Petr_P

Já bych si také dovolil přispět na toto téma. 1) Co to vlastně shořelo za družici? První důležitá informace je, že to co 11.2. 2013 shořelo v atmosféře někde nad střední Evropou, nebyla žádná družice (neboli po ?anglicku? satelit), ale části nosné rakety Sojuz-U, která po startu z kazašského kosmodromu Tjuratam (dříve Bajkonur) vynesla k mezinárodní kosmické stanici ISS automatickou nákladní loď Progres M-18M. A teď k tomu proč družice a nosné rakety a jiné tak často padají zpátky na Zemi. Přestože to vypadá velmi záhadně, jsou to pouhé fyzikální zákony. Někdy pro lepší pochopení je dobré odpoutat oči od klávesnice a monitoru a podívat se ve dne v noci na oblohu. I když ještě lepší by bylo na situaci se podívat z většího odstupu, něco jako planetární pohled na vnitřní část Sluneční soustavy 2) Atmosféra Země Oficiální hranice vesmíru je úředně stanovena na 100 km nad povrchem (Karmánova hranice). To je vysoko nad stratosférou (do cca 50 km) a vysoko nad 19 km, kde lidský organismus bez skafandru umírá bez ohledu na dýchací přístroje, protože se díky nízkému tlaku začne vařit všechna voda a krev v lidském těle. Všechno jsou to jen teoretické administrativní hranice, protože například díky rotaci Země je jiná tloušťka atmosféry nad rovníkem a jiná nad póly naší planety. Ale atmosféra naši planety sahá ještě mnohem výše. Pokud se návratové těleso jako kosmická loď nebo hlavice mezikontinentální balistické střely začne přibližovat k zemi, tak okolo 120 km jsou už pozorovatelné účinky atmosféry. To proto, že atmosféra sahá až někam do vzdálenosti 350-800 km nad zemským povrchem (v závislosti na aktivitě či vzdálenosti Slunce). Této obrovské oblasti se říká termosféra a vyskytují se v ní řídce molekuly plynů, které při srážkách s kosmickými tělesy je dokážou nepatrně přibrzdit. A čím blíže zemi, tím častější jsou srážky a to větší je pak ztráta rychlosti. Samozřejmě záleží na hmotnosti tělesa, asteroid to nevlivní tak jak reltivně titěrnou družici. Ztráta rychlosti pak dovolí gravitaci vítězit nad setrvačnými silami kosmického tělesa, které obíhá kolem zeměkoule. V termosféře letěly nebo létají všechny dosud vytvořená kosmická tělesa s výjimkou meziplanetárních sond a misí Apollo k Měsíci. Nejblíže povrchu (cca 300-500 km) létají pilotovaná tělesa, jako je stanice ISS, raketoplán STS, ale i teleskop HST nebo družicové sítě, které musí být co nejblíže k povrchu (například mobilní komunikační síť Iridium či optické špionážní satelity). Jinak družice jsou spíše výše na drahách s menším odporem. Například navigační sítě NAVSTAR (=GPS) a Galileo jsou na cca 20 000 km. Geostacionární satelity nad rovníkem jsou pak v cca 36 000 km nad povrchem. Poznámka: termosférou atmosféra naší planety nekončí. Nad ní je hodně zvláštní oblast zvané exosféra, kde se stále vyskytují molekuly plynů, které jsou vázány gravitací Země. Tedy zhruba až do třetiny vzdálenosti k Měsíci tedy nějakých 100 000 km (!). V ultrafialovém spektru tyto molekuly jsou pozorovatelné jako svítící koróna Země. Zrada je v tom, že pozorovatel musí být někde hodně daleko mimo Zemi, a mít pěkný nadhled na Sluneční soustavu. Už i tam naštěstí máme družici, která se na to dívá za nás. 3) Gravitace ve sluneční