Ivan Lelák

10? Tolik? Vlastně jen? To nejde, spíš 10 autorů, ani to by nestačilo, a pak i další knihy. Tak třeba: Remarque - skoro cokoliv v čele se Třemi kamarády, nedávno jsem je četl po X-té a stále super! Johannes Mario Simmel - Nemusí být vždycky kaviár, ale vlastně cokoliv J.Verne - cokoliv, autor mého dětství, v jeho světě jsem strávil mnoho času, stejně jako: Karel May - Vinnetou atd., na tom jsem taky vyrůstal. Jestli by to bylo moje top i dnes, to bych musel zkusit Jaroslav Foglar - COKOLIV, kdysi i dnes, miloval jsem to A. Dumas - Tři mušketýři Pierre Clostermann - Velký Cirkus, četl jsem snad 20x a čtu zase Robert Lee Scott - Bůh je mým druhým pilotem, Ten den mi patřilo nebe František Fajtl - Vzpomínky na padlé kamarády, ale vlastně cokoliv!!! Antonín Liška - Jak se plaší smrt Arthur Hailey - skoro cokoliv, Letiště, Hotel, Kola, Penězoměnci... Frederick Forsyth - Den pro šakala nebo úžasná útlá knížečka Pastýř, beru si ji všude sebou Erich von Däniken - skoro cokoliv, počínaje Vzpomínkami na budoucnost, na tom jsem vyrůstal, stejně jako: Ludvík Souček - skoro cokoliv, počínaje Tušením stínu, Tušením souvislostí atd., ale i jeho sci-fi povídky. A dále: V.P. Borovička - hltal jsem od něj cokoliv, mám asi 15 jeho knih a občas si něco přečtu zase Arthur C.Clarke - cokoliv, třeba Setkání s Rámou Jaroslav Hašek - Švejk Peter Throckmorton - Ztracené lodě. To asi není světová literatura, ale s touhle knihou jsem strávil pod hladinou spoustu času.. Atd. atd.

