Petr_P

Ano, o vlivu teploty, dynamiky pohybu, atd. (třeba hodnoty tlaku vzduchu) na přesnost chodu mechanického strojku náramkových hodinek lze diskutovat. Nebylo by ale lepší, řešit to hlavní - vliv zemské gravitace na chod mechanického oscilátoru (neboli setrvačky)?

Tak je asi portvrzeno - US cena pro model s titanovým tahem/náramkem bude 15 750 USD.

Raději se ještě vrátím k ceně. Vše je zatím nepotvrzené. Nicméně je nutno vzít do úvahy dva faktory. Ceny v UK jsou včetně britské 20% DPH (VAT), jak je v EU zvykem. Pokud se objeví například ceny pro americký trh, tak budou určitě nižší. Jednak jsou USA pro hodinky Emergency I a II prioritní trh (největší a hlavně movitý trh v oblasti general/business/commercial/military avition), což je vidět také na tom, že hodinky Emergency I a II mají na víku vygravírováno identifikační číslo "FCC ID", pod kterým je schválil do provozu americký Federální telekomunikační úřad (Federal Communications Commission - FCC). A zadruhé je to právě americký daňový systém, který zjednodušeně řečeno nezná jednotnou federální DPH, ale "jen" tzv. "Sales Tax", které se liší stát od státu, či dokonce od k městu a její vyměřování zaleží na tom, odkud je prodávající a odkud je kupující. Zkrátka a dobře proto jsou US ceny vždy uváděny bez daní.

Ano, hodinky Emergency I (a asi to bude platit i pro nové Emergency II) jsou záměrně na "jedno" použití. Anténu s čepičkou nelze znovu zpátky nasadit. Plus se musí po použití vyměnit baterie, což by mohlo u Emergency II s dobíjecím akumulátorem teoreticky odpadnout, pokud se stejně nebude blížit doba expirace životnosti akumulátoru. Vlastní pouzdro, strojek a vysílač jsou v obecně v pohodě, samozřejmě v závislosti na nouzové situaci (například vliv slané mořské vody). Vlastní vysílač jde opravdu aktivovat jen jednou a není tam žádné tlačítko na vypnutí. "Vypínání" je řešeno pouze zkratováním antén nebo jejich ustřihnutím. Hodinky se pak dají zprovoznit pouze odesláním zpátky k Breitlingu, který to přeposílá dál k výrobci vysílače do Francie. Jestli tam mění automaticky celou elektroniku vysílače nebo pouze anténní moduly, tak to nevím. Důležité v prodejních podmínkách Breitlingu je ustanovení, že pokud byly hodinky použity opravdu ve vážné nouzi a posloužily k záchraně (má se předložit potvrzení záchranné organizace), tak to je zprovoznění zadarmo (a ještě to určitě šikovně použijív PR). Pokud by si s nimi majitel hrál nebo by propadl panice v situaci, kdy nehrozilo skutečné ohrožení života (respektive by nebylo to potvrzení o záchraně), tak si to musí zaplatit ze svého (zhruba polovina ceny nových hodinek u Emergency I).

Breilting pustil do světa informaci, že Emergency I byl/je prodejní držák a prodává se stabilně cca 2000 kusů ročně (což vzhledem k ostaním modelům Breitlingu je nízké číslo). Někteří novináři z toho asi pak odvodili informaci, že od roku 1995 se prodalo okolo 40 000 kusů modelů 121,5 Mhz Emergency I (a Emergency Mission). Přes všechnu snahu Breiltingu o PR to vypadá, že při všech mediálně probíraných nasazení hodinek Emergency byl asi na místě přítomen i primární výkonější profesionální nouzový radiomaják a hodinkový byl pouze jako doplněk. To už se ale v PR zprávách neříká.

