Šroubky

[cigi]

zdá se mi, že svíčka a kahan jsou úplně dostatečné, když vidím ty výborné odklízečovi výsledky. Naopak, když bude barva trošinku rozdílná, bude to vypadat víc rukodělně - manufakture - živější.

odklízeči - ruku na srdce, čínsky to teda opravdu vypadá.

Ale bez ohledu na moje blbé fórky, musím připomenout, že zakapávání šroubků lepidlem (nebo lakem) je v jemné mechanice obvyklá, osvědčená a i těmi nejronomovanějšími hojně využívaná technologie - jistě to vím například o objektivech nikon.

[VS]

zdá se mi, že svíčka a kahan jsou úplně dostatečné, když vidím ty výborné odklízečovi výsledky. Naopak, když bude barva trošinku rozdílná, bude to vypadat víc rukodělně  - manufakture - živější.

Ale bez ohledu na moje blbé fórky, musím připomenout, že zakapávání šroubků lepidlem (nebo lakem) je v jemné mechanice obvyklý, osvědčený a i těmi nejronomovanějšími hojně využívaná technologie - jistě to vím například o objektivech nikon.

odklízeči - ruku na srdce, čínsky to teda opravdu vypadá.

ale nemá to zakapávání jiný smysl? Aby se šroubky neuvolnily? U hodinek jde o úpravu vzhledu.

[cigi]

to VS - jasně, ale prim přece píše, že oceňuje i ty vedlejší účinky zakapávání a pro mě to má logiku.

[VS]

to VS - jasně, ale prim přece píše, že oceňuje i ty vedlejší účinky zakapávání a pro mě to má  logiku.

Cože? V hodinkách zakápnutý šroubek nepravidelným flekem modré barvy? Brrrrrrrrrrr, nikdy.

[VS]

Chemické barvení kovů:

http://mujweb.cz/www/perina_mcb/Kovy/Kovy.htm - tabulka 3

 

ocel, modrá

124 g thiosíran sodný

38 g octan olovnatý

1000 ml destilovaná voda

teplota lázně 60 stupňů C, intenzita zabarvení podle doby ponoření.

 

kde sehnat thiosíran sodný netuším, ostatní snad v lékárně.

 

je zde přítomen chemik nebo profesor chemie???

 

Našel jsem i chemickou lavboratoř, která to provádí, ale nebudu tu dělat reklamu. Možná pro PRIM nejschůdnější cesta, nechat si šroubky namodřit u odborníků. Tuny toho asi nebudou

[Honza49]

Thiosíran sodný se používal do vývojek anebo do ustalovačů. Takže možná v lepších foto prodejnách.

Honza49

[Rattler]

Už jsem experimentoval se svíčkou. výsledek na první pohled dobrý ale odolnost proti mech. poškození nic moc. Radši bych zkoušel tu chemickou cestu.

[31682]

Všechny nápady jsou hezké, ale proč vynalézat něco, co už bylo dávno vynalezeno? Zkrátka vzal bych nejméně kilogram šroubků, dal bych je profesionálům do kalírny a ukázal jim barvu, jakou si představuji na finálním výrobku. Ať si poradí! Oni si pochopitelně poradí a spokojenost bude oboustranná.

[VS]

Taky by mi bylo sympatičtější, kdyby PRIM vyráběl strojky a nakupoval modré šroubky a ne naopak

[Honza]

Modřené šroubky se mi rovněž líbí. Používají je renomované firmy. Např. během loňské návštěvy u firmy NOMOS Glasshuette se o tom také zmiňovali. Na jejich stránkách jsem o tom našel zmínku:

 

Pozoruhodností naší firmy jsou temně modré šrouby. Každý je dělá trochu jinak. Přesto pomalovávané nejsou nikdy, nýbrž pořádně se vyleští a asi při 300 st. se teplotně modří v malé peci.

[gandalf]

Kdysi se pro zbrojní kutily se prodávala souprava na brynýrování /chemická povrchová úprava kovů/. Výsledná barva povrchu /hladký, lesklý/ byla modrá, černá, hnědá. Až se sejdu s kmarádem, který opravuje a renovuje staré zbraně, tak ho vyzpovídám, případně vyfotím nějaké šrouby, které se nejčastěji kromě pružin mění a dám sem recept. Není to problém. Když PRIM zavolá do Uh. Brodu, tak mu řeknou od koho berou chemikálie.

[VS]

Další příspěvek z historické literatury. Moření železa na ocelově modrou barvu. Železné předměty ponořte do roztoku 140 g sirnatanu sodného v 1 litru destilované vody. Požadovaný odstín je závislý na době ponoření v roztoku.

Moření mosazi na modro. Modrého zabarvení docílíte v roztoku 40 dílů sirnatanu sodného a 100 dílů destilované vody.