soustavě Atmosféra, ale není jediné, co ruší, respektive zpomaluje nebo jinak narušuje pohyb umělých kosmických těles. V první řadě je to vlastní planeta Země. Ve skutečnosti nemá tvar koule, nemá konstantní magnetické pole a ani její gravitační pole není homogenní. Také její planetární pohyb má určité nepravidelnosti. To všechno ?rozhazuje? pohyb a orientaci satelitů. A Země není jediný gravitační objekt, který působí na družice. Je tu náš souputník Měsíc. Ten nejen na povrchu způsobuje příliv a odliv, ale pochopitelně také ovlivňuje pohyb družic. A pak je tu ta naše hvězda, okolo které se to všechno točí ? Slunce. Nejen že gravitací působí na kosmická tělesa, ale její sluneční aktivita (sluneční vítr) ovlivňuje naší atmosférou, magnetickým polem země. Sluneční vítr pak také dokáže vyvinout sílu na kosmická tělesa. 4) Tahové motory na družicích Aby se s tím umělá kosmická tělesa, jako jsou telekomunikační a navigační družice, vyrovnaly, musí být vybaveny pohonným systémem pro udržení polohy a orientace. Posláním družic není jen tak driftovat někde na oběžné dráze, ze které dříve nebo později (v planetárním pojetí času) musí spadnout (či teoreticky být gravitací přitaženy k jinému hmotnému vesmírnému objektu), ale být přesně tam, kde je stvořitel chce mít. Proto prakticky všechny družice, i ty na geostacionárních drahách, mají malé tahové/stabilizační propulsory (motory). Ty zajištují, že družice je skutečně geostacionární, tedy že z našeho pohledu visí stále na stejném místě a také, že má správnou orientaci. Motory jsou hlavním důvodem, proč mají všechny družice okolo Země omezenou životnost ? jednou se palivo pro jejich motory vyčerpá a netrvá dlouho a opustí svoje pracovní místo. Geostacionární družíce také dokážou manévrovat ? není neobvyklým jevem, že před koncem životnosti je provozovatel zaparkuje na jiné pozici, aby původní pozici (slot, který je mu přidělen a má vysokou komerční hodnotu) využil jeho nástupce, který bude majiteli generovat příjem. Ano, i zde jde o peníze v první řadě. Proto nikoho ani nenapadne geostacionární satelity nákladně likvidovat řízeným sestupem do atmosféry. To by musely vést obrovské zásoby paliva. Řízený sestup se používá hlavně u kosmických těles na nízkých oběžných drahách. Řízením je myšleno, že se využijí zbytky paliva do tahových/stabilizačních motorů družice pro volbu místa dopadu. Nedá se to ale srovnávat s přistáními návratových těles pilotovaných lodí a družic, které mají návratový pohonný systém pro tento účel speciálně navržen. Co se týče paliva pro propulsory družic, tak jsou to stále chemické systémy. Jakmile jednou chemikálie naplněná před startem dojde, tak je konec. Elektrický proud ze solární energie, který družice okolo země získávají prostřednictvím slunečních panelů, se k pohonu družic zatím nepoužívá. Elektřina je určena pro řídicí systémy, ohřevy, a další podpůrné systémy nosné platformy. Většinu ale odebírá tzv. užitečný náklad ? tedy různé vysílače a přijímače. Jistou zatím omezeně používanou technologickou novinkou (pekelně drahou) jsou iontové motory, které už používají elektrický proud k pohonu. Je to sice technologie jak ze Star Treku, ale i ta je vázána na vezenou zásobu inertního plynu.

