Jump to content

něco málo z vojenské techniky


Recommended Posts

  • Replies 89
  • Created
  • Last Reply

Top Posters In This Topic

Top Posters In This Topic

Popular Posts

Přikládám ještě zadní stranu "herkulesáckých" Walkmannů s označením a specifikací (a připravuji ještě fotodokumentaci rozmístění hodin na C-130B)   pokuď máte k těmto hodinám někdo nějaké doplňujíc

Na žádost ještě přidávám jednu nasvícenou   Bohužel o funkčnosti luminiscence se již nedá hovořit (předpokládám, že jsou na letadle ještě od uvedení do provozu, to u tohoto konkrétního kusu znamená o

Předmět: Ruské / sovětské hodiny 127ČS a AVR-M, část třetí   Komu: všichni   Závěrečný díl mých ?experimentů? s ruskými/sovětskými palubními hodinami AVRM (sériového čísla 04906) a 127ČS (sériového

Trošku to tu oživím. Hodinky, z paluby tohtoročnej lahôdky tuto po okolí. Ukrajinská SU-27. Pre mňa neznámy typ hodín.

 

Sovětský/ruský palubní chronograf typ 756.

Link to post
Share on other sites
  • 2 months later...

Tak další kousek, tentokráte z Piper Pa-46 Malibu Mirage

 

Jsou to již zde známé Walthamy, tyhle jsou bohužel poškozené, ale díky tomu jsem je dneska demontoval a pravděpodobně nebude problém abych si je otevřel a nafotil vnitřnosti :)

 

post-2711-0-09485000-1389387120_thumb.jpg

post-2711-0-72849800-1389387146_thumb.jpg

Link to post
Share on other sites

Já na těch hodinách v Piperu PA-46 vidím nápis THOMMEN. Co mají společné produkty švýcarské společnosti Revue Thommen AG s produkty americké společnosti Waltham Aircraft Clock Corporation?

Petře, máš samozřejmě naprostou pravdu - NIC, naprosto nic...

 

Jsem kopyto z velryby a naprosto netuším na co jsem myslel když jsem psal ten post, ale to už je teď jedno. :)

 

Nápis vidíš naprosto správně -  THOMMEN a já ti zde přikládám ještě foto jejich zadní strany se štítkem ;)

post-2711-0-22319600-1389774470_thumb.jpg

 

 

 

2-Olson21 - s jejich výškoměry zkušenost nemám (dávám přednost osvědčené kvalitě od Aerosonic), ale tvá zkušenost by mě hodně zajímala (když tak do PM, díky) :)

Link to post
Share on other sites

..Nápis vidíš naprosto správně -  THOMMEN a já ti zde přikládám ještě foto jejich zadní strany se štítkem ;)

 

Je to ještě zamotanější. Ty palubní hodiny Wakmann W-33-7510-10LA  (po vojensku NSN 6645-00-57-0320) si Wakmann Watch Company nechala určitě vyrábět ve Švýcarsku. Když je otevřeš, tak by tam snad měl být strojek Lemania Cal 7510, 7 kamenů. 

 

Co je nejvtipnější, tak ty hodiny vychází z pradávné specifikace amerického námořního letectva MIL-C-7939 (poslední byla revize B ) "Clock, Aircraft, 1-7/8 Inch Dial" s 8 denním chodem. Bylo několik výrobců palubních hodiny podle této specifikace. A jedním z nich byla i Waltham Aircraft Clock Corporation (také je vyráběla ve švýcarsku), takže jsi nebyl daleko od pravdy.

 

Kde se tam vzala Revue Thomenn AG netuším, ale je možné, že je pravděpodobné, že se v rámci nějaké "dělby práce mezi švýcarskými výrobci" na výrobě také podílela.

Link to post
Share on other sites

Zřejmě nic :). Jinak nevím jak kdo, ale já tedy přístroje všeobecně od této firmy nemusím. Zkušenosti z jejich výškoměry ve feetech je otřesná  :frusty:

to 1Lachtan: Není problém, kdykoliv :)

 

To mě zajímá také, hlavně v jakém letounu. 

