ŽUMPA

[Conrad]

Bylo by to ideální jen nevím, když nácliletí zvládají AI jak to technicky udělat 

Upraveno neděle v 17:25 uživatelem Conrad

[bohus76]

před 8 hodinami, TomTomTom napsal:

Přijde ti to naivní…tobě, možná většině lidí..

ragu to popsal dobře, byl v tom hnusu systém, který cílil na popsanou sociální skupinu, kde to varování a případná “záchranná brzda “ většinou nefunguje.

Řeknu jen jediné, řídit všechny a za každou cenu,omlouvat neschopnost jedinců, mám rád ty sluníčkáře. Tímto zde končím, používám zdravý selský rozum. 

[bohus76]

před 5 hodinami, ragu napsal:

Jsme v žumpě tak si měj žumpoidní názor. Já se ozvu, protože tyhle strejcovský kecy ala - může si za to sama, co tam lezla, bůhví co měla na sobě, proč si vzpomněla po 10 letech, kam ta doba spěje - nesnáším.

Jinak neřekl jsem, že si za to může sama ( najdi tu pasáž), řekl jsem že se mi to jeví jako naivita. Jak si řekl jsme v zumpě, a každý může mít svůj názor. Že ty vidíš rudě je Tvůj problém. Končím 

[Kristian.nov]

Zákaz soc. sítí pro děti, ač s nim lze v principu jen souhlasit, je jen lenost s nimi něco skutečně udělat a získat levný politický body. 
Televize mají přísné regulace, radu pro vysílání, etický komise a kdo ví co ještě. Televize už dnes ovlivňuje, proti sockam, společnost minimálně.
Proč nemají socky podobně regulace a kontrolní instituce jako TV a rádia? Protože to je složitý a komplikovaný… Jednoduší je vytvořit bezzubí zákon o zákazu… to nám nějaký to procento do voleb možná přinese…

[nickolas]

Jako rodič se snažím mít alespoň základní přehled, co ty děcka na těch mobilech dělají. Můžu uhlídat všechno? Ani omylem. Můžu na ně výchovně působit, ale ani to nevyřeší zdaleka všechno. Ale, můžu udělat to základní…když jim ten první mobil nastavuju, tak tam doprdele zadám skutečný věk a ta základní omezení. Je to občas omezující, někdy hodně, ale je to aspoň v základu funkční. Nevěřil bych kolik lidí, čistě z pohodlnosti, nastaví těm děckám plnoletost. 

[Prochy68]

Ministryně Schillerová oznámila zrušení Národní ekonomické rady vlády....no to by tak hrálo aby nám někdo kdo tomu opravdu rozumí do toho kecal.

[Conrad]

před 2 hodinami, Prochy68 napsal:

Ministryně Schillerová oznámila zrušení Národní ekonomické rady vlády....no to by tak hrálo aby nám někdo kdo tomu opravdu rozumí do toho kecal.

Člen poslední NERV a ekonom z Metropolitní univerzity Dominik Stroukal říká, že zrušení je spíš technickou formalitou, jelikož rada jako taková už se minulý rok rozpustila sama.

„Už loni jsme vydali sborník všech návrhů z let 2022 až 2025 a dobrovolně se rozpustili, takže jde o rušení již neexistujícího orgánu. Členové pracovali zadarmo ve volném čase, takže se rušením ani nic neušetří. Takže když to shrneme, ruší se orgán zadarmo, který už neexistuje,“ vysvětluje a dodává, že od vzniku první NERV měla radu přesně polovina vlád

[Prochy68]

před 10 minutami, Conrad napsal:

Člen poslední NERV a ekonom z Metropolitní univerzity Dominik Stroukal říká, že zrušení je spíš technickou formalitou, jelikož rada jako taková už se minulý rok rozpustila sama.

