Ivan Lelák

Mám jen 2 Juice, oba CS4, starší modrý a novější šedý. Mám tedy ještě co dohánět, chybí mi XE6, C2, S2... A zejména PRO..

Mám doma několik platíček plochých bitů, od různých Leathermanů, kde to bylo v ceně a upřímně, rozhodně je nevyužiju a asi bych byl ochotný něco prodat (celé platíčko, ne jednotlivé bity). Ale netuším, co je myšleno pojmem "NORMÁLNÍ peníze".. Pokud někomu připadají drahé, opravdu nezbývá, než používat adaptér a běžné 1/4" bity, nebo běžné bity obrousit..

Krásný kousek, gratuluji!!

Díky. Také mám rád trvale zapnutý displej, což jde i u Epix, byť výdrž je pak mnohem menší (11 dnů u 51 mm verze, bez zapnutého displeje prý cca měsíc). Nicméně mé současné D2 Charlie (= F5X) vydrží cca 10 dnů a Epix s trvale zapnutým displejem by měl tedy vydržet podobně. Ale pokud udělal Fenix u displeje takový pokrok, jak píšeš, je to na zvážení. Budu si to muset někde porovnat osobně.

Jaký máš Signal? Celý černý, i nástroje? Černá rukojeť je u něj práškovaná, ta nešpiní a na nástroje třeba tak intenzivně nesaháš. Ale třeba black verze modelů Wave atd., které jsou brynýrované celé, i s tělem, opravdu prvních pár dnů špiní. Ale není to nic hrozného, pak už se to neopakuje.

Černění není PVD povlak jako u hodinek, ani prášek (mimo některých pouzder) ale brynýr, původně vyvinutý jen pro armádu a lovce, aby na sebe neupozorňovali odlesky. Na kvalitu se nehledělo. Takže ano, černé verze Leathermanů zpočátku (asi 2 týdny) trochu pouští barvu, budeš mít černější ruce, pak to ustane. Zranitelnost takového povrchu na škrábance a patinu je ale vysoká. Já to nemám moc rád, na druhou stranu mám černý OHT, který používám a kupodivu to ani po letech není tak hrozné a vůvbec to nevnímám, naopak to na mne působí jako pěkná patina. Takže kdysi bych Tě od černých verzí odrazoval, teď říkám, že z toho nemusíš mít strach. Pokud máš nůžky atd. vyřešené jinak a jezdíš i na západ, chválím volbu. Myslím, že ani z jednoho (Signal + Rebar) nebudeš zklamaný.. Pak se poděl o první dojmy.

Díky. Ano, nejspíš chci velikost 51 mm. Mé současné D2 Charlie jsou také 51 mm a nosím je v pohodě, dokonce se mi vejdou i pod motobundu. Důvodem je co největší displej, nosím dlouho brýle na dálku, s věkem mi teď trochu ubrali dioptrie, ale naopak se mi nepatrně zhoršuje zrak nablízko, takže chci opravdu velký displej. Ono se zdá, že 1,3" a 1,4" není takový rozdíl, ale pro mne je to znát. Děkuji i všem ostatním za dosavadní postřehy a budu rád i za další. Zatím z toho pro mne jako optimální začínají vycházet Epix Pro, 2. gen., se safírovým sklem.

Díky. Recenze čtu, vždy mi trvá týdny až měsíce, než nastuduju všechno abych se rozhodl:-). Sice nevyžaduji extrémní výdrž, současné D2 Charlie mi vydrží cca 10 dnů (bez GPS aktivit) a to by měly všechny zmíněné zvládnout také, ale samozřejmě, pokud by solár prodloužil výdrž byť o den až dva, proč ne, pokud by byl zbytek srovnatelný. Pro mne zásadní rozdíl vidím v displeji - Amoled u Epixů by měl být zářivější, jasnější, ale hůř čitelný na slunci a z ostrých úhlů než displej u Fenixů. Jak velký je to rozdíl, neumím posoudit, třeba by pomohla i srovnávací fotka, kdybys to pro mne vyfotil, budu rád. Sklo chci safír, mám ho u D2 a je bez poskvrnky. Nové hodinky budou mít dotykový displej, občas se na něj bude sahat zaprášenýma rukama, tak ať vydrží. Díky.