Díky! To je ono! Na tvé fotce je pod hlavou Helvetie velké písmeno "C". To by měla být značka pobočky švýcarského puncovního úřadu v La Chaux-de-Fonds. A pokud se dobře dívám na značku na prodaných zlatých primkách, tak to také vypadá na velké písmeno "C". Což by potvrzovalo logiku, že pravděpodbný výrobce pouzdra ?Rene Fer SA? z La Chaux-de-Fonds si nechal puncovat své produkty v nejbližší pobočce puncovního úřadu. P.S. Kdyby to náhodou nebylo písmeno "C", ale vizuálně podobné "G", tak by to byl puncoví úřad Gen?ve Montbrillant.

Dubai International Airport (DXB): Kuwait International Airport (KWI):

Ty zlaté primky se švýcarským pouzdrem ze zlaté slitiny mě osobně docela zaujaly. A to hlavně díky tomu, že prodejce nafotil v docela obstojné kvalitě řadu detailů, zejména puncovních značek. Myslím, že nebude na škodu, sem znovu umístit pro budoucí generace čtenářů některé fotografie již prodaných hodinek. Dovolil jsem si také připojit několik svých postřehů. Jestli dobře koukám na fotografie otevřených hodinek, tak v nich je kalibr 66.3 ve verzi se třemi šroubky na můstku pérovníku. To znamená, že strojek mohl být vyroben cca někdy mezi lednem 1969 a lednem 1972. Asi nejzajímavější jsou, v rámci tohoto vlákna o zlatých pouzdrech primek, jednotlivé puncovní značky na víku pouzdra: Úplně nahoře je československá puncovní značka pro cizí zlaté zboží (používaná do roku 1992) tzv ?lyra?. To písmenko nad lyrou není ?Š?, jak by se mohlo zdát z fotky, ale je to krásné české ?Č? (jako Československo). Pod ním je jedna ze švýcarských puncovních značek, která se používala pro označení hodinkových pouzdra ze zlaté slitiny o ryzosti 750/1000 (18 karátová) ? tzv. hlava ?Helvetia? (ženská postava, národní symbol švýcarské konfederace). Tento punc se používal do roku 1995. V tomto puncu se těsně pod hlavou Helvetie dá vytušit i velmi malá značka, která určuje konkrétní pobočku švýcarského puncovního úřadu (zpravidla je to ta nejbližší k výrobci pouzdra). Bohužel z fotografie se nedá blíže identifikovat. Další punc označuje ryzost slitiny zlata: 18 k = 750/1000 = 0,750. Asi nejzajímavější je pak ta úplně spodní značka ? jedná se o tzv ?výrobní a odpovědnostní značku (VOZ)? výrobce pouzdra. Vnější tvar puncu symbolizuje hlavu kladiva. To byla a je ?kolektivní VOZ? používaná drtivou většinou švýcarských výrobců pouzder z drahých kovů (pozn.: velké známé švýcarské značky jako ROLEX, IWC, atd. mají svoje individuální VOZ). Vlastního výrobce pak určuje číslice ?213?. Podle mých výzkumů v otevřených zdrojích (rozuměj zadarmo a tedy bez záruky) by se mělo jednat o firmu ?Rene Fer SA? z La Chaux-de-Fonds, která existovala v letech 1923 - 1996. Pokud je číslo 2816 550 na víku pouzdra standartním sériovým číslem jako u ostatních Primek té doby, pak by to mohlo potvrzovat dataci na rok 1969 nebo 1970 (je znám záruční list hodinek typového čísla 50 050 1, sériového čísla 2713420 s datem prodeje 31. 7. 1969). Punc na boku pouzdra se mi také nepodařilo identifikovat. Z datací je vidět, že tyto 18 karátové zlaté hodinky jsou asi mladší než na začátku vlákna prezentované zlaté primky s československými 14 karátovými pouzdry. Docela by mě zajímalo, co bylo motivem pro vznik této nepochybně luxusní verze, když u nás se již dříve uměla levnější a méně exkluzivní pouzdra 14 karátová a Elton už měl v té době také vlastní linku na elektrolytické pozlacení mosazných pouzder. Bylo to za účelem následný exportu za devizy nebo import pro nějaké tuzemské VIP (rozuměj papaláše)? Setkal se někdo už s něčím podobným? A toto bude asi na Accutrona. Jsou nějaké záznamy, že to šlo oficiálně přes tehdejšího Eltona, nebo to byla ?nezávislá? akce prodejních státních organizací Merkurie a/nebo Klenoty či nějaké jiné organizace nebo subjektu? A bylo pořizování švýcarských zlatých pouzder pro primky standardní praxí za minulého režimu, nebo je to skutečně jen nějaká výjimka?

Zkus si přečíst všechny odkazy v tomto starším příspěvku.

To se náhodou ví naprosto přesně. Výrobce jim říkal PRIM SPORT, typové číslo 72-021-1-6-4-3. My jim tu pro jednoduchost někdy říkáme PRIM SPORT 3 (jako 3. generace). Vyráběly se někdy na konci 90. let a asi ještě pár let poté. Jak už napsali kolegové, hodinky jsou to sice české, ale uvnitř tiká japonský (ne nutně japonské výroby) strojek s automatickým nátahem Miyota 8215, který je u primek přeznačován na PRIM kalibr 72. Z obrázku je vidět, že ti na nich chybí jedna důležitá součástka - černý plastový otočný kroužek s číslicemi (tzv. luneta).

