Ivan Lelák

Bekovky tu svoje vlákno nemají a protože se často prodávají ve stejných obchodech (viz. třeba Carlsbad Hat), myslím, že sem patří. Navíc je nosím taky, i když mám zatím jen 2, zrovna dneska tu zimnější. Určitě ještě nějaká přibyde..

Mohl bych poprosit o srovnání s Garminy (a jakými)? V čem jsou pro Tebe které lepší a v čem horší, v čem fungují objektivně lépe nebo hůře? Já to mám naopak - před lety jsem měl Suunto Spartan Sport Wrist HR s dotykovým displejem, dostal jsem se k nim jako slepý k houslím, protože mi je nabídnul k testování jeden velkoobchod a tak mne zaujaly, že jsem si je nechal. Později, vynechám-li Samsung, jsem přešel ke Garminu, nejdřív D2 Charlie, což je letecká verze Fenix 5X (mám je už 9 let a stále fungují) a předloni jsem přikoupil Fenix 8, Amoled. Suunto byly úžasné, intuitivní menu, jednoduché nastavení. Neuměly toho z dnešního hlediska moc, neměly ani mapy, ale co uměly, to dobře. Vydržely přes 10 dnů, ale pozor, víkend s celodenními GPS aktivitami už skoro nedaly. První Garminy mi přišly komplikované, nepřehledné, ale možnosti nastavení byly natolik široké, že když jsem se tím prokousal, k důležitým věcem byl rychlý přístup. I tak mi trvalo dlouho, než jsem se je naučil dobře používat ale nakonec velká spokojenost i přes MIP displej, což mi přišlo jako krok zpátky, na ten dotykový u Suunto jsem si zvykl okamžitě. No, dnes mám i Fenix 8 s Amoledem, jsou o několik generací dál, složité menu mají stále ale už jsem zvyklý a nevadí mi to, koneckonců jdou zase nastavit tak, že ke všemu, co mne zajímá, je rychlý přístup. Přesto mne zajímá, jak je na tom ve srovnání moderní Suunto. Díky.

Chtěl bych se zeptat na vaše zkušenosti s telefonováním z hodinek. Když jsem F8 koupil, bylo to proti mým předchozím Samsungům hrozné, jak hlasitost, tak čistota hovoru byla na hranici použitelnosti. Nepoužívám LTE, hodinky mám ve spojení s mobilem, ale občas přijmu na hodinkách hovor, když je telefon třeba ve vedlejším kanclu nebo když jsem doma na terase a mobil leží v obýváku. Někdy na podzim, nejspíš po nějaké aktualizaci, se ale u mých hodinek kvalita hovoru výrazně zlepšila a je to velmi dobře použitelné. Jak to máte vy?

Pocitově mi Garmonty připadají na došlap měkčí než ty Salomony, které jsou více "horské", nicméně i s těmi se mi chodilo dobře. Ale možná jsou tyhle rozdíly pod moji rozlišovací schopnost, tvrdosti podrážek jsem nikdy neřešil, takový horský turista nejsem. Ale díky.

Přesně takový mám pocit, díky za potvrzení. Asi to tak bude. Včera jsem dal do Garmontů vložku a najednou se z nich staly pohodlné, skvěle padnoucí boty, i když ne tak obepínající nohu jako "druhá kůže", jak píšeš v předchozím příspěvku. Do méně náročného terénu budou na celodenní nošení skvělé.