Jak je to přesně na Emergency 2? Tak to si ještě chvilku počkáme, ale teď popíšu, jak to funguje na Emergency 1: Ano, odšroubuje se čepička na anténě. Tím se maják odjistí, pak se vysune hlavní anténa a čepička se na konci odlomí. To už by měly hodinky vysílat. Pak je možné vytáhnout i druhou doplňkovou anténu. Aktivní vysílání se dá poznat na spodním displeji - když se hodinky hlavní korunkou nastaví do režimu Chronograf ("CHR" na horním displeji), tak na spodním beží přerušovaně narůstající čas stopek, který se přeruší přibližně každé 2,5 sek..dy, kdy hodinky vysílají signál 121,5 MHz a současně vydají krátký akustický signál. Nebo se nastaví do režimu Alarm ("AL") a pak na dolním displeji problikává nápis "AL" s nápisem "OF" v okamžiku vysílání signálu na 121,5 MHz. Emergency 2 asi přidávají ještě diodu na pozici 12. Omylem se to neuvolní. S tím si musí někdo záměrně pohrát - pár scénářů, co se stane, jsme řešili tady.

Asi bude ještě legrace. Podle nepotvrzených internetových "zpráv" by měla být maloobchodní cena ve Velké Británii 12 400 GBP (!) pro model s kovovým tahem/námrakem (= cca 14 000 EUR nebo 18 000 USD) a model s kaučekovým nármakem Diver Pro III s překlápěcí sponou pak za 11 310 GBP (cca 13 00 EUR, 17 000 USD).

GPS není ! To byla mnou převzatá fáma. Obávám se, že ani hodinky Emergency 2 nebudou, stejně jako Emergency 1, určeny profesionálům. Hlavním cílovou skupinou nebudou profesionálové, ale jak už to nejlépe řekl Frantík ?kancl záchranáři?. Prostě jsou to ?jen? Hodinky s velkým Machr indexem (Emergency 1) a Machr indexem na druhou (Emergency 2). Hlavním problém je cena a celkové parametry majáku. Uvedu pár příkladů. Za cenu Breitling Professional Emergency 1 (5 tisíc+ USD) se dnes dá koupit špičkový civilní osobní radiomaják PLB 121,5/406 MHz s integrovanou GPS, kde se baterie mění jednou za 5 let. A ještě bohatě zbude na superqaurtzové titanové hodinky Breitling Professional Aerospace, které mají hodinkovou část shodnou s modelem Emergency. Pokud se potvrdí cena Emergency 2 někde okolo 12 tisíc USD, tak za tyto peníze se už dá pořídit a udržovat několik kusů profesionálních vojenských/leteckých osobních radiomajáků, které operují na třech frekvencích současně 121,5/243/406 MHz, mají integrovanou GPS a ještě k tomu nouzovou radiostanici pro obousměrné hlasové spojení se záchranáři. A stále zbude na hodinky Breitling Professional Aerospace. Ohledně periody výměny akumulátoru. Podle mého skromného názoru to bude kombinace dvou vlivů: 1) COSPAS-SARSAT certifikace bude nekompromisní (hlavně na těch -20°C, kdy se nyní uvádí výdrž 18 hodin) a to budou muset garantovat po celou dobu životnosti akumulátoru. Proto se musí asi jistit a nastavit takovou hodnotu intervalu výměny tak, aby měli jistotu. I ve světě profesionálních radiomajáků jsou dobíjecí akumulátory novum, vlastně Breitling je první, kdo se do toho pustil. Ostatní svět jede stále na jednorázové baterie, kde standardem u lithiových baterií je výměna po 5 letech (a mezitím pravidelné testování). A to přestože uvnitř bateriových bloků jsou zpravidla komerční lithiové články, které při samostatném nákupu mají na sobě napsánu životnost 10 let a podobně. 2) Pravidelný příjem ze servisních prací je pro Breitling důležitý.

