hufnor

Stopka na 10 za neprokázaný údajně rasistický výrok pro bílého a na 3 za jednoznačně prokázané fyzické napadení pro černého. Paráda. To je jak z nějakého blbého fóru toto. V jak pošahané realitě toto dává smysl?

No, napřed by to muselo fachat. Já jsem se už asi 8x zasekl hned u adresy, kdy mi to spadne. Služba je dočasně nedostupná. Firefox, Opera, Chrome. Od 5:57. Klasika. Hlavně, že mají vymyšlené logo, kkti.

Kurník, vy volvisti mi pěkně sypete sůl do staré rány, teda. Se slzou v oku vyhrabávám jedinou fotku mého někdejšího bronzového "pohřebáku", jak ho nazvala má budoucí žena. Bohužel moje milovaná krabice padla na oltář rodiny (paradoxně). V jisté době jsem měl dvě Volva, V40 2.0T a tuhle krásnou XC70 (na léto měla ještě fešácké eRkoidní antracitové alu, na kterých vypadala vyloženě libově). Pak ale přišla situace, kdy jsem potřeboval finance a živit 2 auta pro mě nebylo únosné. Na prodej šla obě zároveň s tím, že půjde to, které se prodá jako první. No, bohužel se prodala XC70. Přestože mi v dalších letech přišla vhod spíš spotřeba 9 l/100 u V40 než nějakých těch 12+, co si řekla XC70, pořád mě mrzí, že už ji nemám. Sere mě to, protože pokaždé, když jsem k tomu autu přicházel, těšilo mě, jak se mi líbí. A jezdit pravidelně autem, které se vám vážně, vážně líbí, to je zkrátka radost. Krabice 4ever!

Nadšený jak malý kluk o Vánocích. Ebájo se konečně pochlapilo a vyplivlo nový oblek na loď. Jak můžete vidět z fotografií mé původní bundy a té nové, ten starý kus výbavy má už něco za sebou. Celý příběh sahá až k povodním v roce 1997. Tehdy na odstraňování škod dorazily z Německa pomocné technické jednotky THW a přivezly si s sebou pracovní goretexové !!! obleky. Ty, které byly při pracích nějak více poškozeny/nevypratelně usmoleny, byly nabídnuty těm místním, kteří s lidmi od THW v blátě a dešti makali. Můj táta byl jedním z těch šťastlivců, na které jeden z obleků vyšel. Byla to šance, aby kvalitní vybavení sloužilo dál. A tenhle kousek měl před sebou ještě pořádně dlouhou službu. S tátou strávil na moři v podstatě deset let. Pak jsme si o něj pár let losovali, když jsme zrovna měli jet na moře oba na jinou loď. Definitivně jsem oblek podědil poté, co táta musel kvůli špatnému zdravotnímu stavu s kapitánováním skončit. Oblek má napluto doslova desítky tisíc námořních mil (ne v tašce, ale na palubě na mně nebo na tátovi) a byl jsem úplně zničený, když se uvnitř bundy začala loupat páska z přelepených švů tak blbě, že se bunda stala v podstatě nenositelnou, protože zbytky lepidla škrábaly do krku a obličeje a vydrolovaly se do vlasů. Nechal bych bundu zrepasovat, ale goretex už po nějakých 15+ letech tvrdé služby přišel o naprostou většinu své voděodolnosti a zbyla z toho v podstatě větrovka. Kterou, mimochodem, znají i mnozí místní z různých Chronolodí. Měl jsem ty dva kusy hadru hrozně rád, ale i vnitřní vrstva trojlaminátu se odlepila a už prostě nadešel čas uložit oblek k zaslouženému odpočinku do krabice jako memento. Nevím, jestli to tak můžou mít i ženské, ale v tu chvíli jsem opravdu pořádně pochopil to klišé chlapa, který chodí v gatích/bundě/košili/botech až do naprostého roztrhání. Pořádně jsem to okničel. Ztratil jsem starého, věrného společníka, který mi dobře posloužil v mnoha ošemetných situacích dlouho předtím, než jsem si mohl dovolit koupit „opravdové“ jachtařské vybavení. Ta totálně vyšisovaná patina i skvrny vyprávěly své vlastní příběhy. Nikdy nezapomenu, jak mě v roce 2007 držel v suchu přitom, když jsem v podstatě „sólo“ převážel 36tunovou, 17 metrů dlouhou ocelovou plachetnici z pevniny na Elbu ve čtyřmetrových vlnách rozfoukaných mistralem a musel na přídi ručně smotat na rolfoku genu, kterou to škublo i přesto, že jsem z ní měl venku asi pětinový kapesníček. Už pár let tu a tam slídím na německém ebaju po nějaké náhradě, ale věčně tam měli jenom malé velikosti, nebo kusy v tristním stavu. Poštěstilo se mi až minulý týden. Balíček dneska dorazil a s ním i Vánoce. Navzdory tomu, že nový oblek postrádá všechnu tu historii, patinu a tím pádem i charakter, který je s nimi spojen, já v něm vidím dědice jeho věrného předchůdce a vítám ho, jako bych přivítal syna starého společníka, který se dlouho zdál být nenávratně ztracen. A těším se, až s tímto nově nalezeným přítelem vyrobím nové příběhy, zážitky a nějakou tu patinu. Le roi est mort, vive le roi!