Ty bubliny vzduchu jsou v materiálu, nikoliv snad mezi oblakem a kůží. Tedy čím více je neopren tlustý tím více půjde (v absolutních číslech) stlačit. Dovolil jsem si laskavě to spočítat sám. Jestliže bude mít průřez rukou v oblasti zápěstí hypotetický kruhový tvar, pak při průměru ruky 5,5 cm je obvod ruky bez obleku 17,3 cm. Pokud budu uvažovat 7 mm neopren pak obvod přes nestlačenou kombinézu je 21,7 cm. Pokud se těch 7 mm stlačí o 30%, pak obvod poklesne o 6%. To je v absolutních číslech 1,3 cm. To na mých hodinkách jsou 2 dírky na řemenu. Hodinky neztratím, ale na zápěstí se otočí vzhůru nohama. Samozřejmě otázkou do diskuze zůstává, jaká je přesně relativní stlačitelnost neoprenu (v %) řekněme v 10 m, 50 m,100 m nebo 150 m (to je maximální hloubka se kterou kdysi u svých potápek začínalo).

On se jen Instant asi nepřesně vyjádřil. Objem nemění tak lidské tělo (i když vrcholní nádechoví potápěči by nám asi mohli vyprávět, co dělá tlak vody s jejich hrudním košem a břichem, tedy vlastně plícemi a žaludkem), ale neopren, ze kterého je ušita potápěčská kombinéza. Standardní neopren je plný vzduchových bublinek a při stlačení tlakem vody dojde k jeho smrštění. Hodinky, které má potápěč utaženy na hladině přes neoprenový rukáv, jsou pak na volno. Proto kdysi Seiko přišlo s tímto samokompenzačním zvlněním gumového řemenu. Pochopitelně to funguje pouze, když je řemen na hladině hodně roztažen na maximum. Pak mohou ty vlnky fungovat. Opět se zvlní a řemen natáhnou tak, aby hodinky zůstaly natěsno na ruce i se stlačeným neoprénem. P.S. I pod vodou lze radikálně změnšit objem lidského těla. Jen už potom o nikdo nebude více vyprávět.

Fotka z Aukra není dost názorná, našel jsem na frankofonním fóru lepší. Nejsme si jistý, ale mohlo by to být nějaké starší provedení tlumiče KIF Trior (???). Ze starých Primek známe trochu jiný model KIF Satellor (??? asi, tady si také si nejsem jistý)

Honzo, skutečně je tu mezi experty shoda na tom, že nerezová verze "Humberto automat" vznikla jen v 200 kusech? Nevíš, kdo je autorem této infromace? Stejně jako kdo je autorem letopočtů, jednou je to v tomto vlákně 2000-2005, pak zase 2002-2005? Když koukám na ten starý katalog PRIM, který pochází z doby před čínským importem "primek" firmou MPM-QUALITY, kdy v Novém Městě nad Metují ještě vyráběli velké tisícové série českých primek, tak mi tu opravdu něco nehraje. Automaty s PRIM kalibrem 72 / Miyota 8215 se to tam jen hemží (včetně různých číselníkových verzí vycházejících přímo z klasických PRIM SPORT II se soudkovými pouzdry a plastovou otočnou lunetou), takže importovaných japonských strojků tady muselo být na tisíce. Soudkové poudro pro PS2 z nerezu začal Elton dělat později, ale protože je dělá dodnes, tak to také nemůže být limitující pro celkové počty. Opravdu vzniklo pouhých 200 kusů? Dokonce jsem v tomto vlákně objevil jeden starý příspěvěk, který také číslo 200 kusů o hodně zpochybnil. Bohužel nikdo nereagoval a tak to usnulo:

Já bych asi věděl. Podle nedávno publikovaného katalogu PRIM z cca roku 1998, se vyráběli PRIM SPORT 3, zelené ?Humberto automatic? s mosazným pochromovaným pouzdrem a strojkem PRIM kal. 72 / Miyota 8215. Typové číslo tohoto modelu je 72-399-1-6-4-3. Znalcům jistě neuniklo, že číslo 399 identifikuje zelená ?Humberta? bez ohledu na typ strojku ? s kalibrem 68 by typové číslo 68 399 1, s kalibrem 64 pak 64 399 1 a s kalibrem 72 je to 72-399-1-xxx. Lze předpokládat, že podobné to bylo i u dalších typů strojků (čínské ZJS ? jak verze s manuálním tak i automatickým nátahem).