Videa k Breitling Professional Emergency 2 jsou na světě - více zde. Nejzajímavější je pak : http://www.youtube.com/watch?v=IwrAkNoNYbo Emergency 2 bude skutečně certifikovaný nouzový radiomaják pro systém COSPAS-SARSAT. Bude současně vysílat digitálně na 406MHz a analogově 121,5 MHz. GPS nebude (!). Souběžné vysílání na 406 MHz (ten má velký výkon a potřebuje hodně energie) a 121,5 MHz pochopitelně vyžaduje více elektrické energie, proto Emergency 2 mají deklarovanou výdrž jen 18-24 hodin. Emergency 1 měly 24-48 podle stavu baterie a okolní teploty. Zatímco Emergency 1 měly povolený rozsah teplot jen do -10° C (s doporučením při teplotách pod 5°C je nechat na ruce), tak nové Emergency 2 už jsou do -20°C, jak je požadováno pro certifikovatelné radiomajáky COSPAS-SARSAT třídy Class 2. S tím souvisí baterie - zatímco vysílač u Emergency 1 napájely dvě knoflíkové 3V lithiové baterie CR2025 (každá s kapacitou okolo 165 mAh), tak u Emergency 2 je dobíjitelný Li-Ion 4,2V (nebo 3,4V údaje si protiřečí) akumulátor s velkou kapacitou 1150 mAh od francouzské společnosti PROLLiON, který bude schopný uspět v certifikaci dle požadavků organizace COSPAS-SARSAT. Protože se akumulátor se sám vybíjí, je jeho pravidelné dobíjení nutností pro zajištění maximální kapacity. Dobíječka je součástí nového testeru pro Emergency 2. U Emergency 1 výrobce ?důrazně doporučoval? test funkce radiomajáku před každým předpokládaným použitím, tak předpokládám, že stejné doporučení bude i u Emergency 2. Jen s tím rozdílem, že současně s testováním bude probíhat dobíjení akumulátoru. Stejně se ale budoucí majitel nevyhne nákladné výměně akumulátoru. U Emergency 1 se to doporučovalo každé 2 roky (první výměna s prohlídkou byla zdarma u autorizovaných nákupů). Další výměna baterií (opět spojená s důkladnou prohlídkou/repasí hodinek) je podle aktuálního ceníku zpoplatněna částkou 420 EUR. U Emergency 2 to zcela určitě bude více vhledem k ceně speciálního akumulátoru. EDIT: Mirek24 byl rychlejší

Breitling Professional Emergency II Hodinkové diskuzní weby jsou plné zaručených zpráv kategorie typu jedna paní povídala. Podle ?zaručených zpráv? to asi opravdu bude titanové pouzdro o průměru 49 mm (stávající Breitling Professional Emergency I mají 43 mm). Největší fámy jsou pak ohledně ceny, některé zdroje ji umísťují do astronomických 10 -12 tisíc USD! Asi nejzajímavější je informace, která mě zajímá nejvíce. Frekvence nouzového vysílače bude 406 MHz a podle jednoho zdroje budou hodinky také přijímat (a vysílat) polohu ze satelitního pozičního systému GPS (!). Nehodinkové zdroje zabývající se profesionálními nouzovými majáky hlásí také zajímavé zprávy, které by mohly potvrdit předchozí informace. Breitling v roce 2012 oznámil zámysl certifikovat svůj hodinkový radiomaják napájený Li-Ion akumulátorem (dobíjecí baterie) jako profesionální zařízení (!). Vypadá to, že kombinace 406 MHz vysílače a GPS přijímače bude potřebovat hodně místa (GPS anténu je potřeba někam schovat) a celé to bude potřebovat hodně energie ? že by solární dobíjení? Uvidíme, co bude nakonec pravda. Poznámka k frekvencím a GPS: Analogový signál na frekvenci 121,5 MHz v leteckém VHF pásmu je stále platný nouzový signál, který se používá primárně ke koncovému navedení záchranářů na pozici majáku. Důvodem je, že tento pípavý audio