale vcelku prudké a terén rozbahněný a kamenitý, jakoby římské legie odešly minulý týden. Toužebně jsme s každým kopcem očekávali ten druhý. Nepřicházel. A dnes už vůbec ne. Po pátem kopci sem to přestal počítat. Ono se to totiž musí počítat i z kopce, které byly obdobných kvalit. Pro má stará kolena nekonečné labůžo. A s 15-ti kg báglem na zádech je to výborný zážitek. A zážitek musí být intenzivní, nemusí být nutně pozitivní. Navíc nevhodný boční sklon trápil moji bolavou nohu. Prášky proti bolesti sem do sebe házel lopatou na uhlí a thajskou mastí jsem měl namazané snad všechno kromě uší. Má nenávist vůči Fredovi, který je o 15 let mladší, narůstala. Ale jen vnitřně, navenek sem na to neměl sílu. Aby nám to ten parchant nahoře ještě trochu ozvláštnil, začalo opět a tudíž opakovaně, scát. Zpočátku to braly pláštěnky, ale pak začalo pršet vodorovně. Vítr to proti kopcům hnal i odspoda. Za hodinu už sem neměl suché ani treny. Trasa vedla většinou podél zbytků valu, přes Walltown, Cockmount Hill, Burnhead až k jižní části Northumberland National Park. Tam nás měly čekat epické výhledy na jezera Crag Lough, Greenlee Lough a Broomlee Lough. Posledně jmenované jsme už před lety (před prvním pokusem o Hadriánův val) přejmenovali na Basajevovo jezero a já měl za úkol se v něm vykoupat. Sázka o pivo, kterou sem prohrál. Jezero nebylo téměř vidět, o koupání sem nestál, mokrý sem byl už dost. Ještě jsme stihli fotku u nejvyššího bodu v okolí a navštívít ikonický strom, ehm pařez valu a pak už to bylo jen horší. Vzhledem k dešti sem ani nevytahoval foťák a tak veškeré místní krásy jsou zadokumentovány pouze na Fredův vodotěsný Iphone. Situace byla špatná, rozhodli jsme se sestoupit z kopců a hledat ubytování. Bylo naprosto nezbytné se usušit, protože Fred měl už i nohy komplet promočené a s rozmočenýma nohama nejde jít další desítky kilometrů bez možnosti osušit se. A tady nenajdete ani pařez na sezení natož cokoliv, co by se dalo považovat za přístřešek V Housesteads Vercovicium Roman Fort nás nasměrovali do nejbližší kavárny / čajovny, kde se budeme moct aspoň na chvíli schovat. Po příchodu do kavárny jsme museli asi půl hodiny sedět venku, ať z nás odteče aspoň nejvetší část vody. Naštěstí místní lidé jsou až kýčovitě milí a vstřícní a podařilo se nám získat pár kontaktů, kde snad najdeme nocleh. Najít ubytování se snadno řekne, ale hůř provede. V této řídce osídlené oblasti se to penziony příliš nehemží. A pokud hemží, jsou plné. Protože Hadrian's wall national trail je jako u nás cesta na Lysou horu. Potkáváte desítky lidí a všichni jdou svoje úseky od ubytování k ubytování s tím, že si objednají pokoje týdny dopředu. Ráno si dají pořádnou anglickou snídani, pak vyrazí na val (pokud to mají dál než 2-3km, nechají se z hotelu na val odvézt) a pokračují do 16-17h k dalšímu místu, kde mají ubytování. Pohoda. Na zádech mají 4-5kg batůžky s denní dávkou potřebných věcí. My táhli 15kg a spali jsme venku. Což pro všechny bylo naprosto nepochopitelné a vždy, když jsme tuto skutečnost zmínili, zůstávali v němém, mnohdy i hlasitém, úžasu. Při hledání hotelu jsme v jednom penzionu narazili na pána, který nám sice sdělil, že mají plno, nicméně velmi ochotně nás nasměroval a posléze odvezl (a nic za to nechtěl) do 3km vzdáleného resortu, kde podle něj určitě seženeme nocleh. První zařízení nám zavřelo asi 3 minuty před nosem a druhé bylo plné. Past vedle pasti. Signál mizerný, data jak při telefonickém vytáčení přes 56kb modem. Nakonec se Fredovi podařilo probít pro informaci, že snad v městečku Bardon Mill, vzdáleném asi 5km by mělo něco být. Vyrazili jsme. Po ceste se dokonce zlepšil signál, takže se Fredovi podařilo udělat rezervaci a zaplatit. Představa teplé sprchy a suchého prostředí nás hnala kupředu. Podařilo se. Dokonce šlo zapnout topení. A večerní gáblík a pivo jsme si zasloužili.

