Švýcarské hodinky v československé armádě

[Petr_P]

1) Lemania MVS

 

Udělal jsem si přehled 59 veřejně známých kusů hodinek Lemania MVS (pravděpodobně model ref. 261) a jejich sériových čísel.  Seznam přikládám jako tabulku v PDF formátu, kde jsou hodinky seřazeny podle sériového čísla strojku.

 

Lemania-Majetek_vojenské_správy_2014-12-21.pdf

 

Data z tohoto seznamu ukazují následující:

 

Sériová čísla strojků jsou v rozsahu 420xxx až 651xxx (výjimky úplně mimo tento rozsah filtruji)

 

Armádní sériová čísla jsou ve dvou číselných formátech - jedna řada je od 3596 až 5854 a další řada je od D26 až do D1505.

Neexistuje žádná přímá logická souvislost mezi armádním sériovým číslem a číslem strojku. Dokonce není dělící linie mezi armádními čísly ve formátech xxxx a Dxxx versus sériové číslo strojku. Prostě nic. I když nelze vyloučit prohození vík a pouzder, tak je podle mého názoru velmi nepravděpodobné, že by to postihlo tak velký vzorek hodinek. Nemluvě o tom, že čísla u Longines MVS a Eterna MVS, jsou na tom stejně. Spíše je pravděpodobnější hypotéza, že chaos v číslování má na svědomí naše ministerstvo obrany, které hodinky  číslovalo podle toho, jak to přišlo na gravírovací dílně pod ruku.

 

Poznámka: I přes jednotnost a strojovou kvalitu provedení gravírovaného nápisu na Lemania MVS, si nemyslím, že toto je dílo výrobce. A to proto, že velikost a provedení nápisu je atypické a není použito na jiných známých vojenských hodinkách Lemania z té doby (z výzbroje západních zemí),

 

Pracuji tedy prozatím s hypotézou (než ji někdo ovšem vyvrátí), že Lemanie MVS měly přiděleny armádní sériová čísla od 3500 do cca 6000 a od D1 do D1600. Pouze na základě těchto statistických dat si tak troufnu věštit, že armáda mohla evidovat až (!) cca 4100 kusů švýcarských hodinek ?Lemania MVS?.

 

A kdy byly vyrobeny? Bohužel na to nejde odpovědět s pomocí výrobce. Společnost ?Nouvelle Lemania" byla v roce 1992 pohlcena ?Groupe Horloger Breguet", která byla v roce 1999 pohlcena ještě větším koncernem ?Swatch Group?. A pokud jsem dobře pochopil komentáře znalců značky Lemania na zahraničních fórech, tak dnešní exkluzivní brand ?Breguet? se sběrateli značky Lemania nekomunikuje a obecně jsou pochybnosti, jestli u nového Breugetu vůbec nějaký archiv po Lemanii vlastní. 

 

Naštěstí existuje cesta, jak se dají hodinky Lemania MVS datovat. Shodou okolností byl hodinky značky Lemania od 40. let oblíbené u řady západních ozbrojených sil (zejména britského královského letectva a námořnictva a také ozbrojených sil švédského království). Proto se na internetu a v odborné literatuře dodnes dochovalo několik pro nás užitečných datací.

Za pilíř všech datací hodinek Lemania je považován certifikát k hodinkám se strojkem číslo 1470201, které továrnu opustily 26 října 1962. Tuto dataci potvrzuje jeden dochovaný exemplář jednotlačítkových chronografů Lemania (3. série, kalibr 2220, velikost 15 linek) britského letectva RAF (vojenského katalogizačního čísla 6BB/924-3306 a vojenského sériového čísla 1197/62) z roku 1962, který má číslo strojku 1317703.

 

Přesnější datace v 50. letech lze pak vymezit s pomocí datací hodinek pro švédské armádní pyrotechniky ? opět jednotlačítkových chronografů s kalibrem Lemania 2225 (odvozená od cal. 2220) na ciferníku značených jako TG195. Ty mají, naštěstí pro nás, na zadním víku označen rok jejich převzetí švédským erárem. Podařilo se mi najít hned trojici nejstarší série těchto hodinek, které pocházejí z roku 1954. Armádní sériové číslo 54-1xx z roku 1954 má číslo strojku 754675, armádní sériové číslo 54-661 má číslo strojku 794187 s armádní sériové číslo 54-1027 má číslo strojku 794688.

 

Klenotem mého hledání vhodných referenčních datací jsou ale další jednotlačítkové chronografy Lemania (2. série, kalibr 15CHT, velikost 15 linek) pro britské ozbrojené síly. Konkrétně pro letectvo RAF. Hodinky s katalogizačním číslem ministerstva letectví AM/6B/551 a vojenským sériovým číslem 393/53 mají číslo strojku 455037. Hodinky byly zaevidovány u Air Ministry v roce 1953. Jejich strojek proto s největší pravděpodobností pochází buď z roku 1953, nebo možná už z roku 1952.

