hufnor

Sežráno. Tipy na killnutí holou rukou jsou fajn. V reálu mě tu druhou ruku během půl vteřiny chňapla a odtrhl jsem ji až u schodků na bádeplato. Jestli chobotnice kůšů nevím. Mně zatím žádná nekůsla. Ale já jsem jich zas tolik nechytil. Cca 5 a tahle byla spolehlivě největší. Recept Chobotnici zmrznout. Rozmrznout, klidně ve vodě, vrazit do neosolené vody, vařit cca 90 minut, nebo do požadované konzistence. Zchladit ve studené vodě, nakrájet, mírně osolit, opepřit, obalit v oliváči s rozmačkaným stroužkem česneku a sekanou petrželkou. Dát chladit. Na oliváč dát na mírný plamen česneku dle chuti. Já dávám míń. Přihodit červenou cibuli na proužky. Nechat mírně zesklovatět. (Kdo chce, může dát jenom samou čerstvou, ale mně to pak připadá jak tlačenka.) Zakápnout pár lžícemi vinného octa, cca 3 až 4. Osolit, posypat trochou cukru (třeba třtinového, podle chuti, já dal tak vrchovatou čajovou). Nechat mírně odpařit. Dolů z plotny, zamíchat kapary (1 flaštička). Nechat zchladnout. Smíchat, ideálně nechat pár hodin uležet. Nakrájet půl červené cibulky na drobno (na říz) a cherry rajčata (množství dle libosti). Nasekat pořádnou hrst petržele. Smíchat vše, dosolit, dopepřit, žrát.

Ta bude! Už měkne v lodním výparníku. Bojovala statečně - viz cucfleky na hnátě, ale to je moje blbost, že jsem si nevzal mesr. Bál jsem se, že zdrhne, než by mi ho donesli. Naštěstí na travnatém dně bez šutrů, jinak bych do ní nešel. Utopí vás totiž i mnohem menší prďola. Mlaskne 4 chapadla na šutrák, 4 chapadla na haxnu a neurveš. Tahle se ale neměla o co mlasknout, tak se jenom rvala. Teda poté, co se, blbka, nechala čapnou, páč si věřila, že je dost velká a hrozivá, a že nemusí okamžitě zdrhat, když jsem si pro ni do těch 7 metrů šel. Neručím, že stihnu pozítří fotit výsledný produkt.

Vážení, potřeboval bych příští týden ve čtvrtek odpoledne poslat sebe z okolí Prostějova do Prahy. Odjíždím na loď s posádkou, která nemůže jet přes můj obvyklý vyzvedávací bod v Brně a nechce se mi trávit čtyři hodiny ve vlacích s hadrem na hubě. Nebudete mít někdo cestu, že byste mě s krosnou přibrali? Jsem čistotný a očkovaný.

Jo, jo, bylo. Tuhle parádní zkušenost jsem před pár lety udělal a od té doby ode mě Bureš za steaky dostal přesně 0 korun.

Ahoj, rád bych udržel původní koncepci pánské plavby. Kdyby se sešli 4 chronomagoři, kteří by nutně potřebovali jet s dámským doprovodem, tak se vyloženě bránit nebudu, pokud to bude vyhovovat vám, ale přece jen je to od první chronolodě něco jako delší sraz chronomagu na moři.