Falešná svíčkové na steak musí být vyzrálá, jinak je to na prd. A i vyzrálá to není žádná hitparáda. Takže pokud kvalitní znamená z dobrého zdroje (farmy) ale nevyzrálá, tak to bude tuhé. Pokud falešnou svíčkovou, nevyzrálou, tak zkusit nějaký ananasový experiment (viz internet) - max. 45 minut. Krusta nebude taková, ale rozložit vlákna by to mělo pomoct. Já osobně potenciálně tužší věci dělám na delší dobu a míň stupňů, čili přidat čas a ubrat tak 2 až 3 stupně. Zatahuju na ghí, aby to sneslo tu vysokou teplotu, ale maso se mělo o co tepelně "opřít". Když se dělá čerstvé, lehne si celé na povrch pánve, ale ze sous vide je "zpevněné" a občas někde nedoléhá. Poslední trik na tuhé kusy masa - steak ukrojit po vlákně, po zatažení nechat chvíli odpočinout a buď si vzít na krájení řádný skalpel, nebo pořádně ostrým nožem nafilírovat přes vlákno relativně na tenko těsně před podáváním.

Dokumentární obrázek naprosto přesně odpovídající realitě.

Hohoho, much funny! Mimochodem, je to už čtyři měsíce od toho, kdy nejmenovaná fabrika nejmenovaného estébáka vytrávila Bečvu a furt jsou všichni beruška. Origo obrázek od nás z ValMezu:

Tak nás na škole učili při překládání textu do cílového jazyka docílit co největší míry ekvivalence, jak významové, tak funkční. No a v naší společnosti bych obecně jako funkční ekvivalent melanoameričanů viděl kofočešstvo. Tak už úplně slyším ten libozvučný dabing: "Ne dyk more naval tu trubku sem ti řikám!" "Se*u ti do huby mindžano! Aby tě rakovina točila!"

Já to napřed vařil všechno, tak, jak to bylo v receptu. A pak celý množství chladil. Což byl občas opruz. Teď vařím cca litr vody, poté, co v tom povařím koření, aby se vyluhovalo, do toho nasypu sůl, rozmíchám, co jde a pak to doliju studenou vodou přímo z kohoutku. Pak to chladím. Tak nějak té studené kohoutkovce věřím. Většinou to dělám odpoledne a večer pak do toho hrnce vrazím to kuře a celé to jde do chladničky. Nezaznamenal jsem žádný problém. Výhoda spočívá v rychlejším ochladnutí láku, protože se nechladí cca 4 litry vařící tekutiny, ale de facto jenom jeden.

