Daemonovo Time is Life

[Daemonultimate]

Část 8

Prostor rozptylu-severovýchodní cípu areálu (výseč na mapě č8)

K nalezení jsou zde dva betonové úkryty a jedna německá pozorovatelna z 2. světové války. Dříve zde byl i jeden plechový úkryt, který byl však v roce 2008 přesunut do šrotu. Především je zde ale velké množství okopů a rýh po telekomunikačních kabelech. V bunkrech jsou zbytky úchytů pro umístění pultů. Zřejmě zde stálo velké množství techniky, její obsluha byla přítomna ve zde vybudovaných úkrytech.

Upraveno 30. března 2022 uživatelem Daemonultimate

[Daemonultimate]

Část 9

Celý areál byl soběstačný, měl tedy i své vlastní zdroje vody. Voda byla ale v Milovickém prostoru problém a tak nezbývalo nic jiného, než vyhloubit artéskou studnu. První se nachází východně od budovy ZVS a na plánku je označen číslem 4. Další vodní zdroj se nachází již mimo areál. Najdeme ho celkem lehce, stačí jít SV od výseče číslo 7, přejít silnici a zdroj bude na dohled. Druhý vrt je hluboký cca 30 – 40 metrů a je v lepším stavu, než vrt uvnitř areálu. Do vrtu je vsazena roura, na jejím spodním konci se nachází ponorné čerpadlo – nautila. Je zde dokonce vidět i mechanizmus, který drží trubku s nautilou – takzvaná žabka. Nautila se evidentně na konci vrtu stále nachází. Tyč s nautilou se do vrtu spouštěla skrze střechu.

 

[Daemonultimate]

Část 10

Podpovrchová budova ZVS

 „Záložní velitelské stanoviště“. Rozsáhlá budova je zapuštěná pod úrovní terénu a disponuje i pozemním úkrytem typu pancíř 2PU, jehož konec byl improvizovaně zaslepen. Po odchodu sovětů byly ještě nad budovou zbytky nosných rámů pro uchycení maskovacích sítí. V budově bylo mnoho kanceláří, kinosál, telefonní ústředna, ale třeba i obrovská plastiková mapa Evropy. V úkrytu byly dříve k nalezení zbytky řídících pultů. Zapuštěnou budovu ZVS najdete ve výseči číslo 3.

[Daemonultimate]

Bylo by jistě zajímavé mít možnost prohlédnout si tyto areály, když okupační vojsko nuceně tato místa opustilo. V současné době se zachovaly již jen torza a i ty postupně mizí. A tak nejlepším zážitkem zůstávají podzemní prostory.

Jsem zvědav, kam vyrazíme příště. Něco plánujeme, ale cíle nejsou zatím rozhodnuty.

[Daemonultimate]

Tak se rozhodujem kam příště, okruh možností se zužuje, chybí inspirace, času je málo...Ještě počasí, na to se taky nadává...počasí stojí za prd

[Daemonultimate]

Tak cíl vybrán, má prej pršet, nevědí nic, ale kdyby...v podzemí to bude fuk. Pitevna a sklad mrtvol, to zní dobře.

Upraveno 2. dubna 2022 uživatelem Daemonultimate

[Daemonultimate]

Tma, prach, zápach spálené nafty,
rachot projíždějících vozíků naplněných kameny vápence a suti.

V dálce se vynořuje mihotavé světlo, ozývá se klapot vězeňských
dřeváků.

Okolo prochází skupinka postav v rozedraných šatech.

Temnem podzemí šlehne krátký a úsečný povel jejich strážců,
doprovázený štěkotem psa…

Tolik úvodem z oficiálních stránek dolu a podzemní továrny Richard, ze kterých jsem tentokrát čerpal informace o cíli nasí další cesty. Na těchto profesionálně provedených stránkách naleznete i skvělou virtuální prohlídku, jejímž autorem je Mgr. Tomáš Kos.

[Daemonultimate]

Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi.Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.

Podzemní továrna Richard – mnoha legendami a nejasnostmi opředený, rozsáhlý komplex podzemních chodeb a hal v nitru vrchu Bídnice.

Začněme nejprve trochou zeměpisu – či spíše místopisu.

Rozsáhlé podzemí se nachází uvnitř jednoho z vrchů nad severočeským městem Litoměřice (CZ). Jako orientační bod lze použít osamělý kopec s křížem na svém vrcholu, který nese název Radobýl. (Ostatně existuje mnoho zmínek o továrně Richard, které nesprávně lokalizují celý podzemní systém právě pod výše zmíněnou horu). Labyrint chodeb se však nalézá v hloubi sousedního vrchu nazývaného Bídnice.

Jak vlastně vznikl systém chodeb v podzemí Bídnice?
Vysvětlení je prosté – těžba vápence. Vrch Bídnice totiž na jeho jižní straně tvoří jílovce, slínovce, ale hlavně přibližně 7 metrů silná vrstva vápence, který se zde od nepaměti těžil.