 

Když tato čísla srovnáme s čísly strojky na našich Lemania MVS, tak už se s tím dá pracovat. Drtivá většina čísel strojků v seznamu Lemania MVS je v rozsahu 445xxx až 524xxx. Analogií s čísly chronografů pro RAF z roku 1953, lze odvodit, že strojky pro naše MVS byly zřejmě vyrobeny někdy v letech 1952-1953.

 

Nejvyšší série čísel strojků MVS v seznamu je v pak rozsahu 63xxxx-65xxxx. Datum výroby těchto strojků bych odhadoval na rok 1953 (možný je rozptyl na léta 1953-1954). Zvláštní je, že všechny tyto strojky jsou pozlacené růžovým zlatem. Proč tomu tak je, zůstane asi záhadou. Podle výrobních čísel a množství výskytu je ale velmi pravděpodobné, že takto to už přišlo od výrobce. Možná šlo o nějakou dodatečnou objednávku, nebo výrobce v daném okamžiku měl na skladě jen tyto zdobenější strojky, které rozhodně nejsou standardem Lemanie pro vojenské zákazníky té doby.

 

Závěrem: Na základě shromážděných čísel o 59 různých hodinkách jsem si tedy dovolit stanovit svoji zatím nepotvrzenou hypotézu, že hodinky Lemania MVS byly vyrobeny někdy okolo roku 1953 (tedy někdy mezi roky 1952 až 1954) a celkový počet kusů by mohl být teoreticky až 4000 kusů.

[Petr_P]

2) Eterna MVS

 

Podobně jako u hodinek Lemania MVS jsem si udělal i statistický přehled i u hodinek Eterna MVS. Bohužel mám k dispozici fotografie pouhých 17 kusů. Viz přiložený PDF.

 

Eterna-Majetek_vojenské_správy_2014-12-21.pdf

 

Data z tohoto seznamu ukazují následující:

 

Existují celkem tři rozdílné číselné řady (série) hodinek Lemania MVS! I když u jedné z řad nemám nejmenší tušení, zda se skutečně jedná o vojenské Eterny MVS.

 

a ) První série

 

První série nebo řada v seznamu je poměrně záhadou. Kruhový nápis ?MAJETEK VOJENSKÉ SPRÁVY? je doplněn číslicí ve formátu 10xxxx. Celkem jsem objevil 5 exemplářů s tímto značením. Popravdě řečeno moc se mi nelíbí provedení gravírování, které ale vypadá jako když bylo děláno nedávno na nějakém modernějším gravírovacím zařízení. Co je ale asi nejvíce překvapující, že jediný kus, který má zdokumentovaný strojek, je ve skutečnosti model s kalibrem 520 o velikosti 12 linek, kdežto ostatní řady Eterny MVS mají strojky řady 852/852S o velikosti 14 linek.

 

Jako ukázkový příklad, jak vypadá zadní viko a jak vypadá číselník s mimostřednou vteřinovkou, přikládám dvojici fotografií tohoto provedení Etern MVS (je to odněkud z Chronomagu, zdroj už jsem nedohledal). Jaký je tam strojek, bohužel z těchto fotek nepoznám.

 

 

 

Protože jsou si hodinky s malým i velkým strojkem tvarově velmi podobné, je na fotkách bez velikostní reference velmi těžké od sebe různé velikosti pouzder. V tomto případě na velikosti opravdu záleží. Nicméně dobrým vodítkem může (ale nemusí) být umístění vteřinovky. Mimostředná vteřinovka by mohla být prvním upozorněním, že se nemusí jednat o standardní poválečné Eterny.

 

Pro srovnání velikostí malých a velkých hodinek Eterna přikládám ilustrační fotku z (zdroj MilitaryWatchResource forum). Vlevo jsou Eterna MVS s kalibrem 852S a vpravo jsou civilní Eterny s kalibrem 520.

 

 

Velmi zajímavé je, že ten jediný známý malý strojek Eterna cal. 520, podle sériového čísla pochází už z roku 1937!. Pokud jsou v seznamu skutečně originální hodinky, nezbývá asi nic jiného než čekat na další případné nálezy a zejména na klíčové fotografie strojků, které se skrývají uvnitř.

 

Proto jsem na začátku této série příspěvků v reakci na Cigiho zdůraznil, jak moc je důležité znovu se podívat na fotografie a další data o hodinkách Eterna, které za léta shromáždili zdejší členové. Zejména hlášení o hodinkách, které pocházely z pozůstalosti důstojníku, kteří ale nesloužili u letectva.  Teoreticky je totiž možné, že MNO mohlo kupovat hodinky nejen pro letce (piloty, navigátory, dělostřelecké důstojníky,?), ale i pro čistě pozemní síly.

 

Historie nám říká, že menší hodinky (nejen ty s cal. 520), ve 40. létech docela frčely. Jen britská vláda za 2. světové války odebrala zhruba 5000 kusů hodinek Eterna s kalibrem 520 (zapouzdřené v pouzdru kruhového tvaru), plus desetitisíce dalších podobných hodinek s jinými kalibry od dalších 11 švýcarských hodinářských firem. Všechny tyto hodinky byly určeny pro polní použití a dnes jsou známy podle britského oficiálního označení jako WWW (Wrist Watch Waterproof). Šlo československé MNO podobnou cestou a objednávalo si také menší hodinky pro polní použití?  Vyloučit se to podle mne zatím nedá.

