Ivan Lelák

Jj. Je zajímavé sledovat diskuse na FB, proč to v hodinkách vůbec je..:-)

Jj, je to v portálu občana.. eTechničák je dobrý na to, že se tam dá zjistit cokoliv o jakémkoliv vozidle, i které není moje. Kupoval jsem na podzim třeba obytné auto a protože dnes už nejsou velké TP, kde byly všechny technické údaje, mj. hmotnosti, rozměry, kola a pneumatiky atd., ukázal mi původní majitel všechny údaje o vozidle v téhle aplikaci. Než jsem se rozhodl o koupi, stáhnul jsem si apku a ještě si to prohlížel sám doma.

Oživím téma. V dětství, kdysi dávno (je mi 64, takže fakt dávno) jsem trochu modelařil, zejména volné větroně. Když jsem stavěl první model, moc mne to piplání s balzou atd. nebavilo, u druhého už to bylo lepší, protože jsem mezitím létal s prvním érem a druhé stavěl s nějakými zkušenostmi a představou. Zkoušel jsem i autíčka, rakety a lodičky, ale bylo to spíš takové hraní. To všechno byly volné modely, nikoliv RC. V 80. letech, to jsem byl instruktor závěsného létání, jsem si pořídil RC model větroně a RC motorový větroň (tenkrát ještě se spalovacím motorem) - s těmi jsem si pohodově poletoval a celkem mi to šlo. Pak jsem začal létat dospělá motorová rogala i ultralighty a modely šly bokem, přece jen bylo lepší v letadle sedět. V polovině 90. let jsem zkoušel i RC vrtulníky, byla to taková výzva. Koupil jsem hotovou maketu RC vrtulníku z amerického seriálu Airwolf, byla fakt velká a těžká, spalovací motor. Tu jsem furt rozbíjel, tak jsem si koupil stavebnici RC elektrovrtulníku (teda koupil jsem hned dvě, jednu na náhradní díly). Měl jsem i simulátor, vrtulníky měly gyro atd. pro stabilizaci, začínalo mi to jít, ale furt to byla fáze rozbíjení, i když méně častého. Mimochodem jsem o něco později začal létat i výcvik na velkém vrtulníku a řeknu vám, řídit ho bylo snazší než létat s modelem. Tak jsem se na modely vykašlal úplně a dál létal ultralighty. Vloni jsem aktivní leteckou kariéru ukončil, prodal éro, občas se jen s někým svezu. Ale řekl jsem si, že bych se rád vrátil k modelům. A tady je má otázka - po těch letech se považuji za začátečníka a rád bych začal elektro větroněm, raději trochu větším (rozpětí 2-2,5 m), pohodovým a vhodným na učení. Nechci modely stavět jako dřív, ale koupit něco hotového, co se sestaví a jde se létat. Mám rád polomakety, něco, co se podobá skutečnému éru. Později bych šel do něčeho rychlejšího a hbitějšího (z větroňů se mi líbí třeba akrobatický Fox nebo český Luňák) a třeba se jednou dostanu i ke skutečnému RC akrobatu.. Ptal jsem se i jinde, všichni mne zrazují od kompletních stavebnic, dodávaných i s vysílačkou. OK, takže bych koupil něco, co obsahuje instalovaná serva, přijímač a dokoupil bych vysílač, baterky a nabíječku. Nicméně o tom nic nevím a rád bych si nechal doporučit konfiguraci pohodového éra, vysílačky, baterek atd. + co k tomu ještě koupit (druhou sadu baterek, 12V nabíječku...). Rád bych něco z ověřeného eshopu nebo kamenné prodejny, na co se dají sehnat náhradní díly a vysílačku takovou, aby se dala použít i pro případné pozdější modely. Poradíte? Díky

Opravdu to tak je, teď jsem se díval. Jsou tam 2 skupiny - aktuální vozidla a historie. U všeho je uvedena RZ, VIN, datumy atd.