Z 80% nosím mechanické hodinky, ale na volnočasové aktivity, sport (kolo, koloběžka, tenis, turistika atd.), outdoor, motorku a létání používám Garmin D2 Charlie, což je letecká mutace Garmin F5X. Mám je už 6 let a protože vývoj pokročil, uvažuji o výměně za novější Garminy, s dotykovým displejem, možností placení atd. Hodinky bych chtěl i na občasné nošení do práce, s výjimkou formálnějších příležitostí (do kanclu si občas beru i D2 Charlie s koženým řemínkem a jde to). Pominu-li novější letecké D2 Mach 1, pak uvažuji o variantách: Forerunner 965 - levné, více civilnější vzhed Fenix 7X Pro, 51 mm, Saphire nebo Solar nebo Saphire Solar Edition Epix Pro, 2. gen., 51 mm, Saphire nebo Standard Edition Základní údaje si umím vygooglit. Všechny mají displej 1,4", Fenix transflexivní, Forerunner a Epix Amoled, Fenix a Epix mají svítilnu, Forerunner mají Gorilla Glass, zbytek se nabízí se safírem. Fenix jako jediné mají i solár a přitom jsou ve verzi Saphire Solar ještě o něco levnější než Epix Saphire, mimochodem proč, jaký je mezi nimi další rozdíl kromě displeje? Forerunner lákají cenou, ale ta pro mne není prioritou, naopak je pro mne možná nevýhodou jejich civilnější vzhled, který nepožaduji, protože civilních hodinek mám dost. Jak jsou Forerunnery odolné proti ostatním, nevím. U zbylých dvou (Epix, Fenix) mne lákají řemínky 26 mm, protože k D2 Charlie jich mám asi 5 různobarevných a mohl bych je - snad? - použít i pro Epix / Fenix. Také svítilna by se mi hodila. Tvar pouzdra u Epixů i Fenixů mi přijde cca stejný, nebo se pletu? Jaké byste volili vy, máte osobní srovnání mezi Amoled a transflexivním displejem, jak je v našich podmínkách efektivní solár, jaké jsou další rozdíly mezi zmíněnými hodinkami? Předem děkuji za odpověď.

Signal je skvělý outdoorový multitool, sice s omezeným sortimentem nástrojů, ale mám ho rád a na cestách ho často používám. Má svělé šídlo, karabinu, občas použiju i kladívko, líbí se mi bytelná kudla, byť není ideální na všechno, ale v zásadě se s ní dá všechno zvládnout atd. Kdykoliv mám na cestách Signal, beru k němu ještě druhý multitool, víc univerzální, někdy velký Surge (to hlavně na motodovolené do přírody, kde mám u sebe jen malou kudličku a multitooly jsou v kufru), jindy menší Charge nebo Wave. Rebar někdy také, ale jen při cestách na západ od našich hranic, kde je legální ho mít u sebe a v tom případě mám v kapse (hlavně kvůli nůžkám) ještě třetí multitoolek, třeba Micru, Style nebo malinký Victorinox, který má i párátko a pinzetu. Rebar je prima, jednoduchá, klasická konstrukce, velmi spolehlivý, líbí se mi u něj víc věcí, třeba křížový šroubovák je krásná a přitom funkční designovka (navíc na něj jde nasadit nástavec na bity), autoři si vyhráli s čepelí nože, která je jednoduchá, má krásný saténový povrch a vymazlenou drážku pro nehet, kleště jsou skvělé atd. Ale také si uvědomuji, že nic nelze otevřít jednou rukou a cokoliv kromě kleští chci otevřít, musím nejdřív rozevřít rukojeti, vyndat nástroj a zase rukojeti sevřít k sobě. Nebo to, že čepel otevřeného nože je v úrovni dělící roviny obou půlek multitoolu a hůř se s ní krájí něco úplně naplocho. Takže je třeba vzít v úvahu nejen skladbu nástrojů (chybí třeba nůžky), ale i toto. Pokud v tom Rebar obstojí, pak je to skvělá volba nicméně bych osobně zvážil i Wave, Charge nebo zcela jednoruční Free P4. A nejlepší je stejně všechno si nejdřív osahat naživo.. Přeji dobrou volbu.

Nic ve zlém, ale tak mizerná fotka není optimální formou prezentace..

