hufnor

Sice mě to nepotěšilo tak úplně dneska, ale až dneska jsem měl čas si to trochu přebrat a „potěšit“ se tím. Konkrétně jde o zážitky spojené s přijímačkami na víceletý gympl, které jsme letos s dcerou absolvovali. Ne ani tak samotný úspěšný výsledek, který je samozřejmě fajn a důležitý, ale spíš průběh přípravy. Naprostá většina „normálních“ rodičů má svoje děti rámcově ráda, protože tak jsme nastavení od přírody. Opět každý normální rodič pochválí předškoláka za zelenofialový améboid, prezentovaný coby pejsek, slovy „jé, ten pejsek se ti ale povedl“. Když ale dítě postupně roste a začne být potřeba, aby tu a tam podávalo skutečné výkony, ne každému se to vede a zdaleka ne každý rodič dostane možnost své dítě opravdu objektivně obdivovat. Takže jsem vděčný za to, jaké dítě nám sudičky nalosovaly. Kromě toho, jak příjemné je pro nás chodit na třídní schůzky a poslouchat veskrze pozitivní zpětnou vazbu od pedagogů na obě děti, nejen ohledně studijní výkonnosti, tak fungování v rámci třídy, neměli jsme moc možností posoudit, nakolik ty (základkové holčičí v podstatě standardní) samé jedničky odráží nějaké studijní předpoklady. Takže když juniorka přišla s myšlenkou, že by ráda s kamarádkou na osmiletý gympl, měl jsem k tomu řadu výhrad a otazníků. Řadu z nich jsme si ještě na podzim rozklíčovali a došli společně k tomu, že to zkusíme. Neměl jsem vyloženě pochybnosti o tom, že by to mělo být nad její síly, ale přeci jen tu byly nějaké neznámé a různá „genetická břemena“ – konkrétně moje matematická debilita. Už zkraje průběhu přípravy jsem ale ke své radosti zjistil, že dcera antimatematické geny po mně ani po ženě nepodědila a je už teď lepší matematička, než my dva dohromady. Obecná inteligence různých typů je z velké části dána do vínku a jde rozvíjet, ale taky dusit, ovšem jen do jisté míry. Za to můžeme být vděční, ale nelze to nikomu přisuzovat coby zásluhu. Za co ovšem má naše juniorka můj skutečný a upřímný obdiv, je přístup. Protože ten si dělá sama a je opravdu obdivu-hodné, jak dokázala v páté třídě, čtvrt roku, týden co týden, dvě až tři odpoledne, na dvě až tři hodiny, cílevědomě, důsledně a ochotně zasedat se mnou nebo se ženou k práci na češtině, matice (a zeměpisu, dějepisu a dalším věcem), které potřebovala na testy, a pracovat svědomitě a inteligentně. Klobouk dolů. Nesmírně mě potěšilo taky to, že dostala tu pro malé dítě (jejího povahového typu) přeci jen více motivující z oněch dvou základních životních lekcí: 1. Vložím značné úsilí do něčeho skutečně důležitého a díky tomu se dostaví úspěch. 2. Vložím značné úsilí do něčeho skutečně důležitého a přesto se nedostaví úspěch. Naštěstí jí bylo za vložené úsilí a píli odměnou nejen přijetí na školu, kam si přála jít, ale kromě toho ještě skutečně vynikající výsledek, který jí, doufejme, pomůže, aby na sebe v budoucnu nebyla tak přísná. Spolu se vzpomínkou na to, jak jsme si spolu za covidu vyloženě vychutnali prvňáčkovské domácí učení (a to bez sarkasmu, bylo to náročné, ale zvládali jsme to skvěle a já už tehdy zíral, jak dokáže makat), je to, co jsme společně absolvovali letos v zimě, pro mě zdrojem skutečné hrdosti na její zápal zkombinovaný s píli, kterými jsem já neoplýval nejen v jejím věku, ale objektivně vzato dosud asi nikdy. Děkuju všehomíru za skvělou a obdivu-hodnou dceru. Co víc si člověk může přát, než že se může podílet na vyprodukování něčeho, co má potenciál být ještě mnohem lepší, než je on sám.

Vidíte, Vladar to chápe, pěkně strká směrem k přijetí, buďte jako Vladar. Mimochodem, nevíte, v kterém rohu pozemku se co zakopává, aby z toho bylo posvátné/prokleté indiánské pohřebiště, na kterém se stavět nesmí? Výjimku zatím nemá, právě s tím tady teď na první dobrou přišel. Oznámit mi, že je hotová věc, že tu bude stavět a zároveň mě požádat o souhlas s tím metrem pro garáž. Odvážná strategie. Na to jsem mu řekl jen tolik, že si to musím promyslet.

