hufnor

Vidíte, Vladar to chápe, pěkně strká směrem k přijetí, buďte jako Vladar. Mimochodem, nevíte, v kterém rohu pozemku se co zakopává, aby z toho bylo posvátné/prokleté indiánské pohřebiště, na kterém se stavět nesmí? Výjimku zatím nemá, právě s tím tady teď na první dobrou přišel. Oznámit mi, že je hotová věc, že tu bude stavět a zároveň mě požádat o souhlas s tím metrem pro garáž. Odvážná strategie. Na to jsem mu řekl jen tolik, že si to musím promyslet.

Chlapi, kua, berte v potaz, kde jsme a neděléte ombudsmana nefóristovi, kterého neznáte, když jeden "z vašich" trpí. Nepotřebuju vysvětlit, že nemám nárok na neměnnost čehokoliv. To racionálně vím sám, nésu úplně blbé. Ale si myslíte, že jsem si sem na kmenovou radu přišel, abych se dozvěděl, co je za úžasného člověka ten kkt, který mi chce takhle nascat do polívčičky? Kvízová otázka, přicházím pro poplácání po rameni a souhlasné, "je to čurák, ale nic s tím nenaděláš", nebo pro nějaké rozbory kktovic perspektivy? Je jasné, že co není zakázáno, je povoleno a když si to vypovoloval, tak už mu to nikdo nemůže zakázat, ale mně zkrátka vznikne újma a kdo z vás ponese s libostí, když mu vznikne újma a on to musí jen tak sežrat se vším všudy? Ne každý má tu možnost mít při bydlení klid. Já jsem klid měl, protože jsem si ho měl díky bohu možnost zařídit a teď mi zčistajasna končí, tak kňučím. Člověk si normalizuje ledacos, ale to chce čas a několik fází, já jsem furt u té druhé fáze z pěti, takže aktuálně hněv, čili racionální argumenty na obranu protistrany jsou tak trochu zbytečné.

Samozřejmě, že můj pohled není objektivní. Jak by mohl být? Já su nasrané. Co já vím, co mu děda řekl, když to na něj přepsal? Dám ti to, ale postavíš tam ty a zbytek neprodáš! Dost možná. Další podstatná věc, která mě sere, je "sousedovic" přístup. Jedna z prvních věcí, kterou udělám, když začnu nad něčím takovým uvažovat, je, že zajdu za tím, vedle koho tím pádem plánuju existovat a proberu to s ním. A co on. Nula. Teď, když má vypapírováno, vyprojektováno. Přišel s hotovou věcí a chtěl svolení postavit garáž metr od hranice pozemku. Takže za takový přistup z mé strany minimum bodů. Zkrátka, obecně mě ta situace über-sere a do hospody nechodím, tak to tady ventiluju a možná, možná někdo v rámci téhle hivemind přijde s nějakou nosnou myšlenkou. Rozumíme si?

Situace tu jiná je v tom, jaký je aktuální stav při koupi pozemku/nemovitosti a jeho předpokládaný vývoj. V případě souseda bylo naprosto jasné, že vedle něj je ještě jedna stavební parcela, na které bude stát během pěti let další dům. S tím ten pozemek kupoval, s tím na něm začal stavět. A do dvou let se začal stavět můj dům, s čímž soused počítal. Já jsem svůj barák nestavěl, kupoval jsem ho před deseti lety s tím, že za mojí parcelou jsou další pozemky jen polnosti, kde se výstavba neplánuje, protože v obci je jinde dost stavebních pozemků (podle územního plánu, zasíťované, atd.). Dál podle tehdejších informací od místních (sousedé, starosta) majitel onoho pozemku vedeného i podle územního plánu jako pole, nehodlal tento pozemek prodávat, nijak, nikomu. A taky neprodal. Věnoval, vnukovi. A ten se z jeho části rozhodl udělat stavební pozemek (změnou územního plánu a vyjmutím z půdního fondu, atd. - už má hotovo, vyřízeno). Takže vznikl stavební pozemek tam, kde nebyl plánovaný. Vím, že se čistě teoreticky v podstatě dříve nebo později může začít stavět téměř všude, že jo, ale zkrátka, u některých pozemků je ta praktičnost a pravděpodobnost vyšší než u jiných. A tady jsem se dopředu informoval, než jsem to koupil a fungoval na základě informací, že ta pravděpodobnost je tady velmi nízká. Avšak ne nulová, evidentně. Ale přirozeně mě to sere, protože jsem ohledně toho nemohl víc udělat, zatímco nový soused měl minimálně několik dalších možností, jak si bydlení zařídit a možnost, kterou zvolil je na můj úkor, i když to nebyla jediná proveditelná. Chápeme?

