KFL

Tvl, Patrik me sebral hrozne. Sledoval jsem to celou dobu a ackoli prubeh kopiroval oba moje rodice a tudiz me mrazilo, porad jsem (mozna naivne) lehce doufal. Achjo. Dneska si dam na nej panaka.

Dneska mi moje krásná a studená zubařka - při pohledu do zdravotní karty - řekla, že vypadám výrazně mladší a že ji to pokaždý překvapí. Nebudu lhát, trochu mi tím načechrala peří .

Tohle je totálně mega, mám to uložený v telefonu už pár měsíců a dycky mě to pobaví

-11

Joo, tak já úplně nevěděl, kam to dát, protože je tam moje vlastní blbost a pak pár střípků a dojmů... vrazil jsem to sem, no . Z města jsem toho reálně moc neviděl, ale dopravu mě bavilo sledovat .

Jel jsem služebně do Istanbulu. Na letišti (VIE) jsem si před měsícem booknul parking. Večer dorazím na místo, přijedu k závoře a nic. Nezvedá se. Scanuju QR kód jako dement asi 4x, nic. Začnu teda horečně hledat v telefonu detail rezervace a zjistim, že jsem sice booknul správnej den, ale špatnej měsíc. Bevadný. Takže jsem o 100€ lehčí . V Ista na letišti bereme s kolegy Ubera. Nesmí ovšem přijet k terminálu, o čemž nás přesvědčuje několik taxikářů, který nám nabízejí fixed price a discount, když pojedeme s nima. Jsou klasicky dotěrný a neodbytný. Odoláme. Podle instrukcí z SMS od řidiče Uberu jdeme asi kilometr k mešitě, kde nás čeká takovej místní - vizuálně - Pepek Vyskoč. Nalezeme do auta, frajer cukavě doskáče k závoře, kde zjistí, že mu expiroval lístek. Začne naprosto nepochopitelný kolotoč mluvení s operátorem, paralelního obsluhování 3 různých telefonů v autě, komunikace s někým na drátě skrz sluchátka a pití vody. Chybělo už jen zapálený cigáro. Nakonec musel dojet lístek zaplatit. Vrátíme se k závoře, lístek zajede, závora jde nahoru. Taxikář ovšem namísto pohybu vpřed začne couvat a nechá ji opět spadnout dolů. Pak se zase doplazí ke sloupku a znovu volá operátora, na něhož cosi štěká. S ostatními pobaveně sledujeme stav a kolegyně vyjádří obavu, abysme vůbec někam odjeli. Závora jde ale po chvíli konečně nahoru a vyrážíme. Tenhle manévr jsem doteď nepochopil. Z hotelu do kanclu si později bereme opět Uber. Tentokrát objednávám já. Apku téměř vůbec nepoužívám, takže asi není překvapení, že jsem namísto platby kartou nepozorností nechal nastavenou cash. Což mi připomněl řidič poté, co jsme vystoupili a jali se odcházet. Samozřejmě bez jediný turecký liry v kapse. Po chvíli omluv, handrkování a dohadování taxikář nerad vytáhl terminál, kterej údajně všechny taxíky v Ista musí mít. Náladu nevylepšilo zamítnutí prvního pokusu o platbu. Security measures MC/AirBank udělaly svoje. Po chvilce dalšího rozhazování rukou jsme pokus opakovali s jinou kartou, která už zafungovala. Další střípky, jako třeba organicky plynoucí chaotická doprava ve městě, všudypřítomný kočky a psi, na spoustě míst security checky s rámem atd., ani nezmiňuju. Jsem rád, že už jsem zase doma .

M. Hyhlík - Rapl z Bartolomějský Koho baví četba z real policejního prostředí a líbila se mu třeba kniha s vyšetřovatelem Marešem, tak může sáhnout po tomhle. Styl psaní je trochu zvláštní, vysoce kolísavej... celkově je to takový neučesaný, místama hrubý, místama plný zdrobnělin. Spousta věcí vyzní lehce do ztracena, bez většího ukončení a vypadá to, že by mohl vzniknout další díl, protože konec je úplně otevřenej. Říkal jsem si, jestli knize někdo vůbec dělal korekturu nebo to aspoň lehce stylisticky upravoval - spíš ne. Každopádně je to rychlovka na pár hodin a neurazí.