signál snadno naladí každá letecké radiostanice nebo radiokompas (ADF). Nevýhodou je, hlavně v odlehlých oblastech a na mořích, že dosah signálu je omezený na cca 100+km kilometrů ve velké výšce. Takže pokud zrovna někdo pozorný neletí okolo, tak je to neřešitelný problém. Navíc tento signál je stejný pro všechny radiomajáky (hodinky Breitling Professional Emergency I ho mají záměrně jiný). Tedy nikdo není schopen rozlišit, kdo ho aktivoval. To digitální nouzový signál na 406MHz je úplně něco jiného. Ten má globální pokrytí díky mezinárodnímu družicovému systému pro službu pátrání a záchrany (SAR), který se jmenuje COSPAS-SARSAT (více v tomto vlákně). Nevýhodu je, že je to digitální datový signál na speciální frekvenci, který žádné letecká radiostanice nezachytí. K tomu je potřeba speciální přijímač (s anténami), který ale bohužel není u záchranných letadel a vrtulníku stále moc rozšířen. Proto se u profesionálních zařízení stále používá kombinace současného vysílání na více frekvencích - 406MHz pro globální výstrahu o nouzové situaci přes družice a 121,5 MHz pro koncové navedení záchranářů. Protože každý 406 Mhz radiomaják má přidělený unikátní kód, lze jednotlivé majáky od sebe odlišit. Ve vyspělých zemích (včetně ČR) je zákonnou povinností tento kód mít registrovaný v národní/mezinárodní databázi radiomajáků. Ta obsahuje i velmi důležité kontaktní informace na majitele a jeho příbuzné. To je z toho důvodu, že záchranáři mají možnost si telefonem ověřit pravost a naléhavost nouzové signálu. Než zvednou například záchranný vrtulník, tak ?jednoduše? zavolají majiteli nebo nějakému příbuznému a poměrně jednoduše mají určitou šanci si ověřit, zda to není planý poplach. Protože je vlastnictví každého majáku dohledatelné, nebude u 406Mhz Emergency II tolik legálních a technických omezení jako u starého 121,5 MHz modelu Emergency I. O to to bude komplikovanější při budoucích přeprodejích hodinek, protože tentokrát bude v zájmu obou stran - prodávajícího i kupujícího - převádět si registraci. A proč asi bude GPS? Přijímač GPS v radiomajácích není od toho, aby ukazoval polohu nositele na displeji, ale data o poloze pošle právě 406MHz datovým signálem přes družice COSPAS-SARSAT do pozemního záchranného střediska. To není samoúčelné, pokud by maják vysílal jen nouzový kód bez dat o GPS poloze, tak družice COSPAS-SARSAT dokáží polohu majáku určit s průměrnou přesností jen od cca 2 do 5 km (!). A ještě může družici na nízké oběžné dráze trvat cca 45 minut, než přeletí nad radiomajákem a pomocí Dopplerova posunu frekvence signálu zjistí jeho polohu. I tato relativně malá nepřesnost polohy ale znamená, že záchranáři musejí prohledávat čtverec o ploše zhruba 65 čtverečních kilometrů (!). Pokud je ale 406MHz vysílač vybavený integrovaným přijímačem GPS, tak jsou data o poloze v čase několika minut odeslány přímo na geostacionární satelit nad rovníkem (nebo na prolétající satelit na nízké oběžné dráze). Pokud je přijímán GPS signál, tak je přesnost určení polohy radiomajáku zhruba do stovky metrů. I tato relativně nízká hodnota ale v praxi ne vždy postačuje, protože záchranáři nemusejí v špatném počasí nebo složitém terénu zachraňovaného vůbec najít. Proto se v praxi stále používají další metody navedení - radiomaják na frekvenci 121,5 MHz nebo různé světelné signály.