Chlapi, kua, berte v potaz, kde jsme a neděléte ombudsmana nefóristovi, kterého neznáte, když jeden "z vašich" trpí. Nepotřebuju vysvětlit, že nemám nárok na neměnnost čehokoliv. To racionálně vím sám, nésu úplně blbé. Ale si myslíte, že jsem si sem na kmenovou radu přišel, abych se dozvěděl, co je za úžasného člověka ten kkt, který mi chce takhle nascat do polívčičky? Kvízová otázka, přicházím pro poplácání po rameni a souhlasné, "je to čurák, ale nic s tím nenaděláš", nebo pro nějaké rozbory kktovic perspektivy? Je jasné, že co není zakázáno, je povoleno a když si to vypovoloval, tak už mu to nikdo nemůže zakázat, ale mně zkrátka vznikne újma a kdo z vás ponese s libostí, když mu vznikne újma a on to musí jen tak sežrat se vším všudy? Ne každý má tu možnost mít při bydlení klid. Já jsem klid měl, protože jsem si ho měl díky bohu možnost zařídit a teď mi zčistajasna končí, tak kňučím. Člověk si normalizuje ledacos, ale to chce čas a několik fází, já jsem furt u té druhé fáze z pěti, takže aktuálně hněv, čili racionální argumenty na obranu protistrany jsou tak trochu zbytečné.

Samozřejmě, že můj pohled není objektivní. Jak by mohl být? Já su nasrané. Co já vím, co mu děda řekl, když to na něj přepsal? Dám ti to, ale postavíš tam ty a zbytek neprodáš! Dost možná. Další podstatná věc, která mě sere, je "sousedovic" přístup. Jedna z prvních věcí, kterou udělám, když začnu nad něčím takovým uvažovat, je, že zajdu za tím, vedle koho tím pádem plánuju existovat a proberu to s ním. A co on. Nula. Teď, když má vypapírováno, vyprojektováno. Přišel s hotovou věcí a chtěl svolení postavit garáž metr od hranice pozemku. Takže za takový přistup z mé strany minimum bodů. Zkrátka, obecně mě ta situace über-sere a do hospody nechodím, tak to tady ventiluju a možná, možná někdo v rámci téhle hivemind přijde s nějakou nosnou myšlenkou. Rozumíme si?

Situace tu jiná je v tom, jaký je aktuální stav při koupi pozemku/nemovitosti a jeho předpokládaný vývoj. V případě souseda bylo naprosto jasné, že vedle něj je ještě jedna stavební parcela, na které bude stát během pěti let další dům. S tím ten pozemek kupoval, s tím na něm začal stavět. A do dvou let se začal stavět můj dům, s čímž soused počítal. Já jsem svůj barák nestavěl, kupoval jsem ho před deseti lety s tím, že za mojí parcelou jsou další pozemky jen polnosti, kde se výstavba neplánuje, protože v obci je jinde dost stavebních pozemků (podle územního plánu, zasíťované, atd.). Dál podle tehdejších informací od místních (sousedé, starosta) majitel onoho pozemku vedeného i podle územního plánu jako pole, nehodlal tento pozemek prodávat, nijak, nikomu. A taky neprodal. Věnoval, vnukovi. A ten se z jeho části rozhodl udělat stavební pozemek (změnou územního plánu a vyjmutím z půdního fondu, atd. - už má hotovo, vyřízeno). Takže vznikl stavební pozemek tam, kde nebyl plánovaný. Vím, že se čistě teoreticky v podstatě dříve nebo později může začít stavět téměř všude, že jo, ale zkrátka, u některých pozemků je ta praktičnost a pravděpodobnost vyšší než u jiných. A tady jsem se dopředu informoval, než jsem to koupil a fungoval na základě informací, že ta pravděpodobnost je tady velmi nízká. Avšak ne nulová, evidentně. Ale přirozeně mě to sere, protože jsem ohledně toho nemohl víc udělat, zatímco nový soused měl minimálně několik dalších možností, jak si bydlení zařídit a možnost, kterou zvolil je na můj úkor, i když to nebyla jediná proveditelná. Chápeme?