 

Podle armádních evidenčních čísel v rozsahu 100517 až 101343 (rozdíl je 826) lze stanovit teoretickou hypotézu, že mohlo existovat minimálně 1000 kusů hodinek Eterna MVS v tomto provedení. V případě, že číslování začalo od 100001, pak mohlo existovat dokonce minimálně 1500 kusů. Samozřejmě pokud se tu nehoním za novodobě očíslovanými hodinkami.

 

b ) Druhá série

 

Druhou sérii číslování už jsem popisoval v minulé sérii mých příspěvků.  Na víku jsou označeny kruhovým nápisem ?Majetek vojenské správy? a číslem ve formátu HS.xxx. Dosud jsem viděl fotografie dvou hodinek tohoto provedení. Podle internetových přehledů sériových čísel strojků Eterna byly strojky obou exemplářů vyrobeny okolo roku 1938 (možná 1937-1938).

 

Podle armádního evidenčního čísla HS.143 lze stanovit teoretickou hypotézu, že mohlo existovat více než 150 kusů hodinek Eterna MVS v tomto provedení.

 

c ) Třetí série

 

Třetí série je nejznámější a nejrozšířenější. V tabulkovém přehledu je 10 exemplářů. Všechny jsou osazeny kalibrem 852S s centrální vteřinovkou a na víku jsou označeny jen šestimístným sériovým číslem hodinek ve tvaru 335xxx , které pochází přímo do výrobce hodinek. Většina těchto exemplářů má také vyražené zkřížené římské meče na levé horní nožce. 

Sériová čísla strojků jsou v rozsahu 329xxx až 341xxx. Sériová čísla na víku jsou ale jen v úzkém rozsahu 3357xx až 3358xx.

Podle sériových čísel strojků se dá říci, že strojky byly vyrobeny v rozmezí let 1948 až 1950.

 

Na základě některých analogií s britskými Eternami WWW, lze říci následující. Výrobce běžně používal jiné sériové číslo strojku a jiné sériové číslo na víku. Strojky bral z výroby tak, jak byly k dispozici a není zde ani prostá posloupnost nebo jiná přesná matematická závislost mezi čísly strojků a sériovými čísly na víku.

 

U číslování hodinek Eterrna MVS jsem ale zaznamenal jednu zajímavost. Při porovnání rozdílů mezi sériovými čísly se ukázala zajímavá závislost daná zřejmě rokem výroby strojku. Tedy asi označování  výrobce přeci jenom nějakou logiku mělo. U strojků vyrobených pravděpodobně v roce 1949 je rozdíl mezi číslem strojku a číslem na víku vždy okolo 12-13 tisíc a naopak u strojků z roku 1950 je rozdíl vždy okolo 53,5 tisíc.  To už není úplná náhoda. I na základě tohoto velmi přibližného statistického modelu opřeného o pouhých 10 vzorků si dovolím navrhnout hypotézu, že výrobce pravděpodobně v každém roce shromáždil objednaný počet kusů strojků a ty pak v jedné výrobní dávce zapouzdřil a expedoval. Praktickým důsledkem této hypotézy by je další hypotéza, že naše MNO objednalo hodinky ve více objednávkách (odhadem 2 až 3), nebo požadovalo dodávky rozprostřené do více let.

 

Velice zajímavá čísla se také týkají celkového rozsahu výroby. Pokud se odečte nejvyšší a nejnižší známé sériové číslo na víku, tak vyjde rozdíl 960.  Lze proto stanovit teoretickou hypotézu, že mohlo být celkem objednáno minimálně 1000 kusů hodinek Eterna MVS v tomto provedení.

 

d ) Závěr

 

Pouze na základě shromážděných čísel o 17 různých hodinkách jsem si dovolit stanovit svoji zatím nepotvrzenou hypotézu, že hodinky Eterna MVS mohly být dodávány ve třech různých sériích.

 

První série je zatím záhadou, kde není moc platných dat a navíc se mi osobně nelíbí moderní způsob provedení gravírování na zadním víku. Pokud jsou ale originální, tak je tu podezření, že se jedná o sérii malých hodinek Eterna s kalibrem 520 s mimostřednou vteřinovkou.  A pokud jsou evidenční čísla pravá, tak se mohlo jednat o sérii až 1000-1500 kusů. Zda série byla skutečně předválečná, jak by naznačoval jediný datovaný strojek, na to je bez dalších nálezů nemožné dojít k definitivnímu závěru

 

Druhá série je zatím nejmenší co do počtu nálezů, ale tyto velké hodinky Eterna s mimostřednou vteřinovkou a válcovým pouzdrem byly s velkou pravděpodobností vyráběny před válkou okolo roku 1938 (s možným přesahem do let 1937-1938). Zatím není moc důkazů o celkovém množství, ale mohlo byt se jednat o sérii minimálně 150 kusů.