Narazil jsem na tuhle starší fotku. Když si kamarád, sběratel Aston Martinů, kdysi koupil DB9, jeli jsme pro něj tehdy mým Porsche 928 a hrozně jsme si užili zpáteční cestu.. Měl jsem pak možnost si DB9 půjčit, ujel s ním jen asi 150 km a opravdu jsem z něj měl respekt. Když si pak kamarád koupil DB11 a přijel nám ho ukázat, nemohl jsem se vynakochat jeho designem a detaily. Opět jsem měl možnost si ho půjčit a proti DB9 to byla úplně jiná liga. Podvozek uměl žehlit běžnou okresku jako koncernová konfekce, skoro bych si ho uměl představit jako denní auto. Ale podvozek i celkový režim se dal pochopitelně nastavit různě a pak to byl opravdu zážitek.

V posledních dnech mne na Netflixu zaujal izraelský seriál Fauda. Většina herců měla na ruce hodinky a někteří jich vystřídali i víc. Lior Raz, který hraje hlavního hrdinu, se stal dokonce ambasadorem značky Omega, i když dle mého názoru nenosil v seriálu jen Omegy. Sledoval jste někdo Faudu a máte bližší informace o hodinkách, které se tam objevily?

No vidíš, to jsem nezkoušel, díky. Asistent jízdy v koloně řeší vlastně jen tuhle věc - automatický rozjezd. Aspoň si neumím představit, co by měl umět navíc. A v mnoha kolonách, které tak nějak víceméně popojíždí, to ani není potřeba. Díky tomu, že se dá nastavit vzdálenost (v tomto případě mohu nastavit větší) za autem vpředu, při které auto začne ubírat, resp. brzdit, se dá často docílit toho, že popojíždím v koloně a jen málokdy zastavím na tak dlouho, že bych musel ťukat do plynu nebo páčky abych se opět rozjel. A přitom nikoho nezdržuji, jen pomaleji dojíždím auto před sebou. A ještě z jiného soudku - mezi jízdními režimy je i ECO. Tuhle zkratku nesnáším a tak jsem to dlouho nezkusil, ale je to prima a jezdím teď na ten režim často. Když zcela uberu za jízdy plyn, auto nebrzdí motorem, ale "plachtí" jako klasické automaty. Když se ale dotknu brzdy (dojíždím jiné auto, nechci abych už z kopce zrychloval atd.), zařadí se odpovídající rychlostní stupeň a plachtění mizí, čímž mj. tolik netrpí brzdy. Když plyn přidám (stačí nepatrně) a zase z něj sundám nohu, auto opět "plachtí". Při tomhle režimu kupodivu klesá spotřeba o 0,5-1 litr a jízda je plynulejší. Možná mi je ten režim sympatický, protože tak "plachtí i můj klasický americký van, v každém případě se tenhle software povedl.

Trochu jsem to s tou plnou palbou přehnal, nemám třeba v tuto chvíli kontrolu jízdy v pruzích ani masážní funkce (to se ale možná v r. 2017 ještě nenabízelo a chybí mi jistě i pár dalších drobností. Nemám vlastně ani tu jízdu v kolonách, ale celkem zdatně ji supluje ACC, v kolonách auto zastavuje a rozjíždí se samo, pokud úplně nestojí déle než 1-2 sekundy. Pak je nutno jen nepatrně ťuknout do pedálu plynu, stačí se ho skoro jen dotknout. Takže je to super na pomalé popojíždění i letmé zastavení, ale musím si hlídat, když se to přede mnou po chvíli rozjede. Přiznám, že bych to uvítal a další auto to mít bude, stejně jako další věci. ACC je úžasný, používám ho stále, na dálnici i ve městě, třeba jen kvůli brždění - ve městě tam nacvakám rychlost o něco vyšší než je povolená a nechám auto jet. Na dálnici jedu třeba 100 i víc km na ACC, kroutím volantem, vyhazuju blinkr, nohy nepotřebuju. Panoramatickou zadní kameru mám, občas se hodí při vycouvávání z parkoviště do vozovky, jak jen kamera vyjukne z řady, je krásně vidět na obě strany. Pádla pod volantem používám jen občas, obvykle při dynamickém předjíždění. Jízdní režimy (ECO, komfort, sport...) používám také často. Skvělý je adaptivní podvozek atd. Podotýkám, že miluju klasické řízení bez asistentů, doma mám Mazdu MX-5, jezdím na motorce, ale tyhle věci jsou úžasné při všech ostatních cestách, hlavně dlouhých, když mám za sebou třeba 800 km, mezitím práci, jsem unavený, reakční doba se prodlužuje a pak přivítám, když je něco, co za mne trochu sleduje provoz.. Asi jsem Ti moc neporadil..