Nemám to ověřené, jen koukám na ty hodinky a říkám si, že z konstrukčního hlediska by to nemusel být problém. Přijde mi, že titanová část lunety tvoří s horní plochou nožiček jeden díl, který na mne působí jen jako horní kryt pouzdra, které je jinak kompozitové. Ale jistě to nevím. V každém případě, alespoň moje luneta je shora kartáčovaná a nebude problém ji na této ploše přeleštit. Boční plocha lunety a nožičky už mají jiný povrch, tam by to byl problém, ale pokud se hodinkami o něco bouchne, ve většině případů to asi bude horní částí lunety.

Při black outu je fuk, jestli se bavíme o mobilu v ruce, počítači doma v obýváku nebo počítači, do kterého klepe úřednice, zatímco my jsme za přepážkou. I teď se nám telefony vybíjí nebo jsme v místě bez dostupnosti dat. Nicméně ano, už třeba teď by byl problém při placení a dalších činnostech - ale koneckonců, pokud bude v ten moment mobil zapnutý (byť bez internetu), lze si s jiným zařízením, které bude taky na baterky a v ten moment taky nebude mít internet, příslušné informace bezdrátově vyměnit a dokončení operace po síti může proběhnout automaticky po síti. Koneckonců, v obchodu dám mobil ke čtečce, ale vlastní bankovní operace také proběhne později. Kouknu na to později, díky. To je samozřejmě velké nebezpečí a otázka pojistek v systému. Vzpomínám si na seriál "Jistě pane ministře", kde chtěl stát ukládat informace o občanech do počítačů a později je využívat k různým účelům. To bylo někdy v 80. letech minulého století - novináři z toho dělali obrovský průser, řešili se pojistky.. Dnes jsme mnohem dál, než co si tehdy uměli představit a za dalších 40 let budeme zase mnohem dál. Jak se dá zneužití ošetřit, těžko říci, zločinci jsou vždy o krok vpředu. Třeba něco vymyslíme, jsem optimista.

Včera jsme měli s jedním dodavatelem zajímavou debatu na téma, o kterém v poslední době přemýšlím i já - kam až mohou dospět možnosti mobilních telefonů jako osobních počítačů, zejména z hlediska postupně se rozšiřující digitalizace. Jsou země, kde se mobil, případně související zařízení (hodinky, chytrý prsten) stává dominantním zařízením téměř k čemukoliv -placení, komunikace s úřady, vyřizování žádostí, daní atd. Lidé nenosí žádné doklady ani peníze, vše zvládne mobil. Pomiňme argument co bude, když nám někdo mobil ukradne, vybije se nebo upadne a poškodí se. S mobilem platíme, ovládáme bankovní účty, nakupujeme, fotíme, komunikujeme přes mnoho platforem, pracujeme s texty, tabulkami, navigujeme, hrajeme si, získáváme informace téměř o čemkoliv. Čím dál víc nám do toho vstupuje AI. Aplikace jako Zásilkovna, Booking.com, kempovací a turistické aplikace atd. mi dost usnadňují život. Dozvím se, kde je bezpečno a kde ne. Je to někdy až strašidelné ale zároveň myslím, že jsme teprve na začátku. Jak vidíte mobilní budoucnost vy? Já si před rokem řekl, že zeštíhlím množství aplikací. V něčem se to podařilo, ale v něčem právě naopak a mobil je mým čím dál větším pomocníkem i tam, kde mne to dříve nenapadlo - mohu doma zapnout topení, spustit filtraci bazénu, rozsvítit si, sledovat, kde je moje auto (pro případ, že by ho někdo ukradl), ráno vlezu na váhu a automaticky se vytváří související statistiky, včetně zdravotních. Přes chytré hodinky se v telefonu dozvím, jak spím, jak jsem unavený, ve stresu, množství zdravotních funkcí se rozšiřuje. To samé sport a další aktivity. V mobilu je peněženka, eDoklady, stáhnul jsem aplikaci Portál občana, kde jsem sice zatím nic nezařídil, ale heuréka - dozvěděl jsem se tam o všech svých dopravních prostředcích od prvního pincka, kterého jsem dostal v roce 1975 až dodnes. Aplikace eTechničák mi řekne veškeré podrobnosti o vozidlech, včetně informací, které bývaly v dnes již zrušených velkých TP. Asi bychom tomu neměli tak podléhat, ale na jednu stranu mne tyhle možnosti fascinují (zažil jsem dobu, kde byť mít obyčejný telefon v kapse, byla sci-fi a najednou jsem toho součástí), na druhou stranu si říkám, že ať se nám to líbí nebo ne, tyhle věci nás postupně doženou. Každá taková věc může být dobrý sluha, ale zlý pán, dá se zneužít, je zranitelná, Velký bratr o nás bude vědět úplně všechno. Ale taky nám to hodně usnadní život, žádné běhání po obchodech, úřadech, žádné tahání dokladů ani peněz. Popravdě, sám netuším, jestli se se na to mám víc těšit nebo se toho bát - jak to máte vy?