 

P.S. Je to diskuzní vlákno o "vojenské technice" a týká se to švýcarského výrobce s hodinářskou produkcí, takže není důvod se veřejně nepodělit.

Link to post
Share on other sites

Jedná se o Mi-17 a Mi-171Š. Ale přístroje Thomen nejsou namontovány přímo v mašinách, ale ve zkušebním zařízení. V Mi-17 je výškoměr KEA a v Mi-171Š je AD-32. Tyto přístroje se musí po min.100 nalétaných hodinách kontrolovat právě tím zkušebním zařízením, které obsahuje v soupravě již zmiňovaný výškoměr Thomen ve feetech. Přezkušovat dle tohoto feetoměru je naprostá degradace zkoušených přístrojů(AD-32).

Link to post
Share on other sites

AD 32 je taktéž Thommen B)

 

 

Jaký konkrétní výškoměr je v tom zkušebním zařízení? (jaké to vlastně je?)

v čem je problém - nepřesnost? kódování?

Zkušební zařízení podléhá pravidelné kalibraci a přezkoušení. Jak se na něj tváří zkušebna a jaký je od nich protokol?

 

K čemu vůbec je taková nádhera v Mi171š ?

S čím vším to komunikuje/kam lezou data?

 

KEA - kolik? 130? (s těmi jsem nezažil problém - přesnost a spolehlivost excelentní)

 

 

Link to post
Share on other sites

Jedná se o zkušební komplet k barometrickým přístrojům, tuším A 450(přesné číslo si nepamatuji). Součástí tohoto zkuš.zařízení je právě již zmiňovaný Altimeter 3A51.22.35F(35000 Ft).Jeho největší nevýhodou je jeho nepřesnost a především velmi nepravidelný chod. Ručka při snižovaní tlaku nepravidelně kopíruje skutečnou výšku. Tam bych to celkem i toleroval, nějaký nepravidelný chod, ale co naprosto tragické je, že tento nepravidelný chod(skokový) ručičky se projevuje při chodu nahoru! Kdyby to bylo třeba u jednoho přístroje, tak je možná jeho závada, ale to se projevuje u všech. Nehledě na skutečnost, že tato závada se projevuje třeba i u variometru od Thomenu. Toto zkuš. zařízení má předepsanou dobu kalibrace, což se samozřejmě děje(bez toho to nejde :)). Bohužel jeho tolerance, která je daná výrobcem, je natolik benevolentní, že splňuje předepsané toleranční podmínky. Tyto přístroje můžu porovnat oproti klasickým Sovětským, nebo Německým membránovým přístrojům, kde ta přesnost a chod je na daleko vyšší úrovni. Pokud někdo měl rozebraný třeba výškoměr ruský nebo starý německý, tak mi dá za pravdu, že liší jen velmi málo. Řekl bych, ž jsou téměř identické nejen funkčností, ale i provedením a použitým materiálem.Je na to radost koukat, když mosaz svítí novotou i po 50 letech.

Co se týče Ad-32, tam je to skutečně o něčem jiném. Přesnost a spolehlivý chod naprosto bezproblémový. O to větší bylo překvapení, že tato aerometrická jednotka se má přezkušovat a kalibrovat právě pomocí již uvedeného feetoměru, což AD-32 naprosto degraduje.

AD-32 spolupracuje s FMS, EHSI a IFF/XPDR + teplotní sonda a enkodér.

Co se týče výškoměru KEA, tak se jdná o 130, se kterou problémy takového rázu jako u Thomenu nikdy nebyly. Spolehlivost a přesnost u KEA je velmi dobrá.

Link to post
Share on other sites

Jedná se o zkušební komplet k barometrickým přístrojům ....

 

Přístroje (včetně výškoměrů) švýcarské firmy Revue Thommen AG slouží bez zvláštních problémů například na armádních L-159, kde jsou na palubě mechanické barovýškoměry řady 3H63.3.50F a v pozemním testeru pak barovýškoměry řady 3A50.20.