S tím vedlejším pozemkem se to má tak, že to bylo odjakživa pole a jeho majitel už kdysi dělal obci problémy i při stavbě sportovní haly u hřiště naproti přes ulici. Nechtěl prodat, vyměnit, nic. Nikomu, ani za nic. Další pruh pole za ním, podobný případ, všechno jedna rodina. Já možnost odkupu nikdy neměl. Ani starosta nekecal, toho tady vinit nelze. Je tu po vesnici hafo jiných stavebních parcel, zasíťovaných, v územním plánu dávno ošetřených. Je tu kde stavět. Jenže včil se jal můj nový „soused“ okotit a ten pruh pole z původního majitele vydyndal, páč je to jeho děda, který už to má podle všeho „za pár“. Takže situace se skutečně za těch deset let od toho, co jsem to kupoval, změnila. Bohužel. Bohužel taky obec prý trvá na tom, aby byl zajištěný přístup i k tomu dalšímu, už opravdu snad poslednímu možnému stavebnímu pozemku, takže „soused“ prý nemůže ulici zaslepit svým barákem, tzn. postavit ho ne vedle mě, ale mít vedle mě zahradu a barák tam, kde teď končí silnice. Pozemek nemá zas až tak úzký, ale barák chce velký na rodinu a přízemní. Tak natahuje, co to jde a ještě se vůči mně stíní tvarem do L a jakousi technickou pergolou se zdí. Od mého domu k plotu je to 5 metrů. On chce garáž metr od plotu (původně si přišel pro souhlas) a tu zeď má naplánovanou přímo na hranici pozemku. Viz dokumentáž na obrázcích. Je extrémně nepravděpodobné, že docílím jakékoliv úpravy tak, abych neměl pár metrů před oknama další barák. On to nemá moc kam posunout tak, aby se to vešlo jemu na pozemek a mně to nezavazelo. To by si musel postavit zahradní domek v jihozápadním koutě pozemku, což asi není GO. Se sousedem nijak zvlášť nesoucítím. Nafasoval v podstatě zdarma obrovský pozemek a usmyslel si, že si z kusu udělá stavební parcelu. Je to místňák, já náplavka, ale to mu nedává žádné právo se mi tu takovým způsobem vesrat. Mohl pole vzít, prodat a z výtěžku koupit některý z místních stavebních pozemků. Rozhodl se jinak a jeho rozhodnutí znamená pro mě újmu. Já jsem udělal všechno, co bylo v mé reálné moci, abych si předem ověřil, že stav, v jakém jsem tu nemovitost kupoval, bude setrvalý a neuvěřitelně mě sere, že v dnešní době, kdy člověka můžou popotahovat za různé prkotiny, včetně toho, co o čem napíše na facebook a někdo může přijít, nadělat mi ze svého vlastního osobního rozhodnutí hafo skutečných problémů – snížení hodnoty nemovitosti (ať mi nikdo neříká, že na realitním trhu nemá vyšší cenu poslední barák v řadě s výhledem ve srovnání s barákem mezi dalšíma bez výhledu), snížení kvality bydlení obecně nafurt, hluková a prachová zátěž stavby na dobu blíže neurčenou, snížení produktivity práce, stres, další újmy, … a já to musím prostě sežrat, jako že tak to je. Měl jsem barák s výhledem a klid a teď budu mít stres, problémy, kravál, zeď a dalšího souseda a prostě smůla? Jednoduše jako utřu? Žádné řešení, žádná kompenzace újmy, nic?

Tak roky poslouchám po okolí, jak postavit někde něco je neskutečný problém, aby do toho nějaká prkotina nehodila vidle. Teď za mnou přijde nový budoucí "soused", jen tak mi oznámit, že na svém pozemku (zrekvírovaném od dědy jako pole a přehozeném na stavební pozemek) za mým barákem, posledním v ulici, který měl podle vyjádření starosty z před deseti let, když jsem to kupoval, poslední zůstat na věky věků, protože dál je pole, mi místo klidu a výhledu přes pole do krajiny bude stavět pět metrů od oken svůj barák a zeď a já budu čumět do zdi. Někomu by to bylo prdel vody, páč se domů jezdí akorát vychrápat, ale já, když jsem doma a ne na moři, tak jsem furt doma. A dělám z domu. A z těch oken x-krát za den čumím a kochám se aspoň tím výhledem na kopejčky, co mám, páč mi to coby ogarovi z Valach tady na Hané chybí. A místo toho budu čumět pánovi do zdi garáže a technické části baráku. Nemluvě o tom, že se mi bude skvěle pracovat v pracovně čtyři metry od staveniště. Jak je tohle, DPČ, možné, že s tím přijde jako s hotovou věcí, že takhle to bude a já mám veškeré ty mínusy, které na mě jeho jednostranné rozhodnutí hodí, v tichosti sežrat?!?

Četl jsem, četl, ale nedočetl se, které konkrétní krematorium takhle likviduje zdrojovou surovinu. Rád bych varování, abych si náhodou někdy nenaběhl. Kdysi jsem takhle na tip objednal po půl kile asi čtyři různé kafe z Holešovické pražírny (Mezzo) bez prostudování recenzí a narazil jsem. Neviděl jsem problém v nízké ceně. Taky beru kafe mimo jiné od CoffeSpotu a například moje velmi oblíbená monzunová Indie bývala před nedávným nepříjemným plošným cenovým skokem vyloženě za hubičku. Ve finále jsem udělal všechny 4 ty kafe z Holešovic najednou (Tanzanie, Rwanda, Salvador a Laos) pro přímé srovnání a všechny chutnaly jako kafe z Holešovic - naprosto stejně. Ne vyloženě "blbě", ale na půl blešího chlupu stejně. Zrna od pohledu jiný tvar, ale všechno tak přepražené, že veškeré případné rozdíly ve vstupní surovině byly pryč. Tak jsem to sesypal ze čtyř dóz do jedné, napsal na to Cuvée du Ho l'Eschowitz a používal to na ledové kafe a provozní kapůčo. Na mlíku to bylo pořád ještě pitelné, ale na úrovni průmyslové tmavé italské směsi, ne single origin z pražírny, kde jsem očekával rozmanitost. (Které se mi dostalo v hojné míře například u loňského skvělého kávového adventního kalendáře od Coffe Dream z Uherského Ostrohu - s dokonce jednatřiceti vzorky. Zhusta doporučuju.) Když někdo dělá v dnešní době kafe takhle blbě (nebo dobře), nemám problém mu udělat adekvátní reklamu, tak myslím, že by bylo na místě dát sem jmenovité varování.