 

Třetí série, neboli ?klasické? velké hodinky Eterna MVS s centrální vteřinovkou jsou jednoznačně poválečnou záležitostí a byly okolo let 1949-1950 (s možným rozsahem 1948-1950) a celkový počet kusů by mohl být teoreticky až 1000 kusů.

[Petr_P]

3) Zenith MVS

 

Na Chronomagu už byly publikovány fotografie hodinek Zenith MVS s čísly 33 a 641. Pravost obou exemplářů neumím posoudit, zejména když se provedení gravírování na zadním víku významně liší.

 

Hodinky Zenith MVS s designem z počátku 30. let 20. století jsou ale obecně považovány za služebně starší než Longines MVS. Pokud měla armáda nějaký systém číslování, tak by to jejich nízká evidenčních čísla vojenské správy jen potvrzovaly.

 

Na základě těchto pouhých dvou exemplářů si opět zavěštím a zkusím nadhodit pracovní hypotézu, že hodinky Zenith  MVS mohly mít přiděleny armádní sériová čísla od 1 do cca 700.

 

4) Longines MVS

 

JPS a Tlapka napsali velmi krásně vše, co se dnes ví o Longines MVS.

 

Data z fantasticky zpracované databáze kolegy JPS, která zatím obsahuje 96 exemplářů, ukazují následující:

 

Dnes známé hodinky Longines MVS mají armádní sériová čísla v rozsahu 707 až 3366. Dvě výjimky s vysokým čísly (4993 a 6645) zatím ignoruji jako statistické anomálie.

 

S přihlédnutím k mé hypotéze o číslování hodinek Zenith MVS a číslování hodinek Lemania MVS si dovolím navrhnout hypotézu, že Longines MVS mohly být číslovány od 701 do cca 3500.

 

Na základě těchto čísel si pak dovolím sem napsat poměrně radikální hypotézu, že armáda mohla evidovat jen (!) cca 2800 kusů hodinek Longines MVS.  Což je menší číslo enž se dosud uvádělo (cca 3500 kusů). Bohužel moje hypotéza opřená o statistická data není schopna poskytnout odpověď na základní otázku, zda do tohoto počtu také patří to velké množství leteckých hodinek Longines, které dnes nemají na víku žádné označení.

 

Jak už napsal kolega JPS při hodnocení své databáze, armádní evidenční čísla v označení Longines MVS jsou bez viditelného řádu a neexistuje přímá logická vazba mezi tímto číslem, typem strojku, jeho sériovým číslem atd. K tomu faktu mám opět pár hypotéz, částečně podpořených daty z této databáze. Moje následující hypotézy jsou založeny na faktu, že se vlastně neví, kdy se nápis ??MAJETEK VOJENSKÉ SPRÁVY? s armádním evidenčním číslem na hodinkám Longines objevil. Všechny hodinky, které dnes známe, jsou díky toku času pro nás pouze ?poválečné?. Sestavil jsem proto pár otázek a na každou z nich jsem se snažil sám si odpověď nějakou pracovní hypotézou:

• Byl gravírovaný nápis standard už před válkou, nebo se to aplikovalo až na hodinky, které přežily válku, anebo byly vyrobeny až po válce? Z databáze je zřejmé, že hodinky z poválečné výroby od roku 1947 jsou téměř kompletně číslovány. Naopak ale hodinky z válečných let a z roku 1946 nejsou prakticky vůbec označeny. U předválečných to také není moc častým úkazem. Není opravdu možné, že  označovací/číslovací akce vojenské správy proběhla až více než rok po válce (1947)? Tedy v době kdy naše MNO už asi začalo znovu fungovat v plné organizační (a byrokratické) síle. Dodatečné poválečné číslování by také mohlo být dobrou hypotézou pro vysvětlení skutečnosti, proč starší hodinky z předválečné produkce nemají nejnižší evidenční čísla.
• Dokážu si představit, že hodinky, které už byly nafasovány na něčích rukou, poválečným označovacím procesem neprošly a že celá akce se týkala jen hodinek, které byly v dané době uloženy v zásobách, nebo teprve přicházely od dodavatele. To by mohla být jedna z hypotéz, jak si vysvětlit existenci velkého množství neoznačených hodinek, které dnes prokazatelně existují.
• Dělala si gravírování armáda sama, nebo to byl tuzemský dealer? Švýcarského výrobce si dovolím vyloučit, protože to by ty pak čísla byly v jeho podrobných archivech. Jednotný (nebo téměř jednotný) design a způsobu provedení gravírování logicky nabízí hypotézu, že to gravírovala jedna a ta samá dílna nebo dokonce stále stejný člověk. Jednorázová akce nebo akce v poměrně krátkém časovém (maximálně pár let) by jistě byla dalším dobrým zdůvodněním, proč je design a provedení značení je jednotné. Přeci jen více než 10 let mezi roky 1935 a 1949-1950, kdy probíhaly dodávky hodinek Longines MVS by mohla být příliš dlouhá doba, aby se neobjevily významnější odchylky v provedení mechanického gravírování.
• Podle vzpomínek hodinářského učně, publikovaných zde na Chronomagu, bylo častým přáním nositelů erárních hodinek MVS nechat si odstranit z hodinek erární značky. Je vůbec možné, hluboké rytí tak dokonale odstranit? Navíc by to nebyl ojedinělý náhodný případ, ale podle počtu neoznačených exemplářů by to musela být poměrně masová záležitost. Nebo tu byla náhradní víka pouzder? To by ale bylo hodně drahé. Mě se více líbí hypotéza, že starší hodinky neprošli označovací akcí vojenské správy.
• Je možné, že hodinky Longines stejného referenčního čísla jako měla armáda, byly prodejním hitem i v běžném maloobchodním prodeji? Možné to je. V předválečném Československu by tu kupní síla asi byla a dochovaný předválečný reklamní leták/inzerát na letecké Longines asi všichni známe. Nicméně nedovedu si vysvětlit, jak by se individuálně vlastněné hodinky dokázaly v tak velkém množství současně dostat na dnešní trh s vintážními hodinkami. To rozprodej našeho armádního vybavení po oněch pověstných kbelících plných ?šrotových hodinek? je podle mne logičtějším vysvětlením.

