Základy psychologie

[indian2023]

Hodně dlouhou dobu cítím, že je mi blízká psychologie. Prostě celkem přirozeně dokážu odhadovat lidi a dál s tím pracovat. 

Nemám zájem si otevřít poradnu, ani ze sebe dělat nějakého guru. Spíše bych se o tom chtěl dozvědět víc sám pro sebe. 

Otázka. Nemáte někdo tip na nějakou zajímavou knihu. Ideálně fakt nějaký základ. Nemám žádné vzdělání v humanitním a už vůbec ne lékařském oboru. Děkuji 

[Lamiczka]

Psychologů je na foru tuším dost, tak asi nasměrují, přijde mi, že to je obecně dobrý v tom mít nějaký povědomí, ale hodně záleží co přesně hledáš. Jde o profesní vzdělávání (vedeš lidi, řídíš firmu, ...), nebo spíš hobby (baví tě lidi). Po zkušenostech spíš doufám, že nechceš aspirovat na dalšího life coache, to je totiž hotový peklo.

Já jsem za posledních 6 let měl šanci toho projít kvůli profesi celkem dost, osobně mi nevíc sedí na vzdělávání audovizuální obsah, víc jak knihy. Taky zjišťuju, že ty věci se výrazně opakují a kromě experimetů se změněným stavem vědomí (houby, olizování žab, odvary z liány, LSD, ...) jsou to věci známý fakt dekáty a spíš se to iteruje stále dokola (novej slovník a s tím novej hype).

Koho mám rád, tak hlavně Daniel Pink, Dan Arieli, dohledáš s nima i skvělý TEDx talky, jsou i přeložený. Propálenej je hodně i Simon Sinek, ale ten mi přijde, že už se hodně zacyklil.

Z knih mi přišel dobrej Drive (česky Pohon) od Pinka na téma motivace, jsou tam i super odkazy na starší studie (cca 50. roky, ...), Radical candor (radikální upřímnost), Start with Why (začněte s Proč) od Sinka.

Určitě se hodí i nějaký neurovědy (fungování mozku a jeho vrstvy), tam knížky nemám, ale najdeš o tom hodně jak videa, tak knihy.

Pak libovolná osobnostní typologie, hlavně to člověk nesmí začít používat jako nálepky, ale spíš pochopit jak se projevují který archetypy. Člověk má spíš preference, který jsou daný kontextem a situacema, kdy se u nich preferenčně projevuje určitý "typ" chování.

Nejsou to základy psychologie, ale celkem praktický věci, můžu sem nalinkovat nějaký videa, co mě osobně něco daly, ale určitě tu budou povolanější jak já.

Moje osobní zkušenost a doporučení - ty věci je potřeba nestudovat jen teoreticky ale fakt začít zkoušet a hrát si s tím a nejlepší je začít u sebe a postupně to integrovat (pochopit jak funguješ ty sám, jak se ty věci projevují atd.)

[indian2023]

Díky moc za rozsáhlý referát. Rozhodně se nechci stát žádným koučem. Dělám to spíš sám pro sebe. A možná taky proto, že mám šestiletého syna, který je intelektově nadaný. Není to teda vyložené MIND dítě, ale běžné dítě to taky není. A už jenom s ním je potřeba zacházet úplně jinak než s jeho bráchou, který je prostě běžné dítko.

Jinak bohužel angličtinu nedávám takže budu muset hledat v českých věcech nebo minimálně odborně přeložených.

Možná bych začal něčím jako charakteristika jednotlivých typů lidí. A uvidím v čem najdu sám sebe a třeba někoho z okolí.

[juk]

Pro náhled do světa automotive doporučuji Arthur Hailey - Kola. Je to sice beletrie ze začátku osmdesátých let minulého století, ale stále platná. Taková psychologie a sociologie v praxi výrobní firmy  Opravdu doporučuju!

https://www.databazeknih.cz/knihy/kola-71183

[mamenec]

Taky uvažuju že bych se do toho trochu začetl. Ať už se zlepšit ve vyjednávání, tak i trochu té krizové psychologie. Nedávno po střelbě na FF jsem si rikal, ze neumim mluvit s lidmi, co mají nějaký vážný životní průšvih (nemoc, ztráta blízkého člověka, deprese)

Upraveno 15. ledna 2024 uživatelem mamenec

[Lamiczka]

@indian2023 anličtiny se nemusíš tak moc bát, věci na tedexu (ty dobrý) mají snad ve 100% případů český titulky a to jak na youtube, tak tedx stránkách, knihy co jsem posílal jsou v češtině. S dětma zkušenosti nemám, tam to chce někoho povolanějšího.