 

Ono porovnávat tyto moderní přístroje se starými německými přístroji je nefér vůči starým přístrojům. Dělí je totiž generace vývoje. Totéž platí pro sovětské přístroje, kde jejich ?příbuznost? s německou nebo americkou technikou 30. a 40. let, skutečně není rozhodně náhodná. Taktéž nelze porovnávat ukazatel letových dat (Air Data Display) AD-32 s výškoměrem (Altimeter) řady 3A.51.

 

AD-32 je vlastně elektronická aerometrická centrála ADC (angličtina na to má přesnější výraz Air Data Computer), ke které je v rámci jedné krabice přilepen mimo jiné mechanismus ruček a elektronický displej.  Ručky jsou pak poháněny přesným elektromotorem.  Přístroj patří do nejpřesnější kategorie označované jako ?RVSM?, což je sice pro nízkolétající vojenský vrtulník vlastně zbytečnost, ale domnívám se, že v případě modernizace českých Mi-171Š ve státním podniku LOM byl přístroj těchto parametrů vybrán z nějakých jiných technických důvodů. Z principu má ale jednu slabinu. Bez elektrické energie nefunguje. 

 

Naproti tomu, barometrický výškoměr řady 3A.51 je klasické mechanické konstrukce, u které deformace tlakoměrné krabice (aneroidu) je přes převody přenášena na ručky a bubínky ukazatele. Tento přístroj tedy dokáže pracovat bez jakékoliv elektrické energie. Tou důležitou výjimkou je, že napájení (zpravidla 28 VDC) by mělo pohánět vibrátor uvnitř přístroje, který zajišťuje plynulý chod přístroje. Předpokládám, že 3A.51 ho má také, stejně jako ostatní mě známé moderní výškoměry značky Revue Thomenn. Staré přístroje bez této funkce se musely ručně poklepávat nebo se spoléhalo na vibrace působící na přístrojovou desku v kabině letounu (což je dáno například způsobem uchycení přístrojové desky, atd.).

 

Další důležitou věcí je, že tyto přístroje jsou navrženy buď pro palubní desky, tedy v pozici číselníkem kolmo k zemi (nebo téměř kolmo zemi), nebo pro pozemní testery, kde leží číselníkem vzhůru. Pokud se položí obráceně, tak ztrácí přesnost.

 

Ale zpátky k popsaným problémům testeru A 450 (?). Takto na dálku se to velmi špatně radí, zvláště když nevím, jak přesně tento testovací přístroj vypadá, respektive, kdo je výrobce (Revue Thomenn, nějaká jiná západní firma, nebo je to nějaká předělávka původního ruského přístroje k Mi-17/171?).  Pro testování RVSM přístroje jako je přesný AD-32  je skutečně standardem používat k tomu určený tester s RVSM přesností. Což asi opravdu nebude případ popsaného testeru A 450 (?).

 

Popsané chování ručky na výškoměru je ale velmi typické pro chování přístroj, který nemá funkční vibrátor. Například z důvodů, že není vůbec zapojen do elektrické sítě 28V DC (tester má vybitou baterii, není připojen přes trafo do zásuvky, ?). Nebo je třeba přístroj v opačné poloze, než pro kterou byl navržen. Víc se bohužel takto na dálku bez dalších informací nedá poradit.

Link to post
Share on other sites

...

 

Popsané chování ručky na výškoměru je ale velmi typické pro chování přístroj, který nemá funkční vibrátor. Například z důvodů, že není vůbec zapojen do elektrické sítě 28V DC (tester má vybitou baterii, není připojen přes trafo do zásuvky, ?). Nebo je třeba přístroj v opačné poloze, než pro kterou byl navržen. Víc se bohužel takto na dálku bez dalších informací nedá poradit.

Přesně toto mě napadlo při přečtení příspěvku od olson21 taktéž.

 

Rozdíl mezi jednoručičkovým a tříručičkovým výškoměrem není generační, ale je to prostě naprosto jiná mechanika.