Není to tak dávno, co jsem na podobnou filozofickou otázku odpovídal v jiném vlákně dost "zeširoka". "Pár" základních principů a konkrétních příkladů, jak se technicky vypořádat s pronikáním helia do pouzdra hodinek a následně vnitřním přetlakem při dekompresi jsem popisoval tady a některé supermoderní přístupy k řešení odolnosti na velké hloubky pak v tomto vlákně.

Bohužel, na Chronomagu se nikdo "nepřiznal", že by byl profesionálním technickým potápěčem s praktickou zkušeností se saturačním potápěním. Asi proto, že nebude mnoho našinců ze suchozemského Česka, kteří se s touto ryze oceánskou technikou měli šanci setkat.

Zcela úplně bych nesouhlasil. Stále existuje erár, i když je to asi jen ve velmi malém množství. Vkládám odkazy na několik mých starších příspěvků: Velká Británie - například Seiko/Pulsar a Traser USA - americká vládní agentura Global Supply Agency (GSA) má svůj e-shop GSA Advantage!, kde za vládní peníze lze vojákům zakoupit jejich hodinky (aktuálně je tam pochopitelně hlavně Marathon a Casio) - více o GSA Advantage! v tomto mém starším příspěvku. Mimochodem, jak americká vláda utrácí své peníze u Marathon Watch Company za hodinky jsem popisoval zde. Aktuálnější čísla jsou: rok 2009 - 1,3 mil USD; 2010 - 1,4 mil USD; 2011 - 1,0 mil USD. Německo - současné erární hodinky

Několik stránek diskuse o aukci hodinek PRIM Automatic s kalibrem 97 a nějak tu stále chybí pár věcí: 1) Něco, co pomůže pochopit současným čtenářům, co se tady diskutuje - odkaz na skončenou aukci hodinek na Aukru. 2) Něco, co pomůže pochopit budoucím čtenářům, co se tady diskutovalo - všechny fotografie stažené z prodejní aukce na Aukru:

Accutonovo vlákno o PRIM Automatic kalibr 97 je tady - včetně popisu ovládní funkce day-date.

Tady.

Tady jsou ty nejlepší možné odpovědi na tvé otázky z pera toho nejpovolanějšího - Accutrona. A lepší to už asi nebude.

Ošidit se dá pochopitelně všechno. Ale! 1) Dosud jsem neviděl hodinky, kde by tritiové kapsle GTLS byly od někoho jiného než od švýcarské mb-microtech AG. A Švýcarsko si svoje rodinné stříbro (myšleno hodinářský průmysl) dobře hlídá. Takže nepředpokládám, že by jim tato konkrétní technologie nějak unikla. 2) Je to radioaktivní materiál, který podléhá národním i mezinárodním (UN) kontrolám a evidenci. To že to Švýcaři umí vyrobit je jen část jejich know-how. Druhou neméně důležitou částí je, že hodnoty radiace GTLS mají certifikovány mezinárodně uznanými laboratořemi. A na základě těchto měření každého typu GTLS, mají pak udělenu dovozní licenci na klíčové trhy - tedy hlavně USA. 3) Tritium je strategický materiál. Je to nesmírně důležitý prvek pro funkci termonukleární (vodíkové) bomby. Asi nebude náhodu, že jak SSSR (později Rusko) tak i Čína, tedy oba státy, které bez pochyby výrobu tritia zvládly už před mnoha desetiletími, z podstaty fungování jejich společností, nikdy tento vládními laboratořemi vyráběný radioaktivní materiál neuvolnily pro ?ostatní použití? na civilním trhu. Proto si myslím, že se ještě hodně dlouho nemusíme obávat čínských GTLS trubiček.

Ten strojek vyrobily u Eterny někdy okolo roku 1935. Jeho typ je vyražen pod setrvačkou. Podle mého názoru se zřejmě jedná o strojek Eterna 520 (průměr strojku 26,5 mm), případně o Eterna 600 (průměr strojku 23,4 mm).

Zdá se mi, že díky osobním dobrovolným závazkům některých členů tady ubylo fotek hodinek. Takže jedny aktuální automaty s PRIM kalibr 97, typového čísla 97 015 3. Na základně strojku je skutečně vyraženo "97".

