U jake zbrane jste slouzili

[Conrad]

zaja.j: Posádku toho olomouckého vrtulníku měla tuším na stole i moje teta, toho času u rentgenu ve střešovicích...

 

EDIT: 100% si jistej nejsem, že to tedy byl ten olomoucký, ale minimálně jedna posádka vrtulníku u ní na rentgenu byla, tedy post mortem...

 

Demagog profesionál bych po tomto příspěvku opravil na takový vůl,že by mohl stát na zemi živitelce jako exponát

Upraveno 18. května 2009 uživatelem Conrad

[New X-Bob]

Byl jsi tam přede mnou, nebo po mě? Jinak ať byl Hejkal jakýkoli, jeho boj se šikanou byl chytrý a vcelku úspěšný.

1997-98

Jo, to jo, šikana nebyla vůbec, ostatně u Velitelské letky, ještě když byla ve Kbelích na budově se strážákama, nebyla ani předtím za nprap. Lebedy (děda Lebeda ) - to jsem zažil asi do 9/1997. Ale taky to bylo tím, že na velitelské byli chytří, starší lidi, dost VŠ a byli jsme sami pro sebe. A taky věk. Mě bylo při nástupu už 26 let, po chvíli jsem si tykal i s některými poručíky/rotmistry. Jen někdo to na mě zkoušel na začátku ve Kbelích a pak někde na praporu, ale věkový rozdíl a to, že se člověk neposere z nějakejch zpovykanejch hochů působilo, že jsem měl od všech pokoj.

Velitel mojí čety byl kpt.Šedivý, ZV kpt.Dvořák byl taky v pohodě. A mjr.Hejhal mě měl pak i v oblibě, dostal jsem 2x služební volno/cestu k objednání a pak nákupu motocyklu Už předtím jsem si vycházky, opušťáky psal sám, nezapomněl jsem se povýšit na rotného etc etc...

Upraveno 18. května 2009 uživatelem New X-Bob

[Conrad]

Neocenitelná praxe,hlavní / a jediný/ lékař praporu PS.V ruce ještě teplý diplom,a byl jsem směrem od čáry první doktor,až 25 km za mnou byl špitál v Domažlicích.Takže jsem ošetřoval vše, děti staré lidi, když už jsem se podíval na babičku chtěli,abych aspon trochu zkouknul krávu která přestala žrát, trhal zuby/to jsme se oba premedikovali rumem/hodně často stažená prdel,když jste ve 2 ráno u u ročního nemocného dítěte na chalupě nekde v kopcích a vzpomínáte,co vás učili na pediatrii,ale dostal jsem se ke všemu a jediná techníka byl UAZ třeba o přenosném \EKG se ani nesnilo.Prostě vesnický doktor

BWT jako velice cenné považuji to,že vojácí byli mladí zdraví kluci,takže během toho roku člověk alespon částečně vyeliminoval metodou pokus omyl alespon ty nejhorší život ohrožující lékařské postupy ze svého terapautického repertoáru

Upraveno 18. května 2009 uživatelem Conrad

[Traveller]

Kto si na koho trúfol rozhodovali buď fyzické dispozície alebo podpora väčšiny.

 

My jsme byli četa samých VŠ a navíc s vlivnými nadřízenými. Nás si nikdo nechtěl rozházet (my jsme byli ti, co psali rozkazy). Pár pokusů bylo, ale to jsme rychle eliminovali. 18letému se o deset let staršího člověka těžko šikanuje.

 

[railmaster]

My jsme byli četa samých VŠ a navíc s vlivnými nadřízenými. Nás si nikdo nechtěl rozházet (my jsme byli ti, co psali rozkazy). Pár pokusů bylo, ale to jsme rychle eliminovali. 18letému se o deset let staršího člověka těžko šikanuje.

Preto sú debaty o vojenskej službe také zaujímavé. Každý zažil niečo iné, občas dobré aj zlé, ale určite nezabudnuteľné. To dnešným chlapcom chýba.

[Vrba]

1. rota čestné stráže

VÚ 1411

Křižíkova 12

Praha 8 Karlín

 

Včera jsem dojel ze školení z Prahy a při tomto jsem se do mých bývalých kasáren zašel podívat. Pocity byly smíšené. Bylo tam pěkně....

... a podle nepodložených zpráv tam prý svého času bylo i "smíšené" osazenstvo, dokonce snad jedna chodba byla rozdělená mříží a když pár vojand dokázalo otěhotnět i tak, dali mříž ještě jednu - metr od té první... a byl klid... ???

