hopa26

@instant s prsama mám taky. převlékám se na bazénu, mám zaplacenou svoji vlastní skříňku, abych byl mimo návštěvnický mumraj a shon, který mne obtěžuje. má to svá vlastní specifika, neboť pohled neznalých do prostoru kde je prázdno a evidentně odemčeno láká neznalé k větám: "pudeme sem, heleď je to i s lavičkou, kláárko, tady poocéém..." já páč nejsem úplný nelida jim řeknu: "tady vám to ale nepůjde zamknout, to je pouze pro zaplacené pronájmy, máte to tady napsaně, vidíte?" hlava rodiny si mne zkoumavě podmračeně prohledné a přibližně v padesáti procentech jako bych nic neřekl vyzkouší elektronický zámek. Pak mrzutě, po neuspěšném pokusu a zarachtání plastu který samozřejmě nefunguje řekne : "vono to dovopravdy nejde! musíme jináám, kláárko, nedávej si to tam dovnitř, slyšíš mne, nezamkneš to kurva! " k prsoum eště. z druhé strany řady se převlékaji mladí sportovci, chodím plavat 30 let, tak se mi jich tam za ty roky vystřídalo jakože ohromný kvanta. holky se většinou chodí kolem mého místa převléknout do kabinek a pak se už v plavkách vrací. kluci na to dlabou. modelová konverzace, která zaujme zní asi takhle : holčičí hlas- asi 17let " co dneska plavem, máme pak ještě suchou přípravu, viďte? " klučičí hlas jedna: " koukám na tebe Natálko, jsem si vůbec nevšimnul, heleď , Tobě ale moc hezky vyrostly prsa, to je pěkný, to už jsou moc krásný cecky, divej se Adame, věděl si to? " Adam, klučičí hlas dva " to sem vůbec nevěděl, uka nám je Naty, nebuď labuď, jen se ně kloudně podíváme, jo? " přatelský smích... Natálka, holčičí hlas jedna, směje se: " vy ste fakt blbý , nečumte na mne takhle, nelíbí se mi to, není mi to vůbec příjemný! du pryč vod vás a řeknu to někomu..." Láká mne zakřičet" jo Natàlko, pojď sem, ochráním Tě, budeš v bezpečí" Samozřejmě, že když kolem mne prochází ke kabince nekoukám a dělám že jsem nic neslyšel. tvářím se důstojně, přece jen je mladá, nehodí se abych na ni civěl. nicméně se přistihnu, když se v plavkách vrací, že si zamyšlěně koušu ret. přiběh napíšu jen kofoloj a řeknu ho manželce, protože ho nikam jinam nejde dát. kdo mne nezná nemůže nikdy pochopit jak moc náročné pro mne občas to sportováni je. .......... je svátek, 7,30, v bazénu maj až vod desítí, nechce se mi, bude tam plno. půjdu běhat a veslovat.

@instant Skvělé. Podobných zážitků mám také, varianty scénářů se různí. Každopádně ty nejzajímavější a nejvděčnější blízké potkavačky u skříněk jsou s hezkejma holkama. Tím že je člověk díky pravidelné docházce ve víceméně domácím prostředí, stává se interakce zábavnou a trapné chvíle jdou snadno obrátit v laškovné repliky. To jak píšeš, že než začneš, ze jsi rozmrzelý je přesné. Hezky jsi to popsal.

@M.K. Jasné, díky. Rád hubnouci vlákno čtu, protože se dozvím spoustu věci, co jsem vůbec netušil. U něčeho mám shodu, něco si nedokážu představit, lecos je inspirující a přemýšlím o tom.

Já mám u sportu strašně rád tu dřinu. Musím mnohokrat koumat jak to udělat, abych ho tam nacpal. A vzteknul bych se, kdyby se to nepovedlo. To prostě neexistuje. Bavì mne na tom asi i to, že to není zadarmo, je za tím možná trochu nutně nastavený morál, zarytost a umanutost. Ale krom fyzičky mi to davá i pocit spravedlnosti a rovnováhy, něco chci, tak stejně jako v životě prostě musím máknout. Jasně nebudu nikdy nic dělat na špičkové úrovni, na to nemam předpoklady. Ale když si na to člověk přivykne, zjistí, že krom proměněne postavy žije výrazně spokojeněji. A věta, že venku prší, nebo že je večer, to by pro mne byly důvody, kterým se musím smát. Lituju lidi z měst, kteři se musí s kolem plahočit bůh vi kam, aby se mohli bezpečně a zajimavě svést, lituju lidi co nemají kde plavat, když nemůžou mít doma veslo, když si nemohou jít zaběhat nebo se projít za barákem do lesa... Hlavně bych chtěl teda ještě říct, že ta změna s jídelníčkem i sportem se nechá udělat i pozvolna, nenásilně- asi nejde zničehonic najednou převrátit full źivot vzhůru nohama, to ne každý ustojí.