Jednoručičkový výškoměr má oproti "klasické tříručičce jinak konstruovanou mechaniku, složitěji (více převodů) a proto tam dochází ke zvýšenému tření a tím i "skákání" ručky - chod pak není plynulý nýbrž skokový. Proto se dovnitř instalují vibrátory, které právě tuto třecí chybu v maximální míře eliminují. 

Doposavad jsem se nesetkal s jednoručkovým výškoměrem, který by neměl vibrátor - předpokládám, že ani nesetkám, neb takový přístroj by byl prakticky necertifikovatelný.

 

Akorát doplním, že poloha leteckého přístroje by neměla v žádném případě mít vliv na funkčnost/přesnost přístroje.

 

Jednoručičkový jsem nikdy rozebraný neměl, takže pouze pro představu pár fotek "vnitřností" klasického tříručičkového výškoměru (tento konkrétní je z doby WWII)

 

post-2711-0-48753400-1389909755_thumb.jpg

post-2711-0-91249100-1389909762_thumb.jpg

post-2711-0-78012600-1389909769_thumb.jpg

post-2711-0-04278000-1389909777_thumb.jpg

 

Je to také plné ozubených koleček :)

Edited by 1Lachtan
Link to post
Share on other sites

to 1Lachtan, Petr_P:

 

Přístroje (včetně výškoměrů) švýcarské firmy Revue Thommen AG slouží bez zvláštních problémů například na armádních L-159, kde jsou na palubě mechanické barovýškoměry řady 3H63.3.50F a v pozemním testeru pak barovýškoměry řady 3A50.20.

Na tohle reagovat validní odpovědí nemohu. Zkušenosti mám jen z L-29,39, Mig-21,23,25,29, Su-22, Mi-2, 8,9,17,24,35,117. Tam byly a jsou přístroje, které jsem uváděl v pozitivech.

Ono porovnávat tyto moderní přístroje se starými německými přístroji je nefér vůči starým přístrojům. Dělí je totiž generace vývoje. Totéž platí pro sovětské přístroje, kde jejich ?příbuznost? s německou nebo americkou technikou 30. a 40. let, skutečně není rozhodně náhodná. Taktéž nelze porovnávat ukazatel letových dat (Air Data Display) AD-32 s výškoměrem (Altimeter) řady 3A.51.

Tady jsme se asi nepochopili. Já chtěl říci, že staré Sovětské nebo Německé membránové(aneroidní) přístroje byly(jsou) kvalitnější a přesnější, než některé současné přístroje stejného typu a konstrukce. Porovnávat membránové přístroje s AD-32 nejde už jen z principu, že AD-32 má v sobě krokový motorek(převod), který je napájený. el. energií.

AD-32 je vlastně elektronická aerometrická centrála ADC (angličtina na to má přesnější výraz Air Data Computer), ke které je v rámci jedné krabice přilepen mimo jiné mechanismus ruček a elektronický displej.  Ručky jsou pak poháněny přesným elektromotorem.  Přístroj patří do nejpřesnější kategorie označované jako ?RVSM?, což je sice pro nízkolétající vojenský vrtulník vlastně zbytečnost, ale domnívám se, že v případě modernizace českých Mi-171Š ve státním podniku LOM byl přístroj těchto parametrů vybrán z nějakých jiných technických důvodů. Z principu má ale jednu slabinu. Bez elektrické energie nefunguje. 

 

Naproti tomu, barometrický výškoměr řady 3A.51 je klasické mechanické konstrukce, u které deformace tlakoměrné krabice (aneroidu) je přes převody přenášena na ručky a bubínky ukazatele. Tento přístroj tedy dokáže pracovat bez jakékoliv elektrické energie. Tou důležitou výjimkou je, že napájení (zpravidla 28 VDC) by mělo pohánět vibrátor uvnitř přístroje, který zajišťuje plynulý chod přístroje. Předpokládám, že 3A.51 ho má také, stejně jako ostatní mě známé moderní výškoměry značky Revue Thomenn. Staré přístroje bez této funkce se musely ručně poklepávat nebo se spoléhalo na vibrace působící na přístrojovou desku v kabině letounu (což je dáno například způsobem uchycení přístrojové desky, atd.).