„Už loni jsme vydali sborník všech návrhů z let 2022 až 2025 a dobrovolně se rozpustili, takže jde o rušení již neexistujícího orgánu. Členové pracovali zadarmo ve volném čase, takže se rušením ani nic neušetří. Takže když to shrneme, ruší se orgán zadarmo, který už neexistuje,“ vysvětluje a dodává, že od vzniku první NERV měla radu přesně polovina vlád

Ano, loni ukoncili cinnost pred volbami aby do nich nezasahovali a od nove vlady zajem neni, protoze se jim kritika nehodi do kramu.......dalsi na rade bude predpokladam casem NRR  

[Frantik]

A taky ČT a ústavní soud, páč Reichl je právník a von ví, co je ústavní a co ne a nasimlidem nevoní ČT, těm stačí Babovo socky a klipy z Pruhonic. ČT je Moravec a von je zkorumpovanej!

Upraveno pondělí v 15:36 uživatelem Frantik

[Conrad]

před 1 hodinou, Prochy68 napsal:

Ano, loni ukoncili cinnost pred volbami aby do nich nezasahovali a od nove vlady zajem neni, protoze se jim kritika nehodi do kramu.......dalsi na rade bude predpokladam casem NRR  

Čert aby se v tom vyznal, připomíná mi to odezdikezdikizmus

„Netvrdím, že se vždy shodnu s Národní rozpočtovou radou, ale její zrušení nepřipravuji,“ prohlásila Schillerová kategoricky. Připomněla, že radu, která dohlíží na dodržování rozpočtových pravidel, před osmi lety zakládala zákonem předchozí vláda hnutí ANO

Upraveno pondělí v 17:01 uživatelem Conrad

[ouskavl]

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

[lamizol]

 

Já na ty debaty moc nejsem, ale tohle na mě vyskočilo, tak jsem si to pustil a ten Kulidakis mluví docela dobře. 

 

https://cnn.iprima.cz/schmarcz-valka-babise-s-pavlem-je-mokry-sen-motoristu-kulidakis-zminil-hazeni-klacku-z-hradu-503726?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

[Conrad]

před 53 minutami, lamizol napsal:

 

Já na ty debaty moc nejsem, ale tohle na mě vyskočilo, tak jsem si to pustil a ten Kulidakis mluví docela dobře. 

 

https://cnn.iprima.cz/schmarcz-valka-babise-s-pavlem-je-mokry-sen-motoristu-kulidakis-zminil-hazeni-klacku-z-hradu-503726?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Podle článku 68 odst. 2 Ústavy: "Prezident republiky jmenuje ostatní členy vlády na návrh předsedy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů."

Verba volant, scripta manent

Ústava České republiky je nejvyšším zákonem státu a základním kamenem celého právního řádu. Má nejvyšší právní sílu,

Upraveno pondělí v 19:11 uživatelem Conrad

[Bert]

Psáno jest, ale ono je psáno nejen v článku 68. Ústava je taková podivná norma. Cituji tehdejšího docenta Gerlocha ... a proto je potřeba ji vykládat v celistvosti ústavního pořádku ....Taky Gerloch.

No, a za sebe dodávám, že to, co napsala JUDr. Marečková, mi dává smysl.

Je užitečné podívat se, co praví o postavení prezidenta a jeho pravomocech Ústava České republiky, a především připomenout základní zásady, z nichž Ústava vychází a které ukazují, jak máme číst a z jaké pozice vykládat její ustanovení.

Tato východiska lze najít především v preambuli Ústavy ČR, kde se hlásíme k nedotknutelným hodnotám lidské důstojnosti a svobody, potažmo Listiny základních práv a svobod.

Zásadní význam pak má čl. 1 Ústavy ČR, který stanoví že „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“

Neúcta k lidským právům a svobodám je tedy již sama o sobě porušením Ústavy. A pokud kdokoli zpochybňuje jejich význam a důležitost (třeba tím, že propaguje totalitní režimy či se projevuje jako rasista), zpochybňuje tak samotný demokratický řád, na němž je náš stát založen.