Ne, to není Lindbergh. Na fotce je ve skutečnosti Flugkapitän Siegfried Graf Schack von Wittenau z německé letecké společnosti Deutsche Lufthansa. Pilotuje čtyřmotorový hydroplán Blohm & Voss Ha 139V1 (registrační značka D-AMIE, jméno Nordmeer), který byl speciálně postaven pro dopravu pošty na trasách nad severním a jižním Atlantikem. Foto bylo pořízeno někde nad Portugalskem mezi lety 1936-1939. Další foto zde. Co má na zápěstí za hodinky? Tak to nejmenší netuším.

Poljot Rodina, Orbita a Kosmos - první dvě generace sovětských hodinek s automatickým nátahem, 2. část Hodinky ?Rodina 41ČN? s automatickým nátahem patří ke stejné generaci sovětských hodinek jako známější ?Kirovskije 40ČN? s manuálním nátahem, které jsem popisoval na Chronomagu v tomto vlákně. Jak už z číselných označení vyplývá, byly to blízcí příbuzní, kteří kromě stejných pouzder (až na víka) sdílely i značnou část mechanismu strojků. ?Kirovskije 40ČN? pohání sovětský strojek, který se před rokem 1962 označoval jako ?ČN-44M? (???-44??). V roce 1962 vyšla v SSSR v nová průmyslová norma ON6-126-62, která zavedla dodnes používaný systém číselného značení sovětských strojků a hodinek. Strojek ?ČN-44M? se podle nového systému přeznačil na ?2408?. Protože v roce 1964 začal 1. Moskevského hodinářského závodu (1. MČZ) používat značku ?Poljot?, říká se mu dnes Poljot 2408. Poljot 2408 (ČN-44M), který byl asi první sériově vyráběný hodinový strojek čistě sovětského designu, tvořil základ dalších variant tohoto strojků - 2409, 2410, 2414. Společným rysem byl průměr 10,75 linek (cca 24 mm), 16 ložiskových kamenů a frekvence oscilátoru 18 000 kyvů za hodinu (2,5 Hz). Nejzajímavější byla ale varianta s automatickým nátahem a 22 kameny, která se před rokem 1962 označovala jako strojek ?ČN-9M? (???-9??). To byl první sériově vyráběný sovětský strojek s automatickým nátahem. Vznikl jednouchým přidáním mechanismu samonátahu na původní strojek 2408. Výsledkem byl poměrně vysoký strojek 7,5 mm. Rezerva nátahu se proti základnímu modelu snížila na cca 30 hodin. A právě tento automatický strojek je srdcem hodinek Rodina, podle kterých se dnes někdy také označuje. V roce 1962 se přeznačil podle nového systému značení na ?2415A?, Dnes se často používá i delší název Poljot 2415A ?Rodina?. Ve výrobě se neudržel dlouho - cca od roku 1958 až do roku 1963, kdy byla podle ruských pramenů ukončena výroba. Poznámka: Druhé Toljovi hodinky se strojkem Poljot 2415A mají na exportním číselníku označení ?POLJOT?. Je více než pravděpodobné, že 1. MČZ začal používat brand Poljot už před rokem 1964, respektive před rokem 1963, kdy měla být ukončena výroba kalibru 2415A, a to hlavně pro exportní hodinky, kde tradiční ruské ?vlastenecké? názvy nebyly asi to pravé. ?Nástupcem? kalibru 2415A se 1.MČZ se stal strojek stejného průměru a tedy podobného označení ?2415? (bez toho A). Jedná se ale o zcela jiný kalibr, s kompaktním designem, který byl vysoký jen 3,9 mm a měl 29 kamenů. Podle hodinek, do kterých se tehdy montoval (druhé generace sovětských automatů), se dnes pro přehlednost často označuje jako Poljot 2415 ?Orbita? (= oběžná dráha). Strojek 2415 měl i svého dalšího kosmického kolegu - variantu s ručkovým ukazatelem data Poljot 2416 ?Kosmos? (= vesmír) a později i variantu se standartním datovým věncem Poljot 2416A. Oba nové automatické strojky byly ale výrobně drahé a proto se montovali jen do lepších luxusnějších hodinek. Strojek 2415 ?Orbita? se vyráběl v letech 1962-1971 a 2416 ?Kosmos? v letech 1963-1972. Pro srovnání - základní model Poljot 2408 (poprvé na hodinkách ?Kirovskije?) se vyráběl do roku 1972 a 2409 pak až do roku 1976. Foto hodinek Poljot Orbita s kalibrem 2415: Foto hodinek Poljot Kosmos s kalibrem 2416 s ručkovým ukazatelem data: Hodinky Sekonda, exportní brand pro Velkou Británii, se strojkem Poljot 2416A se standartním datumovým okénkem: Zdroj všech fotografií: www.netgrafik.ch/russiantimes.htm Poznámka: sovětský systém značení hodinek je velmi nebezpečný na záměny. Slava také později vyráběla řadu strojků o průměru 24 mm označovaných jako 2414/2416 a Vostok měl také svoje 24 mm strojky 2409/2414/2416. Ve všech případech se ale jedná o jiné konstrukce z pozdější doby.