[Petr_P]

5) Sovětské hodinky MVS

 

Zřejmě definitivně prokázanou skutečností je, že dodávky švýcarských náramkových hodinek našemu MNO skončily v první polovině 50. let (známé výjimky v podobě přesných sportovních stopek v této sérii článků záměrně neřeším). A protože armádní Primky (Orlík - 1965 a ELTON/PRIM Sport 1 - 1969 pro potápěče a PRIM Letecké Automatic ? 1983) jsou záležitostí až pozdějších desetiletí, podíval jsem se zběžně i na sovětské hodinky z 50. let (a částečně 60. let), které se zachovaly do dnešních dnů s nějakou formou označení ??MAJETEK VOJENSKÉ SPRÁVY?,

 

Přiložený PDF seznam obsahuje celkem 27 sovětských hodinek z 50. a 60. let:

 

Sovětské_hodinky-Majetek_vojenské_správy_2014-12-21.pdf

 

Opět jako u švýcarských hodinek MVS zde není vidět žádná závislost nebo logika mezi označování evidenčním číslem vojenské správy a sériovým číslem strojku nebo rokem výroby. Nicméně i tento krátký seznam potvrzuje, že sovětské hodinky a jejich evidenční čísla se nemíchaly s čísly už jednou použitými u švýcarských hodinek.

 

Nejlépe je to vidět na nejrozšířenějších hodinkách v seznamu ? značce ?Poběda? z 1. Moskevského hodinářského závodu, kterou zastupuje plných 18 exemplářů. Pobědy používaly celkem tři různé série číslování. První je klasická s nápisem ?MAJETEK VOJENSKÉ SPRÁVY? na víku spolu se čtyřmístným (někdy až pětimístným) číslem. Zaznamenaný rozsah čísel je od 8543 do 9559. Druhá a třetí číselná série je označena pouze na číselníku. A to zkříženými římskými meči a číslem ve tvaru Axxx nebo Sxxx. Dosud byly zaznamenány rozsahy od A069 do A142 a od S129 do S949.

 

Nelze tedy vyloučit, že pokud Pobědy zabíraly čísla v rozsahu 8xxx až 9xxx, tak mohlo jít až o téměř 2000 kusů v evidenci vojenské správy. U série Sxxx to vypadá téměř na jistotu, že zde opravdu asi bylo evidováno celkem téměř 1000 kusů. Je samozřejmě otázkou, zda i série Axxx měla také plně obsazené číslování, nebo ne. Uvidíme, zda se ještě nějaké exempláře objeví.

 

Roky výroby strojků K-26 u Poběd, které byly identifikovány, se pohybují od posledního kvartálu roku 1951 až do roku 1955. Nicméně většina z nich je zatím z konce roku 1951 a z roku 1952. Na základě těchto dat se dá sestavit hypotéza, že  MNO si asi převzalo svoje první sovětské Pobědy někdy v roce 1952. A zřejmě šlo o tzv. ?polní hodinky?, které nebyl primárně určeny pro letce.

 

Sovětské letecké speciály jsou v seznamu zastoupeny dvě modely ? starší jsou Šturmaskie (prvního provedení) z první poloviny 50. let a novější jsou dvoutlačítkovými chronografy Strela/Poljot s kalibrem Poljot 3017 z 60. až 70. let. Číslování těchto chronografů je ale dost chaotické, protože je ve velkém rozsahu čísel. Za pozornost ale rozhodně stojí skutečnost, že u dvou exemplářů je použito číslování ve formátu 7xxx, které zatím žádné jiné hodinky MVS nevyužily. Že by skutečně čísla 7xx0 až 7xx9 nebyly až do 60. let vůbec obsazena?