S tím vedlejším pozemkem se to má tak, že to bylo odjakživa pole a jeho majitel už kdysi dělal obci problémy i při stavbě sportovní haly u hřiště naproti přes ulici. Nechtěl prodat, vyměnit, nic. Nikomu, ani za nic. Další pruh pole za ním, podobný případ, všechno jedna rodina. Já možnost odkupu nikdy neměl. Ani starosta nekecal, toho tady vinit nelze. Je tu po vesnici hafo jiných stavebních parcel, zasíťovaných, v územním plánu dávno ošetřených. Je tu kde stavět. Jenže včil se jal můj nový „soused“ okotit a ten pruh pole z původního majitele vydyndal, páč je to jeho děda, který už to má podle všeho „za pár“. Takže situace se skutečně za těch deset let od toho, co jsem to kupoval, změnila. Bohužel. Bohužel taky obec prý trvá na tom, aby byl zajištěný přístup i k tomu dalšímu, už opravdu snad poslednímu možnému stavebnímu pozemku, takže „soused“ prý nemůže ulici zaslepit svým barákem, tzn. postavit ho ne vedle mě, ale mít vedle mě zahradu a barák tam, kde teď končí silnice. Pozemek nemá zas až tak úzký, ale barák chce velký na rodinu a přízemní. Tak natahuje, co to jde a ještě se vůči mně stíní tvarem do L a jakousi technickou pergolou se zdí. Od mého domu k plotu je to 5 metrů. On chce garáž metr od plotu (původně si přišel pro souhlas) a tu zeď má naplánovanou přímo na hranici pozemku. Viz dokumentáž na obrázcích. Je extrémně nepravděpodobné, že docílím jakékoliv úpravy tak, abych neměl pár metrů před oknama další barák. On to nemá moc kam posunout tak, aby se to vešlo jemu na pozemek a mně to nezavazelo. To by si musel postavit zahradní domek v jihozápadním koutě pozemku, což asi není GO. Se sousedem nijak zvlášť nesoucítím. Nafasoval v podstatě zdarma obrovský pozemek a usmyslel si, že si z kusu udělá stavební parcelu. Je to místňák, já náplavka, ale to mu nedává žádné právo se mi tu takovým způsobem vesrat. Mohl pole vzít, prodat a z výtěžku koupit některý z místních stavebních pozemků. Rozhodl se jinak a jeho rozhodnutí znamená pro mě újmu. Já jsem udělal všechno, co bylo v mé reálné moci, abych si předem ověřil, že stav, v jakém jsem tu nemovitost kupoval, bude setrvalý a neuvěřitelně mě sere, že v dnešní době, kdy člověka můžou popotahovat za různé prkotiny, včetně toho, co o čem napíše na facebook a někdo může přijít, nadělat mi ze svého vlastního osobního rozhodnutí hafo skutečných problémů – snížení hodnoty nemovitosti (ať mi nikdo neříká, že na realitním trhu nemá vyšší cenu poslední barák v řadě s výhledem ve srovnání s barákem mezi dalšíma bez výhledu), snížení kvality bydlení obecně nafurt, hluková a prachová zátěž stavby na dobu blíže neurčenou, snížení produktivity práce, stres, další újmy, … a já to musím prostě sežrat, jako že tak to je. Měl jsem barák s výhledem a klid a teď budu mít stres, problémy, kravál, zeď a dalšího souseda a prostě smůla? Jednoduše jako utřu? Žádné řešení, žádná kompenzace újmy, nic?