Mr Wilman’s Motoring Adventure: Top Gear, Grand Tour and Twenty Years of Magic and Mayhem (dá se sehnat i v CZ shopech) Pro fanoušky Top Gear/Grand Tour povinná četba. Skvěle napsaný, svižný, megavtipný a lehce dojemný zároveň. Detailní popis dvaceti let života v televizní mašinérii obou show, komplet pohled do zákulisí, natáčení, lidi, hlavní trio a tak dále. Člověka to vrátí nazpět do dob, kdy hltal každou epizodu a vybaví se hromada momentů z tý doby a jednotlivejch dílů. Skvělej a kompletující doplněk k dalším dvěma knihám, který už na tohle téma vyšly (supervtipnej fascikl od Richard Porter - And on that bombshell; a pak samozřejmě Stigova bichle: Ben Collins - The man in the white suit).

Realizoval jsem teď vánoční nákup na Ingredients, tak jsem podlehl a vzal zase pár vzorků. Tady jsou dojmy z prvních čtyř. Barrois - Encelade Pověsti a legendy nelhaly. Výbušně výkonnej parfém s maximální projekcí a výdrží. I po 24 hodinách od jednoho střiku na zápěstí a bezpočet mytí rukou ho pořád cítím, když kolem sebe máchnu prackou. Tím je potřeba začít, protože sloveso emitovat tahle voňavka zhmotňuje naprosto dokonale. Vůně je to rozhodně zajímavá. V prvních pěti minutách jsem si přišel jak v zaprášený hodinářský dílně, kde hoří petrolejka, voní starý skříně, strojní olejíček, všude se válí hodinky, řemeny, knihy a nářadí. Mezi tím vším haraburdím je schovanej osmdesátiletej shrbenej děda s lupou na oku, kterej se vrtá v předpotopních kukačkách. Je to old money style vůně, která po chvilce jemné a tiché hodinařiny přejde do explozivního mixu ohořelýho dřeva a štiplavý vůně maštale, kde se mísí pach koní, kůže, bičů, doutníků, cigaret a chlapů v rajtkách, s bekovkama na palici. Peaky Blinders like. Úplně vidím, jak to na sebe leje Thomas Shelby předtím, než jde rozdávat powermoudra do šerých zákoutí Birminghamu. Vůně je to silně emotivní a rozvíjí fantazii až do alelujá. Díky monstróznímu výkonu člověka zaplavuje v neutuchajících vlnách, až si trochu člověk začne připadat, že mu neustále někdo cpe pod nos čerstvě uřízlou palubku, lehce natřenou mořidlem míchnutým s květinovým olejem. Bohužel pro mě dojde po cca půlhodině k výparu všeho líbivýho a zajímavýho a z kůže mi trčí jen štiplavá vůně koženýho vetiveru s oschlou růží. Svým způsobem je to krásná vůně, ale ne pro mě. Je v ní něco závadnýho, co mě občas zašimrá v nose a lehce odpuzuje. Vlastně je to stejnej pocit, jako mám z Ganymede. Výkon stejnej, vůně skvělá, ale je potřeba velká opatrnost s dávkováním a pokaždý z toho vyleze něco, co mě nebaví. Každopádně si ale zaslouží skóre 9/10. -- ORMAIE - L´Ivrée Nuit Bezva unisex, byť bych se přikláněl spíš k použití u dam. Sladký, lehce kořeněný, velmi příjemný. Poměrně hodně mi připomíná MFK - Oud Satin Wood, jen v sukni a jemnější. Vanilka je v něm všudypřítomná a mění se jen tón a její charakter. Typicky večerní/podzimní vůně a nějakou významnou událost, např. korunovace, rozdávání státních medailí nebo Tinder rande. Skvělá výdrž, 8 hodin bez potíží. Skóre: 7.5/10 -- DIPTYQUE - L´Eau Papier Okamžitý návrat do dětství, kdy jsem se probudil na venkově do srpnového rána přikrytej duchnou. Oknem pronikala vůně sena, králíků a ovcí, v dálce zvonil kostel a za hlavou mi vonělo z prádelníku naškrobený povlečení a pežiny. Ta omamná vůně prázdnin, kdy se člověk letmo protahuje v posteli, poslouchá šrumec v kuchyni a zůstává zticha, aby pro něj někdo nepřišel. A když pak dorazila teta s koláčem, kafem a objetím, zůstala by po ní v cimře přesně tahle vůně. Svým způsobem nádherná věc. Příjemně těžká, ale neinvazivní, skoro jako pohlazení. Za mě čistě dámská záležitost. Skóre: 8/10 -- ANOMALIA - Entre-Acte Anomalia jako značka má tu vlastnost, že velká část již otestovaného je poměrně líbivá. A tenhle model není výjimkou. Na první dobrou mě zavalil příjemnej pocit a neodbytnej dojem, že vůni odněkud znám, že je důvěrně přítulná a milá. Po chvíli se mi v hlavě vykrystalizoval nápis AUTO JAROV a já si vzpomněl, že podobnej mix jsem cejtil, když jsem čekal na přezutí auta a očumoval jsem Cupru na salónu. Je to taková ta směsice odéru interiéru novýho auta, netknutejch pneumatik na čistý podlaze, to všechno míchnutý s profi osvěžovačem, kterej si zrovna ustřík u stropu showroomu. Ale pozor - strašně, strašně příjemná! Strávil jsem s touhle vůní celej dnešek a nemůžu říct ani popel. Umím si ji představit na jaro/léto a vlatně i zbytek roku, krásnej univerzál, kterej můžu vzít do kanclu i do fitka. Je svěží, ale zároveň oblá, má v sobě trochu prachu, trochu industriálního závanu, ale nechybí čerstvý kytky a vůně dřeva. Zcela neagresivní, ale velmi zajímavá a skvěle vyvážená. Na dojezdu je potom suše štiplavá, což někomu nemusí vyhovovat, čili po cca 4-5 hodinách bude třeba příkrm. Za mě z týhle čtveřice jasnej vítěz. Skóre: 9/10 Další kusy dodám zanedlouho .

