Omega Seamaster 600 Professional PloProf

[JR_2010]

Ahoj kamarádi, 

zase jsem se vydal za teplem, s sebou svoje definitivní hodinky a tak sem zase dám pár fotek z mých cest, třeba to někoho z vás potěší.

 

Vydali jsme se zase do míst, které jsme navštívili poprvé před několika lety a kde se nám moc líbilo, navíc cesta sem trvá je pár hodin, tak jsme se ráno normálně probudili, skočili do letadla a snídani jsme si dali už tady...

 

 

...přivítalo nás vedro jako v peci, ale víte, jak je to u moře, ten vánek a vlaho všechno srovná a ve městě mají zase tak úzké uličky, že je tam celkem chládek...

 

 

...místní jsou samozřejmě na horko zvyklí, ale i tak tráví hodně času na různých balkonech terasách...

 

 

...ale hlavně na rušných ulicích...

 

 

...i tak samozřejmě vedro někoho přemůže...

 

 

...a nemusí to být jen člověk...

 

 

...ale samozřejmě vetšina lidí se uchyluje před horkem k moři...

 

 

...my jsme vyhledávali místa, kde byl celkem klid...

 

 

...ale i tady se někdo občas našel, aspoň bylo na co koukat ...

 

 

...dokonce i různé hodinářské společnosti tady měly zastoupení...

 

 

...no a my jsme se také zajeli podívat i do vnitrozemí, protože tam je tedy fakt krásně a klid...

 

 

...někde až moc...

 

 

...jo a vodu na "zámrz" tady neřeší...

 

...no a to je asi tak všechno, bylo tady krásně a věříme, že se sem zase za čas vrátíme, protože tady bylo moc hezky.

 

 

No a na závěr samozřejmě moje hodinky, o kterých je toto vlákno, tentokrát se předvádí na slunci a ukazují, jak umí měnit svoji "tvář"

 

 

Tak tedy díky za návštěvu vlákna, snad vás fotky trochu potěšily a zase někdy příště na viděnou...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[Murphy97]

Krasna a originalni reportaz, ostatne jako vzdy. Parada!

Uzivej!

[AndyAaron]

Jirko, nechapu, ze jsem tvoje vlakno nejak mijel. Je to parada! Hned mam zas chut sbalit batoh, pas a kreditku a nekam vyrazit!

[Tikal]

Užívej Jirko, krásná reportáž

[JR_2010]

Tak jsem to dlouho nevydržel a zase jsem musel obout ty svoje toulavý boty a aspoň na pár dní se vydat někam za humna. A protože mám rád teplo a pohled na tu vodní pláň, tak jsme si s manželkou sáhli do šuplíku pro pasy, bafli kreditku a prostě vyrazili jen tak na jih...

 

...cesta nám celkem ubíhala, a krom zastávek na různých odpočívadlech jsme se téměř na konci cesty zastavili také na vyhlídce v horách...

 

...za kterými na nás již čekal cíl naší cesty, tedy mořské pobřeží...

 

...s plážemi, kde jsme si mohli užít ten luxus absolutní samoty při pohledu na mořskou hladinu...

 

...při pohledu napravo...

 

...i nalevo...

 

...ale samozřejmě, že se občas někdo sem tam objevil, ať už to byl tento mořeplavec ve stoje...

 

...nebo další mořeplavci na plavidlech různých kategorií...

 

...kromě lidí, tady byla i dost zvláštní zvířata, tenhle racek byl pravděpodobně reinkarnovaný ježíš...

 

...tady pan pes se díval, kdo se mu to prochází pod balkónem...

 

...a paní kočka sledovala pocestné z fasády domu...

 

...banda racků vůbec nedělala ostudu svému jménu a všichni se chechtali, jako by na něčem ujížděli...

 

...no a kachny, ty se slunili na palubě lodi, kterou tady zakotvil bezpochyby pan  Jacques-Yves Cousteau...

 

...díky kterému mám na ruce svoje definitivní hodinky...

 

...ale nejen válení u moře bylo naším cílem, navštívili jsme celou řadu krásných míst, ze kterých historie úplně dýchá...

 

...ale přitom se v nich dál normálně žije, stejně jako před staletími...

 

...na věži hradu vlaje národní vlajka...

 

...jinde pak spoďáry paní domácí...

 

...nahlíželi jsme i do různých dveří a dvorů...

 

...někde by se nám i líbilo bydlet...

 

...někde ani moc ne...

 

...třeba tady bych se i bál, jestli se dožiju rána, asi ten přívod do baráku podle norem moc neřešili...