Vážení, řeším problém v rodině. Konkrétně jak neuškrtit švagra. Švagrovi pravděpodobně m*dlo a s vidinou nějakého kryptopřivýdělku (což je tu nepodstatné, byla to prostě mrkvička na klacíčku) pěkně potichoučku, polehoučku, bez sebemenšího náznaku dotazu naletěl nějakým kyberšmejdům a zřídil v bance půjčku na X set tisíc, kterou následně online vysypal do kapsičky šmejdům a neobdržel ani kouzelnou fazoli, natož kriplto. Šmejdi pak ještě prostřednictvím v počítači nastražené pastičky na něj (podle všeho bez jeho vědomí, krádeží identity) vysosli dalších x set tisíc tentokrát z Home Kurevditu. Celková škoda po splátkách s úroky jde hrubě přes milion. Dosud podniknuto (pokud jsem z kusých informací vyrozuměl správně): Začal platit splátky, zaplatil asi 2, než to „prasklo“ protože nebyl schopný přispívat do rodinného rozpočtu jako dříve. (Splátky jsou někde k 70 % jeho platu.) Ze strachu, aby po něm nešly banky. Když to prdlo, tak nahlášeno na policii, kápnuto, co a jak se stalo. Aktuálně se prý pracuje na „reklamaci“ půjčky v bance ve snaze docílit nižších úroků. ??? Nějaký osobní bankrot prý je finančně nevýhodný oproti prostému splácení. Protože sám nejsem ohledně finančnictví bůhvíjaký expert, prosím o rady a tipy, nad čím by bylo možné koumat, v čem a jak by bylo možné konat, případně kontakty na někoho, kdo by poradil, jak ten megaprůser alespoň trochu zredukovat. Předem děkuji

Vážení, řeším problém v rodině. Konkrétně jak neuškrtit švagra. Švagrovi pravděpodobně m*dlo a s vidinou nějakého kryptopřivýdělku (což je tu nepodstatné, byla to prostě mrkvička na klacíčku) pěkně potichoučku, polehoučku, bez sebemenšího náznaku dotazu naletěl nějakým kyberšmejdům a zřídil v bance půjčku na X set tisíc, kterou následně online vysypal do kapsičky šmejdům a neobdržel ani kouzelnou fazoli, natož kriplto. Šmejdi pak ještě prostřednictvím v počítači nastražené pastičky na něj (podle všeho bez jeho vědomí, krádeží identity) vysosli dalších x set tisíc tentokrát z Home Kurevditu. Celková škoda po splátkách s úroky jde hrubě přes milion. Dosud podniknuto (pokud jsem z kusých informací vyrozuměl správně): Začal platit splátky, zaplatil asi 2, než to „prasklo“ protože nebyl schopný přispívat do rodinného rozpočtu jako dříve. (Splátky jsou někde k 70 % jeho platu.) Ze strachu, aby po něm nešly banky. Když to prdlo, tak nahlášeno na policii, kápnuto, co a jak se stalo. Aktuálně se prý pracuje na „reklamaci“ půjčky v bance ve snaze docílit nižších úroků. ??? Nějaký osobní bankrot prý je finančně nevýhodný oproti prostému splácení. Protože sám nejsem ohledně finančnictví bůhvíjaký expert, prosím o rady a tipy, nad čím by bylo možné koumat, v čem a jak by bylo možné konat, případně kontakty na někoho, kdo by poradil, jak ten megaprůser alespoň trochu zredukovat. Předem děkuji

Za 20 + let, co jezdím, se mi nikdy nestalo, že by mi SPZ ulítla. Takže mě úplně dostalo, jaká je to patovka. Je absolutně neuvěřitelné, že v dnešní době nemá nějaké příčetně schůdné řešení tahle situace, kdy vyrazíte autem do zahraničí, nebo obecně na delší vzdálenost od domova na krátkou nebo středně dlouhou dobu a po cestě ztratíte SPZ. Z toho, co jsem vybádal při snaze vyřešit naši patálii, jsem vyrozuměl, že pokud chce člověk postupovat zcela legálně, v podstatě je nutné auto okamžitě odstavit, nepokračovat v cestě a z daného místa lze auto dostat jedním ze dvou způsobů: 1. zajistit odtah (takže zaplatit, z vlastního nebo z pojištění - což je stejně pořádná pakárna, u auta, které je naprosto v pořádku - a zajistit si vlastní transport - takhle navečer, pro 2 dospělé, 2 děti a bagáž, z půlky Rakouska, například) 2. vyřídit nové SPZ a odjet po ose (takže dopravit buď sebe na úřad, nebo malý techničák a nějak ověřenou plnou moc někomu, kdo se zároveň dostane k velkému techničáku a teprve pak může - v úřední den - pro nové značky, které pak ale zase musí i s novým malým techničákem dostat k autu - no pakárna na entou). Což jsou alternativy trochu na prdel, když má člověk 350 km cesty za sebou, 400 km cesty před sebou, pak 4 dny s plány na cestování na místě a návrat opět 750 km. I kdyby se někdo nakrásně rozhodl mrsknout po řešení té situace dost hafo peněz, tak jsou s tím po časové stránce takové oplétačky, že to úspěšně torpéduje celé plány. Napadá někoho nějaký skutečný důvod, proč by nemohlo auto bez jedné SPZ jezdit? Když třeba existujou papírové převozky? Proč nejde online nahlásit ztráta SPZ, vytisnout si A4 s číslem a QR kódem pro fízly s potřebnými informacemi o tom, kdy jste ztratili, do kdy platí náhradní papír, atd. a s tím prostě dojet, kam potřebujete, přičemž platnost by byla v řádu týdne? Protože jak se na to dívám já, tak je to v reálu čistě otázka toho, že vás v takové situaci stát nemůže kasírovat prostřednictvím některých automatizovaných systémů (tipnu si, že pak nefachčí některé radary snímající jenom jednu část auta, kontrola zaplacení dálničních poplatků, atp.) Proto ta drakonická opatření a neochota vymyslet systém jednoduchého řešení. A vzhledem k tomu, kolik nás v pondělí ráno bylo na dopravce s jednou značkou a formuláříkem, to nebude ojedinělá událost. Už jste se někdo dostali do podobné situace? A jak vypadalo vaše řešení?