Telč mám 5 minut od baráku, btw .

Casio G-Shock Original DW-5600UBB-1ER Basic Black Series | Hodinky-365.cz Čili jako JR, jen all black. A zůstávám už jen u digi.

Vyzkoušeno za vás: Thomas de Monaco, nová kolekce "silver" vůní, co maj Ingredients v nabídce, tj. Neo Eden, Fleur Danger, Jade Amour. Za mě jsou všechny bez výjimky dámský. Ani jedna mě extra nezaujala. Ve stylu TdM je to klasicky výkonnej overkill všemi směry, rafinovaně a kvalitně namíchaný, ale not my cup of tea. Těžká konvalinka, květinový pomeranč atd.

Tohle uplne nenavidim! A kdyz je prijdes slusne poprosit, jestli by si to auto nemohli presunout na parkoviste, dostanes v drtivy vetsine pripadu slovniho fakace.. Nastesti se mi to tak rok uz nestalo.

Ani nevim, kam to hodit, protože mě to nepotěšilo, ani nenas*alo, spíš jen zanechalo v údivu a mírným pobavení. Sobota večer, někdy před osmou. Ždírec nad Doubravou, pumpa. Zastavim tam, protože potřebuju jak naftu, tak AdBlue. A Orlen má stojany s chc*nkama, což je výrazně pohodlnější (a levnější) než bandasky. Hrdla nádrží mám na pravý straně a ačkoli nemám potíž tankovat s hadicí "na zádech", u toho AdBlue je to komplikovanější, protože má dlouhý a úzký ústí hubice. Potřebuju teda zastavit na levý straně jedinýho stojanu, kterej AdBlue má. Stojí u něj auto, rozsvícený světla. Dobrý, frajer asi platí nebo tak něco, počkám. Chcípnu motor a nechám svítit obrysovky. Koukám do prodejny, vidim tam pár postav. Čtu si něco na telefonu, jede mi podcast... Neřeším, nikde žádnej pohyb. Po pěti minutách zvednu oči, prodejna prázdná a auto pořád přede mnou. Asi je na haj*lu, říkám si a čekám dál. Po dalších pár minutách mi to nedá a koukám na auto před sebou. A najednou vidím pohyb na předních sedadlech. Obou sedadlech. Vypnu podcast a slyšim, že má nastartovanej motor. WTF? Dám jim ještě minutu a lezu ven. Přijdu obloukem k předním dveřím a sklonim se k němu. S úsměvem, protože s nim jde všechno líp. A vevnitř sedí buchta s frajerem, oba v rukách kelímky s kafem, vytlemený.. koukaj na mě. Rukou naznačim dozadu ke svýmu autu, ona přikejvne, usměje se, zařadí a odjede. Popojedu, nabírám tekutiny. A v tu chvíli přijelo k druhý straně stojanu jiný auto. V něm cca 25letej klučina s holkou. Oba v sepranejch teplákách a mikině. Borec vylez, udělal tři kroky a usral si takovym způsobem, že jsem kontroloval, jestli nemám ho*na na botech. Oba se tomu srdečně zasmáli a šli si koupit párek v rohlíku. Ten potom spokojeně konzumovali - kde jinde než v nastartovanym autě u stojanu. Protože jsem bral AdBlue, co trvá věky a potom ještě naftu, byl jsem u pistolí dobře 10-11 minut. Když jsem odjížděl, pořád tam byli a frajer mel hořčici na půlce plnovousu. Přišlo mi to celý jak z nějakýho psychonoir filmu Davida Lynche. Surreal zážitek.. tma, chlad a osamělá oáza života se světlem uprostřed rurálního venkova. A mezi tím vším zvláštní lidé .