Jasná role prezidenta

Neuškodí ocitovat znění preambule – už proto, jak často na ně někteří, zejména prokremelští politici zapomínají:

„…věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky“.

Ústavní Listina základních práv a svobod tyto myšlenky rozvádí jako neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana, jako návaznost na obecně sdílené hodnoty lidství.

Parlamentní shromáždění, „pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány,“ vkládá „naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů…“

Stejně jako premiér nemá povinnost vyhovět každému návrhu prezidenta, pro který je zakotvena nutnost souhlasu předsedy vlády, nemá ani prezident republiky povinnost vyhovět každému návrhu premiéra.

Pokud jde přímo o roli prezidenta, je třeba vycházet především z čl. 54 Ústavy, která jej (nikoli předsedu vlády nebo kteréhokoli z ministrů) označuje za „hlavu státu“ a v dalších ustanoveních mu svěřuje řadu pravomocí. Ústavní slib spojený se vznikem mandátu prezidenta republiky zavazuje, aby „zachovával Ústavu“ a svůj úřad zastával (tedy jednal) „v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“.

Podle čl. 68 jmenuje prezident republiky předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

To je nutné vykládat nikoli jako závaznou povinnost prezidenta jednat vždy podle požadavků předsedy vlády, nýbrž jako zábranu, aby prezident nejmenoval konkrétního člena vlády svévolně, bez premiérova návrhu. Všichni dosavadní prezidenti se tohoto výkladu drželi.

Obavy z kompetenční žaloby

Funkce prezidenta republiky rozhodně není čistě protokolární, vyplývá to již z citované povahy úřadu a jeho ústavního vymezení. Je nadán řadou pravomocí, které musí vykonávat v souladu s Ústavou a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Stejně jako premiér nemá povinnost vyhovět každému návrhu prezidenta, pro který je zakotvena nutnost souhlasu předsedy vlády, nemá ani prezident republiky povinnost vyhovět každému návrhu premiéra.

Jde o jednu ze zásadně důležitých ústavních pojistek: premiér a prezident musí nalézt shodu.

Namísto využití jediného řádného právního prostředku, který mají k dispozici, pouze zpochybňují Ústavní soud – a do omrzení a bez věcného odůvodnění opakují, že prezident ohýbá ústavu.

Představa, že prezident by neměl mít právo na vlastní názor, že by měl při jmenování ministrů pouze vykonávat servis pro předsedu vlády, je nejen nesprávná, ale přímo absurdní – viz znění prezidentského slibu.

Tak, jako kdokoli jiný, i prezident republiky může jakýkoli návrh přijmout nebo odmítnout – i kdybychom měli vycházet jen ze samotného jazykového výkladu.

Motoristé i premiér Andrej Babiš to dobře vědí. Proto nepodávají kompetenční žalobu k ústavnímu soudu. Mají strach z jeho rozhodnutí, který navíc prezentují jako nedůvěru k ústavním soudcům, jako obavu z jejich předpojatosti.

Namísto využití jediného řádného právního prostředku, který mají k dispozici, pouze zpochybňují Ústavní soud – a do omrzení a bez věcného odůvodnění opakují, že prezident ohýbá ústavu.

Přitom k rozhodnutí o ústavnosti či neústavnosti prezidentových kroků nejsou povoláni, navíc je zřejmé, že oni sami ústavu „ohýbají“ svými výklady, a tím, že ji přizpůsobují svým přáním a ambicím, což Petr Macinka doplnil o výhrůžky nejvyššímu ústavnímu činiteli.

Macinkovo pálení evropské vlajky

I podle bývalého ústavního soudce Stanislava Balíka a bývalého předsedy ústavního soudu Pavla Rychetského by premiér měl podat kompetenční žalobu: ústavní soud by věc vyjasnil, odstranil by pochybnosti o výkladu ústavy.

Vyjasnění si však vláda nepřeje, bojí se, že soud rozhodne ve prospěch prezidentova postupu. Pro Motoristy (kteří vystupují se souhlasem premiéra) je výhodnější mlžení a nedůstojný nátlak.