Poljot Rodina, Orbita a Kosmos - první dvě generace sovětských hodinek s automatickým nátahem, 1. část Přidám pár známých i neznámých faktů o sovětských hodinkách označovaných podle loga na číselníku jako ?Rodina? (????????), které vyráběl 1. (Kirovův) Moskevský hodinářský závod (? ?????? ?????????? ??????? ????? ????? ??????? - ?1M?? ??. ???????). Pro historii sovětských hodinek jsou nejvýznamnější asi tím, že se jedná o první sovětské automaty se sovětským hodinovým strojkem. Můj nejlepší možný současný odhad je, že se vyráběly cca v období od roku 1958 až do ukončení výroby jejich strojku v roce 1963. Jediná dnes známá datace těchto hodinek pochází ze sovětského ruskojazyčného katalogu z roku 1960. V roce 1960 se tyto hodinky označovaly kromě brandu ?Rodina? (????????) i modelovým číslem ?41ČN? (?41???). Jednotlivé varianty měly pak typové číslo podle typu číselníku. U provedení, které má Lamiczka je známo typové označení ve tvaru ČN-614K. Původně vypadaly takto: Model ČN-613K: U těch co má Tolja, je označení ČN-617K. Jak vypadají ČN-617K ve výstavním stavu je vidět na následujícím obrázku: Pravděpodobně zcela první model ČN-190K: Model ČN-612K: Mezi sběrateli existují i luxusní pozlacené exempláře ? tento je pozlacenou verzí modelu ČN-612K s pochromovaným pouzdrem: Velmi pěkně vypadající pozlacený model s reliéfním číselníkem: A další pozclacený model s jinným vzorem reliéfního čísleníku: Zdroj všech fotografií: www.netgrafik.ch/russiantimes.htm

Podíval jsem se na tu dvojici hodinek, které zaujaly Mzetar - CASIO G-SCHOCK GLX-6900A-2ER a CASIO AE-1200 WH-1AVEF. První z nich má hodinkový modul CASIO 3194, jak už napsal mistr hodinář Tondako, a kde výrobce udává výdrž baterie 2 roky. Druhé hodinky mají modul CASIO 3299 a výrobce udává výdrž baterie 10 let. K mému velkému překvapení oba digitální moduly s LCD displejem pohání stejný typ baterie ? CR 2035 (chemický systém: lithiová baterie Li/MnO2, jmenovité napětí: 3.0 V, typická kapacita: cca 165 mAh). Jak je tedy možné, že výrobce modulů udává tak velký rozdíl ve výdrži baterie? Uživatelská příručka modulu dává dobrou představu o tom, kde je asi zakopaný pes: Modul 3194: Battery: One lithium battery (Type: CR2025). Approximately 2 years on type CR2025; 20 seconds of operation (with flash alert) per day, one countdown timer operation (with progress beeper and flash alert) per week, one stopwatch (with auto start and flash alert) per week, 5 seconds of illumination per day. Modul 3299: Battery: One lithium battery (Type: CR2025). Approximately 10 years on type CR2025; 10 seconds of alarm operation, 1.5 seconds of illumination per day. Doufám, že je nyní zřejmé, proč výrobce udává tak rozdílené výdrže baterií (2 vs. 10 let) a proč je možné, že někomu vydrží baterie déle a někomu naopak kratší dobu. Tondako to už tady napsal ? záleží na stylu používaní funkcí hodinek. Čím více se svítí osvitem, čím častěji se pouštějí budíky, stopky s akustickými a světelnými signály, tím rychleji se baterie vyčerpá. A výrobce tomu přizpůsobuje své odhady ? čím má modul více funkcí náročných na energii, tím předpokládá kratší výdrž baterie.