Okolnosti vzniku vápence v oblasti a důvod podzemní těžby

Vápenec vznikl ve druhohorách, v tzv. svrchní křídě. V místě dnešního dolu se rozlévalo vnitrozemské moře od severu (od dnešního Saska). Tím vznikly vrstvy pískovců, opukových slínovců, slinitých vápenců, jílovců a dalších usazenin. Během čtvrtohor se krajina začala zvedat, pískovce byly odneseny a na povrchu zůstaly zpevněné vápence.

V oblastech třetihorního vyvrásnění nedošlo k odnesení nadložních vrstev, a protože v těchto místech je vrstva nevyužitelných usazenin poměrně vysoká, bylo přistoupeno k důlní těžbě vápence.

K důlní těžbě jsou nejvhodnější vrstvy vápence mocnosti kolem 4 metrů. Vrch Bídnice tyto podmínky splňoval, a tak v této oblasti vznikly tři samostatné doly na vápenec.

Na sklonku roku 1943 bylo rozhodnuto, že celá tato oblast bude využita pro účely válečné výroby. Projekt dostal krycí název Richard.

Jak vzniklo pojmenování Richard?

Vysvětlení lze pravděpodobně nalézt v jednom z dokumentů objevených ve sbírkách Státního oblastního archivu Most, kde se mimo jiné píše:

Leitmeritzer Aktiengesellschaft für Kalk – und Ziegelbrennerei Leitmeritz má tři osobně ručící společníky (spolumajitele).

Nejvýznamnějším z nich je Richard Mayer, geometr z Litoměřic, který je i předsedou představenstva společnosti. Zbývající dva společníci Georg Zametzky a Heinrich Heidrich zde figurují jako pouzí obchodníci.

Pravděpodobně právě podle jména předsedy představenstva Richarda Mayera, byl důl pojmenován „Richard“. Společnost byla poprvé v obchodním rejstříku zapsána 22. 3. 1871 a na jmenované přepsána 20. 2. 1940.

Upraveno 10. dubna 2022 uživatelem Daemonultimate

[Daemonultimate]

Již v druhé polovině druhé světové války se německá průmyslová výroba stále častěji stávala terčem leteckých náletů.

Tehdejší německé ministerstvo pro obranu a válečnou výrobu, v jehož čele stál Albert Speer, bylo nuceno ve snaze zachránit válečně důležité podniky, přepracovat plány zbrojního průmyslu.

Aby nebyly ochromeny celé výrobní obory, začala se válečná výroba decentralizovat. S tím bylo spojeno i přemisťování důležité strojní výroby do nově budovaných podniků. Jedním z možných řešení bylo přemístění části strojírenské výroby do podzemí.

Na základě podnětu, který dal litoměřický Němec Zametzki, (velkoobchodník s železem, který byl současně akcionářem cihelny a vápenky J. Höring Litoměřice), byl v druhé polovině roku 1943 v obvodu Litoměřic na bývalém ČS. území (tehdy – Sudety) vytipován i nenápadný vápencový vrch Bídnice, uvnitř kterého se již od 19. století těžil ve třech oddělených dolech vápenec.

Nejrozsáhlejší důlní podzemní prostory vlastnila pravděpodobně již od roku 1908 firma A. G. Kalk-und Ziegelwerke Leitmeritz (pozn. Jinde použito názvu Kalk- und Ziegelbrennerei Leitmeritz.), – název dolu „Steinbruches“

(Společnost ročně vytěžila asi 5 000 tun vápence. Podzemní těžba touto společností trvala až do roku 1943, kdy zaměstnávala 17 zaměstnanců s měsíční výtěžností okolo 800 tun vápence).

Zbývající samostatné doly těžily vápence ještě začátkem roku 1944 a jejich vlastnictví je připisováno takto:

• společnost Kalkbruch Josef Hőring. – název dolu „Höring-Bruch“ (za války označeno jako Richard II)
• společnost Kalkbruch Josef Hőring. – název dolu „Loboda-Bruches“ (za války označeno jako Richard III)

Dochází k jednání mezi zástupci firmy Leitmeritzer Kalk und Ziegelwerke (cihelna a vápenka J. Höring), Bergamt Teplitz-Schönau (Horní úřad v Teplicích) a Reichsamt für Bodenforsohung, Zweigstelle Freiberg (Říšský úřad pro pozemkové bádání, odbočka Freiberg).

Dne 7. 11. 1943 vyzývá Prof. Dr. Pietzsch z říšského oddělení pro výzkum podzemí Freiberg, litoměřickou firmu o zastavení prací v podzemí, a co nejurychlenější poskytnutí plánů podzemí Říšskému úřadu.

Následně začíná připravovat Speerovo ministerstvo pro zbrojení, ve spolupráci s ústředním úřadem SS-Wirtchafts un Verwaltungshau­ptmant a v dohodě s nacistickými úřady v Liberci a Litoměřicích – výstavbu podzemní továrny pro utajenou válečnou výrobu.