Tak roky poslouchám po okolí, jak postavit někde něco je neskutečný problém, aby do toho nějaká prkotina nehodila vidle. Teď za mnou přijde nový budoucí "soused", jen tak mi oznámit, že na svém pozemku (zrekvírovaném od dědy jako pole a přehozeném na stavební pozemek) za mým barákem, posledním v ulici, který měl podle vyjádření starosty z před deseti let, když jsem to kupoval, poslední zůstat na věky věků, protože dál je pole, mi místo klidu a výhledu přes pole do krajiny bude stavět pět metrů od oken svůj barák a zeď a já budu čumět do zdi. Někomu by to bylo prdel vody, páč se domů jezdí akorát vychrápat, ale já, když jsem doma a ne na moři, tak jsem furt doma. A dělám z domu. A z těch oken x-krát za den čumím a kochám se aspoň tím výhledem na kopejčky, co mám, páč mi to coby ogarovi z Valach tady na Hané chybí. A místo toho budu čumět pánovi do zdi garáže a technické části baráku. Nemluvě o tom, že se mi bude skvěle pracovat v pracovně čtyři metry od staveniště. Jak je tohle, DPČ, možné, že s tím přijde jako s hotovou věcí, že takhle to bude a já mám veškeré ty mínusy, které na mě jeho jednostranné rozhodnutí hodí, v tichosti sežrat?!?

Četl jsem, četl, ale nedočetl se, které konkrétní krematorium takhle likviduje zdrojovou surovinu. Rád bych varování, abych si náhodou někdy nenaběhl. Kdysi jsem takhle na tip objednal po půl kile asi čtyři různé kafe z Holešovické pražírny (Mezzo) bez prostudování recenzí a narazil jsem. Neviděl jsem problém v nízké ceně. Taky beru kafe mimo jiné od CoffeSpotu a například moje velmi oblíbená monzunová Indie bývala před nedávným nepříjemným plošným cenovým skokem vyloženě za hubičku. Ve finále jsem udělal všechny 4 ty kafe z Holešovic najednou (Tanzanie, Rwanda, Salvador a Laos) pro přímé srovnání a všechny chutnaly jako kafe z Holešovic - naprosto stejně. Ne vyloženě "blbě", ale na půl blešího chlupu stejně. Zrna od pohledu jiný tvar, ale všechno tak přepražené, že veškeré případné rozdíly ve vstupní surovině byly pryč. Tak jsem to sesypal ze čtyř dóz do jedné, napsal na to Cuvée du Ho l'Eschowitz a používal to na ledové kafe a provozní kapůčo. Na mlíku to bylo pořád ještě pitelné, ale na úrovni průmyslové tmavé italské směsi, ne single origin z pražírny, kde jsem očekával rozmanitost. (Které se mi dostalo v hojné míře například u loňského skvělého kávového adventního kalendáře od Coffe Dream z Uherského Ostrohu - s dokonce jednatřiceti vzorky. Zhusta doporučuju.) Když někdo dělá v dnešní době kafe takhle blbě (nebo dobře), nemám problém mu udělat adekvátní reklamu, tak myslím, že by bylo na místě dát sem jmenovité varování.

Vážení, řeším problém v rodině. Konkrétně jak neuškrtit švagra. Švagrovi pravděpodobně m*dlo a s vidinou nějakého kryptopřivýdělku (což je tu nepodstatné, byla to prostě mrkvička na klacíčku) pěkně potichoučku, polehoučku, bez sebemenšího náznaku dotazu naletěl nějakým kyberšmejdům a zřídil v bance půjčku na X set tisíc, kterou následně online vysypal do kapsičky šmejdům a neobdržel ani kouzelnou fazoli, natož kriplto. Šmejdi pak ještě prostřednictvím v počítači nastražené pastičky na něj (podle všeho bez jeho vědomí, krádeží identity) vysosli dalších x set tisíc tentokrát z Home Kurevditu. Celková škoda po splátkách s úroky jde hrubě přes milion. Dosud podniknuto (pokud jsem z kusých informací vyrozuměl správně): Začal platit splátky, zaplatil asi 2, než to „prasklo“ protože nebyl schopný přispívat do rodinného rozpočtu jako dříve. (Splátky jsou někde k 70 % jeho platu.) Ze strachu, aby po něm nešly banky. Když to prdlo, tak nahlášeno na policii, kápnuto, co a jak se stalo. Aktuálně se prý pracuje na „reklamaci“ půjčky v bance ve snaze docílit nižších úroků. ??? Nějaký osobní bankrot prý je finančně nevýhodný oproti prostému splácení. Protože sám nejsem ohledně finančnictví bůhvíjaký expert, prosím o rady a tipy, nad čím by bylo možné koumat, v čem a jak by bylo možné konat, případně kontakty na někoho, kdo by poradil, jak ten megaprůser alespoň trochu zredukovat. Předem děkuji

