hufnor

Vážení, řeším problém v rodině. Konkrétně jak neuškrtit švagra. Švagrovi pravděpodobně m*dlo a s vidinou nějakého kryptopřivýdělku (což je tu nepodstatné, byla to prostě mrkvička na klacíčku) pěkně potichoučku, polehoučku, bez sebemenšího náznaku dotazu naletěl nějakým kyberšmejdům a zřídil v bance půjčku na X set tisíc, kterou následně online vysypal do kapsičky šmejdům a neobdržel ani kouzelnou fazoli, natož kriplto. Šmejdi pak ještě prostřednictvím v počítači nastražené pastičky na něj (podle všeho bez jeho vědomí, krádeží identity) vysosli dalších x set tisíc tentokrát z Home Kurevditu. Celková škoda po splátkách s úroky jde hrubě přes milion. Dosud podniknuto (pokud jsem z kusých informací vyrozuměl správně): Začal platit splátky, zaplatil asi 2, než to „prasklo“ protože nebyl schopný přispívat do rodinného rozpočtu jako dříve. (Splátky jsou někde k 70 % jeho platu.) Ze strachu, aby po něm nešly banky. Když to prdlo, tak nahlášeno na policii, kápnuto, co a jak se stalo. Aktuálně se prý pracuje na „reklamaci“ půjčky v bance ve snaze docílit nižších úroků. ??? Nějaký osobní bankrot prý je finančně nevýhodný oproti prostému splácení. Protože sám nejsem ohledně finančnictví bůhvíjaký expert, prosím o rady a tipy, nad čím by bylo možné koumat, v čem a jak by bylo možné konat, případně kontakty na někoho, kdo by poradil, jak ten megaprůser alespoň trochu zredukovat. Předem děkuji

Vážení, řeším problém v rodině. Konkrétně jak neuškrtit švagra. Švagrovi pravděpodobně m*dlo a s vidinou nějakého kryptopřivýdělku (což je tu nepodstatné, byla to prostě mrkvička na klacíčku) pěkně potichoučku, polehoučku, bez sebemenšího náznaku dotazu naletěl nějakým kyberšmejdům a zřídil v bance půjčku na X set tisíc, kterou následně online vysypal do kapsičky šmejdům a neobdržel ani kouzelnou fazoli, natož kriplto. Šmejdi pak ještě prostřednictvím v počítači nastražené pastičky na něj (podle všeho bez jeho vědomí, krádeží identity) vysosli dalších x set tisíc tentokrát z Home Kurevditu. Celková škoda po splátkách s úroky jde hrubě přes milion. Dosud podniknuto (pokud jsem z kusých informací vyrozuměl správně): Začal platit splátky, zaplatil asi 2, než to „prasklo“ protože nebyl schopný přispívat do rodinného rozpočtu jako dříve. (Splátky jsou někde k 70 % jeho platu.) Ze strachu, aby po něm nešly banky. Když to prdlo, tak nahlášeno na policii, kápnuto, co a jak se stalo. Aktuálně se prý pracuje na „reklamaci“ půjčky v bance ve snaze docílit nižších úroků. ??? Nějaký osobní bankrot prý je finančně nevýhodný oproti prostému splácení. Protože sám nejsem ohledně finančnictví bůhvíjaký expert, prosím o rady a tipy, nad čím by bylo možné koumat, v čem a jak by bylo možné konat, případně kontakty na někoho, kdo by poradil, jak ten megaprůser alespoň trochu zredukovat. Předem děkuji