Paradoxní je v tomto případě to, že Klasické barometrické přístroje ať již rychloměry, varia a výškoměry Sovětské nebo Německé, těmito problémy(globálně) netrpěly.Plynulost ručky chodu byla vždy skvělá a spolehlivá, vyjma závad jednotlivých přístrojů.

Další důležitou věcí je, že tyto přístroje jsou navrženy buď pro palubní desky, tedy v pozici číselníkem kolmo k zemi (nebo téměř kolmo zemi), nebo pro pozemní testery, kde leží číselníkem vzhůru. Pokud se položí obráceně, tak ztrácí přesnost.

V tomto souhlasím s kolegou Petrem, že tato skutečnost má opravdu velký vliv na přesnost a chod daného přístroje.

Popsané chování ručky na výškoměru je ale velmi typické pro chování přístroj, který nemá funkční vibrátor. Například z důvodů, že není vůbec zapojen do elektrické sítě 28V DC (tester má vybitou baterii, není připojen přes trafo do zásuvky, ?). Nebo je třeba přístroj v opačné poloze, než pro kterou byl navržen. Víc se bohužel takto na dálku bez dalších informací nedá poradit.

Zde souhlasit nemůžu. Již z výše uvedených praxí prověřených zkušeností. Viz. Sovětské a Německé přístroje. Neznám ani jeden Sovětský a ani Německý membránový přístroj z uvedených letadel, kde by byl vibrátor. 

Link to post
Share on other sites

...Zkušenosti mám jen z L-29,39, Mig-21,23,25,29, Su-22, Mi-2, 8,9,17,24,35,117. Tam byly a jsou přístroje, které jsem uváděl v pozitivech...

 

... Já chtěl říci, že staré Sovětské nebo Německé membránové(aneroidní) přístroje byly(jsou) kvalitnější a přesnější, než některé současné přístroje stejného typu a konstrukce. ...

 

.... Neznám ani jeden Sovětský a ani Německý membránový přístroj z uvedených letadel, kde by byl vibrátor...

 

Abychom úplně neodbíhaly od předmětu naší zajímavé debaty o problému s výškoměrem Thomenn, tak se zkusím znovu zeptat na ten zkušební komplet A 450 (?) s feetovým výškoměrem Thomenn 3A51.22.35F. Více informací o něm je podle mne možná klíčem k nalezení pravé příčiny problému. Je to originál sestava od západního výrobce (vzhledem k použití výškoměru Thomenn bych osobně předpokládal,že i tester je od tohoto švýcarského výrobce) nebo to je starší tester, kde byl původní metrický výškoměr nahrazen novým feetovým?

 

 

Trochu delší P.S.: :lamo:

 

Protože na tomto hodinářském fóru má švýcarská jemná mechanika a jejich přesné strojírenství vynikající reputaci, tak si myslím, že by nebylo na škodu sem dát delší rozbor různých technických aspektů výškoměrů z různé doby a z různých zemí původu. Proto se ještě jednou vrátím ke srovnání starých barometrických výškoměrů, zejména sovětských/ruských poválečných (a vlastně stále současných), s těmi nejnovějšími jako jsou výškoměry značky Thomenn.

 

Na sovětské straně se zaměřím na  dvouručkové výškoměry řady VD (= Výškoměr Dvouručkový, v ruštině to má stejná počáteční písmena), kde číslo pak udává rozsah v km. Jde například o typ VD-10 (mimo jiné v letounech An-2 a vrtulnících řady Mil), VD-15 (letoun MiG-15), VD-20 (například v letounu L-39 ve verzi pro státy Varšavské smlouvy) nebo VDI-30 (MiG-21/23) a další.

Přestože jsou to přístroje spolehlivé a léty prověřené, a nepotřebují vychytávky jako elektrický vibrátor, nelze je podle mého názoru srovnávat s modernějšími barometrickými výškoměry (jako jsou současné Thommeny) jen na základě plynulosti chodu ručky. A velmi rád vysvětlím proč.