Máš pravdu, jen jak píšu, zatím nevidím ani koncept funkční infrastruktury a to mne spolu s tou až fanatickou propagandou děsí. Navíc když mám pocit, že tam - stejně jako mnozí ekoteroristé - vidí jen vizi aut bez výfuků, aniž by se nad tím víc zamýšleli, nedejbože tomu rozuměli. Což o to, já tomu také nerozumím, ale aspoň se - snad aspoň trochu racionálně a realisticky - zamýšlím.. Osobně myslím, že plán EU na relativně rychlý přechod k elektromobilitě selže a elektroauta se budou rozvíjet přirozenou rychlostí, od menších, vhodných do měst a okolí, případně na cesty v jejich akčním rádiusu. Takové auto si milerád koupím, pokud bude nákup, údržba a prodej dávat ekonomický smysl a třeba celý ten systém jednou dospěje i pro auta na dlouhé cesty. Kdysi byl na stole koncept výměnných baterií, ten se mi líbil. Mělo být pár základních typů akupacků (aby bylo možné je instalovat do všech kategorií aut) a na pumpách by byly měněny během pár minut automaticky/roboticky, prostě najedeš na místo, zakladač baterii vyjme, odnese ji do skladu a dá Ti jinou. Prostě jako když měníš PB bomby v kdejakém vesnickém obchůdku. Prázdné baterie se nabijí, udělá se diagnostika a namontují dalšímu zákazníkovi, případně se opraví nebo po letech vyřadí, resp. recyklují. Baterie by se navíc nemusely nabíjet hned, ale plynule, celých 24 hodin, vždy jen tolik naráz, aby stíhala kapacita přivedené el. sítě. "Tankování" by bylo levnější než benzín, ale nemuselo by být levnější až tak o moc, protože každý by měl garanci, že "natankuje" za pár minut a že si ojetina udrží cenu při následném prodeji, protože nebude mít baterky KO. Každý by mohl samozřejmě nabíjet i doma, výrazně levněji. Z hlediska řidičů dokonalý systém, bohužel ne z hlediska výrobců aut (ale těm bych tuhle unifikaci, být EU, klidně nařídil) a stále by zůstávala k řešení otázka kapacity elektráren, resp. rozvodné sítě a přivedení dostatečně tlustých kabelů na dostatečně hustou síť tankovacích center, byť by to nemuselo být dimenzované tak moc, vzhledem k rozložení nabíjení na 24 hodin denně.

Mondeo MKIV už bylo vychytané, kvalitní auto, čemuž spousta lidí nevěřila a tak dávala přednost dražším Octaviím nebo Passatům. Což pro mne bylo výhodou, protože jsem 2,5 roku staré Mondeo ve skvělém stavu sehnal za tehdy skvělé peníze. Úžasná byla i Opelova Omega. Měl jsem postupně 4, první dvě (generace "A") nebyly kombíky, zvlášť ta druhá, Omega 3000, byla skvělá. A pak jsem měl dva "Béčkové" kombíky s naftovým šestiválcem BMW (2,5 l), první v manuálu a druhý v automatu, u kterého se mezi problémy (koroze, občas nějaká prkotina na podvozku) přiřadil právě automat, který se u těchhle verzí se železnou pravidelností při cca 200000 km posíral. Omegy jsem miloval, na to, že to byl Opel, tak úžasné komfortní káry.

Díky. Sice to není můj šálek kávy ale jsou krásné. Občas jsou boty, které bych nenosil, ale jinak mi přijdou tak krásné, až jako umělecké dílo, že bych si je jako designový prvek vystavil někam na poličku a kochal se jejich harmonií, materiálem.. Kdysi jsem byl v Praze na výstavě bot Manolo Blahnika a tam jsem měl podobný pocit..

