Krása dob minulých

[haslermetra]

supr, konečně něco poučnýho. Hezky rozeber a popiš všechny možný krokový mechanismy, i z pendlovek, mám v tom drobet hokej a rád se něco dozvím.

 

Tak si přečti nějaké knížky.Začni třeba u Sladkovského.

 

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

[Návštěvník Tada]

Tohle vlákno má zhoubnej vliv - sjíždím teď všechny servery kde se prodávají staré hodinky hledám něco s chronometrovým krokem

[Karlos]

Takové hodinky jsou poněkud dražší, počítáš s tím?

[mechano]

Tohle vlákno má zhoubnej vliv - sjíždím teď všechny servery kde se prodávají staré hodinky hledám něco s chronometrovým krokem

Příjemnou zábavu.

[Karlos]

Pro potěchu oka jedna parádní stránka se spoustou opravdu špičkových kapesních hodinek, včetně pohledů na strojky:

 

http://www.bogoff.com/pocket/pocket.html

 

A jeden tip pro Tadu: http://www.bogoff.com/pocket/5841.html

 

 

[Návštěvník Tada]

Příjemnou zábavu.

 

Příjemnou zábavu bude mít především nějaký hodinář, kterému pak šoupnu nějaký sotva chodivý vrak, který si ve snaze za levno koupit pořídím

 

EDIT: Nakonec si stejně asi koupím 21 šutrové rail-road hamiltonky, protože mají nádherně zdobený stroj a mikroregulaci...

Upraveno 16. února 2010 uživatelem Tada

[mischa]

Tak snad dneska ten vlásek zvládneme?..

Výroba hodinového vlásku patří k tomu nejnáročnějšímu, co v hodinařině existovalo, ještě do nedávné doby bylo jen pár specializovaných firem, které se výrobou zabývaly a své produkty následně hodinářským firmám dodávaly. Zajímavým aspektem výroby vlásků je absolutně nejvyšší zhodnocení použitého materiálu, někde jsem četl, kolik vlásků a v jaké ceně se dá vyrobit z 1 Kg použitého materiálu a málem mě to porazilo, údaj si již nepamatuji, ale sami si to jistě alespoň přibližně odvodíte. Můžete tipovat, až to najdu, tak to sem dám?

Samotný vynález vlásku nelze datovat úplně přesně, jeho přímý funkční předchůdce byla pružná prasečí štětina /někdy 2/ , která byla postupem času nahrazována tenkou pružinkou železnou To je doba šestnáctého století, kdy bylo vše na hodinkách ze železa a měly jen jednu ručku. První použití vlásku je spojováno se třemi jmény- angličan Robert Hook, francouz Jean de Hautefeuille a holanďan Christian Huygens. Protože přesná datace vynálezu, případně výroby hodinek s vláskem se značně liší, nebudu uvádět žádný přesný údaj, jedná se však o dobu po roce 1660, kdy jako první použil zprvu rovný a později vlnitý vlásek ve tvaru plazícího se hada právě Hook, ovšem jeho vynález zůstal až do roku 1675 zcela neznámý, Hautefeuille použil vlásek stejného tvaru na svém kresleném návrhu, hodinky ale nikdy nevyrobil, protože nebyl řemeslně vzdělán, ovšem teprve Huygens navrhnul a použil vlásek spirálovitý tak, jak jej známe dnes, avšak pouze se třemi otáčkami. Tyto hodinky vystavil právě v roce 1675 v Londýně, aby se vzápětí k tomuto vynálezu přihlásil i Hook. Prvotní rozšíření vlásku bylo pomalé, masové rozšíření nastalo až po roce 1690.