[Petr_P]

6) Závěr

 

Pokusil jsem se udělat nemožné a podívat se letem světem na všechny hodinky označované jako ?Majetek vojenské správy?. mým hlavním cílem bylo rozdílné hodinky nějak časově zařadit a udělat si alespoň základní představu o řádech počtů v jakých se mohly vyskytovat v evidenci vojenské správy.

 

Zatímco nejvíce pozornosti se dnes věnuje Longines MVS, mě osobně nejvíce překvapily poválečné dodávky hodinek Eterna MVS (v provedení, které si označují jako třetí série) a Lemania MVS. U Eterny je to poměrně malý rozsah, možná jen okolo 1000 kusů a že se jejich dodávky překrývaly s dodávkami posledních hodinek Longines MVS.

 

Naopak dosud poměrně nenápadné hodinky Lemania MVS, zavedené až okolo roku 1953, zde byly zřejmě v obrovských počtech (možná až 4000 kusů). Mohly a zřejmě byly po dobu více než 30 let skutečným tažným chrono koněm (společně s Longines MVS) našeho letectva až do příchodu PRIM Letecké Automatic v roce 1983.

 

Taktéž erární číslování u sovětských hodinek MVS naznačuje, že sovětských hodinek mohlo být u vojenské správy na tisíce. Nicméně jejich mosazná pouzdra v kombinaci s menší atraktivnost jejich země původu mohly snadno způsobit, že se jich do dnešních dnů nedochovalo tolik jako jejich švýcarských souputníků v evidenci vojenské správy.

 

V kontextu politické situace 50. let je téměř nepředstavitelné, že dodávky Lemanií MVS v první polovině padesátých let probíhala současně s dodávkami prvními sovětských hodinek.  Přesto se to podle čísel v databázi zřejmě stalo. Dovedu si ale představit, že letci a tedy letectvo trvalo na ověřené švýcarské kvalitě v nerezovém pouzdru a jednoduší sovětské hodinky Poběda byly spíše vhodnější pro polní použití (a možná ani to ne, protože Pobědy nebyly vodotěsné).

 

Sovětské letecké speciály Šturmaskie možná okolo roku 1952, kdy se Lemanie zřejmě objednávaly, nebyly sovětskou stranou nabídnuty, nebo stejně jako u prakticky všeho zbrojního vybavení v 50. letech nebyla sovětská strana požadované počty ochotna dodat, protože zřejmě sotva zvládali zajištovat dodávky vlastním ozbrojeným silám a na všechny nově přezbrojované armády východního bloku už neměli volné kapacity. Platilo to letecké i obráněné techniky, proto je možné že i taková ?drobnost? jako letecké/vojenské hodinky nebyla výjimkou.

 

Poznámka:

 

Z dnešního pohledu jsou ty čísla u hodinek z 50. let ohromná, ale docela mi to zapadá do kontextu té doby. 50. léta byla významně poznamenaná začínající Studenou válkou, které se na dálném východě změnila v horkou válku na Korejském poloostrově. Tehdejší komunistické Československo bylo z příkazů Moskvy dotlačeno k těžké militarizace naší země, společnosti a průmyslu. A to pochopitelně na úkor jiných potřeb společnosti, které se ještě vzpamatovávala z následků druhé světové války.

 

Tehdejší ?mírové? výdaje na obranu byly naprosto nesouměřitelné s těmi dnešními. Zatímco dnes dáváme na obranu zhruba 1,0% HDP, tak v roce 1950 to bylo 9,1% , v roce 1955 už dokonce 12% a v roce 1960, když už nám začal docházet dech, to kleslo na 8,5%. Zbrojní šílenství ještě umocnilo v lednu 1951 nařízení J.V. Stalina, že armády východního bloku musí být v roce 1954 připraveny na třetí světovou válku. To spustilo asi jednu z nejšílenějších mírových zbrojních kampaní v historii naší země.

 

Například v roce 1951 mělo naše letectvo tabulkově 738 letounů v první linii (z toho 432 jednomístných stíhacích, 108 dvoumístných bitevních a 108 vícemístných bombardovacích), Protože ale tato výzbroj byla už za zenitem efektivní bojové použitelnosti, tak jen v rozmezí let 1951-1957 bylo zakoupeno zhruba 850 jednomístných stíhacích MiGů-15 (plus dalších 250 dvoumístných cvičných MiGu-15UTI). Prakticky vše z licenční výroby z Aera Vodochody, které bylo k tomuto účelu postaveno doslova na zelené louce, stejně jako kompletní sít výrobců téměř všech součástek včetně proudových motorů.

Letňanská Avia ve stejném období (1952-55) vyrobila v licenci pro naše letectvo úctyhodný počet 550 kusů dvoumístných bitevních Iljušinů Il-10. Ze SSSR se navíc dovezlo od roku 1955 více než 70 proudových bombardérů Iljušin Il-28. Současně probíhala výstavba desítek hlavních leteckých základen s betonovými drahami a záložních travnatých letišť. Budovala se také dosud neexistující radarová a naváděcí sít moderní protivzdušné obrany.