 

1) Odečítací přesnost

 

Německé a sovětské výškoměry jsou v metrech. Moderní výškoměry, jako jsou námi diskutované Thomenny, jsou hlavně ve stopách (feet ? ft).  Jedna stopa je cca 1/3 metru. Tedy feetový má třikrát vetší odečítací přesnost.

 

Pro srovnání chování výškoměru metrických versus feetových je tedy velmi důležité nezapomenout na to, že při stejné změně tlaku, musí aneroid přes převody u feetového přístroje popohnat ručku zhruba po třikrát větší dráze než u přístroje metrického. Či z opačného pohledu aneroid a mechnismus musí být schopen posunout ručku o stejnou dráhu jako u metrického, ale už při změně tlaku, která je pouze třetinová. Tím je snad více zřejmé, že feetový přístroj bude asi více citlivý na tření v převodovém mechanismu. Výsledkem pak může být nepravidelnost plynulosti chodu ručky.

 

Současné feetové výškoměry ve specifikacích ostatně ani super plynulý chod nepředpokládají. Naopak jsou podle barometrické výšky stanoveny toleranční kritéria neplynulosti chodu a s tím související nepřesnost zobrazení výšky.  Reálně je ta hodnota někde okolo ?25 ft.  Pro metrický výškoměr jako VD-10, který má číselník škálovaný po 10 metrech (to je velmi nahusto), jsou tyto hodnoty mimo rozlišovací schopnost analogového zobrazení, takže i kdyby došlo k uvedeným hodnotám odchylek plynulosti chodu, tak nebudou postřehnutelné.

 

Jak už bylo napsáno, elektrické vibrátory u moderních přístrojů významně snižují tření a nepřesnosti. Pokud by se elektrický vibrátor vypnul, pak nepřesnost vlivem tření poskočí na hodnotu ?200 až 350 ft.

 

2) Přesnost určení výšky

 

Sovětské výškoměry jako jsou VD-10 nebo VD-20 jsou méně přesné.

 

Pro srovnání VD-10 (respektive VD-20) má u země a v nízkých výškách (definováno standardními hodnotami absolutního barometrického tlaku), kde na přesnosti při létání nejvíce závisí, deklarovanou přesnost ne horší než ?15-20 metrů (respektive ? 20-25 metrů u VD-20). Ve výšce 10 km (cca 33 000 ft) je to pak už ?90 metrů (respektive ?150 metrů). Pro srovnání, Thomenn a jiné ?západní? výškoměry (myšleno i české přístroje) mají za stejných podmínek přesnost určení výšky ne horší než ?20-25 ft (cca 6-8 metrů) u země a v nízkých výškách, respektive ?180 ft (54 metrů) v 10 km.

 

Z výše uvedených čísel, kde moderní přístroje mají zhruba třikrát menší odchylku přesnosti určení výšky, je krásně vidět rozdílný přístup různých konstrukčních škol k přesnosti přístroje a tedy i jeho konstrukci a zpracování. Je to o to více do očí bijící, když navíc uvedu, že přesnost západních feetových výškoměrů není vůbec žádná novinka. Americký předpis TSO-C10b, který se používá jako světový standard, vydal americký úřad FAA už v roce 1959(!).

 

3) Způsob zobrazení výšky

 

To je nejdůležitější rozdíl mezi moderními barometrickými výškoměry a sovětskými dvouručkovými výškoměry řady VD.

 

VD používají pro pilota ?mentálně? složitý systém indikace výšky na dvou koncentrických stupnicích. O stáří koncepce dvouručkových výškoměrů VD asi nejlépe svědčí to, že pro mě osobně bylo překvapením, že řešení číselníku (a tedy i převodového mechanismu) nemá žádnou podobnost s německými nebo americkými výškoměry druhé světové války. Zato je to koncepce až nápadně podobná dvouručkovým výškoměrům (až na jednotky), které používali Britové od 40. let do 50. let na proudových stíhačkách jako byl Gloster Meteor nebo Hawker Hunter.  

