Ivan Lelák

Minulý týden se ukázalo, že co do výchovy, málokdy je na vině pes ale skoro vždycky páníček, koneckonců, když chodíme na cvičák, už dlouho říkám panu trenérovi, že tam chodíme učit mě a ne Beryho. Minulý týden jsme jeli na pár dnů do Rakouska vyvětrat si hlavy. Beryho se ujala Dáša, milovnice psů. Má mixku Pružinu, se kterou jsou s Berym nej kámoši, má 4 kočky, po kterých Bery nejde a kdyby náhodou, dostane od nich přes čumák. Dáša předtím cvičila našeho borderáka Skotyho, předtím nějaké rotvajlery atd. Nešlo nikdy o "soutěžní" výcvik, spíš o výchovu a ovladatelnost. Když jsme se v neděli vrátili, Bery byl jako vyměněný. Skoro neskákal na lidi, na povel šel na místo a zůstal tam, dokonce - ještě nedokonale - předváděl povel "k noze" a chození u nohy. Evidentně zafungovala přísnost a důslednost cvičitelky, která vyústila v autoritu a pokrok ve výchově. Já jsem měkota, co se bojí na něj zařvat, protože je to chudinka zachráněný bůhvíodkud, což naopak někdy vyústí v můj hysterický výbuch, pochopitelně bez důsledků na psí výchovu, maximálně tak chudáka psa vystresuju a já jsem na infarkt. Samozřejmě i já jsem už nějaké psy jakž takž vycvičil, ale u Beryho jsem měl právě kvůli jeho minulosti strach to s přísností přehánět, což byla chyba, metoda cukr a bič funguje nejlíp. No neva, Bery tam bude chodit na školu v přírodě častěji. Jo, a jak jste mi tu nedávno radili co se týká přivolání, tak jsem si dovolil ho včera i dnes ráno na procházce v lukách pustit na pár minut navolno. Ráno za prvé proto, že srnky, které tam dřív bývaly, si to už rozmyslely a odešly se nechat otravovat jiným psem někam jinam, takže je tam klid a za druhé, že mám celý den na to Beryho honit, kdyby zdrhnul. Včera sice zmerčil na jedné neoplocené zahradě kočku a vydal se za ní, ale na povel se zastavil a počkal, až ho dojdu. Tam jsem mu vysvětlil, že je to beztak náš Mňaugliš co se s ním uvidí doma a jsou kámoši, tak se uklidnil. Zatím je to pouštění takové nervózní, nedovolím si to vždy a Beryho neustálými pokyny ("pocem, zpátky, čekej, neser a zůstaň blbečku") držím do 10-15 m ode mne, nicméně se to daří, takže dobrý. Nicméně to nic nemění na tom, co jsem napsal na začátku - chyba je ve mně, pes je připravený se učit kdykoliv a rád. Však si rozdíl mezi dobrým a špatným učitelem všichni pamatujeme ze školy, že jo..

To není skříň, ale zeď v chodbě, jen u vchodových dveří je trochu odrápaná. Nábytek je víceméně v pohodě, i když pokusy o okusování také proběhly.

Díky. Podobné papolohy míval i Skoty a ten žádnými útrapami netrpěl, měli jsme ho od štěněte. Borderky (a určitě i jiná plemena) to tak prostě mají. Když jsem ho fotil, mlátil ocasem o zem radostí, že se páníček probudil, za chvíli bude snídaně a pak se půjde ven. Ale máš pravdu, v různých situacích stále pozorujeme traumata z minulosti. Naštěstí je to stále lepší, i když něco v něm asi už zůstane.

Vaši psíci si hoví v pelíškách a na gaučích, Bery na to kašle a spí ve své prapodivné poloze na rohožce u vchodových dveří nebo na dlažbě před ložnicí..

Byli jsme na pár dnů v Rakousku, ne lyžovat ale termálovat a taky trochu pocourat po horách. Měl jsem své nové Salewy a i když nejsou primárně zimní, jsou skvělé. Perfektně obepnou nohu, pevně drží, je v ní taková jistota při chůzi po nerovném povrchu. A také si na nohu lépe sedají, až se přizpůsobí, mohly by být dokonalé. Monče jsem tam koupil tyhle Salomony a hrozně si je pochvaluje.