Tak tos to odhadnul na to, na co já jsem přišel postupným experimentováním. Dávám cca 35 g/l. Já teda lák dělám tak, že dám svařit koření dle aktuálního záměru (od bylinek, přes kmínovou klasiku po kari šmrnc) do cca litru vody. Až mám "čaj" hotový, nasypu do toho sůl a nechám rozpustit. Zaleju studenou vodou do požadovaného poměru voda/sůl a dám ven vychladit. Až do vychlazeného dávám kuře (kvůli možnému pomnožování sviňuch). Hrozně mě baví, že jde vyrobit halda chuťových profilů toho nálevu a maso má opravdu luxusní šmak.

Jo, já to kdysi chytnul, tuším, od Altona Browna. Ale musel jsem upravit poměr soli a vody, podle původního receptu 60 g soli na 1 l vody to bylo strašně přesolené. Kolik dáváš ty? Ale potvrzuju, skutečně neskutečná mňamka. Já peču na keramickém trnu na stojato. Též to fachčí.

Vážení, dostal jsem od rodičů v důchodovém věku za úkol zjistit, jaká pojišťovna by pro ně měla vhodný produkt. Událost, která je inspirovala k pídění po pojistce: Rodiče bydlí v nájmu činžáku kousek od centra ValMezu. Vchodové dveře jsou sice opatřené branem a kulou zvenčí, ale chronicky nedovírají, takže jsou v podstatě neustále otevřené. Po Vánocích do baráku v noci vlezli nějací šmejdi a na chodbě před bytem rodičů - hrozná prdel, haha - zapálili svíčky na adventním věnci, který tam táta měl na stolku jako součást výzdoby. Svíčky samozřejmě dohořely a vzňala se od nich okolní výzdoba. Za celé roky, co to takhle dělá (výzdobu, věnec tam nebývá každý rok) se nikdy nic podobného nestalo. Rozhodně by to nenapadlo zapálit nikoho z baráku. Naštěstí to objevila sousedka, která to briskně pořešila kýblem vody, takže škoda je v podstatě jen na stolku našich, nic jiného neutrpělo. Leč přimělo to naše k zamyšlení. Už mají, pravda, svoje roky a smysly už nejsou, co bývaly. Táta blbě slyší, máma blbě čichá, atp. Blíží se tedy doba, kdy může dojít k situacím ve stylu neslyšíme téct vodu z prasklého roháčku, necítíme pálící se oběd na plotně. Naši by se tedy chtěli pozichrovat na dvou frontách. Předně by rádi pojistku kryjící případné škody třetím stranám. Pod nimi je kšeft, ne sousedi, ale stejně. Prostě nechtějí řešit, že něco vytopí, vyčudí a budou to muset celé zatáhnout. Dál by se jim líbila pojistka řešící taky případné škody na vlastním majetku - náhrada odvařené kuchyně, apod. Orientujete se v tom někdo? Nasměrujete mě stručně, ať nemusím trávit půl dne gůglením? Předem díky!

Zatím se to s tím koronaočkováním vyvíjí naprosto přesně podle mých očekávání. Krásně to shrnul kamarád na FB: "Středa: Babiš přijede "zkontrolovat" očkovací centrum do Brna, na kterém neměl ani tu nejmenší zásluhu, udělat si fotečky a pochlubit se cizím peřím. Čtvrtek: Babiš není spokojen s rychlostí očkování, vinu nesou ředitelé očkovacích center.... Babiš: Čísla zveřejňovaná vládou neodpovídají realitě. Ještě že on jako premiér nemá s vládou nic společnéé... aha... Kdyby tak třeba existoval někdo, nějaký dedikovaný manažer či zmocněnec pro na očkování, co na to dohlédl, kdo by si řízení očkování vzal pod sebe a pokud by největší logistická operace v dějinách ČR selhala, vyvodil by z toho odpovídající zodpovědno... aha ..." Parádní pokračování ze dneška Ušoplesk v SMS Březovskému: "Ty vakcíny proočkovat, všechno, okamžitě a střelhbitě!" Na to titulky v médiích: Ředitel SZÚ očkoval manželky a úředníky. Ušoplesk: "Nepřijatelné, od válu!" Březovský: "Tak já jdu od válu." Ušoplesk: Spokojený úsměv, jak zas zachránil tisíce mrtvých, že potřel papalášizmus a nejlíp to zorganizoval a zmanažoval. Média: "Jednal jste ve středu osobně s vedením Státního zdravotního ústavu o průběhu očkování?" Ušoplesk: "Nierozumiem otázke, niefunguje mikrofon, dál ..." Jako, nechci spoilerovat, ale jestli jste viděli seriál Mělas to vědět, tak ušoplesk má stopro to samé jako Hugh Grantíků, protože takovýhle level chucpe už prostě nejde bez nějaké závažné poruchy mezi těma ušima. Tohle nemagor prostě nedá!