Po pár dnech doplním zkušenost s Kalorickými tabulkami. Mám je propojeny s hodinkami Garmin, včetně sdílení aktivit. Ty teď víceméně žádné nemám, jen automatickou detekci chůze, jak chodím se psem. Upřímně, zatím si nejsem jistý, jak velký vliv to má na KT, takže to tak zatím nechávám a pozoruji. Předevčírem jsem zaplatil verzi Premium, naskočilo mi mj. zobrazování cukrů a soli, což je sranda, protože "rychlé" cukry přiskakují rychle a to nejen s vyloženými sladkostmi, ale jsou třeba i v mrkvi atd. Je to další bičík, který mi hrozí a měl bych zohlednit. Dnes jsem poprvé vyzkoušel jídlo vyfotit, byly to francouzské brambory a bingo - Kalorické tabulky je identifikovaly přesně, i s okurkou a uzeným, dokonce i hmotnost zhruba trefily. Když jsem přišel do kanclu, udělal jsem si kafe a když jsem ho kus upil, napadlo mne ho vyfotit taky. A zase bingo - KT identifikovaly "káva s mlékem bez cukru", což bylo přesné. Nepřeceňuju ty fotky, ono navíc chvilku trvá, než AI fotku zpracuje, ale ze 2 kusů 2 trefy. Jen v případě těch brambor AI identifikovala zvlášť brambory a zvlášť okurku ale nenabídla mi najednou dopsat obě tyto položky, takže druhá fotka a tentokrát volba okurka. Ale možná jsem si jen nevšiml té správné volby. I když se teprve učím KT obsluhovat a časem vychytám i nastavení, za mne zatím víc než dobrý - dovolují mi poznávat určité zákonitosti, které mi časem umožní lépe volit, co sním. Ranní sladké musli je kalorická bomba, takže raději ovesné vločky. Bramborový salát jako příloha je taky blbost, raději brambory. Z banánu jsem měl větší strach, z čokoládové pralinky taky, tyhle věci mi postupně docházejí a časem je budu podvědomě aplikovat. I když jsem to z dřívějška věděl (ale furt s tím neumím pořádně zacházet), je jasné, že hubnout neznamená mít hlad - KT pomohou si v tom udělat větší přehled, srovnat si to v hlavě. Zatím mám pocit, že když chci i trochu hřešit, pocit hladu tam holt občas bude (ale postupně ho nebudu vnímat jako nepříjemný pocit), ale když zvolím přísnější cestu, hubnout se bude i bez hladu. Jde o to najít optimální kompromis.

Obecně nosím boty vel. 42, u některých značek 42,5-43. Tohle jsou 44-ky ale jsou mi pocitově větší tak o půl čísla, vlastně bych to asi ani nemusel řešit, vložka myslím pomůže.

Salomony, které jsem nedávno koupil, jsou také poměrně úzké, ale naštěstí ještě ne tak, aby mne tlačily. Ale má to přednost - aspoň pro mne - v tom, že mi těsně obepínají nohu, jako by mi byla ušitá přímo na míru. Byl jsem s nimi nedávno v Rakousku, nechodili jsme nic dramatického ale měl jsem pocit, že o to jistěji se v nich budu cítit na šutrech, ve stoupání a klesání. Tyhle Garmonty jsou širší, noha v nich nevaklá a je jimi úplně hýčkána, ale upřímně, nejsem si jistý, jestli v opravdu náročném terénu nebudou ty těsnější boty lepší. Nevím, nemám s tím zkušenost, od toho jsou tu větší borci.

Pár týdnů poté, co jsem si koupil nové Salomony (viz. výše) místo rozpadajících se Columbií (které jsem i tak zachránil aspoň na venčení psa a práce na zahradě), tak jsem podědil víceméně nové Garmonty. Jsou mi o ždibec větší, ale to spraví vločka, případně vložka do špičky, jinak noha jako v pokojíčku..

Vážení náramkáři. Nosím 24/7 hodinky Fenix 8 a sundávám je jen při koupání a na formálnější příležitosti, třeba obchodní jednání, kdy je nahrazují mechanické hodinky. I v tom případě si ale beru na služebku na ruku F8, před jednáním je vyměním za mechaniky a po jednání zase za Fenixy. Mít na obou rukách hodinky, k tomu jsem ještě nedospěl. Kdysi jsem zkoušel kombinaci mechaniky (levá ruka) + chytrý náramek Garmin Vivosport 3 (pravá) ale mám pocit že i tak mi to přišlo divné. Mezitím zmizel náramek v propadlišti dějin a já uvažuji, že tuhle kombinaci oživím, byť jen na zahradu, kde někdy dělám práce, při kterých bych mohl Fenixy poškodit nebo na zmíněné formální příležitosti, kdy chci mít na ruce i mechaniky. Chtěl bych Garmin, ale ten má momentálně jediný náramek, Vivosmart 5. Prý se chystá i Vivosmart 6, ale ještě jsem ho neviděl, má mít GPS, což u náramku nepotřebuju, ale klidně bych ho zvolil, pokud by byl menší a nenápadnější než verze 5. Vivosmart 5 prý má výměnné řemínky, je to tak? To by se mi líbilo, náramek by byl na pravé ruce spíš jako módní doplněk. Co vy na to? Vím, že se tady o tomhle "hybridním" nošení píše, ale zajímalo by mne, jestli to někdo takhle nosí dlouhodobě, jestli to nezkusil jako kdysi já a pak to zavrhl. Díky za vaše zkušenosti

Mám je v mobilu i PC. V mobilu je operativnější zaznamenávat ihned po konzumaci všechny příjmy potravy, navíc je mám propojené s aplikací Garmin, která díky hodinkám ví, kolik kalorií atd. jsem spotřeboval, kolik vážím atd. Nefunguje to sice úplně optimálně, ale možná je chyba i v mém nepochopení některých sdílených údajů a filosofii jejich zpracování.