Já dnes po delší době Vasky, typ Veny. Mám je už pár let a nosím málo, protože jsem měl problém s tlačením do spodní části kotníku. Nicméně jsem zjistil, že je to způsobeno i utažením tkaniček a protože se mi ty boty líbí, dnes jsem si je vzal a je mi prima. Asi ještě nějaké přikoupím.. Protože mám rád i boty bez šněrování, před pár měsíci jsem koupil jedny mokasíny u Bati. Světle hnědá, broušená kůže se zajímavým rastrem, moc se mi líbí, ale při delší chůzi tlačí a na boku se začíná se oddělovat podrážka od svršku, kvalita za mne nic moc.

Leathermany, aspoň některé, mají držák originálních plochých bitů a také nabízí ráčnu. Vtip je v tom, že má i adaptér na bity (který lze upravit i z běžného držáku bitů skoro zadarmo) a tím pádem můžeš v Leathermanu používat širokou škálu 1/4" bitů. A nebo dáš do adaptéru ještě jeden miniaturní adaptér na běžné 1/4" nástrčné hlavice, tzv. "oříšky", které se dělají od cca č do 14 mm. Pak lze použít nejen bity a oříšky, ale i prodlužovací nástavce, kardan atd., stejně jako u malé golasady. Victorinox navíc nemá výměnné čelisti štípaček a také bych zvážil mezinárodní 25-letou záruku Leathermanu, která je víceméně doživotní. Za 10, 15 či 20 let dojde k poškození, třeba i jen nadměrným vůlím, pošleš Leatherman do reklamace bez žádného dokladu (k českému dovozci nebo třeba i do Portlandu) a dostaneš nový multitool. Pokud se již stejný typ nevyrábí, dostaneš nástupnický model. Tohle jsou, alespoň za mne, spolu se širokým sortimentem multitoolů, ze kterého si vybere snad každý, velké přednosti Leathermanu. Proti tomu boduje Victorinox "švýcarským" zpracováním a některými prvky jako je vývrtka atd. Mám rád jejich jednoduchý tvar čepele (obdobný jako u jejich "armádních" nožů, které považuji za bezkonkurenční), byť některé čepele Leathermanu jsou myslím na něco vhodnější. To jsou ale za mne všechna PRO Victorinoxu. Když časem "ožvýkám" vestavěné šroubováky či čelisti štípaček (a stane se to, ne že ne), nevím, jak po záruce postupovat. U Leathermanu vyměním čelisti štípaček i příslušný bit za nový. Nemám nic proti Victorinoxu, naopak, mám několik jejich multifunkčních nožů různých velikostí a nedám na ně dopustit. Co se týká multitoolů, tak až na zpracování (které ale vynikne až v přímém srovnání) myslím Leatherman vede. Chápu, že Victorinox má právem mnoho příznivců, určitě je skvělý, ale před konečným rozhodnutím bych doporučil přímé srovnání v ruce, protože svou roli hraje i ovládání a ergonomie.

Micra patří do skupiny "klíčenek". Ale je skvělá.

Díky místnímu členovi mám už také pár knih a zatím sjíždím v autě Tři kamarády od E.M.Remarque. Je to super!

Díky, instaloval jsem Kalorické tabulky a nastavil propojení s hodinkami Garmin, které mám na denní nošení (na vybrané příležitosti nosím mechanické) a nosím je kromě sprchy víceméne 24/7. Zatím neplacená verze.

Určitě to není plnohodnotná náhrada, aspoň k mé novozélandské bundě (a tipuji že k Barbour také ne), nicméně před pár roky jsem si koupil ještě jednu v prodejně s jezdeckými potřebami v Týništi n. Orlicí. Tyhle věci vede víc obchodů s jezdeckými potřebami, tak nějak to ke koňákům patří. Stála asi 3000,-, proti té z NZ není tak zateplená, takže se dá nosit i v létě a v některých detailech není tak propracovaná, ale je překvapivě dobře ušitá a pěkná. Víceméně mi na ní vadí jen zip atd. ve zlaté barvě, ale určitě je víc variant. Nosím ji v létě poměrně často, za ty prachy myslím OK.