Já jdu kvůli oboru jedu hodně linku motivace lidí v práci atd.

Tady pár videí, který mi přijdou celkem dobrej začátek, občas se k nim sám vracím a vždycky v nich najdu něco novýho...

 

[indian2023]

Krizovou jsem absolvoval na zdravotnickém kurzu u dobrovolných hasičů. Byly to asi 3 hodiny a bylo to velice přínosné a dodnes to z toho hodně čerpám. Dva pro mě důležité body z těch mnoha - popsáno velmi stroze a polopaticky, ale snad pochopíte podstatu.

1. Neklamat nebo nelhát příbuzným. Příklad. Manželé mají autonehodu. Žena celkem v pohodě a muže vystříhají s tím, že velmi pravděpodobně nebude chodit. Tak není možné ženě tvrdit - to bude dobré, uvidíte, on se uzdraví a bude zase chodit, všechno bude v pohodě. Protože ono to nebude v pohodě a to co jim řeknete, od vás berou jako závazek a když pak nebude chodit, tak se s tím těžko smiřují a říkají. Ale on přece říkal, že to bude v pohodě, co jste udělali špatně.

2. Přijmutí smrtí a rozloučení. Jistě znáte spoutu případů, kdy někdo zemře, třeba se utopí v moři, ale tělo se nikdy nenajde. Pozůstalí v sobě pořád mají kousek naděje, že se třeba někdy někde objeví, protože přece oni neviděli to mrtvé tělo. Proto je důležité, pokud je jen trochu možné, tak vždy nechat ty příbuzné se fyzicky rozloučit s tím blízkým. Tady mám osobní zkušenost. Synovci 5 let umřel strýc, kterého měl rád a švagrová mu to v podstatě zatajila a na pohřeb ho nevzali, protože usoudila, že takové děti tam nemají co dělat. A synovec chodil a pořád se po něm ptal a nedokázal to pochopit. Pak to žehlila až babička, kdy ho vzala na hřbitov a ukázala mu jeho hrob a vysvětlila mu to. Proto když nedávno umřela moje mamka (stalo se to doma, protože byla dlouhodobě nemocná), tak jsem to svojim dětem (6 a 4) všechno vysvětlil a nechal je pěkně se rozloučit. Na pohřeb samozřejmě šli. Teď ví, že babička bude mít hrobeček, kde jí můžou chodit zapílit svíčku.

To je jen takový kousek. Ono je to dohromady mnohem složitější a sám z toho znám jen kousek, ale i tak jsem za to rád.

 

 

[wawrik]

Mne osobne v orientácii veľmi pomohli knihy okolo transakčnej analýzy. V prvom rade samotná Berneho Jak si lidé hrají, plus rozvitia od iných psychiatrov, napríklad poučný Karpmanov dramatický trojuholník, v ktorých sa dajú spoznať manipulačné techniky bežného života. Človek sa potom dostane k zaujímavým problémom, vedomostiam a riešeniam.

Veľmi dobre a populárne sú spracovávané aj lekárske témy v českom časopise Téma (slovenské vydanie je oproti tomu odpad, mimo preberaných rozhovorov). Vynikajúce a dobre spracované sú tam rozhovory s najlepšími kapacitami českej psychiatrie, psychológie, neuropsychológie a podobne. Občas vyjde špeciál zameraný na niektorý aspekt psychiatrie či psychológie, a človeka to odkáže na spústu ďalších zdrojov. Jednoducho sa od toho dobre odpichuje. Ak ti ide o hľadanie najlepšieho spôsobu výchovy nadaného dieťaťa, dá sa tu začať (tiež som sa tým boril), aj keď rozhodnie nie skončiť. Predsalen je to populárny časopis.

