Daemonultimate Odesláno 4. května 2020 Autor Nahlásit Odesláno 4. května 2020 Tak já zase trochu popojedu. Vlastně popojdu. Poděbrady nejsou jen město a lázně, ale především stojí za pozornost místní zámek. Poděbradský zámek, původně hrad, je vzácná historická památka. Byl vystavěn neznámým českým velmožem po roce 1108. Za doby panování krále Otakara II. byly Poděbrady připojeny ke královské komoře. S výjimkou období 1345-1495 trvala tato úprava do r. 1840, kdy zámek Poděbrady I celé panství prodáno baronu Jiřímu Sinovi. Podle písemných památek zámeckého archivu I podle F. Palackého a Rožmberského kronikáře V. Břežana narodil se zde v den sv. Jiří r. 1420 jeden z nejslavnějších čechů, pozdější český Král Jiří Poděbradský. Hrad – původně dřevěný – byl několikrát přestavován. Poslední úprava je z tereziánské doby. Jedna z pověstí, která se k tomuto místu váže. V originále ji ajdete na www hrady cz Husitský král a rozdíl od králů, kteří donesli na trůn český právem dědickým, byl Jiří Poděbradský povolán k vládě z vůle národa pro svou ušlechtilost a bohatýrské ctnosti. eho život byl krátký, avšak pln neklidu a bouří. Již do jeho mládí zaléhal třeskot zbraní a válečný ryk. Jako čtrnáctiletý hoch bojoval na straně Pražanů u Lipan, v sedmnácti letech se vyznamenal v bitvě u Tábora. Úmrtím císaře Zikmunda nastaly v Čechách zmatky, neboť nebylo jednoty v tom, kdo má býti po něm povolán za českého krále. Konečně se stavové rozhodli, aby byl českým králem provolán Ladislav Pohrobek, syn Abrechta Rakouského, jemuž český trůn po právu přináležel. iří Poděbradský, tehdy již správce čtyř východočeských krajů, byl ustanoven správcem země České, dokud by Ladislav nedospěl a sám se neujal vlády. Jiří Poděbradský zastával poctivě svůj úřad a otcovsky pečoval o mladého krále, aby v něm měli Čechové vládce osvíceného, spravedlivého a dobrého. Roku 1453 byl konečně Ladislav korunován za českého krále, avšak zemřel již po čtyřech letech hlízovým morem, právě když se chystal k svatbě s dcerou francouzského krále Magdalenou. Český trůn osiřel poznovu. Bylo oň mnoho uchazečů a ještě více bylo slibů, jimiž si nápadníci trůnu hleděli zajistiti příznivý výsledek hlasování. něm český, který se sešel koncem února 1458 do Prahy k volbě nového krále, vyslechl všecky sliby a vzkazy, avšak nedav jim sluchu, splnil to, co bylo přáním a touhou celého národa. Mluvčí stavu panského, Zdeněk ze Šternberka, poklekl po modlitbě před Jiřím na kolena a pozdravil ho slovy: „Živ buď Jiří, král a pán náš milostivý!“ o něm holdovali mu hned všichni přítomní a lid venku shromážděný vypukl v radostný jásot…Jásal celý český národ, neboť konečně po letech dostal opět krále své vlastní krve, muže statečného, moudrého a přitom věrného kališníka. oruna královská přinesla Jiříkovi místo štěstí jenom nekonečnou řadu svízelů. Ačkoliv vládl spravedlivě, dbaje zákonů a jsa i ve věcech víry krajně snášenlivý, přece se znelíbil svým bývalým přátelům, kteří se domnívali, že bude hříčkou v jejich rukou. dvrátili se od něho přátelé, zanevřel na něho papež Pius II. i jeho nástupce Pavel II. a stíhali ho klatbou za to, že se nechtěl zříci víry podobojí a že hájil basilejská kompaktáta. Panská jednota Zelenohorská kula proti němu pikle ve vlasti, protože přál zemanům, stavu městskému i rolnickému, z ciziny dorážela opět na zemi Českou neblahá vojska křižácká. Zrádný Matyáš, uherský král, zeť Jiříkův, znovu a znovu na pokyn papežův podnikal válečná tažení proti vlastnímu tchánu, chtěje si vsaditi na hlavu korunu českých králů. iřík statečně odolával útokům nepřátel a nad to ještě rozhledem a státnickou moudrostí zasahoval významně do dějů Evropy. Usmiřoval panovníky, vysílal poselství k panovnickým dvorům – však se tehdy nejeden Čech chlubil, že se dostal až na konec světa – a připravoval spolek států, který měl evropským národům zaručiti mír. Tu však právě v době, kdy bylo přemoženo zuření nepřátel, kdy se počalo vyjasňovati v jeho bouřlivém životě, zemřel Jiří, aniž se dočkal plného zadostiučinění za své dlouholeté boje. omník Jiříkův na poděbradském náměstí vystihuje přiléhavě povahu rekovného krále: ruku podává k smíru, avšak vědom si svého práva a povinnosti hájiti blaho vlasti, odhodlaně hledí vpřed, hotov jsa čeliti novým a novým nebezpečím. neméně vhodně oceňují význam husitského krále i verše na jeho pomníku: tatný to syn vlasti, správce, král, nť v rozháraném, burácném věku dolav přemnohých vrahů vzteku čest národa vždy obhájiti znal.