Za 20 + let, co jezdím, se mi nikdy nestalo, že by mi SPZ ulítla. Takže mě úplně dostalo, jaká je to patovka. Je absolutně neuvěřitelné, že v dnešní době nemá nějaké příčetně schůdné řešení tahle situace, kdy vyrazíte autem do zahraničí, nebo obecně na delší vzdálenost od domova na krátkou nebo středně dlouhou dobu a po cestě ztratíte SPZ. Z toho, co jsem vybádal při snaze vyřešit naši patálii, jsem vyrozuměl, že pokud chce člověk postupovat zcela legálně, v podstatě je nutné auto okamžitě odstavit, nepokračovat v cestě a z daného místa lze auto dostat jedním ze dvou způsobů: 1. zajistit odtah (takže zaplatit, z vlastního nebo z pojištění - což je stejně pořádná pakárna, u auta, které je naprosto v pořádku - a zajistit si vlastní transport - takhle navečer, pro 2 dospělé, 2 děti a bagáž, z půlky Rakouska, například) 2. vyřídit nové SPZ a odjet po ose (takže dopravit buď sebe na úřad, nebo malý techničák a nějak ověřenou plnou moc někomu, kdo se zároveň dostane k velkému techničáku a teprve pak může - v úřední den - pro nové značky, které pak ale zase musí i s novým malým techničákem dostat k autu - no pakárna na entou). Což jsou alternativy trochu na prdel, když má člověk 350 km cesty za sebou, 400 km cesty před sebou, pak 4 dny s plány na cestování na místě a návrat opět 750 km. I kdyby se někdo nakrásně rozhodl mrsknout po řešení té situace dost hafo peněz, tak jsou s tím po časové stránce takové oplétačky, že to úspěšně torpéduje celé plány. Napadá někoho nějaký skutečný důvod, proč by nemohlo auto bez jedné SPZ jezdit? Když třeba existujou papírové převozky? Proč nejde online nahlásit ztráta SPZ, vytisnout si A4 s číslem a QR kódem pro fízly s potřebnými informacemi o tom, kdy jste ztratili, do kdy platí náhradní papír, atd. a s tím prostě dojet, kam potřebujete, přičemž platnost by byla v řádu týdne? Protože jak se na to dívám já, tak je to v reálu čistě otázka toho, že vás v takové situaci stát nemůže kasírovat prostřednictvím některých automatizovaných systémů (tipnu si, že pak nefachčí některé radary snímající jenom jednu část auta, kontrola zaplacení dálničních poplatků, atp.) Proto ta drakonická opatření a neochota vymyslet systém jednoduchého řešení. A vzhledem k tomu, kolik nás v pondělí ráno bylo na dopravce s jednou značkou a formuláříkem, to nebude ojedinělá událost. Už jste se někdo dostali do podobné situace? A jak vypadalo vaše řešení?

Mě potěšilo, že se pár hodin kreativní činnosti s lihovkama a bílým šanonem vyplatilo a podařil se díky tomu návrat s dětmi od moře i mínus jedna plechová ozdoba auta, povalující se někde na neznámém místě v úseku cca 300 km od domovského přístavu po první zastávku na sváču na cestě tam. A to prosím okolo hned několika hlídek a skrz monitorovanou AT hranici. Ale díky bohu za tak relativně jednoduché provedení espézetky.

Už jsou rozhozené a v krabičce obložené takovým tím balíčkovaným kočičím stelivem, i když povolit ty šroubky nebylo úplně jednoduché. Uvidíme. Ještě to taky mohla být nějaká provozní nečistotová "mlha" z výroby, protože ačkoliv jsem to neprozřetelně utřel dřív, než to mělo šanci "oschnout" a diagnostikovat tak, jestli je to voda, nebo jenom brajgl, všiml jsem si následně, že vnitřek skla za okrajem té vnitřní lunety byl i po pár minutách pořád takový šedý. Tak jsem to vzal i tam novým hadříkem na brýle s roztokem, páč se tam rožek mezi to sklíčko a lunetu vlezl, a sklíčko výrazně zprůhlednělo. Pro jistotu to ve stelivu nechám pár dní, pak to poskládám, vrazím na ruku a zkusím sklíčko pochladit, jestli se na něm něco objeví.

Takhle dorazily hodinky inzerované jako "úplně nové, v ideálním stavu". Naštěstí nikdo z fóra, ale nepotěší. Nějaké tipy na domácí sušení? Chtěl jsem je brát příští týden na cestování, tak nevím, jestli stíhám hodináře.

Nijak jim to neubližuje, chci mít možnost rozhodnout podle vlastního uvážení, kdy tuhle žvýkačku k přežvýkání dostanou. Stejně tak, jako by nebylo dobré tu žvýkačku dát miminu, nepovažuju za dobré děti vystavovat určitým otázkám, dokud nejsou mentálně zralé na to, aby byly schopné vnímat složitější kontext. Něco z toho tu zmiňoval už safi. Podle mě by měl existovat v dětské zábavě "safe space" témat, o kterých se tam prostě nebude mluvit, protože to má být zábava, ne indoktrinace. A rodiče by neměli být povinni si prolustrovat dopředu každý díl dětských seriálů, co všechno se tam řeší nebo neřeší. Přijde mi to asi stejné, jako by tam někdo z těch týnejdžrů vytáhl ptáka a některé z těch fešand ho tam pěkně v ostrém detailu vrznul. Proč? Protože stejně na to jednou přijde řeč? To mi vadí. Že tohle nemá být platforma na vytrubování nějaké "message". A pokud ano, bylo by fajn o tom rodiče informovat. Tohle bude seriál o různých typech vztahů mezi náctiletými. Ne nechat proběhnout 5 řad příběhu o dinosaurech a pak tam pěkně na závěr frknout jako hepyend LGBTQ?":!"$÷× románek.