Mě potěšilo, že se pár hodin kreativní činnosti s lihovkama a bílým šanonem vyplatilo a podařil se díky tomu návrat s dětmi od moře i mínus jedna plechová ozdoba auta, povalující se někde na neznámém místě v úseku cca 300 km od domovského přístavu po první zastávku na sváču na cestě tam. A to prosím okolo hned několika hlídek a skrz monitorovanou AT hranici. Ale díky bohu za tak relativně jednoduché provedení espézetky.

Už jsou rozhozené a v krabičce obložené takovým tím balíčkovaným kočičím stelivem, i když povolit ty šroubky nebylo úplně jednoduché. Uvidíme. Ještě to taky mohla být nějaká provozní nečistotová "mlha" z výroby, protože ačkoliv jsem to neprozřetelně utřel dřív, než to mělo šanci "oschnout" a diagnostikovat tak, jestli je to voda, nebo jenom brajgl, všiml jsem si následně, že vnitřek skla za okrajem té vnitřní lunety byl i po pár minutách pořád takový šedý. Tak jsem to vzal i tam novým hadříkem na brýle s roztokem, páč se tam rožek mezi to sklíčko a lunetu vlezl, a sklíčko výrazně zprůhlednělo. Pro jistotu to ve stelivu nechám pár dní, pak to poskládám, vrazím na ruku a zkusím sklíčko pochladit, jestli se na něm něco objeví.

Takhle dorazily hodinky inzerované jako "úplně nové, v ideálním stavu". Naštěstí nikdo z fóra, ale nepotěší. Nějaké tipy na domácí sušení? Chtěl jsem je brát příští týden na cestování, tak nevím, jestli stíhám hodináře.

Nijak jim to neubližuje, chci mít možnost rozhodnout podle vlastního uvážení, kdy tuhle žvýkačku k přežvýkání dostanou. Stejně tak, jako by nebylo dobré tu žvýkačku dát miminu, nepovažuju za dobré děti vystavovat určitým otázkám, dokud nejsou mentálně zralé na to, aby byly schopné vnímat složitější kontext. Něco z toho tu zmiňoval už safi. Podle mě by měl existovat v dětské zábavě "safe space" témat, o kterých se tam prostě nebude mluvit, protože to má být zábava, ne indoktrinace. A rodiče by neměli být povinni si prolustrovat dopředu každý díl dětských seriálů, co všechno se tam řeší nebo neřeší. Přijde mi to asi stejné, jako by tam někdo z těch týnejdžrů vytáhl ptáka a některé z těch fešand ho tam pěkně v ostrém detailu vrznul. Proč? Protože stejně na to jednou přijde řeč? To mi vadí. Že tohle nemá být platforma na vytrubování nějaké "message". A pokud ano, bylo by fajn o tom rodiče informovat. Tohle bude seriál o různých typech vztahů mezi náctiletými. Ne nechat proběhnout 5 řad příběhu o dinosaurech a pak tam pěkně na závěr frknout jako hepyend LGBTQ?":!"$÷× románek.

Alibizmus ... Měl jsem rozepsanou sáhodlouhou věc, ale prdím na to. Můj základní problém je rozdíl tolerance vs. propagace. Přijde mi, že se nejen normalizuje něco z biologického hlediska abnormální, ale občas se to až, řekl bych, propaguje. Pro podsouvače zopakuju. Z mého pohledu - tolerance, určitě. Propagace je hodně šikmá plocha zadělávající na řadu trablů. Podloudná propagace mezi dětmi je xindl. I schovaná za argumentem učení toleranci. Děti nemají s tolerancí problémy. Stačí je neučit nenávidět a ty, které jsou "zdravé" (čti šťastné) budou samy od sebe tolerantní až za roh. Ty "rozbité" budou posléze útočit na druhé kvůli mnohem větším blbostem, než je sexuální orientace.