Není to však jednání „v zájmu všeho lidu“ ani se neřídí „osvědčenými principy právního státu“, není to jednání ve shodě s ústavou. Případně to vyjádřila bývalá soudkyně ústavního soudu Ivana Janů: Ten, kdo předem tvrdí, že ústavní soud je neobjektivní a podjatý, v zásadě neuznává právní stát.

Není už důležité, kým kdo z nás byl kdysi, ale kým jsme dnes. A pokud máme čelit nátlaku, zda se dnes, ne kdysi, chováme pevně a čestně a v souladu se svým svědomím.

Porovnáme-li znění ústavy a různé veřejné projevy Filipa Turka, v nichž je jasně viditelná neúcta k ústavním hodnotám, adorace nacismu a schvalování trestného činu na dítěti, pak je jasné, že pan Turek nemůže být bez porušení ústavy jmenován ministrem čehokoli. A prezident má v duchu svého slibu usilovat o to, aby se ministrem nestal.

Lze se však pozastavit nad jmenováním Petra Macinky, u něhož možná důvody pro stejný postup nebyly tak silné, přinejmenším ne v době, kdy ke jmenování došlo.

Již tehdy ale leccos napovídalo (výzva k pálení vlajky EU, obhajoba používání krajně pravicových symbolů a komentářů), že vzhledem ke svému jednání a výstupům na veřejnosti se pohybuje mimo mantinely ústavních hodnot, podobně, jako někdo, kdo má tak vytříbený smysl pro humor, jako pan Turek.

Jak může být někdo, kdo se chová nejenom hloupě a nedůstojně, bez známky sebeúcty, protože jinak by se k takovému jednání nemohl uchýlit – nejenom ministrem této vlády, ale vůbec i poslancem, když tak rozsáhle tak zjevně nectí ani svůj vlastní slib?

 

[Conrad]

před 24 minutami, Bert napsal:

Psáno jest, ale ono je psáno nejen v článku 68. Ústava je taková podivná norma. Cituji tehdejšího docenta Gerlocha ... a proto je potřeba ji vykládat v celistvosti ústavního pořádku ....Taky Gerloch.

No, a za sebe dodávám, že to, co napsala JUDr. Marečková, mi dává smysl.

Je užitečné podívat se, co praví o postavení prezidenta a jeho pravomocech Ústava České republiky, a především připomenout základní zásady, z nichž Ústava vychází a které ukazují, jak máme číst a z jaké pozice vykládat její ustanovení.

Tato východiska lze najít především v preambuli Ústavy ČR, kde se hlásíme k nedotknutelným hodnotám lidské důstojnosti a svobody, potažmo Listiny základních práv a svobod.

Zásadní význam pak má čl. 1 Ústavy ČR, který stanoví že „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“

Neúcta k lidským právům a svobodám je tedy již sama o sobě porušením Ústavy. A pokud kdokoli zpochybňuje jejich význam a důležitost (třeba tím, že propaguje totalitní režimy či se projevuje jako rasista), zpochybňuje tak samotný demokratický řád, na němž je náš stát založen.

Jasná role prezidenta

Neuškodí ocitovat znění preambule – už proto, jak často na ně někteří, zejména prokremelští politici zapomínají:

„…věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky“.

Ústavní Listina základních práv a svobod tyto myšlenky rozvádí jako neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana, jako návaznost na obecně sdílené hodnoty lidství.

Parlamentní shromáždění, „pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány,“ vkládá „naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů…“

Stejně jako premiér nemá povinnost vyhovět každému návrhu prezidenta, pro který je zakotvena nutnost souhlasu předsedy vlády, nemá ani prezident republiky povinnost vyhovět každému návrhu premiéra.