Mračím se, že špeky nepřesportuješ. Myslím že to částečně jde. Jo bolí to. Je nutné vybrat aktivitu, která je člověku blízká a vytvořit si na ni návyk. A když se dostaneš do fáze, že máš sport jako součast svého týdne, děláš ho každičký den, nepolevíš, nikdy za žádnÿch okolností, jsi po čase za svou umanutost sladce odměněný. Dobrou fyzičkou, náladou a možností jíst na co máš zrovna chuť. Souhlasím, že sníst deset rohlíků je kravina, ale když máš na něj v 22,30 chuť, no tak si ho klidně dáš. Není mi blízký asketický způsob stravy, obdivuji každého komu chutná čekanková pomazánka s polystyrénovým chlebem. Souhlasím, že je strava klíčová. Osobně věřím spíš na menší porce běžných jidel, více zeleniny v příloze a zvýšenný pohyb. Přijde mi to snáze realizovatelné, než si odpírat spoustu chutných věcí.

u nás se aktuálně dělá příjezdová cesta a obratiště pro hasiče, zároveň i výškové vyrovnávky terénu. je to zajímavé, padají tam strašně kvanta zeminy a hmoty, ale ten výsledek, který je jakože okamžitě vidět je pro mne osobně wau na druhou. včera fáze 1 , skrývka, rovnáni, navážka ošklivej recyklat-celekem tam zahučeli 4 soupravy (velká 815 plus vlek. ) moje role- k ničemu jinýmu se prý nehodím bylo jezdit s vibračni deskou a dávat bacha, abych s ní nespadnul do rybníka. https://youtu.be/IH9RPFFfX54?si=TLdbWDY5QI3ea4p- dnes faze 2: navážka krycí betonový recyklát, čistý a pěkný. 6 souprav (815 s vlekem) jeho hrubé rovnání a pak se vše hutní vibrační deskou. to dělám já, protože jsem se včera výbormě osvědčil. nikdo mne teda nepochválil, ale ani nehuboval, což beru jako nejvyšší vyznamenání a ocenění. ...... následovat bude: fáze 3 frezing čistý drcený asfaltový...upěchovaný, ohřátý. fáze 4 finálni- asfaltovy zástřik -jestli mi zbydou penìze.

Jsa takřka full plešatej a macerovanej v bazénový chlorovaný vodě by mne všivé aféry, které se u nás periodicky každoročně opakují nechávaly zcela chladnými.... Rodina je bohužel strašně pačesatá a tak je pak dycky velký mrzení. Krom faktu, že je kolem tohohle školního výskytu vždy spousta křiku, musím také kupovat čerstvé, ovšem chabé náhražky rakovinnotvornýho orthosanu co nijak extra nefungují a imrvére, se prý furt dokola musí prát veškerý povlečení. Navíc, protože se mne to teda netýká čelím zraňujícím výtkám o malém zájmu o problematiku a řešení situace. To mne uvádí do rozpaků a nekomfortního modu. Jsem pak mrzutej, neboť doma požaduji klid. Jsou to strašně těžký věci todleto.

To je velká pravda. Nevím jestli máš dny,,kdy se stydíš sám za sebe, ale takový mám já dneska. Od rána jsem nepřeložil stéblo křížem. Vstal sem v 7, 10 kdy už všichni odjeli do školy. Došel sem si zaběhat, zaveslovat, poslechnul si z JBL boomboxu (aby to bylo kapku audio a neplevelil sem to tu zbůhdarma) co jsem v neděli natočil a kfl poslepoval-zatim bez obrazu. Poprosil sem mamku aby mi udělala oběd, postěžoval si jí, že mi manželka neuvaří. Nemá teda kdy, ale to jsem z taktických důvodů zamlčel a neuváděl. Mám rád, když o mne ženy bojují. Napsal sem dva příspěvky na forum, oba s nulovou informační hodnotou. Víc nic. Ale dívám se ven z okna na barevnej podzim a je mi příjemně, cítím se spokojeně a vyrovnaně.

na plejakoj a ovladačích aby to nezrcadlilo od televize se svit diod reguluje fixou, proste to začmarykuješ do příjemna...