Alibizmus ... Měl jsem rozepsanou sáhodlouhou věc, ale prdím na to. Můj základní problém je rozdíl tolerance vs. propagace. Přijde mi, že se nejen normalizuje něco z biologického hlediska abnormální, ale občas se to až, řekl bych, propaguje. Pro podsouvače zopakuju. Z mého pohledu - tolerance, určitě. Propagace je hodně šikmá plocha zadělávající na řadu trablů. Podloudná propagace mezi dětmi je xindl. I schovaná za argumentem učení toleranci. Děti nemají s tolerancí problémy. Stačí je neučit nenávidět a ty, které jsou "zdravé" (čti šťastné) budou samy od sebe tolerantní až za roh. Ty "rozbité" budou posléze útočit na druhé kvůli mnohem větším blbostem, než je sexuální orientace.

DPRDL, je vážně, VÁŽNĚ nutné nacpat tu LGBQBHG$ß÷ agendu úplně všude. Prvňačka se mi kouká na dětský seroš Jurský park/Kreténský kemp a doteď to bylo jenom přiblblé. Teď poslouchám (hlídám předmětné mládě chřipkující) a ono z telky leze, jak jedna holčičí postava řeší "zájem" o druhou holčičí postavu. PROČ? Proč v seriálu, na který se budou dívat v převážné většině malí kluci (naše prďola je výjimka, ta si v dinosaurech jede už od dvou let)? Plno dinosaurů, robotů, akce, tádidá. A teď tam začali řešit, kteří z těch sotvateenagerů spolu budou mít co. A nejlepší řešení bylo tam nacpat mimo jiné i trochu té homomessage. A co teď já s tím, když nechci dítě nechat masírovat těmihle tématy v tomhle věku a přitom je to její nejoblíbenější seroš? Když jí to zakážu, jsem za kreténského tyrana. Když jí to začnu vysvětlovat, pustím se do oblasti, kterou v tomhle věku vůbec nemá takhle malé dítě řešit. Nejsem žádný -fob v tom smyslu, že bych se jal někoho lynčovat za to, jestli se šermuje párkama nebo čvachtá ústřicema, ale proč mi to takhle nacpou do páté řady dětského seriálu o dinosaurech!? DPČ KRVA!

Já se jenom divím, že si před Vánoci nepořídil štěňátko, aby mu teď měli jeho odporní odpůrci co "otrávit". Chudinka malej, by se nad ním člověku až srdce ustrnulo!

Podle mého je to naprosto záměrný tah. Nezapomínejte, že tu máme přímou volbu, která probíhá, jako všechny ostatní, na principech demokracie, tedy lůzovlády. A koho si myslíte, že je na té klaté gaussovce víc? Intošů, kteří všechny ty odpovědi vysypou z rukávu, ani nemrknou, a tím pádem můžou pobaveně kroutit hlavou, jaká je ten Bureš lama, nebo těch MČČéček, které jsou na tom lautr stejně a takovýhle klip u nich vyvolá spíš pocity soucitu a sounáležitosti, jak mu teď všichni ubližujou a dělají si z něj prdel, že je blbý, spolu se škodolibou chutí ho tam na ten hrad poslat, aby to tím ukázali právě všem těm "chytrákům" (rozuměj lidem s IQ nad 80), kteří si z nich celý život dělají prdel, že jsou blbí? I hlasy debilů se počítají, panstvo.

Prosím, nemáte někdo tip na šikovného zlatníka v oblasti Hané, případně Brna, kam bych si mohl nechat zajít upravit snubák? Po nezanedbatelném odtučnění prstýnek vyloženě padá, zpátky na jateční váhu se vracet nehodlám, takže je čas zmenšit, aby mi přestal padat z hnáty. Už jsem měl párkrát namále a doma na zemi bych ho asi našel, ale kdyby mi spadl někdy na lodi, tak su v řiti. Nevím, nakolik je tu faktor, že se jedná o bílé zlato. Žádné šutry, design jednoduchý, rytí uvnitř jo, ale mezery se najdou. Uvítám tipy a rady. U koho, jak, atd. Předem díky!

Tak nějak jsem to viděl taky. Mimochodem, strašně mě pobavilo, jak v době, když začal masivně zdražovat plyn a elektrika, na mě vypadlo hned několik článků, které mě informovaly, jak strašně rizikové a zdraví škodlivé je topit dřevem v krbu. (Topím dřevem v krbu. Ale nic jsem si okolo toho negooglil.) Prostě otevřu Seznam, "Spalování dřeva bububu", Google zprávy "Nejvíce bububu je topení dřevem v krbu". Jsem se normálně musel smát, páč to úplně předpisově vypadalo jako: "zdražili jsme, co se dalo, tak to, co zdražit teďka hnedka neumíme, to pomažem hovnem, aby po tom lidi nešli ..."