Kalorické tabulky - další moje aplikace, podle mne dobrá pro všechny, kteří bojují s kilogramy.. Všechny ty apky nás tak trochu dělají závislými na telefonu, ale tahle závislost aspoň pomáhá.

Vlastně jsem zapomněl napsat, že minulou sobotu jsme zajeli do Carlsbad Hatu v Hybernské. Nejdřív tam byla symptanda prodavačka a já si koupil Denver Traveller od německé firmy Mayser. Mám už doma slamák, 2 fedory, jeden australák, jeden outdoorový oleják, jeden těžce zimní kanadský klobouk s chlopněmi přes uši, ale neměl jsem žádný trilby, alias "Boghart". Výběr byl náročný, nejen klobouk, ale i barva, ale nakonec vyhrála světlejší béžová, která mi seděla k černé bundě, bílému svetru i jakémukoliv tričku, k polobotkám i teniskám. Monča si mezitím taky něco zkoušela, ale nic nekoupila. Zašli jsme pak do nedaleké kavárny a když jsme šli zpět k autu, stavili jsme se v kloboučnictví ještě jednou. Byl tam už i pan majitel, taky sympaťák a nakonec Monča odcházela s australákem Shady Lady od australského výrobce Jacaru. Je ozdobený šátkem, který se dá použít víceméně jakýkoliv a zcela to mění charakter klobouku. Případně se dá nosit bez šátku. Pan vedoucí ho ještě trochu vytvaroval za pomoc páry a žehličky, usušil ho, udělal nám kávu, prostě skvěle strávený čas v příjemném prostředí. Foto jsou prezentační.

Kdysi mi ožrali bíglici piloti na letišti, zatímco jsem létal, nalili jí do misky pivo. Albína to vypila a když jsem přistál, spala a nebyla k probuzení. Za hoďku se probrala, ale od té doby alkohol těžce nesnášela.

Mně se Markovič - Straka líbil. S Hojerem to nechci srovnávat, každá ta série je trochu jiná a nemůžu říct, že by se mi jedma líbila víc a druhá méně. Prý bude i třetí série, jen se zatím neví, o čem.

Nějaké ARMODD jsem chvilku měl před pár lety, oni se pyšní tím, že jde o české hodinky, což je pochopitelně blbost. Tenkrát jsem je vzal ze studijních důvodů, abych zjistil, co to může být za chytré hodinky za ty peníze. A kupodivu to nebylo tak strašné, byť oproti Samsungům či Garminům, se kterými mám velké zkušenosti, to bylo o několik levelů níž. Ale - displej super, výdrž super (10-14 dnů + magnetické nabíjení), jednoduché menu, ovládání i párování s mobilní aplikací přes QR, notifikace fungovaly bez problémů, na příchozí hovor upozornily a hovor šel i přijmout, nosil jsem je 24/7 a ráno mne vždy spolehlivě budily atd. Umělo to i zdravotní funkce, což mámu zajímalo (tepová frekvence, spánek, tlak krve), byť jsem jí zdůraznil, že jde o orientační hodnoty, zejména co se týká tlaku, na který určitě nebyly certifikovány, ale srdeční tep celkem seděl. Nakonec jsem stejné koupil mámě (bylo jí v té době jako Tvému tátovi), byla nadšená a ty svoje jsem někomu věnoval a dál nosím Garminy. Mámě se párkrát vybily, už si nepamatuju, co se muselo znovu nastavit, v každém případě to bylo jednoduché a trvalo to 3 minuty, vždycky jsem jí to dělal já. Takže bych se jich až tak nebál, za ty peníze pro nenáročného seniora nebo malé dítě super.

V roce 2024 jsem si koupil Garmin Fenix 8 a v podstatě jsem je od té doby nesundal z ruky, mimo koupání, některé práce kolem domu a některé outdoorové aktivity, na které si beru prastaré Garmin D2 Charlie. Jinak měním jen ciferníky a řemínky. Dnes F8 v kanclu..