Je jasné, že s elektromobilem se návyky měnit musí a nevadí mi to. Pokud budu žít v domku, přes noc se musí nabíjet až se bude z elektrárny kouřit. Ale co když budu bydlet na sídlišti a parkovat na ulici nebo v hromadných garážích? Tam bude situace možná kritičtější než na pumpách. A co když (je to u mne běžné) pojedu druhý den 800-1000 km? Soukromě, což je lepší varianta ale i tak chci být v cíli co nejdřív, ale co na služebku? Auto můžu doma nabít, ale cestou budu dobíjet také. A i když odpočítám lidi, co si mohou nabít auto přes noc doma, stále jich zůstane ještě sakra hodně, kteří budou nabíjet cestou a kteří by dnešní dobíjecí infrastrukturu zahltili. A někde už zahlcují. Nejsem nepřítel elektroaut, naopak. Jsem sice petrolhead, mám doma žravou ameriku, japonský roadster a několik motorek, ale už před 50 lety jsem jako dítě v jedné knize slintal nad vizí nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy budeme jezdit na elektriku. Do práce, na nákup atd. tak budu jezdit rád a klidně změním návyky - nesmí k tomu ale patřit plánování několikahodinových zastávek na dobíjení, to není změna návyků ale ústup někam, kam ustupovat nechci. Myslím, že vývoj nás dovede k elektroautům, která ujedou 1000 km a nabijí se za půl hoďky, což bude super. Vývoj také zlevní baterky na zlomek současné ceny a naučíme se je recyklovat. Bude to nutné, jinak lidstvu dojdou některé suroviny na jejich výrobu (a bohužel, i kdyby nedošly, s elektromobilitou se budeme dostávat do stále větší závislosti na Číně). Nicméně mi k tomu všemu lákavému zatím chybí nabíjecí infrastruktura, která to zvládne. A co hůř, chybí mi i její funkční koncept a nejsem si jistý ani elektrárnami a elektrickou sítí. Převexlovat dopravu na elektriku je revoluce a obrovská výzva, ale nejsem si jistý, jestli si nekrájíme příliš velké sousto nehledě k tomu, že si nejsem jistý pozitivním ekologickým dopadem. Vlastně si naopak myslím, že elektromobilita je zatím ekologická třeba v okruhu větších aglomerací, ale pojata globálně je hoodně neekologická. Ale možná se pletu...

To je krása. Tyhla starý boty mají velké kouzlo a navíc jsou neskutečně kvalitní. Tehdy se opravdu dělaly boty na celý život. Co je to za krásné škrpály na prostřední fotce?

Mondeo pro mne bylo kdysi velké překvapení. Když jsem v roce 2011 uvažoval o dalším autě, chtěl jsem něco lehce ojetého. Do té doby byla má poslední auta kombíky Opel Omega, prostě velké kombíky využiju. Jenže v té době už nebyly a po dlouhém výběru nakonec vyhrálo Mondeo. Vydrželo se mnou 8 let, nikdy mne nezklamalo, bavilo mne v něm jezdit, opravdu jsem si to užíval, dostávalo kvalitní servis a nakonec jsem ho i dobře prodal, v té době za nadstandardní cenu, ale zájemce ocenil mou upřímnost, stav auta a péči, kterou jsem mu věnoval. Ještě několik let mi posílal fotky z dovolené a jaký je prý Fordík miláček rodiny. Od té doby jezdím v Superbu, opět kombi. Je to Sportline, nafta, 140 kW, DSG, auto téměř v plné výbavě vč. nastavitelného adaptivního podvozku, pádel pod volantem a adaptivního tempomatu, který hojně využívám. Za 5 a půl roku jsem najel přes 200 tisíc km a mohu říct, že ani tohle auto mne nikdy nezklamalo a stále mne baví.

Je to opravdu bronz? Mám Hamilton X-wind s PVD povlakem v barvě bronzu. Nechytá patinu...

Mně se líbí. Tyhle barvy mám rád, líbí se mi ta luneta, jen netuším co je hra Arma a proč zrovna jí je věnována limitka, ale zatím jsem po tom nepátral. Je fakt, že kdybych si měl nechat udělat v Eltonu hodinky na zakázku, což do budoucna plánuji, tohle by byla jedna ze zajímavých inspirací (samo že bez té Army).

Taková mobilní patlanina, ale dnes tyhle..

Mně se líbí, ale definitivní to bude až při setkání naživo. Název nehodnotím a taky by mne zajímalo, co přivedlo Fortis k oživení téhle řady... Jsem samozřejmě rád, ale měl jsem pocit, že chce jít trochu jinou cestou..