Obecně velmi rozšířená metoda řešení internetových diskusí. Mimochodem, teď na podzim jsme se po cestě na loď bavili s jedním posádečníkem na různá sociální a zelená témata a bylo zajímavé pozorovat, do jaké míry rozšťáraly nejrůznější ad absurdum vypjaté kampaně nejen pravicově, ale i relativně dost levicově smýšlející lidi ze skupiny "normálních, inteligentních". Maník kolem padesátky, vegetarián (nemilitantní, leč z přesvědčení), dlouhý páčo. Tedy rozhodně žádný Ortelář. Při různých zmínkách o Grétě, LGBHXYFR$ß+-AUTOBUS a dalších se mu stejně otvírala málem kudla v kapse. Protože má prý plné zuby toho, jak mu furt někdo cpe, jaký on je kokot, že furt ještě někam jezdí s rodinou 10 let starým nafťákem, namísto toho, aby si nechal vyrobit zbrusu nový, naprosto "čistý" elektrofáro, a že ještě neposlal barák poslal do Afriky jako reparace (ale mailem, aby to nemělo takovou uhlíkovou stopu), atd. On, dlouhovlasý humanoidní vege a má tik v oku ze zelené, černé a duhové. Chápete, jak je tohle smutný? Jednou ze základních věcí, která dělá z lidí lidi, je schopnost soucitu a pro-sociální spolupráce. A všelikerým zájmovým skupinám bojujícím za práva a nároky toho či onoho se podařilo docílit akorát toho, že jsou nějaká jejich vznešená poselství a cíle i lidem, kteří by jim jinak byli ze svého základního nastavení v podstatě nakloněni, nejen u zádele, ale mají jich dokonce plné zuby. Já sám to mám v základu tak nějak laissez-faire, ať si každý dělá, jak uzná za vhodné, pokud se tím nesere do někoho jiného. Je mi šumák, kolik melaninu má kdo ve škáře a s jakým souhlasícím dospělým si ve volném čase strkají co kam. Jseš modrej, ale užitečnej, buď si klidně modrej s puntíkama, když jseš užitečněj. Jseš fialovej, buď si fialovej, když mi nebudeš vnucovat, že musím být fialovej taky. Jseš bílo-bílej, přímo zářivě alabastrovej, ale chováš se z pohledu společenského soužití jak petit-chat ... udělej ostatním radost a jdi se, laskavě, zkompostovat. Všemožné protežování, subvencování a podobné kraviny jsou podle mého mor. Ukaž, co umíš, a pokud to druzí ocení, tak tě odmění. (Pozor, nezaměňovat s nějakým brojením proti solidaritním systémům jako je např. zdravotnictví. Jako společnost máme přebytek - nebo bychom měli, pokud by se nepromr*ával. Můžeme si dovolit jej investovat do podobných mechanizmů.) Vzít ale skupinu X, jejíž užitek pro společnost je přinejmenším sporný, narvat do ní Y zdrojů s minimální návratností (protože snažit se státně "zešťastnit" v jádru rozbitý lidi je chiméra) a elementárně přitom nasrat většinu Z ... prospěje jako komu? A pak tahle nasraná většina Z uvidí "malou holku," jak upozorňuje na velmi reálný, velmi velký průser, který se týká náš všech a našich dětí do bůhvíkolikátého kolene, a i jinak "normální" člověk na to má téměř niternou reakci: "Idi s tým Grétou na xuj!" A přitom se holka ani nelepí k silnici někomu před auto, když se on chudák potřebuje dostat ráno do Kolbenky. Ještě k tomu jako by to měla všechno z vlastní hlavy. Takže gratulace médiím a všem kktům, kteří stojí za vším tím energickým máváním olbřími praporci pseudovznešených pseudocílů. Namísto toho, aby běžný člověk reagoval soucitně, jak je mu vlastní, když ho někdo upozorní na to, že se někomu někde děje nějaké skutečné příkoří, a z vlastní dobroty něco udělal pro nápravu, pokud může, tak ten samý člověk začne hystericky běsnit, když koutkem oka zahlídne, že nějaké děcko třepe v parku barevným mávátkem (jsa mávači olbřímími duhovými praporci dvakrát do týdne označen za hnusného homofoba, páč ještě nevěnoval jedno ze svých dětí chudinkám stejnopohlavním párům, které ze zlovůle necitlivé matky přírody dvěma šulínama prostě toho fakana nevyšermujou). Fakt supr práce.