Vážení, řeším problém v rodině. Konkrétně jak neuškrtit švagra. Švagrovi pravděpodobně m*dlo a s vidinou nějakého kryptopřivýdělku (což je tu nepodstatné, byla to prostě mrkvička na klacíčku) pěkně potichoučku, polehoučku, bez sebemenšího náznaku dotazu naletěl nějakým kyberšmejdům a zřídil v bance půjčku na X set tisíc, kterou následně online vysypal do kapsičky šmejdům a neobdržel ani kouzelnou fazoli, natož kriplto. Šmejdi pak ještě prostřednictvím v počítači nastražené pastičky na něj (podle všeho bez jeho vědomí, krádeží identity) vysosli dalších x set tisíc tentokrát z Home Kurevditu. Celková škoda po splátkách s úroky jde hrubě přes milion. Dosud podniknuto (pokud jsem z kusých informací vyrozuměl správně): Začal platit splátky, zaplatil asi 2, než to „prasklo“ protože nebyl schopný přispívat do rodinného rozpočtu jako dříve. (Splátky jsou někde k 70 % jeho platu.) Ze strachu, aby po něm nešly banky. Když to prdlo, tak nahlášeno na policii, kápnuto, co a jak se stalo. Aktuálně se prý pracuje na „reklamaci“ půjčky v bance ve snaze docílit nižších úroků. ??? Nějaký osobní bankrot prý je finančně nevýhodný oproti prostému splácení. Protože sám nejsem ohledně finančnictví bůhvíjaký expert, prosím o rady a tipy, nad čím by bylo možné koumat, v čem a jak by bylo možné konat, případně kontakty na někoho, kdo by poradil, jak ten megaprůser alespoň trochu zredukovat. Předem děkuji

Za 20 + let, co jezdím, se mi nikdy nestalo, že by mi SPZ ulítla. Takže mě úplně dostalo, jaká je to patovka. Je absolutně neuvěřitelné, že v dnešní době nemá nějaké příčetně schůdné řešení tahle situace, kdy vyrazíte autem do zahraničí, nebo obecně na delší vzdálenost od domova na krátkou nebo středně dlouhou dobu a po cestě ztratíte SPZ. Z toho, co jsem vybádal při snaze vyřešit naši patálii, jsem vyrozuměl, že pokud chce člověk postupovat zcela legálně, v podstatě je nutné auto okamžitě odstavit, nepokračovat v cestě a z daného místa lze auto dostat jedním ze dvou způsobů: 1. zajistit odtah (takže zaplatit, z vlastního nebo z pojištění - což je stejně pořádná pakárna, u auta, které je naprosto v pořádku - a zajistit si vlastní transport - takhle navečer, pro 2 dospělé, 2 děti a bagáž, z půlky Rakouska, například) 2. vyřídit nové SPZ a odjet po ose (takže dopravit buď sebe na úřad, nebo malý techničák a nějak ověřenou plnou moc někomu, kdo se zároveň dostane k velkému techničáku a teprve pak může - v úřední den - pro nové značky, které pak ale zase musí i s novým malým techničákem dostat k autu - no pakárna na entou). Což jsou alternativy trochu na prdel, když má člověk 350 km cesty za sebou, 400 km cesty před sebou, pak 4 dny s plány na cestování na místě a návrat opět 750 km. I kdyby se někdo nakrásně rozhodl mrsknout po řešení té situace dost hafo peněz, tak jsou s tím po časové stránce takové oplétačky, že to úspěšně torpéduje celé plány. Napadá někoho nějaký skutečný důvod, proč by nemohlo auto bez jedné SPZ jezdit? Když třeba existujou papírové převozky? Proč nejde online nahlásit ztráta SPZ, vytisnout si A4 s číslem a QR kódem pro fízly s potřebnými informacemi o tom, kdy jste ztratili, do kdy platí náhradní papír, atd. a s tím prostě dojet, kam potřebujete, přičemž platnost by byla v řádu týdne? Protože jak se na to dívám já, tak je to v reálu čistě otázka toho, že vás v takové situaci stát nemůže kasírovat prostřednictvím některých automatizovaných systémů (tipnu si, že pak nefachčí některé radary snímající jenom jednu část auta, kontrola zaplacení dálničních poplatků, atp.) Proto ta drakonická opatření a neochota vymyslet systém jednoduchého řešení. A vzhledem k tomu, kolik nás v pondělí ráno bylo na dopravce s jednou značkou a formuláříkem, to nebude ojedinělá událost. Už jste se někdo dostali do podobné situace? A jak vypadalo vaše řešení?