Leatheman T4 byl pro mne velké překvapení, mám ho rád. Je to prcek s dospělými nástroji, které zvládnou to samé co u velkých multitoolů. Z toho samého důvodu mám rád Juice - sice k němu mám dost výhrad, člověk ho mimoděk srovnává s nožíky Victorinox, které jsou, co se týká kvality, dál, na druhou stranu je to skoro plnohodnotný multitool v těle malého kombinovaného zavíracího nožíku. Chybí pojistky, nelíbí se mi tvar čepele ani plechový otvírák, ALE - kleště, i když jsou menší, jsou plnohodnotné kombinačky, i další nástroje jsou "dospělé" a na křížák lze nasadit stejný držák bitů, který se dává na Rebar či Super Tool 300. Měl jsem ho sebou párkrát na montáži v Německu, kde je legální a opravdu toho zvládl dost.

Bezva, je příjemné si psát se zkušeným uživatelem. Pro mne je Wave takový denní dělník - mám ještě verzi bez výměnných čelistí, ale snad už je na cestě verze Plus, pak ten starší uložím na zasloužený odpočinek do sbírky. Vlastně mám i Wave Plus, ten mi ale poslal Tim Leatherman k narozkám s věnováním, takže vzácnost, která pracovat nebude. Co se týká Charge, mám jen před-předchozí generaci TTi. Sháním ještě tu úplně původní, na ten nový je ještě čas. Pak mám 2x G10, pak verzi Forest... a pak ještě starý Charge AL s černými střenkami a vloženou stříbrnou destičkou. Plechové střenky jsem z něj kdysi sundal a nahradil je dřevěnými, vypadá to elegantně. Ale chystám se na Charge Plus a protože - na rozdíl od Tebe - mi hliníkové střenky k srdci nepřirostly, asi na ten původní vrátím origo střenky, dám ho ke sbírkovým kouskům a dřevo přehodím na nový Charge Plus. K OHT jsem si hledal cestu, trvalo to dlouho, nelíbil se mi a přišel mi nepraktický, s malými nástroji. Ale furt jsem si říkal, že ho sakra takhle nevymysleli jen tak, dával jsem mu opakovaně šanci a nakonec mám 3, různé barvy. Na denní nošení ho nemám, ale beru si ho třeba do éra, je někde po ruce v autě, ona se ta jednoručnost někdy fakt hodí. Dalo by se psát dlouho, mám jich asi 60, staré kusy nepoužívám, jsou ve sbírce. Ještě bych chtěl sehnat úplně první PST, z prvního roku výroby (1983) No, bavíme se a kdo se baví, nezlobí... Tak ať se Ti daří.

I když ho ještě nemám, považuji ARC za jeden z nejlepších současných Leathermanů. Mám již nevyráběné Free P2 i P4, stejné koncepce, ARC přináší i držák bitů, což je bezva. Délka čepele mi nevadí, nosím často i vojenský OHT s ještě kratší čepelí a co potřebuji, to ukrojí, i když větší délka čepele je jistě příjemná. Konkurencí může být třeba Wave, nejprodávanější Leatherman v dějinách, který sice nemá tak snadné otvírání vnitřních nástrojů, na druhou stranu je znatelně levnější a doma ho beru do ruky asi nejčastěji (někdy i Surge a na některé práce Super Tool 300). Na denní nošení používám poměrně často Charge G10, který je úžasně vybavený, ARC má výhodu asi jen v tom otvírání nástrojů uvnitř pouzdra - je fakt, že je to dost návykové, mám zkušenosti s jinými "Free" Leathermany. ARC má proti Wave atd. větší nůžky, což může být někdy výhody, jindy nevýhoda. Tak ať slouží, také se na něj chystám. Co ty ostatní, také je používáš?