DPRDL, je vážně, VÁŽNĚ nutné nacpat tu LGBQBHG$ß÷ agendu úplně všude. Prvňačka se mi kouká na dětský seroš Jurský park/Kreténský kemp a doteď to bylo jenom přiblblé. Teď poslouchám (hlídám předmětné mládě chřipkující) a ono z telky leze, jak jedna holčičí postava řeší "zájem" o druhou holčičí postavu. PROČ? Proč v seriálu, na který se budou dívat v převážné většině malí kluci (naše prďola je výjimka, ta si v dinosaurech jede už od dvou let)? Plno dinosaurů, robotů, akce, tádidá. A teď tam začali řešit, kteří z těch sotvateenagerů spolu budou mít co. A nejlepší řešení bylo tam nacpat mimo jiné i trochu té homomessage. A co teď já s tím, když nechci dítě nechat masírovat těmihle tématy v tomhle věku a přitom je to její nejoblíbenější seroš? Když jí to zakážu, jsem za kreténského tyrana. Když jí to začnu vysvětlovat, pustím se do oblasti, kterou v tomhle věku vůbec nemá takhle malé dítě řešit. Nejsem žádný -fob v tom smyslu, že bych se jal někoho lynčovat za to, jestli se šermuje párkama nebo čvachtá ústřicema, ale proč mi to takhle nacpou do páté řady dětského seriálu o dinosaurech!? DPČ KRVA!

Já se jenom divím, že si před Vánoci nepořídil štěňátko, aby mu teď měli jeho odporní odpůrci co "otrávit". Chudinka malej, by se nad ním člověku až srdce ustrnulo!

Podle mého je to naprosto záměrný tah. Nezapomínejte, že tu máme přímou volbu, která probíhá, jako všechny ostatní, na principech demokracie, tedy lůzovlády. A koho si myslíte, že je na té klaté gaussovce víc? Intošů, kteří všechny ty odpovědi vysypou z rukávu, ani nemrknou, a tím pádem můžou pobaveně kroutit hlavou, jaká je ten Bureš lama, nebo těch MČČéček, které jsou na tom lautr stejně a takovýhle klip u nich vyvolá spíš pocity soucitu a sounáležitosti, jak mu teď všichni ubližujou a dělají si z něj prdel, že je blbý, spolu se škodolibou chutí ho tam na ten hrad poslat, aby to tím ukázali právě všem těm "chytrákům" (rozuměj lidem s IQ nad 80), kteří si z nich celý život dělají prdel, že jsou blbí? I hlasy debilů se počítají, panstvo.

Prosím, nemáte někdo tip na šikovného zlatníka v oblasti Hané, případně Brna, kam bych si mohl nechat zajít upravit snubák? Po nezanedbatelném odtučnění prstýnek vyloženě padá, zpátky na jateční váhu se vracet nehodlám, takže je čas zmenšit, aby mi přestal padat z hnáty. Už jsem měl párkrát namále a doma na zemi bych ho asi našel, ale kdyby mi spadl někdy na lodi, tak su v řiti. Nevím, nakolik je tu faktor, že se jedná o bílé zlato. Žádné šutry, design jednoduchý, rytí uvnitř jo, ale mezery se najdou. Uvítám tipy a rady. U koho, jak, atd. Předem díky!

Tak nějak jsem to viděl taky. Mimochodem, strašně mě pobavilo, jak v době, když začal masivně zdražovat plyn a elektrika, na mě vypadlo hned několik článků, které mě informovaly, jak strašně rizikové a zdraví škodlivé je topit dřevem v krbu. (Topím dřevem v krbu. Ale nic jsem si okolo toho negooglil.) Prostě otevřu Seznam, "Spalování dřeva bububu", Google zprávy "Nejvíce bububu je topení dřevem v krbu". Jsem se normálně musel smát, páč to úplně předpisově vypadalo jako: "zdražili jsme, co se dalo, tak to, co zdražit teďka hnedka neumíme, to pomažem hovnem, aby po tom lidi nešli ..."