Webem koluje fotografie, která je prý nový model Emergency 2. Jde o únik z facebooku Breiltingu:

Automobilové hodiny, typ ALH-C. Stručné info zde.

Pro německé námořní chronometry za 2. světové války (a pozdější poválečné Poljoty) byla požadovaná střední denní přesnost lepší než 0,3 (nebo 0,35) vteřiny za den. U měřících protokolů, které jsme viděl, byly skutečné hodnoty ještě lepší. Dosažené maximální a minimální denní odchylky, včetně vlivu vysokých a nízkých teplot, pak byly lepší než 1 vteřina denně.

Dovolím si přispět do tohoto vlákna jednoduchým rozklíčováním jednotlivých amerických vojenských norem, které snad lépe pomůžou pochopit rozdíly mezi hodinkami podle různých amerických vládních specifikací. Americká vojenská norma (specifikace) MIL-W-46374 byla poprvé zveřejněna v roce 1964. Specifikovala levné hodinky s jednoduchým mechanickým strojkem bez zvláštní přesnosti, které byly zapouzdřeny v levném plastovém pouzdře. Hodinky dle MIL-W-46374 byly protiváhou dražším a přesnějším hodinkám dle specifikace MIL-W-3818, která pocházela už z 50. Let. Její poslední verze MIL-W-3818B vyšla v roce 19652 a pro hodinky značené jako DTU-2A/P požadovala přesný (?30 sek. za den) strojek se 17 kameny, hackingem a dalšími požadavky. Stejně jako u hodinek dle MIL-W-46374 byl pro noční osvit použit tritiový nátěr. DTU-2A/P by se daly označit jako letecké, přestože formálně byly určeny pro všechny druhy ozbrojených sil USA a různé federální instituce. Naproti tomu u levných hodinek dle MIL-W-46374 se předpokládalo spotřební použití bez možnosti oprav. Hodinky proto byly určeny pro všechen vojenský personál, kde se nepožadovala významné přesnost ? nejpočetnější skupinou byli pěšáci (v roce 1964 začíná pro USA Vietnamská válka). Specifikace MIL-W-3818B byla nakonec v roce 1967 nahrazena novou specifikací GG-W-113a. Hodinky podle této specifikace jsou zachyceny v úvodním příspěvku. Specifikace řady MIL-W-46374 se ale postupně vyvíjely a jsou platné dodnes. V roce 1968 vyšla první revize MIL-W-46374A, která připouštěla možnost nerezového pouzdra. Další velká změna přišla v roce 1986, kdy revize MIL-W-46374D absorbovala i starou GG-W-113a. Takové přesné ?letecké? hodinky se pak označovaly jako MIL-W-46374D Type 1. Revize MIL-W-46374E z roku 1989 přinesla osvity na bázi plynného tritia v trubičkách GTLS a následná revize MIL-STD-46374F z roku 1991 pak zavedla kategorii hodinek Navigator s otočnou lunetou. Starším hodinkám dle MIL-W-46374 se na Chronomagu věnuje kolega Afrikab, viz jeho blog. Vojenským hodinkám značky Marathon je pak věnováno celé toto předlouhé vlákno a leteckým speciálům Marathon Navigator podle poslední revize specifikace MIL-PRF-46374G je věnován pro změnu zase můj blog. Na následujícím obrázku jsou vidět proměny v čase různých hodinek dle různých specifikací v řady MIL-W-46374 (zdroj).

Žádný kolaborant to nebyl, ale Theodor W. Pavliček byla skutečně firma na chronometry v Hamburku před první světovou válkou, která dodávala německému císařskému námořnictvu (Kaiserliche Marine). Vlastně jen dovážela a montovala anglické součástky (firma Victor Kullberg, Liverpool & London). Spíše je zajímavé, že to prodává ukrajinský obchodník. To pochopitelně na důvěře nepřidá, ale kdoví, co všechno se 20. století dostalo z Německa do Ruska/SSSR. ?Sovětský? chronometr Poljot MCh-6 ( v azbuce MX-6) vypadá trochu jinak, protože ?vychází? z německého Standartního námořního chronometru (Einheits-Chronometer), který byl v Německu záležitostí až 40. let. Jak se dostal do SSSR? Tak o tom napíšu někdy samostatný článek, protože to stručně vysvětlit nejde. P.S. Doporučuji spíše přesun do fóra Vojenské hodinky.

Musí se ručně napsat (media)http webová adresa(/media). Ty závorky musí ale být hranaté [ ]. Edit: Nebo v plném editoru kliknout na ikonku "Speciální BBKód", pak v menu vybrat Media a tam vložit http webovou adresu videa. http://www.youtube.com/watch?v=fdkIFrMY_v0

Neví někdo, jestli se brožura "PRIM ORLÍK ? československá hodinářská legenda" skutečně ještě prodává nebo už je vyprodaná? Koukám totiž, že z e-shopu Eltonu už zmizela.

Dovolím si citovat z tohoto vlákna jednoho z nejpovolanějších k danému období, pana Prokopa (ex PRIM): Uvnitř těchto hodinek PRIM ORLÍK typového čísla 73-022/1 a 73-023/1 je PRIM kalibr 73 neboli ETA 2824-2. Přidávám také dvě stránky z tehdejšího katalogu ELTONu a několik nedávných fotek z Aukra: Zde došlo k popletení pojmů. Normálně sice ČSA znamená České aerolinie (respektive Československé aerolinie), ale v kontextu těchto hodinek to znamená Československá armáda. V katalogu Eltonu je to mírně terminologicky nepřesně - tehdejší armáda se označovala jak Československá lidová armáda (ČSLA). Taktéž datace na rok 1968 je špatně, ale to tehdy asi nikdo nevěděl. Správný rok 1965 je až pozdějším výsledkem bádání největšího experta na Orlíky - Accutrona. P.S. Osobně si myslím, že všechno o těchto novodobých hodinkách PRIM Orlík kal.73 by si zasloužilo přesun do samostatného vlákna a zde to ponechat puristicky věnované pouze a jedině původnímu modleu PRIM Orlík z roku 1965.