Huygens dal vlásku tvar spirály, protože se domníval, že tímto řešením dosáhne konstatntně dlouhých výkyvů setrvačky, stejně jako tomu bylo u kyvadla, které je též jeho prakticky aplikovaným vynálezem pro velké hodiny. Překvapením ovšem bylo, že hodinky vybavené tímto vláskem vůbec nechodily lépe, než starší vývojová stádia vlásku. Huygens počítal s tím, že setrvačka s vláskem bude mít stejné vlastnosti, jako kyvadlo, že bude kývat isochronně. Isochronismus je fyzikální vlastnost kyvadla, je definována tím, že délka kyvu je stejná, bez ohledu na amplitudu, kterou kyvadlo vykonává. /vynechávám kyvy opravdu velké, kterých se v praxi nedosahuje, ty jsou přeci jen delší/ Laicky řečeno, jestli se kyvadlo kýve více, či méně, nemá to na chod hodin vliv, protože větší kyvy jsou zároveň adekvátně rychlejší a ty nejmenší jsou nejpomalejší. Pro ty, co mají doma pendlovky: nejlepších výsledků v chodu je dosaženo pokud možno co nejmenšími kyvy, aby se co nejvíce snížil vliv barometrického tlaku, na chod hodin s kyvadlem nemá nejmenší vliv ani jeho váha, pouze délka.

Vlásky, které měly tři až pět otáček nemohly tak splnit uspokojivě požadavek isochronismu, amplituda setrvačky byla tehdy nejvíce ovlivněna silou hnacího pera , a též vznikajícím třením čepů v ložiscích: Čepy samotné tehdy díky užitému materiálu nebylo možné dostatečně vyleštit, též patent na použití vrtaných rubínů pro usazení čepů si musel počkat dalších sto let / švýcar N.F. de Duiller v roce 1704/. Snaha o dosažení vyšší přesnosti chodu hodinek utvrdila technicky zaměřené učence, že vlásek na setrvačce skutečně není isochronní, že různě velké výkyvy setrvačky mají zároveň nestejnou dobu trvání, zároveň vedla mistry hodinářské k mnoha úvahám, jak požadovaných vlastností vlásku dosáhnout, většinou se soustředili na tvar vlásku samotného, který měl nejen plochý tvar, tak, jak ho dnes ponejvíce známe /FOTO1/, ale i tvary soudkovité, kónické, válcové. Poslední jmenovaný vynalezl a použil Harrison ve svém chronometru v roce 1736. Významný objev učinil v roce 1776 angličan John Arnold, který opatřil válcový vlásek stejným zakřivením obou konců vlásku, jak konce připevněného k setrvačce, tak toho připevněného k můstku. Obě křivky mají vlastnost, že dávají každému kyvu setrvačky stejnou dobu trvání, zároveň však tvar válcovitého vlásku zůstává po celou dobu kyvu nezměněn. Arnold si tento vynález nechal v roce 1782 patentovat a dodnes se jedná o typ vlásku, který u chronometrových strojů dosahuje nejlepšího isochronismu. Jeho nevýhodou je však vysoká výrobní náročnost a též jeho výška, která se tak, tak dá zastavět do kapesního stroje. Tvar tohoto vlásku a jeho užití je dobře patrný na detailních fotkách Dentova chronometru /FOTO 2/.

V osmnáctém století byly již běžné dvouručkové kapesní hodinky, s dosahováním lepších vlastností chodu zároveň majitelé začínali požadovat i ručku třetí, vteřinovou. Vynucení stále lepšího chodu bylo tedy zcela na místě, užití vyspělejších hodinových kroků, výrazně lepší technologické možnosti i materiály pak dosažení tohoto cíle podpořily. Plochý vlásek čekal další vývoj v podobě zvýšení počtu závitů, optimum se ustálilo na 13- 15 ti závitech, které jsou zároveň pro naplnění podmínky isochronismu optimální. Kratší vlásky mívají při větší amplitudě za následek zrychlený krok hodinek, obráceně, delší má při větší amplitudě za vinu zpomalování chodu.