První vyměřovací práce provádí stavební inženýr Dünnleder a poslední úpravy stavebního projektu provádí 28 německých inženýrů, kteří přijeli na jaře 1944 převážně z Berlína.

V dubnu 1944 začíná urychlená výstavba a úpravy prostor pro výrobu; toto přineslo i masové nasazení vězňů. Nejprve z nedalekého vězení gestapa Terezín. Následně byl trvalý přísun sil zajištěn převážně z KT Flossenbürg a podpůrně z KT Gross-Rosen.

V březnu 1944 koresponduje Bergamtu Teplitz-Schönau (Horní úřad v Teplicích) s firmou „Autounion A. G. Chemnitz (tato firma později v továrně Richard I vyrábí součástky do motorů).

V obchodním rejstříku je z krycích důvodů vedena jako firma "Elsabe A. G.“.

Budovaná podzemní továrna dostává krycí název Richard (Bauvorhaben RICHARD). Někdy byla továrna označovaná i krycím jménem B 5 (B5 – Richard).

Označení B znamenalo stupeň připravenosti.

Druh výroby byl v továrnách vybírán podle připravenosti prostor pro výrobu. Tam, kde mohla být výroba započata ihned, bez úprav výrobních sálů (např. proto, že tam nějaká výroba probíhala již před válkou), bylo provedeno zařazení do projektu „A“.

Tam, kde bylo potřeba prostory nejprve upravit (rozšířit apod.), byla budoucí továrna dána do projektu „B“.

V případě továren Richard (I, II a III), se jednalo o projekty, které byly pod dozorem člena Jägerstabu pro zvláštní stavební otázky SS – generála Kammlera.

[Daemonultimate]

Co se týká vlastní výroby v jednotlivých částech továrny Richard, bude nejlepší, když v případě zájmu navštívíte přímo oficiální stránky, které se tématu podrobně věnují http://richard-1.com/vyroba-v-…ba-v-tovarne-richard.html

[Daemonultimate]

K současnému stavu areálu:

Čelný areál dolů i podzemní továrny Richard je v současné době uzavřen a to z důvodů sesypů a závalů jednotlivých chodeb i výrobních hal. Vstupy jsou zabezpečené a vše hlídají všudypřítomné kamery

Cesta po okolí areálu a hledání vstupů nebyla místy vůbec jednoduchá a já chválil jak svoje boty, tak i oděv. Naopak jsem litoval, že k lanám, lopatce a sekyrce jsem nepřidal také mačetu. Příroda byla místy neprostupná.

Mimo jiné jsme nalezli i větrací šachtu, bohužel překrytou obrovským panelem, na vstup tudy také zapomeňte

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

Temné sklepení osvětluje již jen slabý paprsek světla ze skomírající svítilny opotřebené z nedalekých podzemí nacistických továren. Závan větru a podivné mrazení v zádech. V zadu za vámi jakoby se něco mihlo. Otočíte se, ale nic nevidíte. A v tom se odkudsi z chodby před vámi ozve ostré a uši drásající vyštěknutí ,,Halt!!!". Zkoprníte a z posledních sil namíříte třesoucí se rukou svítilnu směrem k místu odkud povel zazněl. Vidíte tmavou siluetu muže, mířícího na vás pistolí. Ale to už se pod vašima utíkajícíma nohama drtí hromady sutě a vilu Pfaffenhof necháváte daleko za sebou...

Neodcházejte od obrazovek, brzy budeme pokračovat

[Daemonultimate]

I tak může vypadat návštěva těch štastnějších z vás vily Pfaffenhof nedaleko centra Litoměřic. Údajně se zde objevuje duch, který se představuje jako Otto.

Nedá vám to a zapátráte historií.

V období 2. světové války zde bylo sídlo SS Führungstab Komanda B5. V něm opravdu sloužil SS – Unterscharfführer Otto Meyer. Říká se, že v těchto místech docházelo k mučení lidí a zmíněný Otto byl jedním z těch nejkrutějších dozorců. A opravdu nejčastěji používal pistoli.

My jsme bohužel, nebo bohudík na žádný podobný výjev v místě s pohnutou historií nenarazili. Takže jsme jen jako vždy zdokumentovali současný stav místa a táhli dál.

Kdysi honosná vila plná mramoru, křišťálu a jiného luxusu je v totálním rozpadu. Současný zahraniční vlastník o ní nejeví zájem a tak nezbývá mnoho k tomu, aby se za stavbou uzavřela brána dějin.

[Daemonultimate]

[Daemonultimate]

Zítra zase vyrážíme, nemůžu se dočkat;)

[JR_2010]

Ty jo, to jsou místa, nebýt Tebe, tak se většina z nás ani nedozví, že něco takového, někde tak blízko, vůbec existuje...díky