 

...u jednoho domu jsem narazil na tohle, muselo to dát hrozně práce a přitom taková blbost, ale každý, kdo se tam zastavil a zatočil si, tak odcházel s úsměvem na tváři...

 

...no a já dvojnásob...

 

...potom jsme to vzali směrem k "domovu" marinou...

 

 

...kde se pomalu začalo poroučet sluníčko za obzor...

 

...prošli okolo milenců...

 

...a osamělého rybáře...

 

...po cestě si nakoupili nějaké víno, sýr a čerstvý chléb a šli jsme si sednou na pláž...

 

...pozorovali jsme západ slunce...

 

...a vydrželi tak až do úplné tmy, kdy nebe osvítili hvězdy, světla města...

 

...a moje hodinky.

 

No a to je zase všechno, tak vám děkuji za trpělivost, mějte se hezky a zase příště na shledanou...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[AndyAaron]

Jirko, pecka jako vzdy!

[Tikal]

krása, Trogir mám moc rád

[JR_2010]

Ahoj kamarádi,

tak už zase tady otravuju a má to jediný důvod, opět bych se s vámi chtěl podělit o pár obrázků z mé další cesty, na kterou jsem se vydal minulý a tento týden.

Když jsem byl ještě mladý (a svobodný) chlapec, často jsem se sebral, sbalil si, úplně klasicky, jen takovou tu kousavou deku do ruličky, do ní zamotal půlku chleba a konzervu leča s klobásou a vyrazil jen tak za nosem a šel a šel... Často na ta léta vzpomínám a okamžitě mě vždycky popadne touha někam se vydat. No a protože jsou dnes trochu jiné možnosti, tak většinou svoji cestu začínám přesunem za pomoci stroje, o kterém se ještě mému dědovi v podstatě ani nezdálo.

 

Nebylo tomu jinak ani tentokrát, vzal jsem pas, kartu, malou tašku a posunul se kousek dál nejprve letadlem...

 

...no a potom jsem to již pojal po starém, pěkně pěšky, se žhnoucím sluncem nad hlavou přes kopce...

 

...až k mému milovanému moři...

 

...kde jsem narazil na domorodého rybáře, který lovil ryby pro svoji rodinu...

 

...napadlo mě, že bych se mohl vetřít do jeho přízně, a přihřát si tak polívčičku (rybičku) při zajištění vlastní večeře, no ale nakonec jsem nenašel odvahu, asi chápete...

 

...nicméně štěstí mi přálo, u břehu parkovala rybářská loď, stačilo si vyměnit pár zpráv pomocí světla mobilu díky znalosti morseovky a měl jsme zajištěnou dopravu na nedaleký ostrov...

 

...rozhodl jsem se rozbít tábor na pláži, protože jsem si netroufl vydat se na noc do džungle...

 

...hned po východu slunce jsem ale vyrazil, nejprve byla cesta celkem snadná...

 

...no ale netrvalo dlouho a další postup byl možný jen za pomoci mačety...

 

...občas jsem musel i brodit...

 

...a vystavoval se tak nebezpečí, že po mě vyjede z hlubin nějaká potvora, naštěstí jsem přilákal jen pár zvědavých ryb...

 

...nějakou potvůrku na stromě...

 

...a nějakou šelmu, kterou jsem nedokázal identifikovat...

 

...začal jsem si uvědomovat, při pohledu na tu zelenou stěnu, že jsem si vzal asi příliš velké sousto a trochu se mě zmocnila panika, jestli takto pojatá cesta byl dobrý nápad...

 

...no, ale jak už to bývá, blázni mají štěstí, stal se zázrak a po hodinách strádání a samoty se přede mnou otevřel pohled o kterém se mi ani nesnilo, zahlédl jsem mezi liánami střechy domorodých stavení, s trochou obav jsem se k nim tedy vydal...

 

...moje obavy se ale začaly velmi záhy rozplývat, když jsem procházel okolo jejich lesní koupelny...

 

...začalo mi docházet, že tady bude asi něco trochu jinak, o čemž mě utvrdil pohled o pár kroků dále...

 

...postupně se přede mnou otevírala zákoutí jako z pohádky...

 

...už jsem se nebál, že mě sežere tygr, nebo krokodýl, ale že mě zastřelí ochranka nějakého drogového bosse, ale to místo bylo tak fascinující, že jsem šel opatrně dál...

 

...prošel jsem pomalu a s respektem halou toho tajemného domu...

 

...za tichého šumění lopatek vířících těžký vzduch plný krásných vůní...

 

...jsem vyšel do patra a vstoupil do pokoje, z jehož terasy byl nádherný výhled do zeleně...