Ti "vlci" jsou úžasní, ale na to bychom neměli, nám teď stačí Bery, borderka z útulku. Protože jsme si ho vzali v říjnu a netušíme, co má za sebou za více než rok v cikánské osadě, kromě toho jsme ho nemohli vychovávat od štěněte, tak je to náročnější, ale jak říká trenér na cvičáku, děláme významné pokroky. Bery miluje lidi, ale ze psů má strach, což se zpočátku projevovalo hysterickou agresivitou. To se pomalu zlepšuje a když není na cvičáku psů mnoho, sice je ještě rozrušený a kouše do vodítka ve snaze se osvobodit, ale už hystericky neštěká a když se s cizím, neagresivním psem dostanou blíž k sobě a očuchají se, vypadá to, že by byli kamarádi a chtěli by si hrát. Tohle je tedy na dobré cestě, i když je před námi ještě dlouhá cesta. Jak jsem psal, s lidmi nemá problém, už překonal i trauma z nedostatku jídla - pěkně přibral, čeká poslušně na chodbě než mu přineseme jeho porci a dokonce je ochotný se o ni podělit s kocourem. Venku je to také lepší - už nechce vzlétnout za ptáky, na kočky a psy už také nereaguje tak divoce. Stále si na naší okružní procházce pamatuje, kde bývají srnky, vzrušeně to tam pozoruje a chtěl by to sousední pole jít prozkoumat, ale dá se odvolat (podotýkám, je na šňůře). My ho v zásadě nepotřebujeme perfektně vycvičit. Minulou borderku, Skotyho, jsme také nějak zvlášť necvičili, nebylo to potřeba. Základní povely Skoty uměl, chodil u nohy, sednul, lehnul, počkal, zůstal na místě a kdykoliv jsme na něj zavolali, přiběhl. Dobře reagoval na komunikaci "lidského typu", což u borderky není překvapivé, protože se naučí i několik set povelů, ty psí vám po nějaké době dojdou, tak s ní mluvíte jako s člověkem a ona funguje. Srnky a kočky ho ale moc nezajímaly, jen s některými cizími psy jsme museli dávat pozor, na staré tlapky se z něj stával xenofob, který respektoval jen svou rasu a z ostatních jen fenky (asi jsme někde propásli moment a důvod, proč to začalo). Také u Beryho chceme, aby šel ve městě u nohy, počkal u obchodu, nezdrhal za kočkami a srnkami, nebál se cizích psů a nebyl na ně agresivní a až přijde čas a bude běhat navolno, aby šel ovládat, běhal v určité vzdálenosti kolem nás a šel přivolat. Víceméně po něm chceme to, co jsme měli se Skotym, ale i když je to borderka, je to jiný pes, jiná povaha, osobnost a jiný dosavadní život a zkušenosti. Snad se to podaří. Na procházkách je na 10 m dlouhé sledovačce, zjednodušil jsem komunikaci (pomalu, zpátky, ke mně, čekej, jdeme tam a tam), na kterou celkem dobře reaguje a většinou ho ovládám aniž by byla šňůra napnutá. Snažím se pro něj být zajímavější než jiné podněty a vyzývám ho ke hře, to se mu líbí, i když za chvíli by se rozdováděl a celého mne poskákal (což také není úplně ono). Stále jsou ještě chvíle, kdy by se rád vydal do dáli a nejsem si jistý, že by zareagoval na přivolání, ale je jich čím dál méně. Když někam jedeme, těší se do auta, ale hned po rozjezdu štěká a obvykle to trvá až za vesnici. Jasně, v ulici jsou psi, se kterými se ještě nevyrovnal a má z nich strach. Ale v autě štěká teprve několik týdnů a já nevím proč - varuje cizí psy před ním a námi? Varuje nás před nebezpečím zvenku? Nejspíš to mělo nějaký spouštěč, kterého jsme si nevšimli. Co myslíte? Co se týká lovení, Bery má určitě víc lovecké pudy než míval Skoty. Čenichá u myších děr a cestiček, když pod sněhem něco ucítí, vrhne se tam z výšky a zaryje čenich do sněhu. Včera "dostal" zatím svou druhou myš. Když ji uloví, na povel (zatím ostře formulovaný) ji pustí na zem a je ochotný od ní odejít a nechat mrtvou na místě. To mi ani tak nevadí, teda ne že bych chtěl vidět umírat cokoliv včetně myší, ale protože za myší nezdrhne do dáli. Ale i tak nevím, jestli bych v něm lovení neměl potlačovat, koneckonců jednou je to myš, podruhé by to mohla být kočka, zajíc nebo srnka, i když jak jsem psal, o ty už se nezajímá tak hystericky jako dřív. Co myslíte? Omlouvám se za román, ale rád bych na některé věci znal názor zkušených pejskařů, i když borderky jsou v mnohém atypické. Díky.

Já kupoval první Leatherman, model Super Tool, někdy před 25 lety a už tehdy stál také přes 2000,-. Co se týká pojistek, úplně první Leatherman, model PST, také pojistky neměl. Když přišel v roce 1994 na trh Super Tool, ten už pojistky měl. Otevřený nástroj, třeba kudla, se odjistil tím, že se jiný nástroj na stejném čepu vyklopil o 90°, tím se nedzvihla pojistka a pak se oba nástroje zavřely. Bylo to jednoduché ale účinné. Nejsložitější pojistku měl Super Tool 200, který přišel na trh v roce 2001 a také Pulse, to byla táhla a páky, odjišťovalo se to dost těžko a chtělo to cvik. Ten systém později Leatlerman opustil.

Vytáhl jsem své OHT, aby si prohlédli ARC. OHT (One Hand Tool) byl první jednoruční model Leathermanu, vyvinutý pro armádu, lovce atd. Ovládání všech nástrojů jednou rukou je třeba natrénovat, ale jde to a dokonce i v rukavicích. Jeho konstrukce je unikátní, ale design s mezerou mezi půlkami pouzdra se ne každému líbí a navíc jsou některé nástroje menší, proto OHT rozděluje fandy Leathermanů na 2 tábory - jedni ho milují, druhým se nelíbí, v lepším případě je jim lhostejný. Po letech přišel Leatherman s jednoruční řadou FREE, jejímž posledním a nejvychytanějším představitelem je ARC. Myslím, že v přímém souboji by ARC vyhrál - má větší nástroje a je lépe vybavený. Co mají oba modely, kromě jednoručního ovládání společného, je revoluční konstrukce. U OHT jsou to především výsuvné kleště (ale i další unikátní prvky), u ARC magnetický systém, volné otočné uložení nástrojů a excentrická aretace rozevřených rukojetí se silentbloky.