Velevážené osazenstvo, po delší pauze opět přicházím s nabídkou možnosti vyrazit na jachtu na Jadran, tentokrát jako parádní odfrk od koronakravin. Pro ty, co zapomněli z minulých podobných akcí, případně netuší vůbec. Chronoloď znamená týdenní plavbu na plachetnici po průzračně modrých vodách Jaderského moře mezi tisíci jeho ostrůvků, v dobré společnosti chronomaniaků a se sklenkou něčeho osvěžujícího v ruce. Nemine vás návštěva přírodních, historických a kulinářských perel Dalmácie, jinak než lodí nedostupných. Typický volný rámec průběhu dne vypadá následovně: Snídaně Koupačka Plavba Zastávka na oběd Koupačka Plavba Návštěva zajímavosti Plavba Zakotvení na noc Koupačka Večeře Veget Do tohoto rámce jsou fakultativně zařazovány různé zajímavé vsuvky v podobě návštěv městeček, hospůdek, pamětihodností a dalších zajímavostí. Akce je vhodná i pro totální suchozemské krysy. Mořské nemoci se bát netřeba, kdyby měl někdo problém, loď před vlnami dovedu relativně rychle schovat. O průběhu jedné z minulých akcí si můžete počíst ve vlákně první Chronolodi zde. Googlealbum s fotkama už bohužel chcíplo, ale pár je i v daném vlákně. Termín: druhá polovina června. Bývá červencové teplo, ale bez červencové přirážky na cenách lodi. Navrhuju tedy 19. až 26. června. Zatím vám ale nabízím unikátní a luxusní možnost výběru jiného termínu v případě, že by tento byl nějak zásadně nevyhovující. Můžeme jet v červenci, můžeme jet v srpnu, ale to bývá i na moři přece jen znát turistická sezóna. Loď a cena: rád bych to pojal trochu velkoryseji, než v minulých ročnících, čili loď je v plánu větší, pohodlnější, přičemž by byly k mání 4 kajuty pro 2 osoby pro celkem 8 účastníků, plus já. Konkrétně bych rád vzal nějakou padesátku (loď o délce 50 stop), čili komfort o poznání výše, než při minulých ročnících. Cena by se v červnovém termínu mohla podařit cca 14500 až 15000 na osobu, za loď, s ní spojené poplatky a mě. Přinejhorším by se to dalo uskutečnit i poskrovněji, na menší lodi, v méně lidech, ale ta celková cena ve výsledku zásadněji nižší nebude a já bych rád dal prostor těm, kterým minulé akce přišly zbytečně spartánské. Další výdaje se týkají kotvení, nafty a dalších poplatků, které jsou zpravidla v řádu tisícovky na osobu. Doprava spolujízdou a jídlo dají dohromady tak 3 až 4 tisíce. Koronapoplatky se pravděpodobně budou měnit, ale už teď stačí na vpuštění do CRO certifikovaný antigen a vzhledem k číslům se brzy očekává přesunutí mezi červené země, čili pro návrat nic a po návratu do 5 dní PCR, čili při rezervaci termínu na víkend klidně od pondělka do práce. Pití, to je záležitost sama pro sebe. Už jsem měl posádku, která celý týden cucala litr domácí slivovice na vypálení červa po ránu, a kromě toho nic, A taky jinou, která přivezla pohádkovou truhlu plnou lahví Zacapy, Pyrata, Diplomatica, Millonaria a dalších podobných laskominek, dohromady, bratru, tak za půlku ceny pronájmu lodi (která nebyla ani malá, ani levná). Tento druh dovolené je úžasně flexibilní a program a provedení lze upravovat podle přání a možností. Sem s konstruktivními dotazy a přihláškami. Mimo jiné bych to rád měl pořešeno do pátku, protože odjíždím na moře, kde budu možná až 3 týdny. Chronoplavbou si nahrazuju výpadek jedné červnové posádky. Takže neváhejte příliš. Váš kapitán Viktor

Stopka na 10 za neprokázaný údajně rasistický výrok pro bílého a na 3 za jednoznačně prokázané fyzické napadení pro černého. Paráda. To je jak z nějakého blbého fóru toto. V jak pošahané realitě toto dává smysl?

No, napřed by to muselo fachat. Já jsem se už asi 8x zasekl hned u adresy, kdy mi to spadne. Služba je dočasně nedostupná. Firefox, Opera, Chrome. Od 5:57. Klasika. Hlavně, že mají vymyšlené logo, kkti.

Kurník, vy volvisti mi pěkně sypete sůl do staré rány, teda. Se slzou v oku vyhrabávám jedinou fotku mého někdejšího bronzového "pohřebáku", jak ho nazvala má budoucí žena. Bohužel moje milovaná krabice padla na oltář rodiny (paradoxně). V jisté době jsem měl dvě Volva, V40 2.0T a tuhle krásnou XC70 (na léto měla ještě fešácké eRkoidní antracitové alu, na kterých vypadala vyloženě libově). Pak ale přišla situace, kdy jsem potřeboval finance a živit 2 auta pro mě nebylo únosné. Na prodej šla obě zároveň s tím, že půjde to, které se prodá jako první. No, bohužel se prodala XC70. Přestože mi v dalších letech přišla vhod spíš spotřeba 9 l/100 u V40 než nějakých těch 12+, co si řekla XC70, pořád mě mrzí, že už ji nemám. Sere mě to, protože pokaždé, když jsem k tomu autu přicházel, těšilo mě, jak se mi líbí. A jezdit pravidelně autem, které se vám vážně, vážně líbí, to je zkrátka radost. Krabice 4ever!