Přelomovým vynálezem byl vlásek, který na konci 18. století navrhnul Luis Brequet,geniální hodinář, který opatřil plochý vlásek na jeho vnějším konci nadehnutým

zakřivením a položil tak základ k definitivnímu vyřešení isochronismu vlásku /FOTO 3/. Tento vlásek přejal jméno svého tvůrce a nazýván vláskem Brequetovým a můžeme se s ním setkat v mnoha kapesních i náramkových hodinkách vysokých kvalitativních kategorií do doby velmi nedávné. Dokonalé zakřivení Brequetova vlásku spočítal teprve inženýr nehodinář Edouard Phillips, jehož teoretické poznatky uvedené ve spise z roku 1860 umožnily výrobu kapesních hodinek, jejichž denní variace je menší, než jedna sekunda. Tímto byl dosaženo vrcholné technologické řešení, co se tvaru vlásku týče. Velmi zajímavé je podívat se, jaké materiály se navýrobu vlásku používaly a jaký byl jejich praktický přínos pro zlepšení chodu hodinek.

Po velmi dlouhou dobu se vyráběly vlásky ze železa, následně ušlechtilé oceli, materiály zpracovatelsky vděčné, ale z dnešního pohledu technologicky zastaralé. Nepřesnost chodu hodinek je z více, než osmdesáti procent zapřičiněna vláskem, zbytek jde na vrub vlastnostem setrvačky. Jestliže u velkých hodin je fatálním problémem, barometrický tlak, tak u hodin vybavených setrvačkou a vláskem je to teplota, která činí při potřebě přesného chodu největší problémy. Nejen, že se se změnou teploty mění vlivem roztažnosti materiálů délka vlásku, ale mění se zásadně jeho pružnost, což přesnost chodu hodin velmi ovlivňuje. Vezmeme-li si, že běžný plochý ocelový vlásek, jaký se používá v mechanickém budíku

/ FOTO 4/ má při teplotní změně 1 stupně Celsia za následek změnu chodu o 10-12 vteřin denně, je nám jasné, jak velká by mohla být změna u kapesních a ještě větší u náramkových hodinek za použití stejně ?kvalitního? vlásku. Máme-li hodinky položené na stolku, přejímají teplotu vnějšího okolí, tedy nějakých 20-22 stupňů C. Ale když je dáme na ruku, jejich teplota se nepomněrně zvýší, ne na naši tělesnou teplotu, ale na nějakou střední hodnotu, dejme tomu 30 stupňů C. Jaký vliv na chod hodinek to může mít se dá snadno ověřit na méně kvalitních hodinkách typu Ruhla, nebo něčeho podobného. Je samozřejmé, že o této vlastnosti se vědělo a bylo jen otázkou času, kdy budou k dispozici materiály jiné. Logicky se nabízí použít materiály, které mají co možná nejmenší koeficient tepelné roztažnosti a konstatntní pružnosti. Byly tak činěny pokusy s vlásky vyrobenými ze zlata, různých zlatých slitin, v roce 1878 byly objeveny vlásky z palladia a dodnes používané vlásky oceloniklové. Neobvyklý materiál použil pro výrobu vlásku u svého chronometru v roce 1834 Arnold Dent / ano, ten, co vyrobil chronometr na fotkách na začátku tohoto vlákna/, zhotovil jej ze skla. Ve třicátých letech dvacátého století se začal používat jako materiál na výrobu vlásků niklová ocel /invar/, dalším materiálem pro hodinky střední kvality je elinvar, který téměř nemění svou pružnost. V menší míře se používaly isoval, dorinval, coelinvar. Žádný z těchto materiálů nesplňoval všechny nároky dokonale, ve většině případů ale jsou tyto materiály antimagnetické, což v době dvacátého století bylo vítaným zlepšením vlastností vlásku. Dnes nejčastějším materiálem je Nivarox I a II, jež vynalezl ing. Straumann a v dnešní době je prakticky jediným materiálem, který se používá při výrobě všech hodinek lepší kvality, včetně těch špičkových.

Zpestřením je i vlásek keramický, někde mám i fotky a povídání, ale už teď nemůžu, jdu si otevřít flašku??

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

[Dřevák]

Tak si přečti nějaké knížky.Začni třeba u Sladkovského.

 

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

rád, ale kde ji mám vzít? To abych začal prolejzat inzerci a antikvariáty

[mischa]

rád, ale kde ji mám vzít? To abych začal prolejzat inzerci a antikvariáty

 

 

To budeš špatně shánět, je to hodinářská bible o 2000 výtiscích a moc často se neobjevuje, musíš počkat, až někdo umře....