SOG je nepochybně jeden z dobrých výrobců, ale konstrukci bez pojistek (pokud to opravdu nemá pojistky) považuji za nebezpečnou - už jsem četl o několika zraněních při práci s nožem nebo pilkou, kdy se nástroj nechtěně zavřel.

Souhlasím, nabíjecí pouzdro je pro 90% lidí zbytečné. Cestovní pouzdro je užitečné a určitě ho potřebuju, ale v zásadě by nemuselo být nabíjecí, koneckonců doteď jsem nic takového neměl, přinejhorším se dá na dlouhé cesty přibalit nabíjecí kabel. Já ho zvolil, protože celá tahle sestava byla tehdy v zajímavé akci a navíc mne tyhle vychytávky baví, tak jsem neodolal. Čistící stanice je parádní, zrovna o víkendu jsem čistil a když se pak holím, strojek pěkně voní.

Skvělé, díky!

Díky, bohužel nevím, co je to za model, ale mohu to zjistit. Máš pravdu, prý jsou na těžkou turistiku, ale já bych je teda nosil i na houby nebo dlouhé procházky se psem.

No, ty Columbie jsou taky teplé, ale v létě v nich není žádné extra vedro a noha se nepotí. Jak se pot odpařuje, tak se to chladí. Mimochodem, teď jsem je přinesl z opravny. Paní říkala, že se jí to dlouho nedařilo, nakonec podrážky drží, nicméně kdyby se to prý ještě někdy stalo a boty jsem chtěl zachovat (což by podle ní stálo za to, protože jsou po těch letech v překvapivě dobrém stavu, dala mi tip, kam je poslat - jestli jsem to nepopletl, tak snad do fabriky do Zlína, kde renovují i cizí značky - a oni to udělají profesionálněji. No uvidíme, snad to pár let vydrží a pak se s nimi rozloučím. Na fotce vypadají trochu škrpálovitě, ale v reálu jsou fakt zachovalé.

To by bylo zábavný, ale tohle jsem dostal někde na služebce - zasadí se tam přiložená semínka, tak dostal Leatherman záhul, když ustřihnul sáček a hloubil důlky. Ale je dobrý, když je vercajk po ruce..

Žádný dokonalý multitool, něco jako "definitivní" hodinky, neexistuje, souhlasím s African, proto jich máme víc. Každý je jinak vybavený a pro každou příležitost se hodí jiný model. Do přírody mám Signal, na cesty motorkou či obytkou Surge (jasně, k němu ještě něco na opasek), do letadla mi vyhovoval OHT, do Německa na opasek Rebar nebo Juice a do tašky Super Tool 300, kamkoliv jdu, někde poblíž mám Raptora atd. Na denní nošení jsem měl donedávna Charge G10, je skvělý, souhlasím s Teatime, mám ho rád, líbí se mi, drží se dobře v ruce, byl to v posledních letech asi můj nejnošenější tool (rozumněj na denní nošení v kapse, na speciální příležitosti byly výše uvedené). Teď je můj nejvíc daily ARC, taky mi dobře sedí v ruce, nemá párací hák a zubatou čepel, ale zatím jsem od Vánoc nenarazil na situaci, kdy bych si bez toho neporadil a naopak mi vyhovují větší nůžky a způsob otvírání. Třeba mne ARC zase přestane bavit nebo se mi začne stýskat po G10, mimochodem se ještě chystám na nový Wave Alpha, ale teď je pro mne ARC číslo jedna. Třeba dnes jsem s ním v práci sázel smrky..

No jo, mě to taky fascinuje. Dnes si pro boty jdu do opravy, tak je vyfotím, i podrážku, jak vypadá po 2 letech. Ale rád bych se zeptal i ostatních. Monča taky potřebuje nové pohorky a nedávno na návštěvě měla možnost si prohlédnout tyhle La Sportiva. Vypadaly skvěle a na rozdíl od mých nových Salewa (viz. někde výš) jsou i teplé a na zledovatělém sněhu se prý nekloužou. Máte je někdo? Nevíte, jestli v nich nebude v létě vedro?