Nevím, jestli sranda, nebo smutný, ale určitě chucpe a demence.

Tak jsem byl o víkendu pryč a sednul ke zprávám až teď. Znáte takový ten pocit, když víte, že jste sežrali nějaký ten street food, který asi nebyl tak úplně fresh podle chutě i vůně. A furt doufáte, že se z toho neposerete. Tušíte, že asi jo, ale pořád si říkáte, že by to mohlo vyjít. A ono to nevyjde, lépe řečeno vyjde, v podobě hnědožluté Křižíkovy fontány. S Burešem jsem taky tak skrytě doufal, že mu to něco rozmluví. Ale ono ne. A v náš slovutný národ nemám po poslední volbě jeho hlavy prdelemi osvícené většiny příliš velkou důvěru, že tuhle kreatůru dokáže nezvolit. Zároveň mě se*e, že jsem de facto přišel o možnost volby. Zase to nebude výběr toho nejlepšího z dobrých, ale jen volba proti. Je v podstatě vážně úplně jedno, kdo bude ten protikandidát v druhém kole. Bude to jak v tom fóru. Urna: Takže, volíme prezidenta, máte možnost buď A) Andrejko, nebo ... Já: Bé, Bébé, Bé, každopádně Bé. Když se volil Zeman napodruhé, pár velmi inteligentních lidí v mém okolí mu to tam stejně hodilo s argumentem, že Drahoš pro ně byl příliš sluníčkářsky nečitelný, ve smyslu toho, že nebylo jasné, kdo za ním stojí. Byl pro ně taky příliš velký otazník v tom, jestli by neznamenal odklon (od rozumného konzervatizmu) směrem k libtardizaci. Nakolik to nebyl podle mého příliš validní argument, a kolik popela si při vylomeninách putinovské ovarové zombie filcky nasypali kteří z nich na hlavu, tu řešit nebudeme. V podstatě nevím, kdo by musel být kandidát B, abych mohl s čistým svědomím volit Andrejka coby menší zlo. Asi něco kalibru Putlera. Tvl, to je zas pondělí...