[Vrba]

Západní vojenský okruh 1985

- radioetechnická brigáda (Zbiroh-zámek)

- radiový prapor (Litoměřice)

To byly časy, a kolem nás samej imperialistickej hrdlořez. :angry:

takže znáš Vikárku, U Dejmalíků, Gril-bar, minigolf a další pamětihodnosti Liťáku ?

[tombed]

21. záchranný pluk CO v Kozlově na Libavé dnes v Olomouci, podzim 92 - 93,v alkoholovém deliriu při nástupu kdy jsem měl být zařazen jako spojař, jsem řekl, že mám nástavbu na hotelovce a vojnu jsem strávil jako kuchař...vzhledem k tomu, že jsem po maturitě strávil nějaký čas na VŠ a pak na mě nějak zapoměli, rukoval jsem ve 22... Kombinace věku, výšky 197cm a kuchyně a uvedení se první den, kdy mě chytl na vrátnici velitel útvaru, když jsem chtěl si zpátky na svobodu odskočit na pivo, zapříčinila to, že už druhý den mě zdravili lidi, které jsem vůbec neznal a celou vojnu jsem měl s přezdívkou fotr klid... Nakonec z toho byl jen rok, který se dal strávit jinak, ale byla to zkušenost, poznal jsem dobré kluky i tupé hovada ať s lampasama nebo mezi mužstvem, zbyly vzpomínky typu striptýzu náčelníka štábu na vánočním večírku a jeho následném dobrovolném přeložení do Bučovic,nekonečně dlouhým cestám do hospody ( 8 km na jednu nebo druhou stranu), lekcím slovenštiny v podání maďarů ( krokodýl je taká ta petimetrová dlhá potvora čo chodí voda chodí zem), hlídkám v beskydech při dělení republiky ( aby se nepašovali peníze ) aj.

[Hugo14]

1997-98

Jo, to jo, šikana nebyla vůbec, ostatně u Velitelské letky, ještě když byla ve Kbelích na budově se strážákama, nebyla ani předtím za nprap. Lebedy (děda Lebeda ) - to jsem zažil asi do 9/1997. Ale taky to bylo tím, že na velitelské byli chytří, starší lidi, dost VŠ a byli jsme sami pro sebe. A taky věk. Mě bylo při nástupu už 26 let, po chvíli jsem si tykal i s některými poručíky/rotmistry. Jen někdo to na mě zkoušel na začátku ve Kbelích a pak někde na praporu, ale věkový rozdíl a to, že se člověk neposere z nějakejch zpovykanejch hochů působilo, že jsem měl od všech pokoj.

Velitel mojí čety byl kpt.Šedivý, ZV kpt.Dvořák byl taky v pohodě. A mjr.Hejhal mě měl pak i v oblibě, dostal jsem 2x služební volno/cestu k objednání a pak nákupu motocyklu Už předtím jsem si vycházky, opušťáky psal sám, nezapomněl jsem se povýšit na rotného etc etc...

 

Jojo, Letka zabezpečení velení - skupina zabezpečení velení. Tedy také šedivákovi boys. Kbelský trafikant byl v pohodě, Dvořák v půlce mého "závazku" přešel na VS. Upřímně si na naše "gumy" nemohu stěžovat. Vzhledem k průměrnému věku (cca 24 let) a vzdělání na nás mohli bez problémů aplikovat "žij a nech žít". U mě, jakožko přípražákovi to navíc bylo zpříjemněno s tím, že vycházky jsme si psali přímo ze Kbel, každopádně doranky (Hejhalova praxe na boj se šikanou) a s návratem do Kbel. Takže v "myškárně" jsem spal celkem jen asi 30 krát, jinak doma a chodil jsem na letiště vyloženě jako do práce (od sedmi do tří).

[šarik]

PVOS

1983-85

protiletadlový rakeťák

 

Stál jsem na stráži socialistického tábora proti americkému imperialismu a německému revanšismu a ostatním zločincům z NATO (to jsou ti, co jsme s nimi dnes kamoši)

No a veselé příhody by byly ještě dnes na prokurátora.

[Návštěvník YPO?]

87-89 - 2x filcky, jednou kapafka = bylo to fajn

Upraveno 18. května 2009 uživatelem YPO?