Mlč už radši! Strašný pokušení. Koukal jsem na ty obrovský repra v inzerci, říkal jsem si hned v duchu, "to je nábytek. to by mi tam slušelo!" V duchu svého environmentálního nastavení, dávám šanci věcem z druhé ruky. Tím umně zakrývám, že mám holou prdel. Bažím po spoustě nádherných zbytečností, které se tu občas velmi lákavě objevují. Už jsem si třebas do garáže pořídil kamenej stolek z lávovýho kamene od kolegy z Ficolandu, ještě ho teda nemám doma, protože nikdo nejezdí z tak exotickejch krajin, ale do ježíška snad dá-li pánbůh přijede. Bude už jen zbejvat koženej gauč na castingy Pak mi Duke poradí ty kabely zlatý z bezkyslíkatý mědi aby to dobře hrálo skrzevá prpojení přes tablet z YT music premium co mi KFL platí. Zametu si podlahu a dorazíš na ten pokec live bus mistr vs fíra , budu Ti vypravět co jsem se naučil o lidech z Prahy, Je teďkonc vozím.

nakažlivý. pěkně jedeš.

Měl jsem ji moc rád. Včera, když jsem si četl příspěvek od Ládi Zibury, tak se mi trochu leskly oči. ......... ........... Láďa píše. .... Danu Drábovou jsem vždycky měl rád. Před lety jsem přitom měl to štěstí se s ní potkat za naprosto absurdních okolností. 19. září 2019 jsem se svojí tehdejší dívkou v podvečer čekal na tramvaj na Jindřišské. Ulicí náhle běžel člověk v kožené bundě, kterého pronásledoval sekuriťák. Oba už vypadali zmoženě. Lidi tu scénu ignorovali a mně bylo sekuriťáka líto. Svěží a plný sil jsem se připojil k pronásledování a začal křičet "zloděj". Měl jsem na sobě mokasíny a sako. Asi to vypadalo, že mi ten člověk ukradl peněženku (nebo bony). Hned se proto zapojili další lidé. Během patnácti sekund už zloděje kromě mě pronásledovali dva další chlapi. Na Senovážném náměstí se pak z chodníku přidala ještě drobná postava, která se rozeběhla kolíbavým, leč rozhodným krokem. Byla to Dana Drábová s igelitkou v ruce. Běžela výrazně pomaleji než všichni ostatní, ale nezastavila se. Vytrvale klusala za námi. Pronásledování netrvalo dlouho. V půlce náměstí jeden z těch chlapů srazil zloděje na zem, chytil ho do kravaty a přitlačil k chodníku. Po boku sekuriťáka za námi doklusala Dana Drábová s igelitkou v ruce. Prohlédla si celou tu scénu a podívala se na chlapíka svíjejícího se na zemi. "A máme ho," prohlásila. Nikdy na tu její větu nezapomenu. Bylo to jak ze špatnýho westernu. Dana Drábová tam s námi chvíli postávala a pomohla nadiktovat přesnou adresu, když jsme volali policii. "Tak pánové, kdybyste ještě něco potřebovali, tak se za mnou stavte. Mám tady kancelář," prohlásila potom a zamířila do budovy. Až po letech jsem se dozvěděl, že na Senovážném náměstí sídlí Úřad pro jadernou bezpečnost. Pronásledovat zloděje s Danou Drábovou považuju za jednu z nejbáječnějších věcí, jaké se mi kdy přihodily. Myslím, že tenhle příběh výborně dokresluje osobnost paní Drábové, tak jsem to dneska musel napsat. Paní Dano, bez vás bychom ho tehdy nechytili. Děkujeme za pomoc!

bylo mi pomerne durazne receno, ze kdyz uz se to musi davat, tak se vezme ta s vetsim objemem, protoze se vyhrabne jen o neco vetsi dira. nerad se hadam s lidma, kteri jsou zkusenejsi vic nez ja.

na dně byl tvrdy modry jíl a na nem vrstva piskuasi 4cm- rovina udelana prknem do vodovahy. zajimave ale bylo, ze borci si do kazdeho ze 4 rohu natahnuli jakoze takovej mirnej kopecek cele se to lehce zaborilo. po tom umisteni, ze to nemame hned zahrabavat, ani s tim nehybat-myslim kvuli tomu, aby zaschnul ten tmel a nekde se to netrhlo.