Pokud jde přímo o roli prezidenta, je třeba vycházet především z čl. 54 Ústavy, která jej (nikoli předsedu vlády nebo kteréhokoli z ministrů) označuje za „hlavu státu“ a v dalších ustanoveních mu svěřuje řadu pravomocí. Ústavní slib spojený se vznikem mandátu prezidenta republiky zavazuje, aby „zachovával Ústavu“ a svůj úřad zastával (tedy jednal) „v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“.

Podle čl. 68 jmenuje prezident republiky předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

To je nutné vykládat nikoli jako závaznou povinnost prezidenta jednat vždy podle požadavků předsedy vlády, nýbrž jako zábranu, aby prezident nejmenoval konkrétního člena vlády svévolně, bez premiérova návrhu. Všichni dosavadní prezidenti se tohoto výkladu drželi.

Obavy z kompetenční žaloby

Funkce prezidenta republiky rozhodně není čistě protokolární, vyplývá to již z citované povahy úřadu a jeho ústavního vymezení. Je nadán řadou pravomocí, které musí vykonávat v souladu s Ústavou a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Stejně jako premiér nemá povinnost vyhovět každému návrhu prezidenta, pro který je zakotvena nutnost souhlasu předsedy vlády, nemá ani prezident republiky povinnost vyhovět každému návrhu premiéra.

Jde o jednu ze zásadně důležitých ústavních pojistek: premiér a prezident musí nalézt shodu.

Namísto využití jediného řádného právního prostředku, který mají k dispozici, pouze zpochybňují Ústavní soud – a do omrzení a bez věcného odůvodnění opakují, že prezident ohýbá ústavu.

Představa, že prezident by neměl mít právo na vlastní názor, že by měl při jmenování ministrů pouze vykonávat servis pro předsedu vlády, je nejen nesprávná, ale přímo absurdní – viz znění prezidentského slibu.

Tak, jako kdokoli jiný, i prezident republiky může jakýkoli návrh přijmout nebo odmítnout – i kdybychom měli vycházet jen ze samotného jazykového výkladu.

Motoristé i premiér Andrej Babiš to dobře vědí. Proto nepodávají kompetenční žalobu k ústavnímu soudu. Mají strach z jeho rozhodnutí, který navíc prezentují jako nedůvěru k ústavním soudcům, jako obavu z jejich předpojatosti.

Namísto využití jediného řádného právního prostředku, který mají k dispozici, pouze zpochybňují Ústavní soud – a do omrzení a bez věcného odůvodnění opakují, že prezident ohýbá ústavu.

Přitom k rozhodnutí o ústavnosti či neústavnosti prezidentových kroků nejsou povoláni, navíc je zřejmé, že oni sami ústavu „ohýbají“ svými výklady, a tím, že ji přizpůsobují svým přáním a ambicím, což Petr Macinka doplnil o výhrůžky nejvyššímu ústavnímu činiteli.

Macinkovo pálení evropské vlajky

I podle bývalého ústavního soudce Stanislava Balíka a bývalého předsedy ústavního soudu Pavla Rychetského by premiér měl podat kompetenční žalobu: ústavní soud by věc vyjasnil, odstranil by pochybnosti o výkladu ústavy.

Vyjasnění si však vláda nepřeje, bojí se, že soud rozhodne ve prospěch prezidentova postupu. Pro Motoristy (kteří vystupují se souhlasem premiéra) je výhodnější mlžení a nedůstojný nátlak.

Není to však jednání „v zájmu všeho lidu“ ani se neřídí „osvědčenými principy právního státu“, není to jednání ve shodě s ústavou. Případně to vyjádřila bývalá soudkyně ústavního soudu Ivana Janů: Ten, kdo předem tvrdí, že ústavní soud je neobjektivní a podjatý, v zásadě neuznává právní stát.

Není už důležité, kým kdo z nás byl kdysi, ale kým jsme dnes. A pokud máme čelit nátlaku, zda se dnes, ne kdysi, chováme pevně a čestně a v souladu se svým svědomím.