Nadšený jak malý kluk o Vánocích. Ebájo se konečně pochlapilo a vyplivlo nový oblek na loď. Jak můžete vidět z fotografií mé původní bundy a té nové, ten starý kus výbavy má už něco za sebou. Celý příběh sahá až k povodním v roce 1997. Tehdy na odstraňování škod dorazily z Německa pomocné technické jednotky THW a přivezly si s sebou pracovní goretexové !!! obleky. Ty, které byly při pracích nějak více poškozeny/nevypratelně usmoleny, byly nabídnuty těm místním, kteří s lidmi od THW v blátě a dešti makali. Můj táta byl jedním z těch šťastlivců, na které jeden z obleků vyšel. Byla to šance, aby kvalitní vybavení sloužilo dál. A tenhle kousek měl před sebou ještě pořádně dlouhou službu. S tátou strávil na moři v podstatě deset let. Pak jsme si o něj pár let losovali, když jsme zrovna měli jet na moře oba na jinou loď. Definitivně jsem oblek podědil poté, co táta musel kvůli špatnému zdravotnímu stavu s kapitánováním skončit. Oblek má napluto doslova desítky tisíc námořních mil (ne v tašce, ale na palubě na mně nebo na tátovi) a byl jsem úplně zničený, když se uvnitř bundy začala loupat páska z přelepených švů tak blbě, že se bunda stala v podstatě nenositelnou, protože zbytky lepidla škrábaly do krku a obličeje a vydrolovaly se do vlasů. Nechal bych bundu zrepasovat, ale goretex už po nějakých 15+ letech tvrdé služby přišel o naprostou většinu své voděodolnosti a zbyla z toho v podstatě větrovka. Kterou, mimochodem, znají i mnozí místní z různých Chronolodí. Měl jsem ty dva kusy hadru hrozně rád, ale i vnitřní vrstva trojlaminátu se odlepila a už prostě nadešel čas uložit oblek k zaslouženému odpočinku do krabice jako memento. Nevím, jestli to tak můžou mít i ženské, ale v tu chvíli jsem opravdu pořádně pochopil to klišé chlapa, který chodí v gatích/bundě/košili/botech až do naprostého roztrhání. Pořádně jsem to okničel. Ztratil jsem starého, věrného společníka, který mi dobře posloužil v mnoha ošemetných situacích dlouho předtím, než jsem si mohl dovolit koupit „opravdové“ jachtařské vybavení. Ta totálně vyšisovaná patina i skvrny vyprávěly své vlastní příběhy. Nikdy nezapomenu, jak mě v roce 2007 držel v suchu přitom, když jsem v podstatě „sólo“ převážel 36tunovou, 17 metrů dlouhou ocelovou plachetnici z pevniny na Elbu ve čtyřmetrových vlnách rozfoukaných mistralem a musel na přídi ručně smotat na rolfoku genu, kterou to škublo i přesto, že jsem z ní měl venku asi pětinový kapesníček. Už pár let tu a tam slídím na německém ebaju po nějaké náhradě, ale věčně tam měli jenom malé velikosti, nebo kusy v tristním stavu. Poštěstilo se mi až minulý týden. Balíček dneska dorazil a s ním i Vánoce. Navzdory tomu, že nový oblek postrádá všechnu tu historii, patinu a tím pádem i charakter, který je s nimi spojen, já v něm vidím dědice jeho věrného předchůdce a vítám ho, jako bych přivítal syna starého společníka, který se dlouho zdál být nenávratně ztracen. A těším se, až s tímto nově nalezeným přítelem vyrobím nové příběhy, zážitky a nějakou tu patinu. Le roi est mort, vive le roi!