Děkuji za pozitivní odezvu a tak tedy pokračujeme.... (Poznámka: Kdyby se vám zdálo, že většinou jsou fotky takové hezky barevné, zelená je úžasná a vůbec jsou takové optimistické a některé jsou takové šedé, ponuré a depresivní, tak je to proto, že ty ponuré jsou z Lumixe, který fotil skutečnost a ty rozjásané optimistické barevné jsou z Iphone, který to takhle vymaloval. Věřte mi, že veselého tam nebylo nic a ta tráva byla spíše hnědá, než zelená....) Den třetí, pondělí 27.5.2024 Ráno kupodivu nechcalo. Jen běžné vlhko, já dokonce víceméně sucho. Fredovi to ale zjevně chybělo (to mokro), tak si nastavil hydratační vak na noční závlahový režim, takže když ráno otevřel bágl, měl v něm litr vody. Tedy vlastně jen půl litru, ten druhý půllitr naštěstí nacucal batoh a nosný systém. Výborná věc, mít vodní chlazení zad. Za deště ve Skotsku ocení jen zvláštní gurmáni. Nic tak nepotěší jako neštěstí druhého. Dnes bylo v plánu (kromě neustálého šlapání v hobě a dešti) dokoupit nějaké zásoby. Pomalu jsme se dostávali do země nikoho a co si jeden nenese na zádech, jakoby neměl. Totéž voda. Původní plán byl nabírat s hojných místních zdrojů - potůčků. Tedy podle mapy ten plán vznikl. Realita na místě byla taková, že se jednalo o močku spláchnutou z pastvin a asi bych pil raději vlastní moč, než chcanky s ho*nama od místního zvířectva. Trochu pozitivní bylo, že se už častěji začaly objevovat pozůstatky valu. Po cestě jsme narazili na další "bezobslužné" občerstvení. Místní tady občas na svém pozemku, třeba z garáže nebo stodoly vybudují útulnu pro lidi jdoucí po valu. Býva tam občas WC, většinou rychlovarná konvice, zásoba čaje, kávy, nějaké čokoládové tyčinky, balená voda, nápoje, atd. Ceny jsou uvedené a do kasičky jen vhodíte požadovaný obnos. V Birdsoswaldu jsme se na skok stavili v "Roman fortu", doplnili vodu, dokoupili nějaké suvenýry a nabrali trochu sil. Přes Walton, Banks a Birdoswald jsme dolezli do Gilslandu, kde měl být obchod a hospoda. Nebylo tam ani jedno. Tedy obchod nebyl a hospody zavřené. Výborné. Večer na krku a my ještě neměli místo k přespání. Už to skoro vypadalo, že přespíme na místní zastávce spojené s knihovnou. Jiskřičku naděje po cestě vykřesal Thirlwall castle, ale byl příliš podmáčený. Poučení, že je zde lepší hledat místo spíše v obci a její blízkosti, než v otevřené krajině, jsem mířili do Carvoranu, kde je Magnis Roman Fort a muzeum. Odměnou bylo nejluxusnější místečko celého vandru, dokonce s WC, tekoucí vodou, elektřinou a střechnou nad hlavou. Dali jsme teplý gáblík a užili si pohody. Těch pár otravných kousavých mušek nás nemohlo rozhodit. Já použil repelent a Fred se vcítil do slepice z klecového chovu.

Myslim, ze by to mel byt model SEL0A002D0

Den druhý, neděle 26.5.2024 Probuzení bylo vlhké. V noci začalo pršet a pak scát. Ve 4h ráno už sem byl poměrně silně mokrý. Fredovo večerní ubezpečování, že okolní půda bohatě stačí absorbovat případné srážky, vzalo za své asi kolem třetí ráno. Vzhledem k místu, kde sem měl umístěný bivak, stal se ze mně slimák ve vaně kalné studené vody. Výborné! Sbalil sem se a vyrazil do vesnice s nadějí, že najdu aspoň krytou zastávku. Takže pršet přestalo. Vedle hospody u hřiště stál malý přístřešek (jiné hřiště v jiné vesnici nás zachrání ještě jednou) a trochu vysušil věci. Fred, coby klotový rukáv, je zvyklý vychrápávat do osmi, takže než ukončil hibernaci a přišel, solidně sem proschl. Toto první mokré intro bylo pouhým lehkým osvěžením před následujícími dny. Krajina pokračovala fádně, bahnitě, ho*nitě a mokře. Vyhledem k sajrajtu, kterým jsme šlapali, vymysleli jsme tomu nový název - Hoba. Napůl HOv*a a napůl BAhno... Přes Beaumont a Grinsdale jsme mířili do velkého města po trase - Carlisle. Zásadní pro další putování, neboť bylo nutno sehnat plynové kartuše do vařičů. Bez nich jsme v loji. Představa, že táhneme z domu sice lehké, ale ukrutně drahé jídlo a nebudeme si ho mít jak připravit, byla neskutečná. Velký stres... Nakonec se to podařilo. V celém městě měli jen 3 kusy vhodných kartuší. Takže jsem dvě koupili. Velká úleva. A kromě kartuší jsme narazili na impozantní katedrálu z roku 1540. Padly nám brady. Ač času jsme neměli nazbyt, prohlídku jsme nemohli odmítnout. Čas kvapil a my pokračovali dál. Přes Rickerby, Linstock, Crosby-on-Eden, Bleatarn až do Newtownu. To jsme sice ještě nevěděli, ale bude tam dnešní konec cesty. Počasí se víceméně stále zhoršovalo a krajina fádně ubíhala. Pastviny, ovce, krávy a hoba. Stejně jako dnes i následující dny jsme hledali něco, kam bychom mohli postavit přístřešky už od 17h. Dnes jsme jej nalezli až v cca 21:30. A to jen díky místní ženě (dík ji za to), která nas navedla na dětské hřiště v Newtownu.

Trochu to tady oživím... Přes jednoho místního člena se původní Farkyho Orienty dostaly ke mně. Už sem nějaké Orienty měl a vždycky šly z domu, protože to "cigaretové logo" mně děsně irituje (čti sere!). Ale už sem neměl dlouho nějaké tooly v automatu a potápky já rád, taxem je prubnul. Hlavně už na fotkách sem si říkal, že je na cifru tolik balastu, že to logo se v tom ztratí. A v reálu se mi to potvrdilo. Fakt s nimi nemám problém. Na ruce pohoda, je to kus železa a jsou cítit a tak to mám rád. Fičura rezervy nátahu je fajn a i celkově se mi líbí. Přijdou mi celkově vyvážené, velikost indexů, ručky, zkrátka mi proporčně sedí. Vzal sem je s sebou na vandr na Hadriánův val a i když to bylo čtvrt kila navíc, kašlat na to :-).