[Conrad]

87-89 - 2x filcky jednou kapafka = bylo to fajn

 

Jo jo na vojnu jsou krásné vzpomínky

[mengelis]

po dvou posledních příspěvcích je mi jasné, proč všichni s tou vojnou naděláte

[Gilius]

Neocenitelná praxe,hlavní / a jediný/ lékař praporu PS.V ruce ještě teplý diplom,a byl jsem směrem od čáry první doktor,až 25 km za mnou byl špitál v Domažlicích.Takže jsem ošetřoval vše, děti staré lidi, když už jsem se podíval na babičku chtěli,abych aspon trochu zkouknul krávu která přestala žrát, trhal zuby/to jsme se oba premedikovali rumem/hodně často stažená prdel,když jste ve 2 ráno u u ročního nemocného dítěte na chalupě nekde v kopcích a vzpomínáte,co vás učili na pediatrii,ale dostal jsem se ke všemu a jediná techníka byl UAZ třeba o přenosném \EKG se ani nesnilo.Prostě vesnický doktor

BWT jako velice cenné považuji to,že vojácí byli mladí zdraví kluci,takže během toho roku člověk alespon částečně vyeliminoval metodou pokus omyl alespon ty nejhorší život ohrožující lékařské postupy ze svého terapautického repertoáru

 

 

jo......tzv. hodit do vody a plav,že????

[budo]

říjen 94-95, Pardubice - po 3 měsíčním jaksi zrychleným výcviku z poloviny lidí našeho čísla udělali řidiče instruktory a z tý druhý poloviny (kde jsem byl i já) pak VéDéčka. Ten rok jsme si odbyli na výcvikovém středisku řidičů 4. Brigády rychlého nasazení a spadalli jsme pod hloubkový průzkum. Byli jsme děsně pyšný na to, že nosíme červený barety, přestože v opravdu dobrý fyzický kondici nás z původních 90 lidí bylo asi jen 5. Ostatní při běhání běžně zvraceli, kliky nezvládli, brodění řeky v -5 stupních mnozí omarodili,... Musado nám gumy vždycky akorát vykázaly, jakože bylo, v reálu jsme ho měli asi 2x a pár nás chodilo extra trénovat s klukama z jiný roty. Z pohledu člověka, který kondici a chuť k výcviku měl, jsem byl nechutně zklamán tou celou kašpařinou, z pohledu mladýho svobodomyslnýho kluka jsem litoval zahozenýho roku života. Mazárna v mezích férovýho přátelskýho chování. S gumama až na dementní vyjímky (seznam dementů: npor. Šťastný, mjr. Kostelecký a mjr. Červa - 3x FUJ! FUJ! FUJ!) jsme byli zadobře. Pár nepříjemných zážitků (třeba když se nám mladí tak servali, že jeden málem umřel), spousta krávovin a legrace. Dodnes jsme s dalšími 3 nejbližšími kamarády v kontaktu a občasně se sejdem a zapaříme.

V záveru jsme si jen hráli na vojáky a službu v době míru nepovažovali za nic než symbolickou záležitost. Ale když nás jednou nechali celý útvar nastoupit v plné polní včetně sklopek, vyslali spojky a nějak se rozřířila fáma, že se jako fakt někam jde, tak jsme z toho byly celkem připokáklý...

Největší zážitek - když jsem na nějakým přežití vnoci zbil někoho, kdo na mně skočil, obral jsem ho o baret a ráno se dozvěděl, že to byl velitel čety (aspoň že ne naší), když jsem zvracel jak amina a nevěděl z čeho (alkohol nebyl), když jsem bez příslušnýho řidičáku řídil po Pardubkách V3Sku a proti mně najednou jel s Tatrou můj velitel čety (dohra byla v duchu: ááá, Zeman, jaktože jezdíš po městě s vejtřaskou? Ty na to máš papíry? - No a vy poručíku máte papíry na Tatru? - No, Zeman, necháme to bejt.... ) .... a kdovíco ještě ....

Největší trest - 7 vostrejch a zbavení funkce VD za neuposlechnutí rozkazu.

Největší úleva - zbavení funkce VD za neuposlechnutí rozkazu - pitomeček Šťastný si myslel, že mne tím trestá

Upraveno 18. května 2009 uživatelem budo

[Adam99]

Budo: zdravím kolegu červenobareťáke ze 4.BRN

[cody]

Průzkumný prapor Vimperk u Sloupu.

 

Zdravim pane kolego, ze by utvar 2502?