[VS]

Je to ona?

http://62.168.39.166/paichl/knihy/sladkovsky/index.htm

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

Upraveno 17. února 2010 uživatelem VS

[mischa]

Ano. to je ona, co se týká historických faktů je nepříliš přesná, co se týká praxe, nepřekonatelná

Další doporučení: Jaromír Boukal: Opravy hodinek, SNTL 1958

Rudolf Schneider: Přesný čas, Orbis 1942

vynikajícím a zároveň vyčerpávajícím materiálem teoretickým je Josef Bureš, Jaroslav Řehoř, Zdeněk Vítek: Hodinové stroje I, II, III pro odborné učiliště a učňovské školy, učební obor 24-63-2- hodinář, hodinářka, SPNP 1978 a jistě i další vydání.

Já osobně považuji za nejlepší a z hlediska faktu nejpřesnější německou literaturu, němčina je na technickou terminologii perfektní řeč a jejich logika uvažování zároveň s důsledností jim vlastní pomáhá sepsat vše jasně, bez možnosti nesprávného výkladu. Jen se to nedá přeložit do češtiny a je to smamozřejmě naprosto strohé technické vyjadřování.

Zájemcům o soudobé hodinky pak doporučuji nákup odborných časopisů Chronos, Armbanduhren, Uhrenmagazin a jim podobné. Tyto tři jsou však nejlepší, je v nich spousta hodnocení a důkladných testů a nešetří nikoho, jsou tam nové technologie, nové modely, někdy vyjde i speciální číslo, které se celé zabývá historií i současností jediné firmy. Za 10 EUR, nekupte to.....Totéž existuje i v angličtině. Naše časopisy nekupuji pro jejich textovou povrchnost /kromě článků historických/ a silné komerčně - reklamní zaměření. Popis všech hodinek je tam příliš šablonovitý a překladová terminologie někdy k smíchu, informační a faktická hodnota údajů pro mě nulová

Upraveno 17. února 2010 uživatelem mischa

[mechano]

Ano. to je ona, co se týká historických faktů je nepříliš přesná, co se týká praxe, nepřekonatelná

Další doporučení: Jaromír Boukal: Opravy hodinek, SNTL 1958

Rudolf Schneider: Přesný čas, Orbis 1942

vynikajícím a zároveň vyčerpávajícím materiálem teoretickým je Josef Bureš, Jaroslav Řehoř, Zdeněk Vítek: Hodinové stroje I, II, III pro odborné učiliště a učňovské školy, učební obor 24-63-2- hodinář, hodinářka, SPNP 1978 a jistě i další vydání.

Já osobně považuji za nejlepší a z hlediska faktu nejpřesnější německou literaturu, němčina je na technickou terminologii perfektní řeč a jejich logika uvažování zároveň s důsledností jim vlastní pomáhá sepsat vše jasně, bez možnosti nesprávného výkladu. Jen se to nedá přeložit do češtiny a je to smamozřejmě naprosto strohé technické vyjadřování.

Zájemcům o soudobé hodinky pak doporučuji nákup odborných časopisů Chronos, Armbanduhren, Uhrenmagazin a jim podobné. Tyto tři jsou však nejlepší, je v nich spousta hodnocení a důkladných testů a nešetří nikoho, jsou tam nové technologie, nové modely, někdy vyjde i speciální číslo, které se celé zabývá historií i současností jediné firmy. Za 10 EUR, nekupte to.....Totéž existuje i v angličtině. Naše časopisy nekupuji pro jejich textovou povrchnost /kromě článků historických/ a silné komerčně - reklamní zaměření. Popis všech hodinek je tam příliš šablonovitý a překladová terminologie někdy k smíchu, informační a faktická hodnota údajů pro mě nulová

Si dovolím souhlasit do puntíku.