Vojto, toto je jedna z oblastí, kde hrozí "falešná úspora." Ano, něco by se ušetřilo na vyplácené mateřské/získalo na daních od dříve pracujících matek. Na straně druhé by se projevily skryté náklady v podobě nejrůznějších následků. A to se značným časovým zpožděním a s nepředvídatelným rozsahem a délkou trvání/odstraňování. Stávající delší nastavení mateřské dovolené je, kromě třeba kvalitního vzdělávání, jednou ze sice na první finanční pohled luxusních, ale z hlediska fungování společnosti obecně nejlepších investic do budoucna. Pochopitelně nelze všechny případy ve všech rodinách stavět na stejnou úroveň. Rodiče vykazující toxické behaviorální návyky dokážou potomstvo zprznit poměrně efektivně při libovolné délce kontaktu, ovšem obecně lze jednoznačně říct, že pro psychologický, emoční a spolu s nimi i kognitivní vývoj dítěte je každopádně lepší delší kontakt s matkou v raných fázích dětství. Mimo dalších dochází k nastavování synaptické struktury a základního chemického aparátu v mozku (škodlivé působení stresových hormonů vylučovaných při oddělení od matky), které má zásadní vliv na další pozdější vývoj nejen v oblasti emoční stability a vzorců chování, ale i schopnosti soustředění, kognitivní výkonnosti, atd. Kromě toho se vytváří naprosto klíčové psychologické vazby mezi matkou/rodiči a dítětem. Zdravé a silné vazby umožňují dítěti lepší fungování v rámci vztahu dítě/rodič. Při správném nastavení dítě ochotně akceptuje vedení ze strany rodiče, jehož vnímá jako přirozenou autoritu, ovšem z pozice láskyplného vedení, ne nějaké diktatury. Takové dítě se zdravou a pevnou vazbou na rodiče nemá proč uchylovat se k nějakým rebeliím v podobě kontraproduktivního nebo toxického chování, nezdravého upínání na vrstevníky coby zdroj uznání, atd. Stručně řečeno, pokud má dítě normální rodiče, tak čím více je s nimi v raném dětství v kontaktu, tím větší je šance, že s nimi bude mít o to pevnější a zdravější vztah, což mu umožní vyrůst později v o to lépe fungujícího dospělého (a rodičům to mimochodem výrazně usnadňuje výchovu). Samozřejmě, že tu existuje řada výjimek a dalších faktorů, které na vývoj působí. Tady bych ale použil příměr s fyzickým zdravím a kondicí. Je pravděpodobné, že v průměru bude rozdíl v tělesné konstituci a nemocnosti mezi dospělými, kteří jako děti odmalička vyrůstali na vesnici v horské oblasti s čistým životním prostředím a byli uvyklí fyzické aktivitě a těmi, kteří vyrůstali v průmyslovém městě se silným znečištěním bez pravidelného pohybu. Je to jakýsi základ, na kterém se staví. Jen u daného tématu spíše v oblasti psychické, emoční a kognitivní, než fyzické. Fakt, že si někdo dokáže, jak se říká, vyrvat porážku ze spárů vítězství, tedy zpizgřit si dobré startovní podmínky, je smutná realita. Nic to ovšem neubírá na významu toho zdravého podhoubí, které je velmi vhodné pěstovat. Bez tohoto základu, respektive při působení negativních následků deprivace v oblasti kontaktu s primární rodičovskou osobou (povětšinou matkou) v nejranějších fázích dětství hrozí následně v dospělosti hrozí řada významných rizik, kromě kontraproduktivních a toxických vzorců chování, emoční nevyzrálosti a nestability i vyloženě destruktivní projevy jako například nástup závislostí, autoimunitních onemocnění, atp. To vše s sebou nese náklady pro jedince i společnost. Jako příklad bych uvedl extrém v podobě situace ve Spojených státech, kde řada závažných problémů (násilí, kriminalita, drogy mezi mládeží i dospělými), s nimiž se potýkají nejen vybrané minority, ale v řadě případů i celá společnost je z podstatné části způsobována také následky právě deprivace v raném dětství a prostředí, v němž děti vyrůstají. (Toxické prostředí neúplných rodin, břemeno kontraproduktivních vzorců chování padající z jedné generace na další, atd.) Každoročně jsou vydáváni miliardy na řešení následků těchto problémů (zdravotnictví, pořádkové služby, soudnictví, vězeňství ...). Rád bych zdůraznil, že nejsem žádná biomatka/biofotr a nepovažuju čtyři ročky piplání mimíse za panaceu všeho e-e bakaného. Znám z vlastního okolí řadu případů lidí, kteří se dokázali vyšvihnout z poměrně slušně toxických rodinných poměrů na naprosto pohodově fungujícího jedince a naopak pár případů, kde děti "z normální rodiny" dopadly neslavně. Argument je, že delší intenzivní kontakt mezi malým dítětem a matkou přináší za normálních podmínek následně lepší základy pro budování funkčního dospělého člověka, jehož produktivita se počítá i v rámci finančního pohledu do kolonky plus, zatímco dysfunční deprivantek může nejen jako dítě, ale i jako dospělý vykazovat chování, jehož následky budou jednoznačným mínus pro nejbližší, širší společnost i státní rozpočet. Faktorů je samozřejmě více, což ukazuje mimo jiné realita civilizovaných států, které mají mateřskou kratší a přesto jejich společnost není sbírka feťáků, singl matek a bláznů dělajících si střelnici ze škol. Obecně pozitivní přínos dostatečného kontaktu mezi dítětem a matkou v raných fázích života je ovšem jednoznačný.

Čistě pro info, trajekt jede ze Stinice cca 20 minut. Časově je cesta i s případným čekáním na trajekt +- 10 minut ve srovnání s Biogradem. My jsme se na Rab dostali teprve letos a jenom lituju, že jsme to nestihli dřív, protože čím menší děti jsou, tím vhodnější to pro ně je.

Pokud chceš pláže, kde nebudeš muset řešit bezpečí pro děti, tak zhusta doporučuju severní konec Rabu/Lopar. Celý ten kus ostrova je anomálie, v podstatě písečná deska sedlá na ten vápenec. Je tam hned několik čistě písečných pláží, pokud by se vám nezamlouvalo na té největší přímo v Loparu. Pár pláží je mix písek a kameny, ale ne takové ty ostré psí zuby. Některé z těch menších jsou FKK. Já jsem celý týden dával brzo ráno procházky okolo různých částí pobřeží, vždycky tak na hoďku a půl, dvě, v červenci, nikde ani noha. Hafo stezek na výběr (mapy.cz offline s sebou), takže jsem málokdy šel stejnou cestou. Ty pláže jsou tam vážně mělké. Ta největší umí být tak od kolen po koule dobře 100 + metrů od břehu, takže i malé děcka jsou totálně v poho. Pláže jsou tam z několika stran, takže se dá i při větrném počasí najít nějaká krytá, pokud je to třeba. Hafo hřišť, venkovní posilka u pláže. Moc pěkné historické město Rab pár minut autem.