Obecně velmi rozšířená metoda řešení internetových diskusí. Mimochodem, teď na podzim jsme se po cestě na loď bavili s jedním posádečníkem na různá sociální a zelená témata a bylo zajímavé pozorovat, do jaké míry rozšťáraly nejrůznější ad absurdum vypjaté kampaně nejen pravicově, ale i relativně dost levicově smýšlející lidi ze skupiny "normálních, inteligentních". Maník kolem padesátky, vegetarián (nemilitantní, leč z přesvědčení), dlouhý páčo. Tedy rozhodně žádný Ortelář. Při různých zmínkách o Grétě, LGBHXYFR$ß+-AUTOBUS a dalších se mu stejně otvírala málem kudla v kapse. Protože má prý plné zuby toho, jak mu furt někdo cpe, jaký on je kokot, že furt ještě někam jezdí s rodinou 10 let starým nafťákem, namísto toho, aby si nechal vyrobit zbrusu nový, naprosto "čistý" elektrofáro, a že ještě neposlal barák poslal do Afriky jako reparace (ale mailem, aby to nemělo takovou uhlíkovou stopu), atd. On, dlouhovlasý humanoidní vege a má tik v oku ze zelené, černé a duhové. Chápete, jak je tohle smutný? Jednou ze základních věcí, která dělá z lidí lidi, je schopnost soucitu a pro-sociální spolupráce. A všelikerým zájmovým skupinám bojujícím za práva a nároky toho či onoho se podařilo docílit akorát toho, že jsou nějaká jejich vznešená poselství a cíle i lidem, kteří by jim jinak byli ze svého základního nastavení v podstatě nakloněni, nejen u zádele, ale mají jich dokonce plné zuby. Já sám to mám v základu tak nějak laissez-faire, ať si každý dělá, jak uzná za vhodné, pokud se tím nesere do někoho jiného. Je mi šumák, kolik melaninu má kdo ve škáře a s jakým souhlasícím dospělým si ve volném čase strkají co kam. Jseš modrej, ale užitečnej, buď si klidně modrej s puntíkama, když jseš užitečněj. Jseš fialovej, buď si fialovej, když mi nebudeš vnucovat, že musím být fialovej taky. Jseš bílo-bílej, přímo zářivě alabastrovej, ale chováš se z pohledu společenského soužití jak petit-chat ... udělej ostatním radost a jdi se, laskavě, zkompostovat. Všemožné protežování, subvencování a podobné kraviny jsou podle mého mor. Ukaž, co umíš, a pokud to druzí ocení, tak tě odmění. (Pozor, nezaměňovat s nějakým brojením proti solidaritním systémům jako je např. zdravotnictví. Jako společnost máme přebytek - nebo bychom měli, pokud by se nepromr*ával. Můžeme si dovolit jej investovat do podobných mechanizmů.) Vzít ale skupinu X, jejíž užitek pro společnost je přinejmenším sporný, narvat do ní Y zdrojů s minimální návratností (protože snažit se státně "zešťastnit" v jádru rozbitý lidi je chiméra) a elementárně přitom nasrat většinu Z ... prospěje jako komu? A pak tahle nasraná většina Z uvidí "malou holku," jak upozorňuje na velmi reálný, velmi velký průser, který se týká náš všech a našich dětí do bůhvíkolikátého kolene, a i jinak "normální" člověk na to má téměř niternou reakci: "Idi s tým Grétou na xuj!" A přitom se holka ani nelepí k silnici někomu před auto, když se on chudák potřebuje dostat ráno do Kolbenky. Ještě k tomu jako by to měla všechno z vlastní hlavy. Takže gratulace médiím a všem kktům, kteří stojí za vším tím energickým máváním olbřími praporci pseudovznešených pseudocílů. Namísto toho, aby běžný člověk reagoval soucitně, jak je mu vlastní, když ho někdo upozorní na to, že se někomu někde děje nějaké skutečné příkoří, a z vlastní dobroty něco udělal pro nápravu, pokud může, tak ten samý člověk začne hystericky běsnit, když koutkem oka zahlídne, že nějaké děcko třepe v parku barevným mávátkem (jsa mávači olbřímími duhovými praporci dvakrát do týdne označen za hnusného homofoba, páč ještě nevěnoval jedno ze svých dětí chudinkám stejnopohlavním párům, které ze zlovůle necitlivé matky přírody dvěma šulínama prostě toho fakana nevyšermujou). Fakt supr práce.

Nevím, jestli sranda, nebo smutný, ale určitě chucpe a demence.

Tak jsem byl o víkendu pryč a sednul ke zprávám až teď. Znáte takový ten pocit, když víte, že jste sežrali nějaký ten street food, který asi nebyl tak úplně fresh podle chutě i vůně. A furt doufáte, že se z toho neposerete. Tušíte, že asi jo, ale pořád si říkáte, že by to mohlo vyjít. A ono to nevyjde, lépe řečeno vyjde, v podobě hnědožluté Křižíkovy fontány. S Burešem jsem taky tak skrytě doufal, že mu to něco rozmluví. Ale ono ne. A v náš slovutný národ nemám po poslední volbě jeho hlavy prdelemi osvícené většiny příliš velkou důvěru, že tuhle kreatůru dokáže nezvolit. Zároveň mě se*e, že jsem de facto přišel o možnost volby. Zase to nebude výběr toho nejlepšího z dobrých, ale jen volba proti. Je v podstatě vážně úplně jedno, kdo bude ten protikandidát v druhém kole. Bude to jak v tom fóru. Urna: Takže, volíme prezidenta, máte možnost buď A) Andrejko, nebo ... Já: Bé, Bébé, Bé, každopádně Bé. Když se volil Zeman napodruhé, pár velmi inteligentních lidí v mém okolí mu to tam stejně hodilo s argumentem, že Drahoš pro ně byl příliš sluníčkářsky nečitelný, ve smyslu toho, že nebylo jasné, kdo za ním stojí. Byl pro ně taky příliš velký otazník v tom, jestli by neznamenal odklon (od rozumného konzervatizmu) směrem k libtardizaci. Nakolik to nebyl podle mého příliš validní argument, a kolik popela si při vylomeninách putinovské ovarové zombie filcky nasypali kteří z nich na hlavu, tu řešit nebudeme. V podstatě nevím, kdo by musel být kandidát B, abych mohl s čistým svědomím volit Andrejka coby menší zlo. Asi něco kalibru Putlera. Tvl, to je zas pondělí...