 

Nejkrasnejsi zazitek u me nebyli hospody. Nejradeji vzpominam jak rano vsichni chodili na rozcvicky a my psovodi se valeli na psinci. Pote co nam mladi donesli snidani i s nasupem do postele jsem vzal psa, sel do lesa a tam v opustene hajence s knizkou travil dopoledne. V lete samozrejme, v zime jsme tam meli -20°C a snehu nad kolena. Velitel byl OZ, psi jsem mel 5tkove, mel jsem celkem vegac. Obcas se zahrabat na par dni v lese mi nevadilo, sem tam si vystrelit taky ne. Domu jsem to mel 50km, ale jezdil tak jednou za mesic. Libilo se mi tam. Ja vojnu beru jako pripravu na zivot a nejlepe stravenou dovolenou.

 

Nejsmutnejsi bylo kdyz jsem skoncil vojnu a zreziroval ztratu vlastniho psa. Chteli ho utratit presto ze mel nejvyssi hodnoceni. Hajzlik jeden par vojaku pokousal a nikdo ho po me nechtel. Pes uz byl u me doma, uvazal jsem si ho na retez a vykracoval po vsi jak npor.Lukas s novym stajovym pincem. Na navsi jsem dostal echo, ze me shani nejaci vojaci v plne polni co prijeli starou skodovkou. Byli to kolegove, prijeli si tajne pro psa. Prej se strhnul brutalni poprask, uzavreli kasarna a v okolnich osadach dali zakaz vychazeni. S tema psama nebyla sranda, chlapa by sundali v poklusu. Psovodi a VP dostali befel, meli psa najit, jinak prej hrozil strasnej pruser. Nedalo se nic delat, klukum jsem psa nacpal do kufru a uz ho nevidel. Doma jsem ho pak obrecel. Tak skoncila moje vojenska kariera. Dodnes jsem zadneho psa tak neobdivoval.

 

Nasel jsem a prefotil jen tuhle fotku z prijmace. Byli to psi slechteny pro armadu v Grabstejne u Liberce. Siroka hlava, hodne kratkej cumak, kratky usi, nohy jak sloupy a stisk jak medved.

Upraveno 18. května 2009 uživatelem cody

[mengelis]

promiň, že ti do toho mluvím, ale vojáky pokousal, chlapa by sundal v poklusu a ty sis ho jen tak znárodnil nadoma a čekal, že všecko s ním bude ok?

[kenny63]

se mne nedaří vrazit fotku....

Upraveno 19. května 2009 uživatelem kenny63

[kenny63]

Já se tedy přidám. Na vojně jsem byl po absolvování vysoké školy jenom rok a to byl rok 1977. Měl jsem tu čest prožít většinu vojny v Janovicích nad Úhlavou, kde se odehrávala část příběhu Černých baronů a do hospody U kulaté báby do Janovic jsme chodili na pivko.

 

Byl jsem u protiletecké obrany státu, u průzkumné čety, konkrétně u radaru, který řídil palbu protiletadlových kanónů, takže docela zajímavá technika.

 

A legrační příhoda? No ta trochu zaváněla kriminálem, ale někteří lampasáci tam byli docela slušní a tak se mi nestalo - jednou byl celý útvar na nějakém výjezdu, zbylo jen pár lidí, kteří zajišťovali kasárna a já jsem měl službu jako pomocník dozorčího útvaru. Ten ale šel někam chrápat, protože se nic nedělo, zůstal jsem tam sám, no a nějak mě u okénka v místnosti dozorčího zmohla dřímota. Vzbudil mě brzy ráno nějaký šramot, koukám, všude plno lidí, někteří šli ve spodkách do umýváren, a když jsem viděl, že se ke mě blíží náčelník štábu, tak jsem vyběhl a hlásil jsem mu předepsané hlášení: "Soudruhu majore, po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo!" A on se na mě tak nějak smutně podíval a říká: "Ty blbče, vždyť jsi zaspal návrat celého útvaru do kasáren."

 

No a jinak? Zabitý rok života, ale zároveň docela dobrá škola života, člověk poznal spoustu typů lidí v různých situacích, naučil se jak jednat s blbci (část lampasáků, to byl tedy výkvět), naučil se někdy držet hubu a myslet si svoje. Možná, mám pocit, to v něčem generacím, které už vojnu nezažily, někdy i chybí.

 

 

 

Takže jsi byl u VÚ 4460....