Kalifx

Udělal jsem holkám na Vánoce radost.

Mám to podobně. Třeba Super Chronomaty mě ještě celkem baví, ale například nový Navi se mi nejdřív líbily hodně, ale naživo to nějak ochladlo. Nejsem si jistej, ale prostě mi tam něco nehrálo. Ale ten tah v kombinaci brus/leštěnka je pěknej, to jo. Každopádně jsem rád, že se mi sešly dva modely, který mě oslovují furt.

Odpolední pivínko s leštěnkama.

Chlapi omlouvám se, ale tohle sem prostě musím dát.

Dneska kolotoče.

Dneska mám nějakou nostalgickou, tož oživím tuhle zombie jedním bilančním postem. Mezi těmi fotografiemi z tohoto vlákna je rozdíl téměř přesně 15 let. Páni, když si uvědomím, co všechno se mezi nimi stalo... Každopádně se zdá, že se tak trochu motám v kruhu.

Dnes leštěnky.

Opravím sám sebe - určitě ji (kotvičku) měl ještě model Hercules. Mea culpa, mea maxima culpa.

Jedny z Béček, které jsem měl. Skvělé, ideální velikost a tím pádem i velmi kompaktní ciferník. Moc hezké soustředné gilošování, day/date a oproti chronům z řady Avenger i příjemný detail v podobě "kotvičky" na konci vteřinovky (opravte mě, jestli se pletu, ale podle mě to bylo jediné chrono mimo řady Chronomat a Navitimer, které ji také mělo). Ať slouží.

Tak on tam tuším zdůrazňuje, že se jich nikdy nedotkla lidská ruka. Tož asi proto ta olačka.

Po těch jsem taky kdysi intenzivně pomrkával.

Hele já mám výhodu, že nemám moc velkou ruku. Paradoxně jsem se bál spíš té výšky, protože béčka prostě musela být dřív v mých očích „baga“. Ale teď si těch 12.1 mm fakt užívám. A taky mají všechny atributy z éry, kterou u Breitlingu považuju za nejlepší: správná luneta, flying B logo, ciferník pro čtenáře, kovové (ne jen natištěné) orámování datumovky, decentní vteřinovku. Už jen to jsou důvody pro to, je mít. A dnes je mám.

Navitimery jsou mojí srdcovkou, ostatně právě ony mě kdysi přivedly k hodinkám, ale tyhle Avengery považuju za možná nejuniverzálnější brajtle. Ta výška, respektive spíš nížka, je dokonalá. Nosím je moc rád.

...takže pokud máte nějaký drobný navíc, tak šup šup... P.S. pokud už to tu někde je tak dejte vědět a já to smažu. Snažil jsem se před založením vlákna hledat, ale nenašel jsem.

Za celý měsíc pobytu jsem nevnímal ani to, že tam nějaké uprchlíky vůbec vidím. Ačkoli jsem se toho taky před příjezdem trochu obával. Až předposlední den. Přesouval jsem se na poslední noc do Lamezie, abych neriskoval zítřejší odlet v osm hodin ráno a náš vlak musel na chvilku zastavit, protože vedle trati, úplně těsně, procházela skupina uprchlíků, včetně žen a dětí. A v Lamezii jsem asi další dva nebo tři jedince, kteří jako uprchlíci působili, viděl.