Na základě místní debaty strkám strojek do myčky cca 1x týdně, je pak dokonale čistý, voňavý a promazaný. Je myslím škoda ji nepoužívat a navíc strojek i dobije. Nabíjecí pouzdro je také super, vozím ho jen na služební cesty nebo dovolenou - když je při odjezdu nabité a strojek taky, je myslím až na pár týdnů pokoj.

Krásný pesan, snad už našel domov. Vypadá udržovaně, asi se dlouho netoulal. Škoda, že neměl obojek s adresou nebo telefonem, možná se z něj majiteli vyvlékl nebo ho neměl vůbec. Předpokládám, že by mohl být čipovaný a majitel se najde.

Je mi líto, ale včera jsem dal boty do opravny, takže to nevyfotím. Ale opravdu podrážky odpadly ne proto, že by se materiál rozpadl nebo vytrhl, prostě podrážky odpadly krátce po sobě (první za chůze, druhá doma, když jsem zkoumal, jestli na tom není podobně jako ta první). Podrážky v horní části i svršky bot ve spodní části byly nepoškozené, prostě jako by tam nebylo lepidlo. Paní v opravně řekla to co jsem psal - spoj se rozeschl a podrážka upadla, v podstatě jako by nebyla přilepená. Prý to přilepí znovu a mělo by to sloužit další roky. Prý se to u hodně starých bot stává, u moderních bot asi dojde k poškození či opotřebení bot (a tím k jejich vyhození) dříve než dojde k tomuto jevu. Aspoň tak jsem to pochopil. Jestli tomu jde zabránit nevím, boty jsem nosil z 90% v zimě, i při nízkých teplotách, po návratu domů jsem je nechával uschnout v chodbě při pokojové teplotě ale třeba na dovolené v horách jsem je dal vždy po návratu uschnout k radiátoru nebo jsem je asi občas položil i na radiátor, aby byly ráno zase suché. Boty se tedy dostávaly z nízkých teplot do relativně vysokých a holt si lepidlo po 20 letech řeklo, že toho má dost.

Ty jsou krásný, přesně můj vkus, ostatně i ty 20 let staré Columbie jsou podobné. Kde se dají koupit?

Byl jsem v opravně, prý to přilepí. Po těch letech prý lepidlo vyschlo. U obou bot se to stalo víceméně současně.

Neviděl jsem nic, rozpadlého, prostě se celá podrážka (ona je to spíš taková mělká "vanička") odlepila. Není tam žádná drť, nic vytrženého, co by z podrážky zůstalo na botě. Když na tu podrážku botu položím, krásně to do sebe zapadne. Zajdu k obuvníkovi, uvidím co řekne.

Já potřebuju jen přilepit to, co upadlo, nechci žádnou novou nebo jinou podrážku, ta původní byla i po 20 letech téměř nesešlapaná.

Bery je u nás už víc než 2 měsíce. Týden od týdne se lepší, pomalinku přestává útočit už zdálky na cizí psy (kromě Pružiny od známých, s tou jsou velcí kámoši), dokonce když je k sobě pustíme, obvykle se očichají a myslím, že by byli i přáteli, nepouští se za kdejakou kočkou nebo ptákem, lepší se chůze na vodítku (už tolik netahá), která je ale zatím nutností, zlepšují se reakce na povely atd. V neděli jsme byli na cvičáku a dostali jsme pochvalu, i když stále, byť ve výrazně menší míře přetrvávají stresové stavy, kdy kouše do vodítka a chce letět na nějakého psa. Ale pokrok je znát. Nikdo neví, co má chudák za sebou a tak nám to ještě dlouho potrvá. Na druhou stranu, asi 2 týdny štěká vzadu v kleci v autě a trvá to až na konec vesnice. Jestli varuje cizí psy, ať se drží zpátky nebo naopak varuje nás, že venku cítí něco, co považuje za potenciální hrozbu, to zatím netuším. Ale jinak je to zlatíčko, miluje nás, my jeho, i když občas je třeba být přísný. Milují se s naším kocourem Mňauglišem a to dokonce tak, že když se sejdou u misky s vodou, Bery dá kocourovi přednost, stojí nad ním a trpělivě čeká, až se napije. Dokonce ho nechává dojíst své vlastní granule ze své vlastní misky a když jde ke kočičí misce, ze které kocour zrovna žere, stojí nad ním, nechá Mňaugliše dojíst a když něco zbyde, dorazí to nebo jen misku vylíže. PS: A zvládli jsme i škrkavky..