Dovolím si shrnout několik už dříve publikovaných informací a přidat něco nového a dokonce opravit informace z webu Marka Gordona! Hodinky značky ?Start? (???????) vyráběl cca od poloviny 50. let někdy do začátku 60. let?2. Moskevský hodinářský závod? (??????? ?????????? ??????? ?????? - ?2M???, cca od roku 1962-64 používající značku ?Slava?). Tvoje hodinky Start měl označení jako dekor ?88ČN/1? (?88??/1?). Uvnitř Startů bije strojek z rodiny kalibrů K-26 (více o tomto strojku zde a zde). V tomto případě je to upravená varianta se 17 kameny (původní strojek K-26 měl jen 15 kamenů). V dobových materiálech se tento strojek označoval jako ?ČN-11M? (???-11??). Strojek ve tvých hodinkách vyrobily v 1. čtvrtletí roku 1957. Strojek ?ČN-11M? s mimostřednou vteřinovkou měl nominální průměr 26 milimetrů (11,5 linek), výšku cca 3,9 mm, frekvenci oscilátoru 18 000 kyvů za hodinu (2,5 Hz), rezervu chodu 34 hodin a přesnost do ? 45 sek..d za den. Po roce 1962 se začalo používat nové označení strojku - Slava 2602. Přestože se to nezdá, tak odhaduji, že ten svítící nátěr bude hodně radioaktivní, na bázi "věčného" radia Ra226. Zdroj fotografie: www.netgrafik.ch/russiantimes.htm Poznámka: Označení ze stránek Marka Gordona pro tyto hodinky je ?41M - 32yH?. To je ale bohužel úplně špatně, protože ?41M? označuje verzi strojku K-26 vyráběnou v ?1. Moskevském hodinářském závodě? pro hodinky Poběda 31ČN? (?31???), který měl 15 kamenů a centrální vteřinovou. Označení ?32ČN? (?32???) je pro změnu zase označení Poběd vyráběných v 2. MČZ (s mimostřednou vteřinovku).

Mrkni na první stránku tohoto vlákna. Tebou hledané 66 132 1 jsou pochromovanou verzí pozlacených 66 133 3. Jinak jsou to identická dvojčata.

Osvity pilotních a vojenských hodinek - část třetí, konkrétně kapitola 4.3 Radiační bezpečnost Osvity pilotních a vojenských hodinek - část druhá, konkrétně kapitola 3.4 GTLS v náramkových hodinkách Osvity pilotních a vojenských hodinek - část druhá, konkrétně kapitola 3.4 GTLS v náramkových hodinkách

Koukám na stejné video a ten chlap je oblečený jako pilot, mluví jako pilot a titulek říká, že je to pilot. Mimochodem je oblečený jako americký pilot, mluví jako Američan, takže je to Američan, který nelétá u britského letectva RAF, ale u letectva americké námořní pěchoty USMC, konkétně u letky VMAT-203 (Marine Attack Training Squadron 203).

Jednoduše. Foto 001729 bylo kdysi publikováno na Chronomagu, pravděpodobně v prodejní sekci. Proto jsou v seznamu anonymně.

Protože národní databáze hodinek "Majetek vojenské správy" (zatím ) neexistuje, tak jediné, co se dá říci k těmto hodinkám v aukci, je, že hodinky s evidenčním číslem 5174 mají strojek Lemania 3050 se sériovým číslem 506300 a hodinky 3596 mají strojek 651162. Je tedy vidět, že (zatím) není známa logika mezi evidečním číslem a číslem strojku. Nicméně, podle sériových čísel to vypadá, že tyto strojky vyrobily někdy v první polovině 50. let 20. století! Tedy opravdu žádné 30. léta nebo těsně poválečné období. Skutečně by mohlo jít o nákup z doby tuhých časů stalinismu u nás. Nicméně masivní rozšiřování letectva v té době mělo asi přednost před ideologií a nedostatkem deviz.

Pokud dobře nafotíš dýnka a pak ještě strojky uvnitř, tak se tvé přání o co nejvíce informací určitě splní.