Já to mám jednoduše komplikované, buď max. 10 metrů chodbou do pracovny ke kompu, nebo min. 10 hodin autem na loď do některé z marín, povětšinou na Jadranu. Takže v součtu/průměru to mám tak šul nul jako normální dojíždění někam do kolbenky.

Že následující obrázek je spíš dokumentární koláž, než vtip...

Jo, já takové lidi znám taky. Jsou mimo jiné z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. (I když ti nepíšou bejvaly.) https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=utopenec_1&dotaz=utopence&ascii=0

Být tam tak ty obrázky o jeden posunuté...

No, tak možná ne úplně 5,5, ale tak do 5,1 jsem jim dával šanci, lépe řečeno žena by to dokoukala stejně a já bláhově doufal, že tam bude nějaký zvrat. A on jenom zvratek.

Tak já jsem byl tento víkend obětí Mělas to vědět, alias Yer sh!t at yer jab, doc. Připadám si jako divák podveden autory scénáře, kteří mě přiměli myslet si 5,5 dílu, že to bude mít zajímavý konec. Nebudu tady spoilerovat - i když teda slovo spoil znamená něco zkazit, což v tomto případě moc nejde - ale zhusta doporučuju přečíst si nějaké recenze, než se do toho pustíte. Za mně osobně pak doporučuju se do toho nepouštět. Naprostá ztráta času. Pár světlých chvilek, převážně v podání Donalda Sutherlanda, rozhodně nevynahradí absurdně prvoplánovou premisu. Doufal jsem, že je to třeba jenom prostě blbě zpracované z té knižní předlohy, ale od té se to prý po prvních dvou dílech naprosto odklání, takže nic.

Tak mi to zdání, že je můj přirozený talent hodný mága Cuketky, stouplo do hlavy tak, že jsem na dnešní oběd vyplodil strašlivou prasárnu, za kterou by mě pro změnu Zdenda Pohlreichovic asi vydědil a už mě nikdy nenechal na žádnou svoji kuchařku ani kouknout, natož s ní nějak profesně manipulovat. Spáchal jsem, velevážení, vepřové zapečené s ananasem a sýrem. Mno, vono to teda byla sous-vide pečeně dělaná na 63 stupně, zprudka zakrustičkovaná dozlatova v centimetru husího sádla v malém rendlíku, potřená pikantní pľpou ze Srirache a maďarského paprikového pajtáše, zaklopená plátkem čerstvého, zkaramelizovaného ananasu, zapečená goudou. V tomhle provedení to bylo i docela žratelné. Teda až na ty mražené troubové hrany, ty to dost srážely. Jinak neutrální, ovšem šťavnaté vepřové (ano, i pečeně lze šťavnatě, když se zapojí s-v), pikantní pľpa se solidníma grádama, sladkokyselá chuť a šťáva karamelizovaného ananasu - spokojenost. Aspoň jsem si znovu ověřil, že když dělají dva (zdánlivě) totéž, nemusí z toho být vždycky totéž.

Já ten estraogen kompenzoval zhusta falickou pečicí pomůckou. To samý, jako na obrázku, akorát barevně pasující na lokální rasový profil. Obrázek je z africkýho Goolugoolu.