Díky. Já si zase tak často nové boty, vlastně cokoliv, nekupuju, jsem rád, když věci dlouho slouží, a dělá mi dobře, když si lidé kupují stále nové věci a já je mám prastaré, kdysi třeba dražší ale kvalitní a stále sloužící. Ale i tak jsem si řekl, že po 20 letech si na dovolenou, hory, delší procházky nebo túry daleko od domova pořídím nové. S Columbiemi se ale neloučím..

Tak jsem minule Columbie přechválil. Mezi svátky jsem chodil na procházky se psem a když jsem se z jedné delší vracel přes pole a louky, najednou bylo něco špatně. Zastavil jsem se a zjistil, že podrážka leží 2 kroky za mnou. Bez varování upadla. Došel jsem necelý kilák domů a zjistil, že druhá k tomu nemá daleko. No co chci, je jim 20 let, nicméně jsou jinak tak bezva, že nechám podrážky přilepit a myslím, že budou ještě pár let sloužit na méně náročné věci. Protože by ale bylo nepříjemné se s tím potkat na túře v horách, vydal jsem se do krámu a koupil tyhle Salewy. Vypadají dobře ale nevěřím, že vydrží víc než pár let, už teď mi prošití některých míst přijde takové čínské - bota samotná vypadá ušitá kvalitně, ale třeba některá místa na jazyku a jeho přišití k botě nic moc. Ale rád bych se mýlil. Zatím mám za sebou jen jednu procházku (6 km, les, louky, sníh, teplota lehce pod nulou) a je zajímavé, že v nich je docela zima a na zledovatělém hladkém povrchu kloužou. Tak nějak jsem čekal od bot téhle značky víc, ale svět se mění. Boty se mi ale líbí, dobře mi sedí na nohou a to je v tuhle chvíli hlavní. Včera jsem si vzal na stejnou prochajdu něco jako farmářky (vysoké, šněrovací, broušená kůže, poměrně tenká, bral jsem je spíš jako zimní (spíš podzimní a jarní) městské boty, ve kterých bych nechtěl v mrazu strávit delší dobu) a kupodivu v nich bylo tepleji a tolik neklouzaly..

Nůžky jsou subjektivní, na manikůru je lepší Charge, na ostatní věci preferuji větší nůžky. Nosíš Surge, kde jsou nůžky velké a na manikůru nevhodné a asi Ti také na něco vyhovují. Za mne jsou nůžky na ARC OK na většinu mých činností. Plocha pilníku - posílám foto ARC + Charge G10 - pocitově je pilník na ARC větší, pracovní plochu zmenšuje otvor, ale neměřil jsem to. Za mne je pilník ARC v pohodě.

Díky. Souhlasím, výběr hodinek i klobouku je jistě zážitek, chce to čas, dát si jich spoustu na hlavu a jak jsem psal výš, tyhle věci u mne fungují na principu lásky na první pohled, jinak už nekupuji ani hodinky, ani klobouky. A pokud je k ruce dobrý personál, je takové nakupování i radost

Nevím, co přesně myslíš, nejspíš ne to, že by na tom byla značka nějakého známého výrobce, ale ve skutečnosti by to byl jen fejk. Z toho Carlsbad, aspoň podle referencí, nepodezírám. Pokud máš na mysli něco, co se něčemu podobá, tak já se v tomhle zase tak moc neorientuji, víc vím víceméně jen o Tonaku, ona je si spousta klobouků podobná, ty výšky, průměry, tvary se tak nějak opakují. A okud má něco slavného specifickou barvu nebo krempu, stejně to asi nepoznám. Navíc stejně nevím, co přesně budu chtít, to se rozhodnu až na místě, něco mne musí "cvrnknout do nosu" a musí to být láska na první pohled, pak nezaváhám a koupím to, jinak ne, v kloboucích nejsem promiskuitní.