Z lázní přímo v Budapešti určitě ty největší/nejznámější https://www.szechenyibath.hu pro to hafo bazénů a architekturu a pokud bude čas, tak https://en.rudasfurdo.hu , tam mají kromě tradiční turecké části i nový parádní bazének na střeše s výhledem na Dunaj a okolní panorama.

Já mám ještě pár - Rakušák, Talián, Anglán, Japončík, pak ještě Amík, i když tam už je negativní podtón oslabený. Možná Frantík. (Zajímavé, že se tato označení omezují v podstatě na hlavní aktéry WWII.)

Taky mě to onehdy napadlo. Se tak nějak prakticky ukázalo, že asi nebudem takové skety, jak nás vykreslovali ti praštěnci, kteří ty průmyslově pašované náklady naprosto zdravých snědých mladíků vydávali za chuděrky uprchlíky. Jak opravdu vypadá uprchlík jde vidět na libovolné fotce z východních hranic Polska, Slovenska, atd. Překvapivě tu haldu ženských s děckama nenecháváme přespávat v mrazu někde pod mostem. Zábavné je, jak halda US i jiných médií furt cpe ten jejich pošahaný narativ, že důvodem je tu čistě a jen to, že jsou tihle uprchlíci bílí. Prostě nic nemůže být skutečný problém nekompatibilních kultur/kolize mentálního nastavení, ale musí to být nutně tím, že jsme rasisti a vadí nám, že jedni jsou "černí".