Ty brďo, tak ze mě udělala kulinářského guru nouze. Skoro přesně takhle jsem pekl kuře teď v pondělí, akorát jsem to tak ohulil, páč jsem se zapomněl u práce a nestíhal bych se najíst, než byl čas vyrazit pro aplégry. To se musí nutně stíhat předtím, jinak to ty potvůrky sežerou, i když jsou zčerstva naobědvaný. Jenom jsem to trochu zkonil směsí bylin (tymián, majoránka, špetka libečku a estragonu) a čerstvě mletého pepře nasypanou pod kůží. Po 45 minutách hlásil teploměr 77 stupňů uprostřed pravý kozy, takže cajk 10 minut na zbaštění. Ale dobrý to teda bylo i navzdory těm bylinkám. Někdy ale zkusím koupit nějaké echtovnější kuře a hodit to jenom na Salz.

Táta kdysi moudře na lodích posádkám zakázal dvě témata, politiku a náboženství, protože na omezeném prostoru to někdy i při sedmi dnech plavby zavánělo nějakou přesdržkovou. Bohužel v této zemi přestalo být v posledních letech možné mít politiku a další aspekty života tak nějak normálněji oddělené. V situaci, kdy jeden člověk vlastní strašlivou část průmyslu, podstatnou část médií a de facto drží politickou moc, bychom už pomalu nesměli mluvit o ničem. Já vím, že tohle je hodinkové fórum (a jeho vlastník Bert tady velmi pragmaticky jede systém podobný tomu, jaký musí panovat na lodi vedené kapitánem - osvícenou diktaturu), ale já mám ty nehodinkové vlákna něco jako hospodu. Rád se tu setkávám s inteligentními lidmi a vnímám jejich názory. Na ledacos. Když se mi ty názory nelíbí, myslím si o tom svoje, trochu to možná pozmění můj pohled na daného člena, ale rozhodně nemám potřebu dávat tu kvůli nim virtuálně někomu "přes držku", nebo se před nimi nechávat nějak "chránit". Myslím, že v každém průřezu osazenstva usazeného u hospodských stolů se najde sem tam nějaký ten magor, co něco zbytečně hrotí. To je součást života. Většina normálních lidí se tím ovšem přece nemůže nechat vyvést z míry natolik, aby byla nutná nějaká absolutní systémová korekce. V tomto případě absolutní cenzura. Nebo už jsme vážně takové "cítě", jako jsou někteří Američani, kteří se hned urazí kvůli sebemenší prkotině. Doufám, že jsme tady trochu mentálně otužilejší plémě a dokážeme zpracovat podobné "challenge" v podobě názorových neshod bez toho, že by nás to psychicky zdevastovalo. Vždycky jsem měl za to, že chlapi, aspoň tady u nás, jsou schopní dát si - ať už obrazně, nebo doopravdy - tak trochu přes hubu a pak spolu jít dopít to pivo. Já bych byl moc rád, aby tento prostor "normální", abychom tu neměli potřebu vytvářet nějaké "safe spaces" pro lidi typu sněhových vloček, kterých se hned všechno niterně dotkne a oni požadují, aby s tím nějaký arbitr okamžitě něco udělal "neb ó, kterak já trpím". Rozhodně jsem pro korekci ve smyslu nasazení uklidňovacích prostředků proti lidem, kteří jsou zbytečně (zde verbálně) agresivní a namísto debaty útočí na jiné členy. Magor, který se v hospodě začne kolem sebe ohánět uraženým půllitrem si asi taky bude chvilku sosat lahváče pěkně doma, ale proč by se kvůli tomu musela v lokále vyvěsit cedule "žádný kecy o císařpánu", to nevím. Suma sumárum cenzura témat obecně ne. Moderování lidí, neschopných zachovat dekórum při jejich prodiskutovávání, rozhodně ano.

Raptor je odteďka ofiko out, protože v téhle hře na délku pnísu jen ten nejsilnější pes kopuluje a momentálně si Raptory dává k snídani T-ReX. Dokonce to tam na tom autě maj i přímo nakreslené, protože pro některé Amíky jsou některé slovní hříčky moc složité, když je to v těch písmenkách.