Upraveno 15. ledna 2024 uživatelem wawrik

[Roland Sands]

Před nedávnem jsem narazil na tyto dvě knihy a mohu vřele doporučit.

https://www.databazeknih.cz/knihy/mytus-normalnosti-517663

https://www.databazeknih.cz/knihy/telo-scita-rany-471711

[lucid]

Sry: já jen pro upřesnění: pokud se nemýlím, tak z uvedených motivačních řečníků, na které jsou zde odkazy, je psychologem pouze Dan Ariely, který psychologii vlastně nevystudoval, získal ale PhD. z kognitivní psychologie. 

[odjinud]

Obecně existují dva odlišné světonázory ve smyslu, jak vnímat a myslet - idealismus a materialismus (objektivismus). Ve zkratce - v idealismu je prvotní myšlenka (idea), sekundární hmota (matérie); v materialismu je to naopak. Analogicky objektivismus postuluje, že realita existuje nezávisle na vnímateli (např. člověku), na jeho vědomí a že vědomí svět vnímá, nikoli vytváří. 

Dnešní věda i společnost je, ať už vědomě nebo nevědomě, postavena na materialismu / objektivismu. Jenže to je omyl, svět - ve smyslu veškeré existence i ne-existence -,  je idealistický. Z toho bohužel plyne, že základy všech věd mají v sobě dost velký základní kámen, který je prostě špatně, z čehož následně plynou i další problémy. U relativně "materialistických" disciplín typu strojní inženýrství, ale i třeba chirurgie nebo ortopedie apod. je to pro praxi vcelku jedno, u humanitních oboru je to už problém. V medicíně tím právě nejvíc trpí psychologie/psychiatrie. Představa, že vědomí je produkt mozkové činnosti, tedy mozku (hmoty) a že život tudíž končí smrtí je velkým omylem této vědy, potažmo celé medicíny i biologie a bohužel se výrazně propisuje i do běžného života.

Proto si myslím, že současnou teoretickou psychologii/psychiatrii jako takovou nemá cenu nějak studovat, když zcela základní dogma je mylné a mnoho pater nad tím z tohoto omylu vychází. Bylo by docela výzvou pro ambiciózní psychology/psychiatry-teoretiky tenhle "pomník" zbourat, ale samozřejmě jejich kolegové budou silně proti toto vůbec otevírat, ze zřejmých důvodů. Nicméně k tomu stejně jednou dojde, řekl bych. Proto když už se zabývat mainstreamovou psychologií/psychiatrií, tak aplikovanou či vyloženě populární, kde už tenhle základní omyl je překryt praxí a pokud je autorem někdo, kdo se tím léta úspěšně v praxi zabývá - tj. ne nějaký teoretik -, pak toto dá běžnému člověku rozhodně více než třeba nějaká školní skripta.

 

[Lamiczka]

Je to tak, ale neviděl bych to u některých, jako tak zásadní problém (třeba Daniel Pink), ale je to opravdu víc kategorie popularizátorů.

Moje zkušenost je totiž taková, že je lepší člověk, kterej je pro věc zapálenej a studuje ji, jak teoretizující morous s titulem, co jen papouškuje teorie z knížek. Stejně si totiž tu cestu musí najít každej sám a pro mě zrovna při práci s lidma není asi nic horšího jak teoretizování (reálně jsem to zažil a má to dost blbý dopady na obě strany)

Závislé vztahy jsou za mě super, ale zase bacha na nálepky a fakt to chce, aby si to člověk byl schopen hodně zvědomit. Já když jsem se s tím potkal poprvé, tak jsem se s tím docela pral (viděl jsem to u sebe všude atd.)

Taky je tu velmi kontraverzní, zároveň velmi kompetentní osoba v podobě Jordana Petersena, což je profesor psychologie, má dekády klinické praxe, zároveň mám u něho rád, jak staví věci na datech. Nevím, ale poslední roky mi přijde, že už jede jen tu linku kontraverze a byť se proti tomu aktivně vymezuje, tak ho dost rádi citují incelové a right wing extrémisti v US, ale když cca 2017 byl hodně mediálně vidět díky jeho protestu v Kanadě, tak mě ty jeho výstupy přišly hodně zajímavý

[Lamiczka]

@odjinud není tu možnost lajkovat, tak aspoň takto . Psal jsem paralelně s tebou, takže čtu tvůj post post mortem a to co píšeš na konci jsem se snažil já vyjádřit na začátku a upřímně tenhle názor mám i z praxe, protože sám jsem toho důkazem. Titul mám z IT, ale věnuju se karierně lidem, naopak těžím z toho, že ty 2 oblasti propojuju...