Díky. I když si už nějak nevybavuju, kde jsem se s ním při létání setkal... :-).

Už se k tomu chystám několik let - takové moje letecké paměti zahrnující zhruba 40 let létání.

Ta navigační diskuse je samozřejmě zajímavá a já vždy obdivoval lidi, kteří se při dlouhých letech uměli trefit tam kam chtěli, třeba Charles Lindbergh. Některým se to nepovedlo, třeba Amelii Earhartové. Obdivoval jsem i piloty, jejichž doménou byla sportovní navigace. V mé letecké kariéře to bylo jinak, zejména díky tomu, že jsem létal ultralighty, jejichž rychlost byla malá a které létají jen VFR. Základem tedy byla srovnávací navigace s otočným mapníkem na stehně. To se hodilo i při soutěžích a jak se disciplíny zdokonalovaly a byly čím dál náročnější, na palubě postupně přibývaly tužky, kružítka, úhloměry, pravítka a samozřejmě i kvalitní kompas a stopky. Já měl kliku v tom, že většinu soutěží jsem létal s navigátorem, takže Jirka měl za letu fakt hodně práce. Představte si třeba zadání jedné disciplíny na MS UL ve Španělsku - po startu poletíte kursem xxx tak dlouho, dokud pod sebou neuvidíte z plachty udělanou bílou jedničku. Odtud poletíte kursem YYY tak dlouho, dokud pod sebou neuvidíte dvojku. Atd. Celý let měl trvat 3 hodiny a převážně vedl nad pouští téměř bez orientačních bodů, kde byla mapa skoro k ničemu. Ale dali jsme to, tedy hlavně Jirka, já držel kurs, ovládal stopky a rogalo. Když jsem létal soutěže sólo, na rogalu jsem musel mít všechno na provázcích, včetně tužek, kružítka, pravítka a úhloměru. Byla to pakárna, stres, když jsem něco počítal a maloval do mapy, moc se řídit nedalo, což ani tak nevadilo proto, že bych spadnul, éro bylo stabilní, ale spíš kvůli dodržování kursu a sledování, kde přesně na mapě jsem. Ale také to nějak šlo. Pamatuji se, že jsem kdysi letěl jednu regionální soutěž s kamarádem Čechoameričanem jako navigátorem. Za letu mu uletěl fix a tužku zlomil poryv větru o kapotáž. Zbyly nám jen jeho a moje mapa s namalovanou trasou, on ji držel v ruce a já ji měl standardně otočnou na stehně. Byla to jednoduchá soutěž, navíc v kraji, kde jsem to znal, až na jednu kruhovou část se letělo přímo a jen se měly nacházet písmena z plachet na zemi a přesně v mapě zakreslit jejich polohu. Zdenál to tehdy ryl pahýlem tužky do mapy a já se snažil to zapamatovat. Nemluvili jsme, já letěl po trase a snažil se udržet v hlavě písmena a místa, kde byla. Nakonec bylo těch bodů 14 a z hlavy se mi skoro kouřilo. Dělali jsme to tedy duplicitně, naštěstí, protože Zdendovi na finále ulétla mapa a vrtule z ní nadělala mnoho malých útržků, snášejících se do předpolí přistávací dráhy. Po zastavení k nám přišel rozhodčí a chtěl mapu se zakreslenými body. Vzal jsem mu tužku a do své mapy jsem všechno dokreslil. Jeden z bodů mi unikl, ale i tak to dalo na pěkné druhé místo. No, o mé ultralehké navigaci bych mohl napsat knihu..