 

Odhaduji, že tebou zmiňovaný výškoměr Thomenn 3A51.22.35F, má asi starší tříručkovou indikaci výšky. Tedy koncept, který se objevil v USA už v 30. letech.

 

Největší, vpravdě revoluční změnou zobrazování u moderních výškoměrů bylo zavedení číselného zobrazení na mechanickém rotačním bubínku, který doplňuje pouze jediná ručka.  Toto zobrazení mají i mnou zmíněné výškoměry řady Thomenn 3H63.3.50F. Zjednodušeně se dá říci, že je to nejpřehlednější zobrazení výšky, které je ještě dosažitelné čistě mechanickými prostředky.

 

Pokud by si měli piloti možnost vybrat, tak touto novému zobrazení dává přednost 10 z 10 pilotů a hrozně neradi se vracejí ke staršímu zobrazení. Ve skutečnosti piloti už na tu jednu ručku moc nekoukají, hlavně si pohledem kontrolují číselnou hodnotu na bubínkovém ukazateli. Přestože je zaokrouhlen na stovky stop, tak v drtivé většině letu to více než bohatě stačí. Vlastní ručka je pak pro pilota spíše doplňkový ukazatel, protože je intuitivnější k rychlému odečtu směru změny výšky (klesání/stoupání) a rychlosti této změny.

 

Bubínkový ukazatel s jednou ručkou se začal šířit na Západě v 60. letech, kdy se stal součástí tehdy nové koncepce výškoměrů ? tzv. elektromechanických, které k pohonu bubínků a ručky používaly elektromotorky. Zjednodušeně lze říci, že to byly předchůdci zařízení jako již v diskuzi zmiňovaný Air Data Display Thomenn AD-32.

 

Nové, velmi přehledné zobrazení se stalo pro piloty a konstruktéry tak nepostradatelné, že uvedený způsob indikace se začal instalovat i od čistě mechanických výškoměrů. Nabylo to ale bez konstrukčních překážek. Aby síla vyvinutá aneroidem dokázala kromě pohybu jedné ručky zabezpečit také otáčení rotačních bubínků, musel se významně snížit třecí odpor v mechanismech. Kromě nízko-odporových uložení bubínků se to nakonec vyřešilo vložením elektrického vibrátoru do konstrukce výškoměru.

 

Důkazem, že tato jemná mechanika není technologicky zvládnutelná každým, svědčí právě řešení (ne)použitá u sovětských výškoměry, kde podle mých nejlepších znalostí byly bubínkové ukazatele zvládnuty jen u elektrotechnických výškoměrů s elektromotory. I tak moderní letoun jako MiG-29 používal stále klasický přístroj z řady VD (konkrétně VD-28).

 

Nicméně je to právě mechanismus bubínkového ukazatele, který si vybírá daň na plynulosti chodu ručky. Pro ilustraci, jak v reálu vypadá činnost jednoručkového bubínkového barometrického výškoměru Thomenn 3A67.32.20F se vkládám

.

 

http://www.youtube.com/watch?v=h3TB-ZtOtEM

 

Je tam pěkně vidět, jak (ne)plynule se pohybuje ručka. Dokud se současně s ručkou otáčí jen první bubínek číselníku, tak to ještě jede (i když dost v závisloti na směru a rychlosti změny barometrického tlaku/výšky). V okamžiku, kdy se má otočit současně první a druhý bubínek, tak síla aneroidu už je ?nedostatečná? a dochází k výrazné ztrátě plynulosti pohybu. Je tu ale jedno velké ALE (!). 10 z 10 pilotů nemá totiž o tomto jevu ani tušení. Prostě proto, že tak dlouho se na výškoměr během letu nekoukají. Přístroj sledují jen letmo a navíc se soustředí hlavně na to číslo na bubínkovém ukazateli.

Edited by Petr_P
Link to post
Share on other sites
  • 3 weeks later...

Create an account or sign in to comment

You need to be a member in order to leave a comment

Create an account

Sign up for a new account in our community. It's easy!

Register a new account

Sign in

Already have an account? Sign in here.

Sign In Now

×
×
  • Create New...