Falešná svíčkové na steak musí být vyzrálá, jinak je to na prd. A i vyzrálá to není žádná hitparáda. Takže pokud kvalitní znamená z dobrého zdroje (farmy) ale nevyzrálá, tak to bude tuhé. Pokud falešnou svíčkovou, nevyzrálou, tak zkusit nějaký ananasový experiment (viz internet) - max. 45 minut. Krusta nebude taková, ale rozložit vlákna by to mělo pomoct. Já osobně potenciálně tužší věci dělám na delší dobu a míň stupňů, čili přidat čas a ubrat tak 2 až 3 stupně. Zatahuju na ghí, aby to sneslo tu vysokou teplotu, ale maso se mělo o co tepelně "opřít". Když se dělá čerstvé, lehne si celé na povrch pánve, ale ze sous vide je "zpevněné" a občas někde nedoléhá. Poslední trik na tuhé kusy masa - steak ukrojit po vlákně, po zatažení nechat chvíli odpočinout a buď si vzít na krájení řádný skalpel, nebo pořádně ostrým nožem nafilírovat přes vlákno relativně na tenko těsně před podáváním.

Dokumentární obrázek naprosto přesně odpovídající realitě.

Hohoho, much funny! Mimochodem, je to už čtyři měsíce od toho, kdy nejmenovaná fabrika nejmenovaného estébáka vytrávila Bečvu a furt jsou všichni beruška. Origo obrázek od nás z ValMezu:

Tak nás na škole učili při překládání textu do cílového jazyka docílit co největší míry ekvivalence, jak významové, tak funkční. No a v naší společnosti bych obecně jako funkční ekvivalent melanoameričanů viděl kofočešstvo. Tak už úplně slyším ten libozvučný dabing: "Ne dyk more naval tu trubku sem ti řikám!" "Se*u ti do huby mindžano! Aby tě rakovina točila!"

Já to napřed vařil všechno, tak, jak to bylo v receptu. A pak celý množství chladil. Což byl občas opruz. Teď vařím cca litr vody, poté, co v tom povařím koření, aby se vyluhovalo, do toho nasypu sůl, rozmíchám, co jde a pak to doliju studenou vodou přímo z kohoutku. Pak to chladím. Tak nějak té studené kohoutkovce věřím. Většinou to dělám odpoledne a večer pak do toho hrnce vrazím to kuře a celé to jde do chladničky. Nezaznamenal jsem žádný problém. Výhoda spočívá v rychlejším ochladnutí láku, protože se nechladí cca 4 litry vařící tekutiny, ale de facto jenom jeden.

Tak tos to odhadnul na to, na co já jsem přišel postupným experimentováním. Dávám cca 35 g/l. Já teda lák dělám tak, že dám svařit koření dle aktuálního záměru (od bylinek, přes kmínovou klasiku po kari šmrnc) do cca litru vody. Až mám "čaj" hotový, nasypu do toho sůl a nechám rozpustit. Zaleju studenou vodou do požadovaného poměru voda/sůl a dám ven vychladit. Až do vychlazeného dávám kuře (kvůli možnému pomnožování sviňuch). Hrozně mě baví, že jde vyrobit halda chuťových profilů toho nálevu a maso má opravdu luxusní šmak.

Jo, já to kdysi chytnul, tuším, od Altona Browna. Ale musel jsem upravit poměr soli a vody, podle původního receptu 60 g soli na 1 l vody to bylo strašně přesolené. Kolik dáváš ty? Ale potvrzuju, skutečně neskutečná mňamka. Já peču na keramickém trnu na stojato. Též to fachčí.