Porovnáme-li znění ústavy a různé veřejné projevy Filipa Turka, v nichž je jasně viditelná neúcta k ústavním hodnotám, adorace nacismu a schvalování trestného činu na dítěti, pak je jasné, že pan Turek nemůže být bez porušení ústavy jmenován ministrem čehokoli. A prezident má v duchu svého slibu usilovat o to, aby se ministrem nestal.

Lze se však pozastavit nad jmenováním Petra Macinky, u něhož možná důvody pro stejný postup nebyly tak silné, přinejmenším ne v době, kdy ke jmenování došlo.

Již tehdy ale leccos napovídalo (výzva k pálení vlajky EU, obhajoba používání krajně pravicových symbolů a komentářů), že vzhledem ke svému jednání a výstupům na veřejnosti se pohybuje mimo mantinely ústavních hodnot, podobně, jako někdo, kdo má tak vytříbený smysl pro humor, jako pan Turek.

Jak může být někdo, kdo se chová nejenom hloupě a nedůstojně, bez známky sebeúcty, protože jinak by se k takovému jednání nemohl uchýlit – nejenom ministrem této vlády, ale vůbec i poslancem, když tak rozsáhle tak zjevně nectí ani svůj vlastní slib?

 Právo není moje profese, ale domnívám se, že věta s s tečkou nemá možnost jiného výkladu, připomíná mi to školu, co tím chtěl básník říci

To nic nemění na tom, že Macinka  je hajzl, kterého nemohu ani cítit, totéž platí o Turkovi.

• Jan Kysela: Jeden z nejvýraznějších zastánců názoru, že prezident nemá prostor pro vlastní politické úvahy o "vhodnosti" kandidáta. Pokud kandidát splňuje právní náležitosti, prezident ho musí jmenovat "bez zbytečného odkladu".

• Marek Antoš: Zdůrazňuje, že role prezidenta je v tomto procesu spíše ceremoniální a kontrolní (z hlediska legality), nikoliv politická.

• Ladislav Vyhnánek: Argumentuje, že pokud by si prezident vybíral ministry, fakticky by tím měnil parlamentní systém na poloprezidentský, což neodpovídá duchu české Ústavy.

• Vojtěch Šimíček: Soudce Ústavního soudu (v civilním životě akademik), který se dlouhodobě hlásí k výkladu, že hlava státu nemůže kádrovat politické nominanty premiér

 

Upraveno pondělí v 19:42 uživatelem Conrad

[Frantik]

Miloš Zeman: "Ústava jednoznačně říká, že premiér navrhuje ministra. Slovo návrh má v češtině naprosto jednoznačný význam, je to něco, co můžete přijmout, nebo odmítnout,“   

Upraveno pondělí v 20:21 uživatelem Frantik

[Conrad]

před 4 minutami, Frantik napsal:

Miloš Zeman: "Ústava jednoznačně říká, že premiér navrhuje ministra. Slovo návrh má v češtině naprosto jednoznačný význam, je to něco, co můžete přijmout, nebo odmítnout,“   

Není podstatné jak si to ohýbal Zeman 

Podle článku 68 odst. 2 Ústavy: "Prezident republiky jmenuje ostatní členy vlády na návrh předsedy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Tato věta zní zcela jednoznačně 

[geometr]

A co ostatní ustanovení ústavy? Na ty se má vykašlat?

[Conrad]

před 12 minutami, geometr napsal:

A co ostatní ustanovení ústavy? Na ty se má vykašlat?

Na to odpověď nemám , nejsem Ústavní právník jako ti, které jsem jako právní laik výše uvedl , nicméně se domnívám, že Ústava nemůže mít články, které by si navzájem odporovaly.

Upraveno pondělí v 20:47 uživatelem Conrad

[Kristian.nov]

Máme ústavní soud. Ten jediný může rozhodnout, ostatní jsou jenom tlachy. Řešení je nasnadě, to proč ho Andy nechce využít, je jediná věc k diskuzi…