tano Odesláno 4. května 2020 Nahlásit Odesláno 4. května 2020 Tak ty teď jedeš bomby kamaráde! Tento zámek jsem ještě vynechával, asi velká chyba. Pěkné, pěkné to máš a ta obloha. Už se těším, až taky vyrazím.
Daemonultimate Odesláno 4. května 2020 Autor Nahlásit Odesláno 4. května 2020 Bylo nádherně, držím Ti palce ať je to již brzy
Daemonultimate Odesláno 7. května 2020 Autor Nahlásit Odesláno 7. května 2020 (upraveno) Jen tak pár fotek Upraveno 7. května 2020 uživatelem Daemonultimate
Daemonultimate Odesláno 7. května 2020 Autor Nahlásit Odesláno 7. května 2020 Díky, spíš jsem měl, Wardi a Spinnakery jsou fuč. Kupodivu mě to netrápí i když jsem je měl rád a to proto, že se třeba objeví zas něco jiného. Mida budou jediný stálice. A pak ještě ty Seika pětky, první hodinky po restartu.
tano Odesláno 7. května 2020 Nahlásit Odesláno 7. května 2020 Jasná páka, mám to stejně. Pokud se rozhodnu, tak pak nelituji.
Daemonultimate Odesláno 7. května 2020 Autor Nahlásit Odesláno 7. května 2020 před 3 minutami, krtenek napsal: Toto je ... Díky
Daemonultimate Odesláno 8. května 2020 Autor Nahlásit Odesláno 8. května 2020 Tak zase popojedem, tentokrát nás čeká obec Obříství. Mimo místní tvrze a vodního díla je zde ještě jedna zajímavost. Historie místního přívozu. O ní se více dovíme přímo ze stránek obce: Přívoz měl i svoji velmi pohnutou minulost - v prosinci 1678 si tehdejší majitel obřístevského panství Jan Jiří Slavata chtěl násilím vynutit přízeň Aničky, dcery zdejšího převozníka Ambroze. Anička i se svým milým Václavem utekla za pomoci libišského rychtáře Bárty do Prahy. Během dramatického útěku zabil Ambroz svoji ženu, která stála na straně Aničky. Libišský rychtář Bárta byl později umučen ve Slavatově žaláři, protože nechtěl vyzradit Aniččin pražský úkryt. Provoz přívozu ukončila v roce 1912 stavba Štěpánského mostu. Posledním převozníkem na přívozu byl dědeček bývalé starostky obce Libiš - paní Jindry Hudcové - pan Jan Vořechovský.
Daemonultimate Odesláno 8. května 2020 Autor Nahlásit Odesláno 8. května 2020 před 2 minutami, krtenek napsal: Co ta spona? Pořád o ní přemejšlim. Mě na ní vadí jen 1 zajišťovací kolíček. Spona absolutně super, jedna z věcí co mě fakt ulehčuje život s otékající rukou. Wardi ji měly taky posuvnou, ale nic moc systém a malej rozsah. Tyhle ani nesundavám kvůli manipulaci z ruky. A kolík je pořádnej, tvrdej jak má bejt Teď vážně, je to kvalitně udělaný. Zároveň se omlouvám, za nahrávání fotek na díly, ale editor mi dnes pustil max. 4 fotky. Asi se blbě vyspal, nebo to tak už zůstane.
Daemonultimate Odesláno 8. května 2020 Autor Nahlásit Odesláno 8. května 2020 A koukám, že i pořadí fotek mi editor přechází. To je super. Asi to tu zamknu.
tano Odesláno 8. května 2020 Nahlásit Odesláno 8. května 2020 (upraveno) Hele, nemáš tam také pohled na starý jez v Obříství? http://www.mistopis.eu/mistopiscr/podripsko/melnicko/zamecky_les.htm Upraveno 8. května 2020 uživatelem tano
Daemonultimate Odesláno 8. května 2020 Autor Nahlásit Odesláno 8. května 2020 Jasně Tano, úplně nahoře jsem to psal. Ale editor blbne.
Doporučené příspěvky
Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat
Vytvořit účet
Vytvořte si nový účet. Je to snadné!
Vytvořit nový účetPřihlásit se
Máte již účet? Zde se přihlaste.
Přihlásit se