Koukám, že je tady debata na vysoké úrovni. Já půst držet nehodlám, jen se chci zeptat, jestli někdo používáte nějakou mobilní apku s kalorickými tabulkami. Nedávno na mne vyskočilo na internetu, že je apka, co spočítá podle věku, váhy atd. doporučené kalorie a pak už jen stačí každé jídlo vyfotit a ona z toho spočítá, kolik je to kalorií a zanese to do systému. Podrobněji jsem na to nekoukal. Fakt něco takového je? Samozřejmě vím, že k hubnutí je rozhodující míň kalorií přijímat než vydávat a pro celkové zdraví a kondici to podpořit zdravou stravou a pohybem. Je ale těžký to dodržovat, mám podobně jako jiní silně vyvinutou slabou vůli a jako fanda moderních vymožeností tuším, že by pomohlo, kdyby mi nějaká aplikace radila, upozorňovala, případně vždycky nafackovala.. Díky.

Nemám Barbour, ale nějakou australskou voskovanou bundu, kterou jsem náhodou objevil v r. 2020 při cestách po Novém Zélandu v malé osadě uprostřed divokých a pustých hor na Jižním ostrově. Nosím ji zejména v období podzim až jaro, protože je příjemně zateplená. Nenosím ji denně, protože si j šetřím, ale pár desítkrát už jsem ji měl. Předloni, to už mi přišla taková vyschlá, jsem v Gentlemanstore koupil vosk a podle videonávodu bundu navoskoval. Byla to pakárna, trvalo to pár hodin ale práce byla celkem pohodlná, vše dopadlo skvěle a bunda vypadala lépe než nová. Tím chci říci, že bunda nebyla za těch pár prvních let nijak špinavá, na tom vosku se nic nedrží, zvlášť když to občas spláchnul déšť, aspoň takový mám pocit. Druhá věc je látková podšívka, ale i ta vypadá stále jako nová. A jako vandrácká mi ta bunda určitě nepřijde, naopak.

Mám stopovačku asi 8 metrů a přivolání trénujeme. Funguje to, ale bojím se, že pokud by byl Bery navolno, vyrazil a uběhl pár desítek metrů, už nemusí na přivolání reagovat. U toho bígla, Albíny, to bylo tak, že když vyrazila po stopě a já na ni zařval během prvních pár metrů, vrátila se. Ale když jsem zaváhal, měla už v hlavě přehozenou výhybku na "stopování" a nic jiného nevnímala. K tomu byli bíglové vyšlechtěni. Bery je sice chytrá borderka, kterou se nicméně ve věku 1,5 roku snažíme vychovat, u cikánů na to kašlali. Ve chvíli, kdy je intenzivně zaujatý něčím jiným, třeba srnami v dáli, nechce ani pamlsek a na povel reaguje velmi omezeně. Nebo se kouknu na druhou stranu, on zahlédne kočku, vyrazí jako střela a málem mi přetrhne ruku. Když ho pak zavolám, přijde, ale je 8 metrů ode mne na šňůře a nemůže dál. Kdyby byl navolno, za tu chvíli, než bych se podíval jeho směrem a zjistil co se děje, by uběhl 20 metrů a byl by v plném trysku, proto pochybuju, že by v té chvíli zareagoval. Ale pracujeme na tom, i když je to ještě na dlouho. Spíš jsem se ptal lidí, co jim pejsci zdrhají za zvěří, jestli jim jde pes vždy přivolat a pokud ne, co dělají.

Já kdysi utahal na běžkách Dana, to byl německý ovčák tak, že ani nevylezl do vlaku, spal v uličce a všichni ho museli překračovat. Ale během cca hodiny, co trvala jízda, tak zregeneroval, že na něm únava nebyla znát, nechápu.. Ale mám dotaz, i na ostatní - když vám pes zdrhne za zvěří (srna, zajíc), jak ho přivoláte? Nebo se vrátí sám? Za jak dlouho? Už vám pes v přírodě něco ulovil? Já mám ještě "trauma" z minulosti, když mi bíglice Albína párkrát zdrhla v lese a to hledání a řvaní bylo fakt dlouhé. Jednou jsme šli dokonce domů, nechali tam tričko a když jsme se na to místo po 4 hodinách vrátili, tak tam už Albína čekala.