Vzhledem k tomu, že mé soukromé možnosti jakkoliv ovlivnit stávající situaci se limitně blíží nule a tváří v tvář potenciálnímu rozsahu průseru, který se z celé téhle srandy může vyvrbit, se já osobně v tichosti klepu. A jak prohlásil mistr Jouda: "Strach vede ke hněvu, hněv vede k nenávisti. Nenávist vede k utrpení." Ta zvířátková část mého mozku je ve fázi silných antipatií k čemukoliv ruskému. Následující myšlenky tedy nejsou obhajobou těch, kteří jsou opravdu zodpovědní za aktuální sračky, ale MRČ (malého ruského človíčka). Přicházím s takovou nabídkou možné křižovatky pro mysl všech z vás, kterým se, podobně jako mně, minimálně ta její podvědomá část ubírá cestou k té nenávisti - a utrpení. Zvažte, že ruský člověk v podstatě nepoznal demokracii. Ani v tomto, ani v minulém tisíciletí. Ani na chvíli. Tamější režim se za demokratický mohl vydávat, ale v praxi v podstatě ta země přechází z jedné diktatury do další. MRČ, jeho každodenní akce a reakce jsou nutně výsledkem působení takového prostředí. Netuším, jestli drtivá většina, jak píše Roman, ale rozhodně velká část Rusů bude mít hlavu po celý život masírovanou všemožnou státní propagandou. Podstatný díl obyvatelstva bude de facto neschopný nějakého jiného pohledu na svět. Natož, aby byl takový pohled kritický. Samozřejmě je tu ještě ta kognitivně pokročilejší část obyvatelstva, která je ochotná tvořit si objektivnější obrázek o světě nejen v bezprostředním okolí, ale i za horizontem sovětské panelákové výstavby. Jakou reálnou možnost má takto kognitivně nelíný občan nějak projevit svůj nesouhlas - a pozor, důležité doplnění - nebýt za to odvlečen čtveřicí pochopů s vumly a již nikdy nespatřit světlo bóží. Na podzim jsem pár metrů před budkou hradní stráže vysvětloval dcerkám, kdo že to byl ten pán s knírkem a bradkou, který má sochu támhle naproti na rohu a jak doufám, že brzy vystřídá stávajícího příležitostného obyvatele sídla naší státnosti někdo, kdo by tomu úřadu navrátil ztracenou úroveň. Starší dcerka, 8 let, se bázlivě zadívala na vojáky hradní stráže a pošeptala mi, jestli bych neměl radši mluvit víc potichu, aby mě neslyšeli, že bych mohl mít průšvih. Mohl jsem jí hrdě vysvětlit, že díky bohu žijeme ve státě, kde se nemusím bát říct svůj názor, ani když je odlišný on toho, který zastává někdo mocný. Už tehdy jsem si uvědomoval, jaký je to luxus. A dnes je toto uvědomění o to silnější. Jak snadné a bezpečné je u nás jít mávat žlutomodrou vlaječkou do Stromovky. Jak velká část lidí by si to dobře rozmyslela, když by hrozilo naprosto reálné nebezpečí, že se dočkají tvrdého postihu nejen oni sami, ale potenciálně i jejich blízcí. To se stále ještě bavíme pouze o té části populace, jejíž kognitivní kapacita se nachází rozumně blízko středu pomyslné Gaussovy křivky. I poměrně inteligentní lidé mohou být po stránce emočního komfortu křehcí do té míry, že je pro ně velmi obtížné sami sebe postavit na stranu "těch špatných", když všechny oficiální zdroje tvrdí, že my jsme ti dobří. Obecně je pro jakoukoliv zásadní změnu světonázoru nutné, aby naše já vynaložilo poměrně velký kus mentální práce a mnozí na něco takového v běžném životním marasmu jednoduše nemají potřebnou kapacitu. Podobné rádoby hluboké kecy bych mohl klidně roztáčet ještě dál, ale aby se v nich úplně neztratilo jádro toho, co jsem chtěl vyjádřit, se to pokusím shrnout. Běžná realita života v Rusku doby dnešní i dob minulých z mého pohledu předurčuje tamější obyvatelstvo k tomu, že bude v otázce občanské angažovanosti buď nenapravitelně zmanipulované, nebo účinně zastrašené. Nepovažuju za fér posuzovat míru kolektivního podílu na současném stavu režimu a dění optikou vycházející z možností a schopností, které máme třeba my u nás. Podle mého má tady MRČ těžký hendikep v podobě desítek a stovek let existence ve stínu železné pěsti diktatury té či oné podoby. Vyjádřil bych to tak, že míra zodpovědnosti běžného Rusa za stávající podobu tamějšího režimu je řádově menší, protože jednoduše nemá a ani nemůže mít k dispozici nástroje a možnosti, které by mu ji umožnovaly navýšit. A že jim tam Putler v Kremlu sedí už tak dlouho potvrzen volbami ... Opět, nástroje moci a možnosti/schopnosti lidu. Stačí vzpomenout na to, co za člověka nám donedávna sedělo ve strakovce a co máme doteď rozkydlé na hradě. Na argument, že když se chce, všechno jde, že cest k informacím a možností vyjádření nespokojenosti či snah o změnu je celá řada, bych řekl, že kdo jsi bez viny, první hoď kamenem. Kolik z nás a jak často (na jak dlouho) se dokáže vyburcovat z každodenní rutiny a cíleně a efektivně usilovat o nějaké smysluplné zlepšení světa okolo nás? Většina lidí se může o jakékoliv podobné vyšší cíle začít zajímat teprve poté, co si zajistí naplnění svých základních potřeb. V Rusku může být už tak dost náročné vůbec se pokoušet o naplnění nějakých základních životních potřeb. Na nějaký velký revoluční nebo kontrarevoluční (či jaký) aktivizmus bude mít drtivá většina Rusů asi sotva nějakou rezervní kapacitu, o až existenčně kontraproduktivní míře odvahy nemluvě. Strach a hněv spojený s aktuálním děním u mě osobně prozatím nedosáhly takové míry, aby udusily další lidskou přirozenost, tedy empatii. A na jejím základě mi je běžného MRČ líto. Jeho už tak dost relativně nelehký život bude pravděpodobně do budoucna ještě těžší. Nestavím se proti sankcím, atd., ale netěší mě ty následky právě pro ty, kteří tu z mého pohledu za nic nemohou, protože reálně nemohli nic udělat. Nikdy jsem nebyl nějaký rusofil, ale tak trochu je mi líto i toho, že pravděpodobně nadosmrti bude u mě cokoliv související s Ruskem vyvolávat dost výrazně negativní emoce, i kdyby se to celé teď nějak rozumně vyvrbilo. Vypsání všeho toho, co bych z pomstychtivosti té zvířecí části mozku přál lidem, kteří jsou za ty různé sračky skutečně zodpovědní, by mě pravděpodobně dostalo na nějaký watchlist, ale těm de facto bezmocným masám běžného obyvatelstva nic zlého nepřeju. Pro tu je na místě spíš soucit a soustrast. Ne větší nebo menší, než pro všechny ty chudáky z Ukrajiny, kteří si to vyžírají ještě o notný kus zábavněji. Jiné. Ale přesto jsem přesvědčený, že nějaká pomsta na běžném Rusovi tu není na místě. Tresty jsou pro ty, kteří udělali něco špatného. Nějaká zášť nebo pomsta vůči těm, kteří neudělali něco dobrého, něco co možná udělat měli, ale v reálu jen stěží mohli, není cesta k lepšímu stavu věcí v budoucnu.

Jo a díky za tip a o těchhle Lagunách jsem obecně četl dobré věci. Koukal jsem na to. Háček jediný. Nejsou. Prošel jsem všechny možné servery, ale v nabídce jsem s automatem našel jediný kus, který by se tomu rozpočtu blížil, ale už je za skoro 150, což už je o dost nad.