Vážení, dostal jsem od rodičů v důchodovém věku za úkol zjistit, jaká pojišťovna by pro ně měla vhodný produkt. Událost, která je inspirovala k pídění po pojistce: Rodiče bydlí v nájmu činžáku kousek od centra ValMezu. Vchodové dveře jsou sice opatřené branem a kulou zvenčí, ale chronicky nedovírají, takže jsou v podstatě neustále otevřené. Po Vánocích do baráku v noci vlezli nějací šmejdi a na chodbě před bytem rodičů - hrozná prdel, haha - zapálili svíčky na adventním věnci, který tam táta měl na stolku jako součást výzdoby. Svíčky samozřejmě dohořely a vzňala se od nich okolní výzdoba. Za celé roky, co to takhle dělá (výzdobu, věnec tam nebývá každý rok) se nikdy nic podobného nestalo. Rozhodně by to nenapadlo zapálit nikoho z baráku. Naštěstí to objevila sousedka, která to briskně pořešila kýblem vody, takže škoda je v podstatě jen na stolku našich, nic jiného neutrpělo. Leč přimělo to naše k zamyšlení. Už mají, pravda, svoje roky a smysly už nejsou, co bývaly. Táta blbě slyší, máma blbě čichá, atp. Blíží se tedy doba, kdy může dojít k situacím ve stylu neslyšíme téct vodu z prasklého roháčku, necítíme pálící se oběd na plotně. Naši by se tedy chtěli pozichrovat na dvou frontách. Předně by rádi pojistku kryjící případné škody třetím stranám. Pod nimi je kšeft, ne sousedi, ale stejně. Prostě nechtějí řešit, že něco vytopí, vyčudí a budou to muset celé zatáhnout. Dál by se jim líbila pojistka řešící taky případné škody na vlastním majetku - náhrada odvařené kuchyně, apod. Orientujete se v tom někdo? Nasměrujete mě stručně, ať nemusím trávit půl dne gůglením? Předem díky!

Zatím se to s tím koronaočkováním vyvíjí naprosto přesně podle mých očekávání. Krásně to shrnul kamarád na FB: "Středa: Babiš přijede "zkontrolovat" očkovací centrum do Brna, na kterém neměl ani tu nejmenší zásluhu, udělat si fotečky a pochlubit se cizím peřím. Čtvrtek: Babiš není spokojen s rychlostí očkování, vinu nesou ředitelé očkovacích center.... Babiš: Čísla zveřejňovaná vládou neodpovídají realitě. Ještě že on jako premiér nemá s vládou nic společnéé... aha... Kdyby tak třeba existoval někdo, nějaký dedikovaný manažer či zmocněnec pro na očkování, co na to dohlédl, kdo by si řízení očkování vzal pod sebe a pokud by největší logistická operace v dějinách ČR selhala, vyvodil by z toho odpovídající zodpovědno... aha ..." Parádní pokračování ze dneška Ušoplesk v SMS Březovskému: "Ty vakcíny proočkovat, všechno, okamžitě a střelhbitě!" Na to titulky v médiích: Ředitel SZÚ očkoval manželky a úředníky. Ušoplesk: "Nepřijatelné, od válu!" Březovský: "Tak já jdu od válu." Ušoplesk: Spokojený úsměv, jak zas zachránil tisíce mrtvých, že potřel papalášizmus a nejlíp to zorganizoval a zmanažoval. Média: "Jednal jste ve středu osobně s vedením Státního zdravotního ústavu o průběhu očkování?" Ušoplesk: "Nierozumiem otázke, niefunguje mikrofon, dál ..." Jako, nechci spoilerovat, ale jestli jste viděli seriál Mělas to vědět, tak ušoplesk má stopro to samé jako Hugh Grantíků, protože takovýhle level chucpe už prostě nejde bez nějaké závažné poruchy mezi těma ušima. Tohle nemagor prostě nedá!

Já to mám jednoduše komplikované, buď max. 10 metrů chodbou do pracovny ke kompu, nebo min. 10 hodin autem na loď do některé z marín, povětšinou na Jadranu. Takže v součtu/průměru to mám tak šul nul jako normální dojíždění někam do kolbenky.

Že následující obrázek je spíš dokumentární koláž, než vtip...

Jo, já takové lidi znám taky. Jsou mimo jiné z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. (I když ti nepíšou bejvaly.) https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=utopenec_1&dotaz=utopence&ascii=0

Být tam tak ty obrázky o jeden posunuté...

No, tak možná ne úplně 5,5, ale tak do 5,1 jsem jim dával šanci, lépe řečeno žena by to dokoukala stejně a já bláhově doufal, že tam bude nějaký zvrat. A on jenom zvratek.