Myslím že jsem Žižku zmínil já, tak se k tomu hlásím.
Ne pro jeho srovnávání s Banderou, ale jako našinci vnímatelný příklad, že jsou lidé, kteří jsou za určitých okolností považováni za symboly boje za národ. Zkusme se zeptat pár lidí kolem, koho z reálných osob v historii považují za nejvýznamnější zastánce národní myšlenky Čechů. Žižkovo jméno určitě párkrát padne. Víme, že je to nesmysl, ale nejsme tu zrovna reprezentativní vzorek společnosti. Politika se též proto často vede symboly a ne smysluplnými tezemi.
No, a mezi Ukrajinci prostě bude zmiňován Bandera.
U nás máme Žižkova náměstí, jinde mají náměstí Napoleonova, náměstí Hernana Corteze nebo náměstí Hannibalova atd., což o ne/násilnosti těch osob nijak objektivně nevypovídá.
Vidíme, jak společnost dělí Koněv - symbol vítězného boje proti nacismu I normalizační okupace současně. Symbol.
Churchillovi v Praze už několikrát zrudly ruce, sochy co stály desítky let padají v Evropě i v zámoří, když se k symbolice národní přidružuje nepřijatelná symbolika nějakého násilí. Taky "Masaryk dal střílet do dělníků, Havel umožnil bombardování Jugoslávie, Karel IV. toleroval protižidovské pogromy, Matka Tereza úmyslně nechala nemocné trpět..." (co jsem si tak za poslední dobu rychle vzpomněl...) Symboly podrobujeme tvrdé kritice, asi ve snaze být objektivní. Můžeme si to dovolit, už/ještě (nehodící se škrtni) je nepotřebujeme.