Na tomhle enduru se mi líbí, že si na nic nehraje a boří designové konvence. Na druhou stranu, kamarád, mechanik H&D, k němu má spoustu výtek, počínaje dlouhým řetězem (pokud se nepletu). Já, co se týká cestovních endur, jsem celoživotním uživatelem značky BMW a konkrétně jsem skončil u R1150 GS Adventure (to mělo řetízek jen na rozvodech), novější verze mne nechávají chladným i přes jejich obrovský pokrok v oblasti výkonu, brzd či podvozku. No, teď už mi to může být jedno, díky místnímu členovi a mému dlouholetém kamarádovi od loňska sedlám 20 let staré BMW K1200 LT, holt jsem asi staromilec..

Spoustu let jsem se pohyboval, i profesně, kolem motorek a viděl mnoho staveb. I v ČR máme (nebo jsme měli, nevím, už v tom dlouho nejsem) skvělé stavitele, plně srovnatelné se světovou špičkou. Tvoje motorka je fakt hezká a vypadá, že by se na ní dalo i trochu jezdit. Rozumím tomu, že podvozek je dělaný i s ohledem na záda, ale upřímně, s těmi zadními zdvihy a sklonem přední vidle se zázrak udělat nedá. Takže přeji spoustu krásných zážitků pokud možno na hladkém asfaltu.

Bohužel, v mlékárenství se používají jiné metody čištění zařízení, poměrně drastické, které nelze aplikovat v domácích podmínkách, natož při čištění kávovaru. Kávovar čistím podle návodu, samozřejmě na to trochu kašlu a pokud se objeví nějaká závada, odnesu ho do nedalekého servisu, kde ho i vyčistí.

Týjo, bígl s jezevčíkem, to je, co se týká výchovy a výcviku, na první pocit celkem smrtící kombinace.

Občas mám pocit, že pro pejsky se truchlí více než pro lidi. Přiznám, že to cítím i u sebe, a protože mi to přijde divné, přemýšlel jsem, jestli to tak opravdu může být. Může - psí láska, věrnost a oddanost je jedinečná, absolutní, maximální a bez podmínek. Píšeš "terapeut" a je to pravda - když je člověku blbě, ať na těle či duši, pes to ví a snaží se nám pomáhat, povzbuzovat nás, často i léčit. To že nemluví jako my, nevadí, my všichni, kdo s našimi mazlíčky komunikujeme víme, že jejich chování, gesta a pohledy jsou stejně srozumitelné jako lidská řeč. Na několik pejsků, se kterými jsem byl až do konce, protože to, že s nimi v té chvíli budu, je to nejmenší, co pro ně mohu udělat za to, co oni udělali pro mne, nikdy nezapomenu a přiznám, že si s nimi občas před spaním v duchu zase hraju a povídám, někdy i zabrečím. A nemůžu se ubránit pocitu, že Skoty, můj věrný parťák, se mi vrátil jako Bery, takže truchleme, ale nechme tomu volný průběh, naši pejsci se nám občas vrátí..

Jj, mám je asi 3 týdny.

Souhlasím a díky za odkazy. Díky, myslím si to také, i když netuším, jak poznám chvíli, kdy budou mít "rozumnější" kořenový systém. Navíc tam jsou 4 vedle sebe, snad se ty kořínky nezapletou. No uvidíme.

Nevím, co nám doma kvete, ale mám dotaz. Na služebce jsem dostal jako pozornost krabičku, netušil jsem co je uvnitř, myslel jsem svíčka, vůně atd. No a byla to sada pro pěstování modré jedle, ani jsem netušil že taková je. V pytlíku 5 semínek, kelímek zasazený do dřevěné krabičky a druhý pytlík se substrátem ve tvaru válečku. Podle návodu jsem nejdřív semínka v pytlíku navlhčil a po několika dnech je zapíchnul do toho substrátu. Po několika dnech se začal klubal stonek s uschlým obalem semínka nahoře. Pak druhý, mezitím první vyrostl asi 5 cm, shodil obal semínka a rozevřel korunku nebo co to je. Nakonec to vypadá na 4 semínka, která se chytla. No a já to chci teď přesadit do trochu většího květináčku a asi dát rostlinky dál od sebe, nebo je rovnou zasadit každou zvlášť. Ale ty stonečky jsou milimetr silné a křehké, mám strach, že pokud bych je rozsazoval, tak je přitom přetrhnu, zatím mne napadá dát jen substrátový váleček do větší nádobky a obsypat dalším substrátem. Nebo je mám zatím nechat v tomhle a jen obsypat substrátem? Co myslíte, nemáte s tím zkušenost? Díky.