A abych dodal parafrází klasika, proč by dělník ve šroubárně nemohl vědět něco o psychologii. Ve skutečnosti mi to přijde dost podstatný a vůbec bych nebyl proti, kdyby se některý věci v rámci základního vzdělání zahodily a místo biflování by se děcka naučili něco v této oblasti. Neříkám, že se všichni mají pořád řešit a nimrat v sobě, spíš naopak, naučit se být nějak vyrovnanej sám se sebou (něco umím, něco neumím), respektovat jinakost (třeba jen ta typologie), ...

 

 

[indian2023]

V tom, že by se to mělo učit plně souhlasím. Třeba místo větného rozboru....

Moje žena je introvert. Což moje máti nikdy nedokázala pochopit a tím jak na ni tlačila, tak prohlubovala to dno toho vztahu. Když jsem se jí snažil vysvětlit kdo je to introvert, tak odvětila, no já vím, že ona je nějak nemocná. Sebral jsem se a šel pryč, protože to nešlo. Pak se nám narodil první syn a jak jsem již psal, tak má vyšší intelekt a tak se logicky choval úplně jinak než ty běžné děti a opět absolutní nepochopení a mohl jsem jí to vysvětlovat jak chtěl a nepochopila z toho vůbec nic. 

No a vlastně protože syn je jaký je, tak navštěvuje sice klasickou základní skolu, ale mají speciální třídu, pro podobné děti, kde je jednak rozšířená výuka, ale taky mnohem víc učí pracovat s emocemi a sami se sebou. Mají i jednou týdně takový klub, který je na toto významně zaměřený a často tam chodí i školní psycholožka.

Ono totiž kdo zná tyto děti, tak ví, že jsou schopni v první třídě počítat rovnice, ale o to hůře ovládají své emoce. Takže jsem moc rád, že ta škola k tomu takto přistupuje. 

No a jinak je tu od vás strašná kopa informací a podnětů. Za což velké díky. Vůbec jsem nečekal, že se ta diskuze takto rozjede. Budu to muset projít. Pro začátek něco vybrat a zkusit si to projít. 

[lucid]

Sry chlapi, já Vám nechtěl rozkopat hračky, jen jsem považoval za dobré to zmínit. Např. o medicíně může zasvěceně přednášet a psát každý schopný laik, nicméně lékařem ho to neudělá. Např. Dalí nebo Picasso byli schopni vytvořit svůj svébytný styl abstraktní malby, nicméně v malíčku měli tradiční figurativní a reálné malířství. Pokud bych se proto o základech psychologie jako takové, což je název tohoto vlákna, chtěl přeci jen něco dozvědět, začal bych alespoň prolistováním Psychologie od Saula Kassina.

[Lamiczka]

To bylo to co jsem psal na startu o life koučích. Za mě to je nebezpečný, když člověk leze kam by neměl a je fajn si uvědomit, že to že jsem si něco přečetl ještě neznamená, že bych měl začít lidem radit (nedej bože se pokoušet dělat krizový intervence, terapii, ...), protože to může být fakt průser...

Proto jsem i nabádal začít primárně u sebe sama a zároveň pochopit některý principy je fakt užitečný a spíš než teoretizovat je potřeba ty věci postupně integrovat do sebe.

Na druhou stranu aby to nebylo jako bych říkal, že než člověk poprvé něco naprogramuje, měl by se naučit von Neumannovo schéma nebo jako naše krásné školství - začít s binárkou, operace a co je little a big indian...

Na knihu se mrknu, ale dle recenzí myslím, že na základ v tom jak některé věci fungují není potřeba znát různý psychologický směry nebo jak mezi sebou komunikují neurony.

[lucid]

Taky to nebylo na Tebe a nepsal jsem prostudovat, ale prolistovat  Něco je jako v každém oboru záživnější, něco méně a něco samozřejmě vůbec.