 

Pozemní síly v budování armády podle sovětského vzoru nijak nezaostávaly. Jen v letech 1951-1957 sjelo v licenci  z našich výrobních linek téměř 2000 kusů těžké obrněné techniky (přes 1400 tanků T-34/85 a 460 kusů z něj odvozených samohybných děl  SU-100). Většinu této techniky vyrobily továrny postavené po válce na zelené louce na Slovensku.

 

trpkou ironii dějin je, že tato nákladně pořizovaná výzbroj často technicky zastarala ještě před tím, než byla vyrobena, a i ty nejmodernější vybavení zastaralo do konce desetiletí. A tak se cyklus nákladného přezbrojení musel opakovat v pravidelných vlnách až do konce Studené války.

[rohatka]

Velka vdaka za snahu objasnit osudy hodiniek MVS.

Ak mozem, pridam aj ja malu tehlicku do mura. Pred par dnami na slovenskom Bazosi prebehli jedny Lemanie MVS, bohuzial nehovoria mi pane, pretoze ma niekto preplatil, ale od predavajuceho mam udaje na doplnenie tabulky. Vyrobne cislo strojceka 446172, na viecku bol kruhovy napis MAJETEK VOJESKÉ SPRÁVY a cislo 3510. Na viecku zvnutra bolo vyrazene cislo 261 a hodinky mali cervenu sekundovu rucicku. Na strojceku bol havarovany vlasok zotrvacky.

[tlapka]

Ako vždy  P.P.  klobúk dole, zase námety na premýšľanie..... Po novom roku  Ti pošlem SZ. Všetkým  čitateľom a prispievateľom do tohto vlákna   prajem  príjemné a požehnané  vianočné sviatky  a šťastný nový rok . Tlapka

[Dzos]

Petr_P: mnohokrát díky za perfektní práci a sumarizaci informací ohledně MVS !!!  . Mám nějaké doplnění do seznamů, pošlu SZ.

 

I já přeji všem krásné a veselé Vánoce a štěstí v roce 2015.     Dzos

[Rodkopf]

I já děkuji za perfektní Vánoční dárek, jsme díky Tobě zase o kousek chytřejší! Všem hezké Vánoce. Také pošlu SZ.

[Petr_P]

2) Eterna MVS

 

Podobně jako u hodinek Lemania MVS jsem si udělal i statistický přehled i u hodinek Eterna MVS. Bohužel mám k dispozici fotografie pouhých 17 kusů. Viz přiložený PDF.

....

 

Jak už to tak bohužel bývá, jen co jsem publikoval databázi hodinek Eterna MVS, tak jsem naprostou náhodou zjistil, že se už před několika týdny konečně objevily kvalitní fotografie jednoho velmi zajímavého exempláře (vojenské evidenční číslo 100616, z tzv. mnou označované ?první série?). Ten už v databázi sice je, ale s velmi chybnými identifikačními údaji.

 

Musím popravdě přiznat, že jsem naletěl letošní jarní marketingové kampani Eterny k retro modelu ?Heritage Military 1939?. Její tvrzení o modelu z roku 1939 s kalibrem 852S pro naši vojenskou správu už jsem v tomto vlákně rozporoval. Nicméně to, že si v negativním smyslu pohrají s fotkami originálních hodinek, jsem nepředpokládal.

 

Na následující dvou obrázcích, stažených z reklamních článků, by měl být právě exemplář čísla 100616. Na první pohled to vypadá, že oba pohledy patří k sobě, a že se jedná o pohledy na jedny a ty samé hodinky. Detailu v podobě odlišných řemínků, nebo detilu trochu jiných korunek, jsem nepřisuzoval důležitost. A to byla chyba.

 

 

 

Tím v mé databázi vznikl unikát v tzv. ?první sérii? (hodinky s označením MAJETEK VOJENSKĚ SPRÁVY, číslem ve tvaru 100xxx), které ale na rozdíl od ostatních hodinek v této řadě mají centrální vteřinovkou a jsou na nožce označeny zkříženým římskými meči.

 

To ale není pravda. Marketingový mágové od Eterny pustili do světa jen fotomontáž dvou různých hodinek, která se jim lépe hodila do povídaček o novém modelu z roku 2014 ?Heritage Military 1939?. Ve skutečnosti hodinky evidenčního čísla 100616 vypadají takto:

 

 

 

Zdroj fotografií: www.passion-horlogere.com

 

Tedy, stejně jako ostatní hodinky v první sérii (evidenční čísla ve formátu 100xxx) jsou to hodinky, které mají strojek s mimostřednou vteřinovkou. A vyražené zkřížené římskými meči se také nekonají. Zda se jedná o malé Eterny s kalibrem 520 (má předtucha) nebo velké Eterny s kalibrem 852 nedokážu z těchto fotek určit.

 

Fotografie také ukazují, proč mám i určité a neskrývané pochybnosti o plné autenticitě této tzv. ?první série? Eterna MVS. Jestli ty hodinky pocházejí z druhé poloviny 30. let (?) 20. století (až třeba 50. let), tak to gravírování vypadá o mnoho a mnoho mladší. Mám podezření, že možná někdo kopíroval design gravírování na Eternách MVS tzv. druhé série, ale použil zcela jinou technologii. Pochopitelně je to i technologicky hodně odlišné od gravírování na hodinkách Longines MVS, Lemania MVS nebo Eterna MVS třetí série.