S tím se dá souhlasit, ale každý to může mít trochu jinak. Mám už skoro 8 let Garmin D2 Charlie. Baterka drží, fungují skvěle, mám k nim několik řemínků. Stejně jako u všech ostatních, mechanických hodinek, se o ně snažím starat a zbytečně je neničit, což mi pochopitelně nebránilo je celé roky tahat do éra, na motorku, lyže, kolo a vlastně všechny outdoorové aktivity. Je to na nich vidět, ale na druhou stranu nic zásadního, co by mi bránilo je občas vzít i do kanclu. F8 jsem kupoval spíš na civilnější příležitosti (dřív jsem na ně měl Samsungy), ale také na pěší tůry atd. Jsou menší než D2, vypadají civilněji a tak se hodí i na každodenní nošení, včetně kanclu a spánku. Nebudu je mít ve vitríně na koukání, ale nebudu je ani zbytečně rasit - očekávám (snad ne naivně), že mi zase vydrží dlouho bez zásadního poškození. Ale nedělám si iluze, nosím je 24/7 a jak jsem psal výš, když tak se dá luneta vyměnit.

Tohle je vlákno o bankách, jsou tu i jiná o investicích. Nakonec se zeptám tady - řešil někdo, kam - do jakého bankovního ústavu a na jaký produkt - uložit větší množství peněz tak, aby se co nejvíc zhodnotily? Spořící účty, termínované vklady, účty v různých měnách, účty v zahraničí atd.?

I já mám na titanové lunetě F8 viditelný šoupanec nebo škrábanec, asi půl milimetru velký, nic, čeho bych si všiml na první pohled a ten, kdo se mi podívá na ruku, to neuvidí vůbec. Hodinky se snažím šetřit, na druhou stranu je nosím 24/7, sundávám je do sprchy a na hrubší práce. Ale stane se, prostě jsem s nimi o něco škrtnul, možná při stěhování nábytku nebo mytí nádobí a neumím posoudit, jestli luneta měla to ťuknutí vydržet nebo ne, takže nechci hodnotit její odolnost. Ojedinělé minišrámy mám i na nerezových pouzdrech některých mechanických hodinek a ty, vzhledem ke střídání hodinek, jsem nosíval mnohem méně. Kdysi jsem dokonce o futra hodně zrasoval titanovou lunetu s černým PVD u Fortis Mars 500 a nová luneta nebyla nejlevnější, přitom ten náraz nevypadal nijak strašně. Ale zpět k F8 - jak jsem psal, nemám na divočení, spíš na denní nošení. Ale i tak se časem drobná poškození najdou, hodinky budou patinovatět, šrámům, i když je nevidíme rádi, se nejspíš nevyhneme, zejména při sportu ale ani při denním nošení a až mi to začne vadit - pokud vůbec někdy - asi nebude problém hodinky poslat do servisu a nechat lunetu vyměnit - její součástí jsou i horní strany nožiček ale vypadá to, že by tenhle horní díl pouzdra měl být relativně snadno vyměnitelný - nejspíš s tím Garmin i počítá. Zatím s nimi ani v kanclu, ani na méně formálních jednáních, rozhodně ostudu nedělám. A ještě k tomu, co vydrží starší modely - až donedávna jsem si myslel, že mé 7 let staré D2 Charlie (což jsou vlastně letecké F5X s jinou titanovou lunetou) jsou i po těch letech skoro jako nové. Ale nedávno jsem se na ně zadíval zblízka, jakoby očima potenciálního kupce a té patiny je tam fakt dost. Nic fatálního ani nic viditelného na letmý pohled, ale je to tam. Ale nevadí mi to, připomíná mi to společné chvíle a nejsou to oblekovky.