[dknespl]

Ad literatura

 

- ke krokům

 

Daniels, George: The Practical Watch Escapement

Fried, Henry B.: The Watch Escapement

Anonymous: A Complete Study on Watch and Clock Escapements, 1904 (http://www.gutenberg.org/files/17021/17021-h/17021-h.htm)

Headrick, Mark V.: Clock and Watch Escapement Mechanics - stránky s animacemi a knížka v pdf ke stažení

 

 

 

Pěkné flash animace kroků (a dalších mechanismů) Volker Vyskocil http://uhrentechnik.vyskocil.de/36.0.html ( Grundlagen >Bauteile > Hemmungen)

 

- k historii námořního chronometru a meření zeměpisné délky

 

Sobel, Dava: The Illustrated Longitude: The True Story of the Lone Genius Who Solved the Greatest Scientific Problem of His Time

[Karlos]

Hezká animace, jen nerozumím tomu, že setrvačka jedním směrem krokové kolo bez doteku mine, ale opačným směrem s ním už pootočí. Jak je to tam řešené?

[dknespl]

Hezká animace, jen nerozumím tomu, že setrvačka jedním směrem krokové kolo bez doteku mine, ale opačným směrem s ním už pootočí. Jak je to tam řešené?

Ono to není moc dobře vidět, koukni na toho Vyskocila tam to je možná lépe. Je třeba si uvědomit, že to krokové kolo je hnané, tj, má samo tendenci se otočit, Drží ho ta páka s pružinkou napravo. Ten malej kamínek na ose té setrvačky při cestě doleva a tu pružinku jenom brnkne, při cestě do prava ji ale nadzvedne. Ten velkej kámen je naopak popudnej, tj. jak se to krokové kolo vypustí, tak drkne do toho popudného kamenu zleva (ne naopak). Kdyby sis namaloval ty opsané kružnice, tak uvidíš, že se protínají někde mezi těmi zuby, když jsou v klidu. Jakmile se ale to kolo vypustí tak se protnou s drahou toho popudného kamene. Tím se předá energie setrvačce, aby se točila dál. Vtip je v tom, že ten popud jde prakticky kolmo na ten kámen - tangenciálně - tudíž tam není žádné tření. Navíc jen jednou za celý kyv setvačky (u kotvového je to dvakrát), takže ještě o to míň se ztrácí energie.

[Karlos]

Jó, už mi to došlo - popudnej kámen krokové kolo nepohání, ale naopak brzdí, aby neulítlo dál, než jen o ten jeden zub. To víš, hloupým laikům jako jsem já, je potřeba všechno, i naprosté základy, vysvětlit do detailu, pak to pochopí Spoustu základních věcí ještě neznám, ale jsem zvídavý Díky za pomoc.

[dknespl]

Jó, už mi to došlo - popudnej kámen krokové kolo nepohání, ale naopak brzdí, aby neulítlo dál, než jen o ten jeden zub. To víš, hloupým laikům jako jsem já, je potřeba všechno, i naprosté základy, vysvětlit do detailu, pak to pochopí Spoustu základních věcí ještě neznám, ale jsem zvídavý Díky za pomoc.

Né tak úplně. Popudný kámen dává popud setrvačce. Ale ten malej, kde by člověk čekal popudný kámen jako u švýcarského kroku, není popudný. Popudný je naopak ten velký. To je ten zmatek.

[Karlos]

Já tomu rozumím. Když setrvačka cestou doprava malým kamenem odklopí pružinku, tak krokové kolo by mělo tendenci ufrnknout, protože je hnané hodinovým perem. A proto má v cestě velký kámen, který to krokové kolo "doveze" k zarážce. Zároveň tímhle krokové kolo dodá setrvačce energii na další kyv.

[David Neckar]

Tak tohle je super vlakno s mnoha zajimavymi informacemi!! Prelouskal jsem prvni stranku s vykladem o namornich chronometrech a jsem nadsen - jen si dovolim male doplneni - mam za to, ze nektere z Harrisonovych pristroju (snad az 4 kousky) jsou vystaveny v Kralovske observatori v Greenwich.

[dknespl]

Tady ještě obrázek z toho Headricka, kde je vidět jak proti sobě stojí ten popudný kámen a krokové kolo a jak se ten kámen dostane před zub toho kola a ten do něj zezadu a skoro kolmo narazí a posune ho doprava.

 

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.