 

A když už jsem byl v úpravách databáze, tak jsem znovu pročesal web a nalezl další exempláře klasické třetí série (číslování ve formátu 335xxx). Celkem je tam nyní 26 exemplářů z toho 19 exemplářů třetí série. Připojuji aktualizovaný seznam ve formátu PDF.

 

Eterna-Majetek_vojenské_správy_2014-12-24.pdf

 

Ve třetí sérii se tak objevil strojek s dosud nejnižším číslem 320xxx, který byl pravděpodobně vyrobený už v roce 1947.  S novými přírůstky, se také zase trochu upřesňuje možný celkového rozsahu výroby. Pokud se odečte nejvyšší a nejnižší známé sériové číslo na víku, tak vyjde rozdíl 1021. Tedy si dovolím upřesnit moji teoretickou hypotézu a zvýšit odhad možného počtu hodinek Eterna MVS v tomto provedení na minimálně 1100 kusů.

 

Poznámka: Přestože hodinky (klasické třetí série) označuji (a nejenom já) jako erární Eterny MVS, tak jsem neuvedl žádný přímý důkaz o tom, že všechny tyto hodinky mají za sebou armádní službu. Bohužel jen část jich je označena erárním symbolem zkřížených římských mečů na nožce pouzdra. U těch ostatní armádní kariéru předpokládám jen na základě nepřímých důkazů ? jejich nikoliv náhodné existenci právě na tuzemském vintážním trhu, samozřejmě způsobu provedení číslování víka pouzdra a hlavně vzhledem k tomu, že sériová a evidenční čísla zapadají do jedné číselné série s těmi označenými zkříženými meči.

Upraveno 23. prosince 2014 uživatelem Petr_P

[yao_ming]

dobry den,

narazil jsem na foto nize a zajimalo by me proc je v dynku ten sroubek? to bylo na vypousteni vody z hodinek po sestreleni a padu do vody? 

[M-72]

dobry den,

narazil jsem na foto nize a zajimalo by me proc je v dynku ten sroubek? to bylo na vypousteni vody z hodinek po sestreleni a padu do vody? 

 ne ne, to bude na výměnu oleje

[Rodkopf]

 ne ne, to bude na výměnu oleje

Podle mě tím můžeš dofukovat vzduch, aby jsi vyrovnal tlak, když lítáš vysoko. 

[Honza.manta]

Aretace lunety?

[Dzos]

Já bych vsadil na externí aretaci chodu setrvačky ... Takový zlepšovák

[tlapka]

...pokud se toho nikdo, kdo by mohl využít nějaké lepší vztahy, či zákulisní nitky, nezhostí, napíšu tomu pánovi do muzea Longines. 

Stejně všechny ty záznamy o Longines MVS museli před produkcí reedice vyhledat a projít. 

 

 

Ak si napísal  je najaký relevantný výsledok  z Longinsu ?

Upraveno 7. ledna 2015 uživatelem tlapka

[RadekL]

Trochu jsem teď nestíhal...

Sotva jsem si stihl přečíst nové příspěvky tohoto vlákna. Komploment Pánové!

 

Databáze se docela hezky rozšiřuje.

Děkuji za perfektní práci především Tlapkovi, který mi zaslal info o větší části z posledních sedmi přírůstků!

 

 

JPS

Přidávám i své Longines MVS do databáze. Jsou poválečné po gen. Šiškovi, 311. peruť, Wel. KX-B.

číslo MVS: 1998

Kalibr 15.68Z

číslo strojku: 7426725

číslo pouzdra: 23647

další dvě čísla pouzdra: 529

číslo pouzdra (zvenku u stěžejky): 529

Omlouvám se estétům, foceno telefonem pouze pro dokumentační účely.

Upraveno 23. ledna 2015 uživatelem RadekL

[JPS]

^Krása!!!

^{Parádní kousek!}

 

^{Díky moc!!!}

 

^Jirka

Upraveno 23. ledna 2015 uživatelem JPS

[maxs]

3) Zenith MVS

 

Na Chronomagu už byly publikovány fotografie hodinek Zenith MVS s čísly 33 a 641. Pravost obou exemplářů neumím posoudit, zejména když se provedení gravírování na zadním víku významně liší.

 

Hodinky Zenith MVS s designem z počátku 30. let 20. století jsou ale obecně považovány za služebně starší než Longines MVS.

Ďalšie Z.Special MVS(zdroj net). Gravirovanie je rovnaké ako na mojich.

Upraveno 23. ledna 2015 uživatelem maxs

[Rodkopf]

Přidávám i své Longines MVS do databáze. Jsou poválečné po gen. Šiškovi, 311. peruť, Wel. KX-B.

 

Bomba! Gratulace, konečně ( nepletu-li se ) oficiálně přiznaný kousek, který látal nad Anglií! Tichá závist, rád bych se dozvěděl historii těch svých.