Obdiv není namístě. Také raději nechám dělat odborné věci odborníkům, ono je to často levnější než když se o to budu pokoušet sám. Ale právě to video mne ujistilo v tom, že bych to mohl dát sám. Ono na tom opravdu nic není, jen je třeba si na to udělat pár hodin čas. Já využil toho, že jsem byl doma sám, hodil jsem se do nálady, udělal kávičku, pustil si pěknou muziku a byly to fakt prima strávené 2 hodiny. Předtím jsem přemýšlel o tom, co všechno se u voskování dá pokazit. Dnes vím, že v podstatě nic. Jasně, vosk se dá málo rozehřát, ale on si fakt řekne - dokud je průzračně čirý, je to pohoda. Když začne mléčnět, no tak se dá zase na chvilku do vody na vařič, já si dal cigárko a jelo se dál. Další chybou může být, že vosk nevetřu všude - do záhybů, do vnitřních stran chlopní atd. Taky jsem si dával pozor, abych vosk nanapatlal na vnitřní látkovou podšívku, to všechno je ale o pečlivosti a o tom dávat si trochu pozor. Poslední chyba asi může být, když se dá vosku moc nebo málo. Já ho dal spíš víc, teda spíš určitě víc, aspoň myslím. Ale není to žádná tragédie, on se postupně vpije také. Nevím, kolik vosku se má použít a na kolik voskování by mohla plechovka vydržet. Já spotřeboval přes půlku, ale je fakt, že bundu jsem voskoval poprvé po 5 letech a fakt už byla suchá. Teď je asi mastnější, než ještě jedna, kterou jsem před dvěma roky koupil v jezdeckých potřebách na obyčejnější tahání. A poslední věc - možná to je tím, že jsem dal vosku víc než jsem měl, bunda byla po navoskování tak divně flekatá, protože někde bylo vosku víc a jinde méně. Dokonce byl vychladlý vosk místy viditelný jako bílá pasta. Tak jsem vzal fén (o tom ve videu nic není, ale někdo mi to říkal) a už bez přidávaného vosku jsem bundu nahříval a houbičkou vosk roztíral. Vosk pod fénem ihned zprůhlední, ztekutí a dá se krásně roztírat po poměrně velké ploše, to na závěr hodně pomohlo. Takže se toho nebojte, je to zábava, já si u práce představoval dovolenou na Novém Zélandu, kde jsem bundu koupil, hudba hrála, kafe vonělo, prostě až taková skoro sváteční atmosféra. A výsledek je perfektní.

Před několika týdny jsem si udělal takhle o víkendu čas, navíc jsem byl doma sám a postil jsem se do voskování bundy, kterou jsem si před lety koupil na NZ. Po 5 letech už byla úplně vyschlá, aspoň tak působila na pohled i na omak. Asi je to normální, navíc ji opravdu dost nosím i ve špatném počasí. V Gentleman Store jsem zakoupil vosk, nastudoval romantické video, jak si pán na chalupě voskuje bundu, připravil si stůl, na sporák hrnec s vodou, kuchyňskou houbičku a kávu do mého oblíbeného hrnku. První dilema bylo, kolik vody dát do hrnce - když jsem dal moc, chtěla při zahřívání plechovka plavat a poskakovala po dně. Když bylo vody méně, nebyla hladina vosku pod vodou. I tak trvalo snad hodinu, než byl vosk tekutý a čirý. Roztírání šlo dobře, ale pomalu. Byl jsem pečlivý a voskem nešetřil. Několikrát jsem vosk opět rozehříval. Bunda byla dost flekatá, ale když jsem ji nakonec nahříval fénem a vosk znovu a znovu roztíral, zestejnila se a vypadala dobře. Některá místa, záhyby atd. trvala déle, ale dělal jsem to opravdu pečlivě. Celá operace trvala asi 2 hodiny, výsledkem byla dost napatlaná, ale pěkně vypadající bunda. Spotřeboval jsem více než půlku vosku, asi jsem ho neměl nanést tolik, nevím. Bundu jsem nakonec pověsil v obýváku na garnyž, později jsem ji přesunul do sprcháče a nakonec do ložnice. Ve videu říkali, že se dá nosit už druhý den, to mi ale přišla ještě hodně mastná. Celkově visela asi týden, než jsem ji začal nosit a průběžně jsem se kochal její opět svěží tmavohnědou barvou. Dalších několik dnů jsem ji před nastoupením do auta sundával, abych nezamastil sedadla, ale teď už ji nesundávám a sedadla jsou OK. Takže paráda. A co vy, jaké máte s voskováním zkušenosti - co dělat příště jinak? PS: Na fotce je bunda hned po akci, to byla opravdu dost mastná a lesklá, teď už je to OK.

Mám dotaz. Koupil jsem alkovnu, 7,2 m dlouhou, bez nástavbové klimatizace. Přemýšlím, jestli to vyřešit střešní klimatizací nebo větrákem MaxxFan. Klima opravdu chladí, ale je prý hlučnější a potřebuje připojení na elektriku. Větrák nechladí, ale prý to pocitově klimu nahradí a jede na 12 V. Můžete mi poradit?