Sirnatan sodný se prodával jako kyselý ustalovač

[HonzaX]

Existujou pícky s digi ukazatelem teploty,tak by neměl být problem udržet teplotu. Ale skutečnost může být jiná. Chemické složení oceli se může také čas od času trochu lišit. Ted jsem to zrovna zažil.

[VS]

Modřené šroubky se mi rovněž líbí. Používají je renomované firmy. Např. během loňské návštěvy u firmy NOMOS Glasshuette se o tom také zmiňovali. Na jejich stránkách jsem o tom našel zmínku:

 

Pozoruhodností naší firmy jsou temně modré šrouby. Každý je dělá trochu jinak. Přesto pomalovávané nejsou nikdy, nýbrž pořádně se vyleští a asi při 300 st. se teplotně modří v malé peci.

Další důležitý poznatek. Šroubky je třeba nějak uspořádat, aby ke všem mohlo teplo stejně a ne je tam nasypat lopatkou

[cigi]

Pánové, je mi jasné, že modření šroubků je ideální téma pro hodinářské zapálené hobby kutily, ale mě to pořád zavání vodotryskem, nešlo by tím způsobem barvit i něco méně samoúčelného? Například ručičky? Nezkroutí se při tom žíhání?

[VS]

No podle mě se ručičky modří úplně stejně. Pokud by byl ohřev stejnoměrný a pomalý, neměly by se pokroutit, pokud nejsou bimetalové. Vypadá to, že na délce ohřevu ani ochlazování nezáleží, jde o to zahřát to na teplotu kolem 300 stupňů s dostatečnou přesností. Samozřejmě to funguje jen na ocel a i tady bude záležet na chemickém složení, protože ocelí jsou stovky druhů. Odpoledne vyzkouším se žiletkou, její tloušťka by měla odpovídat ručičkám nebo ciferníkům. Mě by ale víc zajímalo, jak je to s tím laserem a jestli by bylo možné ho regulovat tak, aby dýnko hodinek zahřál na přesnou teplotu a popisy by byly modré.

Jinak se mi zdá, že se tady míchají dva rozdílné pojmy. Kalení je tepelné zpracování, kdy se materiál ohřeje na kalící teplotu asi 800 stupňů (do červeného žáru) a prudce ochladí ponořením do vody nebo oleje. Tohle když udělám s milimetrovým šroubkem, tak se mi vypaří. Musel bych to provádět ve vakuu nebo v ochranné atmosféře. Změna barvy oceli se provádí žíháním a to je pomalé zahřátí na přesně stanovenou teplotu a pomalé zchlazení. Oba tyto způsoby mění mechanické vlastnosti součástky, což může být u šroubků i na závadu. Kalením materiál tvrdne a stává se křehkým, žíháním měkne. Pokud při broušení vyhřeju nůž tak, že se zabarví do modra, zničím ho tím, protože už nikdy nepůjde nabrousit a neudrží ostří. Změkne. Pokud u nás provádíme kalení, je to před strojním opracováním a řezáním závitů. Tuhle teplotu žádný závit nevydrží v původníms tavu. Oxidací dojde k úbytku materiálu. U velké součástky několik desetin mm úbytku povrchové vrstvy nevadí, stejně se to potom otryská. U minišroubku je takový úbytek zásadní. Jenomže tady kalíme padesátikilové láhve.

[Rattler]

to cigi: Nešlo ručičky jsou většinou hliníkové

[VS]

to cigi: Nešlo ručičky jsou většinou hliníkové

V tom případě se to asi řeší eloxováním. Kuknu do chytré knížky, popis tam byl. Dělá se to galvanicky, elektrolyt je kyselina sírová, anoda z hliníku a hustotu proudu si už nepamatuji. Elektrolyt se barví textilními barvami. U malých ručiček ty proudy nebudou moc veliké, aby se to nerozpustilo. Problém je, že ručička je tak malá, že bude problém k ní nějak připojit elektrodu.

[mechano]

pro Cigiho: nesmíš všemu hned věřit, hliníkové ručičky jsou jen na těch nejhorších srágorách, jinak všude zlato ,ocel, mosaz a na mosazi potom různá pokovení nebo lak.

[efliky]

viděl jsem v katalogu http://catalog.antiquorum.com/catalog_asta...1&auctionid=137 200 let staré kapesní breguety s modrými šrouby a ručičkami - a že to jsou NĚJAK velké ručky. Řešení s regulovanou píckou mně nějak přestalo uspokojovat a nakonec jsem našel ve starých knížkách toto : pro tmavě modrou barvu se ocelová součástka namočila do lněného oleje a zahřívala plamenem až do okamžiku, kdy olej začal lehce dýmat. Případně zahřívání součástek v lázni ze lněného oleje

No, nevím. Chtělo by to asi vyzkoušet.