 

...a na konec jsem neodolal a utrmácený tou cestou, horkem a vlhkem jsem drze napustil tu vanu, která lákala k osvěžení, naložil se do ní a užil si zaslouženého relaxu...

 

...no a to je konec příběhu, nechám na vás, jestli uvěříte všemu, co je tady psáno, jen doplním, že ta cesta opravdu proběhla a všechny fotky jsou skutečně na ní pořízené, jsem přesvědčený, že trocha fabulace není nikdy na škodu a fantazii by se meze klást neměly...

 

Mějte se hezky a zase příště na shledanou.

Upraveno 12. listopadu 2019 uživatelem JR_2010

[kuncák7]

Projel jsem celé tvé vlákno, počet si a pokocha fotkama-paráda. Hezké.

[Kid_A]

skvely fotky pane!

[Murphy97]

Tady to mam moc rad 

[AndyAaron]

Ja taky

[Daemonultimate]

Paráda, teď jsem znovuobjevil tohle vlákno a přesně to jsem potřeboval. Každým dnem co ubehne jemi moře zase blíž a tvoje krásný fotky mi to připomněly. A k tomu krásné ženy, stavby a hlavně...ty hodinky.

[JR_2010]

[JR_2010]

Hezký den přátelé,

řekl jsem si, že obrázky zpodobňující moře a teplo jsou krásné, ale žiji v místě, kde tomu tak není vždycky a denní realitou je, zejména v období vánoc, trochu pochmurnější počasí a teploty okolo bodu mrazu. Jo, jo, kde že jsou ty časy, kdy bylo v tomto období všude bílo...

 

I když jsme "domácí", řekli jsme si, že taková malá procházka městem má i pro nás své kouzlo, byť jsme tudy šli nesčíslněkrát, ale stále je na co koukat a ta atmosféra je úžasná. Nebudu konkretizovat, kde jsme se courali a jsem moc napnutý, jestli to uhádnete 

 

Začali jsme naší pouť, jak jinak, než v komplexu, který symbolizuje tyto svátky, tedy vánoce...

 

...hned vedle vchodu nás k posezení v útulné restauraci vybízela anonce na různé pochoutky, ale odolali jsme...

 

...v  Bazilice Nanebevzetí Panny Marie jsme si prohlédli jesličky...

 

...a na nádvoří, naproti památníku národního písemnictví, na nás dohlížel jedem ze symbolů naší státnosti...

 

...stačilo pár kroků a otevřelo se nám panorama, které na tato místa každoročně přitahuje statisíce lidí z celého světa...

 

 

...kde mají jako na dlani celou řadu dominant tohoto starodávného města...

 

 

 

 

 

...pokračovali jsme kousek ulicí, která nese jméno autora Povídek malostranských, lemovanou domy, které byly místo čísla popisného identifikovány svými znameními...

 

 

 

...a došli jsme až na místa, kde se jeden z otců naší novodobé historie...

 

 

...musí, chtě nechtě, dívat na to, jak to tady vedeme my...

 

...po průchodu rentgenovými rámy, jako na letišti, jsme se mohli po pár krocích podívat, s hlavou vyvrácenou dozadu, na tu nejdominantnější dominantu tohoto města...

 

...a nedaleký, vánočně vyzdobený balkón, ze kterého nám v roce 1989 kynul jeden z "panovníků", nesoucí slavné jméno Václav, jehož délka kalhot založila na dlouhou dobu nový módní trend...

  

 

...po cestě zpět, jsme se stále ohlíželi, protože se začalo stmívat a kulisy města se za pomoci umělého osvětlení začaly měnit...

 

 

 

 

...kruh se uzavřel, došli jsme zpět na začátek cesty, chvilku tiše postáli se svařeným vínem v ruce, které chutnalo nádherně po višňové šťávě a dal jsem si jej bez obav i já řidič, to vše za pouhé 4 Eura, a dívali se na to jemně rezonující město v dáli...

 

...no a potom jsme nasedli do našeho kočáru, který stál opodál střežen bdělým, parkovacím systémem našeho města a vyrazili domů.

 

Mějte se všichni moc hezky, přeji vám vše nejlepší do nového roku a někdy příště na shledanou.

J.R.

 

 

[Murphy97]

Tvoje prispevky ctu moc rad. Krasne fotky krasnych mist. Za chvili take vyrazime!

Vse nejlepsi!

[Daemonultimate]

Také vše nej. Perfektní komenty k super fotkám jako vždy, jen ta Matička sluší PloProf míň než moře. 

[AndyAaron]

Jirko, taky vse nej do noveho roku!

[Lojzik]

Nesmrtelný design

[Army11]

Super vlákno, vše napsané z cest je určitě pravda. Jen houšť.