Jen se tak na chvilku vmísím. Co se týká civilnějšího, až společenského nošení Garminů F8, o tom jsem psal už dřív - ano, F8 mi přijdou (zejména v některých provedeních) použitelné i pro společenštější příležitosti. Já bych si je k obleku nevzal, ale na středně formální obchodní jednání, proč ne. Nesouhlasím s tím, že výměna silikonu za kůži nebo tah nic neřeší - ano, společenské hodinky z toho nebudou, ale vypadá to mnohem civilněji. Někdy mi to připadá jako debata mezi příznivci etikety a volnomyšlenkáři a osobně myslím, že aktuální realita je někde mezi. Jistá etiketa je na místě, na druhou stranu, když se tak porozhlédnete po světě, nosí se všechno a v takové míře, že už to pomalu začíná být standard. Zmiňoval jsem vysoké manažery mlékáren, se kterými se setkávám - hodinky nejsou jejich hobby a tak nosí to, co je doma - určitě ne Garminy, ale také ne oblekovky. Tak něco mezi a často jsou to různé smartwatch (zdaleka ne vždy Apple). Doba se prostě mění. Ale přiznávám, že úplné jasno v tom nemám, jen nejsem příznivcem extrémů na obou stranách. MicroLed - něco jsem zaslechl, ale netuším, v čem to může být o tolik lepší ani zda je šance, že to Garmin hodí na jaře na trh. Mám F8, 47 mm, Amoled, nabíjím po 14 dnech, displej se mi líbí, víc neřeším a osobně bych na to nečekal. Ale třeba mi spadne pusa, až to uvidím a pak to budu řešit. Padl tu dotaz na odolnost titanové lunety. Mám hodinky asi 2 měsíce, nosím je 24/7, sundávám do sprchy a na nejhrubší práce. Na první pohled na lunetě nevidím ani stopu. Dal jsem někam pár fotek a lidé mi psali, že luneta je podrápaná. Nevím, buď to byla smítka nebo jsou to takové mikrověci, že jsou vidět na fotce ale očima je nevidím. Jo, vidím 2 minišoupanečky, ale jen když po nich vyloženě pátrám, což mi při mém intenzivním nošení nepřijde úplně špatné. Nebojte se osmiček, podle mne to jsou nejlepší Fenixy co kdy byly..

Jj, místa je tam opravdu dost. Co se týká obytky v cizině, projeli jsme půjčenými obytkami Nový Zéland. Zařizovala to má tehdejší partnerka a protože nás tam letělo 5, půjčila 2 obytky. Tehdy to ale bylo přes nějakou adventure cestovku, která zajistila vše, včetně obytek. Vlastní půjčení bylo v pohodě, půjčovna byla kousek od letiště, předání v pohodě (jen jsem jako řidič musel udělat "zkoušku" z jejich předpisů), je dobré si nafotit každý škrábanec a nefunkční věc, aby to pak nechtěli zaplatit. Vracení auta také v pohodě. Dáša si ještě půjčovala obytku na Islandu, kde jsem nebyl. Rezervaci dělala předem, nějak tam tehdy tuším trochu poškodili nárazník, tak to museli zaplatit, ale jinak všechno OK. Takže za mne žádný problém, rezervovat předem a při přebírání upozornit na jakýkoliv nedostatek, optický či funkční.

Tak ono "6 místný" je trochu zavádějící. Sezení za jízdy je opravdu pro 6 osob, ale komfortní spaní je pro 4 osoby (nechtělo by se mi každý večer dělat další minipostel ze sedací soupravy za řidičem). V praxi počítáme se 2-4 osobami a na to je to auto slušně dimenzováno. V Brně jsem si navíc ujasnil, že současná móda minikuchyněk ve tvaru L na levé straně auta by nám nevyhovovala vzhledem k miniaturní pracovní ploše. Naopak jako handicap našeho auta beru zadní příčné a vysoké spaní, se kterým se musíme naučit žít, ale zase tak velké mínus to není a jeho pozitivním důsledkem je opravdu velká garáž a zvětšená délka vnitřního prostoru pro kuchyň, sezení, koupelnu a skříň (příčné spaní je široké cca 150 cm, zatímco podélné postele jsou 2 metry dlouhé a zabírají na délku o dost víc místa - nicméně chápu, že pro někoho je podélné spaní důležité.