Vojto, toto je jedna z oblastí, kde hrozí "falešná úspora." Ano, něco by se ušetřilo na vyplácené mateřské/získalo na daních od dříve pracujících matek. Na straně druhé by se projevily skryté náklady v podobě nejrůznějších následků. A to se značným časovým zpožděním a s nepředvídatelným rozsahem a délkou trvání/odstraňování. Stávající delší nastavení mateřské dovolené je, kromě třeba kvalitního vzdělávání, jednou ze sice na první finanční pohled luxusních, ale z hlediska fungování společnosti obecně nejlepších investic do budoucna. Pochopitelně nelze všechny případy ve všech rodinách stavět na stejnou úroveň. Rodiče vykazující toxické behaviorální návyky dokážou potomstvo zprznit poměrně efektivně při libovolné délce kontaktu, ovšem obecně lze jednoznačně říct, že pro psychologický, emoční a spolu s nimi i kognitivní vývoj dítěte je každopádně lepší delší kontakt s matkou v raných fázích dětství. Mimo dalších dochází k nastavování synaptické struktury a základního chemického aparátu v mozku (škodlivé působení stresových hormonů vylučovaných při oddělení od matky), které má zásadní vliv na další pozdější vývoj nejen v oblasti emoční stability a vzorců chování, ale i schopnosti soustředění, kognitivní výkonnosti, atd. Kromě toho se vytváří naprosto klíčové psychologické vazby mezi matkou/rodiči a dítětem. Zdravé a silné vazby umožňují dítěti lepší fungování v rámci vztahu dítě/rodič. Při správném nastavení dítě ochotně akceptuje vedení ze strany rodiče, jehož vnímá jako přirozenou autoritu, ovšem z pozice láskyplného vedení, ne nějaké diktatury. Takové dítě se zdravou a pevnou vazbou na rodiče nemá proč uchylovat se k nějakým rebeliím v podobě kontraproduktivního nebo toxického chování, nezdravého upínání na vrstevníky coby zdroj uznání, atd. Stručně řečeno, pokud má dítě normální rodiče, tak čím více je s nimi v raném dětství v kontaktu, tím větší je šance, že s nimi bude mít o to pevnější a zdravější vztah, což mu umožní vyrůst později v o to lépe fungujícího dospělého (a rodičům to mimochodem výrazně usnadňuje výchovu). Samozřejmě, že tu existuje řada výjimek a dalších faktorů, které na vývoj působí. Tady bych ale použil příměr s fyzickým zdravím a kondicí. Je pravděpodobné, že v průměru bude rozdíl v tělesné konstituci a nemocnosti mezi dospělými, kteří jako děti odmalička vyrůstali na vesnici v horské oblasti s čistým životním prostředím a byli uvyklí fyzické aktivitě a těmi, kteří vyrůstali v průmyslovém městě se silným znečištěním bez pravidelného pohybu. Je to jakýsi základ, na kterém se staví. Jen u daného tématu spíše v oblasti psychické, emoční a kognitivní, než fyzické. Fakt, že si někdo dokáže, jak se říká, vyrvat porážku ze spárů vítězství, tedy zpizgřit si dobré startovní podmínky, je smutná realita. Nic to ovšem neubírá na významu toho zdravého podhoubí, které je velmi vhodné pěstovat. Bez tohoto základu, respektive při působení negativních následků deprivace v oblasti kontaktu s primární rodičovskou osobou (povětšinou matkou) v nejranějších fázích dětství hrozí následně v dospělosti hrozí řada významných rizik, kromě kontraproduktivních a toxických vzorců chování, emoční nevyzrálosti a nestability i vyloženě destruktivní projevy jako například nástup závislostí, autoimunitních onemocnění, atp. To vše s sebou nese náklady pro jedince i společnost. Jako příklad bych uvedl extrém v podobě situace ve Spojených státech, kde řada závažných problémů (násilí, kriminalita, drogy mezi mládeží i dospělými), s nimiž se potýkají nejen vybrané minority, ale v řadě případů i celá společnost je z podstatné části způsobována také následky právě deprivace v raném dětství a prostředí, v němž děti vyrůstají. (Toxické prostředí neúplných rodin, břemeno kontraproduktivních vzorců chování padající z jedné generace na další, atd.) Každoročně jsou vydáváni miliardy na řešení následků těchto problémů (zdravotnictví, pořádkové služby, soudnictví, vězeňství ...). Rád bych zdůraznil, že nejsem žádná biomatka/biofotr a nepovažuju čtyři ročky piplání mimíse za panaceu všeho e-e bakaného. Znám z vlastního okolí řadu případů lidí, kteří se dokázali vyšvihnout z poměrně slušně toxických rodinných poměrů na naprosto pohodově fungujícího jedince a naopak pár případů, kde děti "z normální rodiny" dopadly neslavně. Argument je, že delší intenzivní kontakt mezi malým dítětem a matkou přináší za normálních podmínek následně lepší základy pro budování funkčního dospělého člověka, jehož produktivita se počítá i v rámci finančního pohledu do kolonky plus, zatímco dysfunční deprivantek může nejen jako dítě, ale i jako dospělý vykazovat chování, jehož následky budou jednoznačným mínus pro nejbližší, širší společnost i státní rozpočet. Faktorů je samozřejmě více, což ukazuje mimo jiné realita civilizovaných států, které mají mateřskou kratší a přesto jejich společnost není sbírka feťáků, singl matek a bláznů dělajících si střelnici ze škol. Obecně pozitivní přínos dostatečného kontaktu mezi dítětem a matkou v raných fázích života je ovšem jednoznačný.