Mě potěšilo, že se pár hodin kreativní činnosti s lihovkama a bílým šanonem vyplatilo a podařil se díky tomu návrat s dětmi od moře i mínus jedna plechová ozdoba auta, povalující se někde na neznámém místě v úseku cca 300 km od domovského přístavu po první zastávku na sváču na cestě tam. A to prosím okolo hned několika hlídek a skrz monitorovanou AT hranici. Ale díky bohu za tak relativně jednoduché provedení espézetky.

Už jsou rozhozené a v krabičce obložené takovým tím balíčkovaným kočičím stelivem, i když povolit ty šroubky nebylo úplně jednoduché. Uvidíme. Ještě to taky mohla být nějaká provozní nečistotová "mlha" z výroby, protože ačkoliv jsem to neprozřetelně utřel dřív, než to mělo šanci "oschnout" a diagnostikovat tak, jestli je to voda, nebo jenom brajgl, všiml jsem si následně, že vnitřek skla za okrajem té vnitřní lunety byl i po pár minutách pořád takový šedý. Tak jsem to vzal i tam novým hadříkem na brýle s roztokem, páč se tam rožek mezi to sklíčko a lunetu vlezl, a sklíčko výrazně zprůhlednělo. Pro jistotu to ve stelivu nechám pár dní, pak to poskládám, vrazím na ruku a zkusím sklíčko pochladit, jestli se na něm něco objeví.

Takhle dorazily hodinky inzerované jako "úplně nové, v ideálním stavu". Naštěstí nikdo z fóra, ale nepotěší. Nějaké tipy na domácí sušení? Chtěl jsem je brát příští týden na cestování, tak nevím, jestli stíhám hodináře.

Nijak jim to neubližuje, chci mít možnost rozhodnout podle vlastního uvážení, kdy tuhle žvýkačku k přežvýkání dostanou. Stejně tak, jako by nebylo dobré tu žvýkačku dát miminu, nepovažuju za dobré děti vystavovat určitým otázkám, dokud nejsou mentálně zralé na to, aby byly schopné vnímat složitější kontext. Něco z toho tu zmiňoval už safi. Podle mě by měl existovat v dětské zábavě "safe space" témat, o kterých se tam prostě nebude mluvit, protože to má být zábava, ne indoktrinace. A rodiče by neměli být povinni si prolustrovat dopředu každý díl dětských seriálů, co všechno se tam řeší nebo neřeší. Přijde mi to asi stejné, jako by tam někdo z těch týnejdžrů vytáhl ptáka a některé z těch fešand ho tam pěkně v ostrém detailu vrznul. Proč? Protože stejně na to jednou přijde řeč? To mi vadí. Že tohle nemá být platforma na vytrubování nějaké "message". A pokud ano, bylo by fajn o tom rodiče informovat. Tohle bude seriál o různých typech vztahů mezi náctiletými. Ne nechat proběhnout 5 řad příběhu o dinosaurech a pak tam pěkně na závěr frknout jako hepyend LGBTQ?":!"$÷× románek.

Alibizmus ... Měl jsem rozepsanou sáhodlouhou věc, ale prdím na to. Můj základní problém je rozdíl tolerance vs. propagace. Přijde mi, že se nejen normalizuje něco z biologického hlediska abnormální, ale občas se to až, řekl bych, propaguje. Pro podsouvače zopakuju. Z mého pohledu - tolerance, určitě. Propagace je hodně šikmá plocha zadělávající na řadu trablů. Podloudná propagace mezi dětmi je xindl. I schovaná za argumentem učení toleranci. Děti nemají s tolerancí problémy. Stačí je neučit nenávidět a ty, které jsou "zdravé" (čti šťastné) budou samy od sebe tolerantní až za roh. Ty "rozbité" budou posléze útočit na druhé kvůli mnohem větším blbostem, než je sexuální orientace.