Mám původní Charge TTi první generace, ty střenky se mi líbí. Má ulomený doraz kleští uvnitř pouzdra, což neřeším, protože to byla typická závada (později to bylo ze silnějšího materiálu)a pro mne je to spíš sbírkový kousek. K dalším generacím TTi jsem se zatím nedokopal, ale stejně bych je nepoužíval, protože Charge G10 je ideál, který řeší jediný nedostatek TTi a to je krimpldíra v kleštích, jinak je vybavený stejně, včetně páracího háku na zubaté čepeli nebo materiálu hladké čepele S30V. Mimochodem, S30V je vyhrazen právě pro tyto exkluzivní modely, ale upřímně, pro běžnou práci dávám přednost základní oceli 420HC, která mi drží také a navíc se dobře brousí - třeba Surge jsem párkrát obtahoval v Rumunsku o šutr v potoce. S30V už prý chce na broušení šikovnost, která mi chybí a navíc se prý dá otupit paradoxně o karton atd. Nejde údajně o běžné otupení ale vydrolování mikroskopických částeček čehosi (nejsem metalurg - třeba mi to někdo vysvětlí) z čepele. Za ideální kompromis považuji 154CM, ale jak jsem řekl, na drsnější práci mám nejradši 420HC.

LT je určitě nejlepší po stránce reklamací, tam opravdu platí - s nadsázkou - že si Leatherman kupujete jen jednou a po zbytek života se výrobce stará, abyste měl multitool v dobré kondici a plně funkční, bez ohledu na to, jak s ním zacházíte. Co se týká technického zpracování a kvality, tak musím uznat, že jsou jiné, srovnatelné, v něčem třeba i lepší značky, ale plně to vyrovná ta záruka. Jasně, každou chvíli se někde dočteme o nekvalitě Leathermanu, ale to je tím, že Leatherman produkuje XX krát víc multitoolů než zbytek světa a vady jsou víc "vidět", i když třeba procento závad může být nižší než u konkurence. Navíc má Leatherman tak široký sortiment, že si optimální multitool vybere snad každý. A pokud budete multitool reklamovat v době, kdy už se daný model nevyrábí, dostanete fungl nový nástupnický model.. Charge G10 mám dva a považuji ho za nejlepší model, co kdy Leatherman vyrobil. Jasně, Wave je na "rasení" asi vhodnější, ale modely G10 převzaly z vlajkové lodi Charge TTi to nejlepší a to, co bylo na TTi kritizováno, u G10 není. Takže paráda!!

Asi stárnu. V mládí (rozuměj roky 1975-80) jsem jezdil turistiku na kole. Od roku 1998 jezdím turistiku na motorce. Od roku 2016 se k motorce přidala Důra - americký van, do kterého jsem udělal obytnou vestavbu. Miluju ho, ale začal být malý - napostavím se tam vzpřímeně, nemá koupelnu a je jen pro dva lidi. Jinak je Důra úžasná a budu rád, když půjde do dobrých rukou (kdyby měl někdo zájem, poskytnu další informace, zatím jedno foto ale najdete tu i další). Teď budeme chtít jezdit ve více lidech, časem i na delší dobu a proto jsme si v neděli přivezli tuhle konfekci. Proti Důře je to v mnohém horší, je v tom randál, furt tam něco vrže, ale jízda je celkem pohodlná a hlavně - jak se zastaví, je to barák na kolech a já se strašně těším na cestování. Zatím nemá jméno, musí se dovybavit mnoha věcmi, ale to postupně dáme. Zatím dotaz - auto bude stát venku a potřebuji krycí, vícevrstvou plachtu. Na eshopech je jich víc, poraďte. Auro je dlouhé 740 cm, vysoké 320 cm, široké 235 cm. Viděl jsem i takové plastové stříšky, které se rozloží na střechu, přes ně se natáhne plachta a voda stéká dolů jako z ploché sedlové střechy. Jaké máte zkušenosti a poradíte mi vhodný typ? Díky!