Vyhledávání

Zdravím všechny chrononadšence, rozhodl jsem se, že zde nabídnu k prodeji celkem raritní kousek Bulova Chronograph “D”, cca 1971, Valjoux Cal. 7734, původní signovaný tah, na cca 18cm zápěstí v pohodě. Hodinky jsou ve velmi zachovalém stavu, brus a leštění vypadá původně, mají sem tam vlásečnice nicméně nebyly moc nošeny. Strojek šlape jak má, odchylka přesně neměřena, ale čas drží. Historie neznámá takže by si zasloužily standardní servis. Za mě bylo pouze měněno plastové sklíčko jinak ležely v “šuplíku” což je škoda. Jen hodinky a noname krabička. Pouze prodej a preferuji osobní předání okolí Pardubice příp. Praha Cena 21tis. CZK Děkuji CHMG za prostor

Pánové, protože mi takové vlákno chybí a občas marně dlouho procházím současnými vlákny v různých sekcích a hledám foto "před" a "po", tak jsem se rozhodl založit toto téma. Je mezi námi hodně chronobláznů i chronomagorů, kteří se snaží vdechnout život již na první pohled odepsaným kouskům nebo prostě chtějí své oblíbené časomíry omladit, vrátit jim původní lesk a slávu. Na fóru je již mnoho nádherně renovovaných kousků, i když se občas najde nějaký méně povedený kus nebo dokonce zmetek. Přesto i takové příklady sem patří. Kdo tím již někdy prošel asi ví, kolik času i peněz (a nervů ...) taková "srandička" vezme. Dostupnost náhradních dílů je leckdy katastrofální, to spíš dřív vyhraju ve sportce než seženu co potřebuji ! A když díly náhodou jsou, tak cena rozhodně nepotěší. To platí zejména u švýcarských značek. Některé jdou tak daleko, že na trh nepustí ani šroubek (hujeři vědí ). Zde nezbývá než čekat na zázrak v podobě kanibalizace již definitivně odepsaného kousku. Takže když se nakonec dílo podaří, je to radost nesmírná !!! Moje představa je taková, že bychom zde mohli prezentovat (zejména) úspěšné renovace. Samozřejmě nejžádanější je ukázat fotky původního stavu a poté je porovnat s výsledkem práce různých hodinářských mistrů a jiných odborníků. Kromě toho bych ale rád, aby vlákno mohlo sloužit jako maličká inpirace pro ty, kteří s renovací váhají nebo se jí obávají. Určitě nás bude víc, které zajímá historie a průběh renovace, problémy a obtíže, které se vyskytly, a posléze (snad) zdárně vyřešily. Co se muselo sehnat, vyměnit, přebrousit, vyvařit, vyčistit, promazat, seřídit atd... A nebojte se pochválit autory renovace. Nebo je i pohanět, pokud je to oprávněné. Ne, že by potřebovali reklamu, ale k ucelenému obrázku o renovaci jméno či jména autorů podle mě patří. A myslím, že se nemají za co stydět. Naopak. Tak a končím s mlácením prázdné slámy a přikládám konkrétní příklad. Trochu se zde budu chlubit cizím peřím, protože renovaci vymyslel a uskutečnil Pege1012 prostřednictvím hodinářského mistra Valise. Bez dovolení (snad Pege promine) si půjčím původní fotku. Model : Omega Seamaster Ref.: ST 176.005 Období produkce : 1972-1976 Kalibr : Omega 1040 (základem je Lemania 1340), automatický strojek, 31 mm, 22 kamenů, 28800 kmitů/min, rezerva chodu 44 hodin. Rozměry hodinek: 42 x 49 x 15,2 mm Sklo : minerální Vodotěsnost : 60 m Zajímavostí je, že chronografová sekundovka a sčítač minut jsou obě centrální ručky, umístěné nad sebou. Tzn. na jedné ose jsou dohromady 4 ručky (ještě minutová a hodinová)! Na pozici 6 hodin je hodinový sčítač chronografu, na 9 hodinách je sekundová ručka a pod ní zasazený kruhový ukazatel 24 hodinového cyklu. Celkem mají hodinky 6 ruček a jeden kruhový ukazatel. Takhle hodinky vypadaly před renovací. Značně setřelé zlacení, mimo to na pouzdře škrábance, ošoupaná tlačítka chronografu, totéž korunka. Poškrábané a na koncích trošku oštípané sklo (obojí na fotce není příliš vidět). Vnitřní luneta nesla známky koroze. Strojek sice fungoval, ale nejlepší léta už měl za sebou. Prostě žádná sláva. Co se tedy dělalo: nejprve odstranění zlacení, poté přebroušení pouzdra tak, aby vznikl původní brus. Následně zlacení. To se provádělo zde v ČR, ale první pokus se nezdařil, podruhé, u jiné firmy, už to dopadlo dobře. Nevýhodou zlacení je to, že dnes se nezlatí silnou vrstvou jako dříve, kdy byl standard 10 a více mikronů, ale pouze 3-4 mikrony. To znamená, že hodinky vyžadují šetrné zacházení a nejsou na každodenní nošení. Vyčištění vnitřní lunety (myslím, že i lehounké přebroušení). Nové sklo (minerál) se vyrábělo na zakázku. Dá se sice sehnat originál od Omegy, ale je drahé a nic na něm není. Obyčejné ploché sklo, bez loga uprostřed, které jinak mají hesality a plexi. Nová jsou tlačítka chronografu, značená korunka. Strojek prošel kompletním vyčištěním, promazáním a seřízením. Nová jsou všechna těsnění, nicméně hodinky podle Valise nejsou vodotěsné. A já to riskovat nebudu. Tlakovka se nedělala, nepotřebuji to. Koupat bych se s něma stejně bál, v moři už vůbec. A zde je výsledek snažení, které bylo trošku zdlouhavé (cca 10 měsíců), ale podle mě to stálo za to. A byla to také pro mě ta šťasná náhoda, protože Pegemu se za tu dobu nepodařilo s nima navázat pozitivní vztah, a tak se stěhovaly ke mě. Z obouchaného trabanta je zase mercedes . Nyní směle do toho, těším se na další příspěvky ...

Koupil jsem Pogue, tedy vlastně Cevert - modrá varianta. Chci udělat citlivou renovaci, zvolil jsem Onyx, jednoznačně nejlepší reference. Stejně jednoznačně proběhne servis strojku, nové sklo, těsnění, tlakovka, ale co dál. Ručky jsou trochu olezlé, takže ty určitě renovovat. Ciferník, toť otázka. Obnovit lumi nebo ponechat tak jak je? Potom pouzdro. Pouzdro je pěkné, má jeden ťukanec na hraně, co s ním nechám čistě na Rudovi a spol. Vrchní brus zda se být nedotčen, a teď nevím zda nechat trochu přeleštit boky. Jen tak zlehka, protože tam skoro nic není. Nebo se na to vysrat úplně. Nejde ani tak o peníze, spíš o to, co se ještě považuje za přijatelné. Abych tím hodinky neznehodnotil. Pak mám ještě jeden nápad, koupit na lítačku aftermarket lunetu a původni si schovat. Je to nesmysl nebo se i nějaká kvalitní, co přesně pasuje a stejně vypadá dá sehnat? Díky za odpovědi

Po dvou recenzích mých renovačních primek jsem se rozhodl něco sepsat o mých vytoužených Tudorech, které jsem si dal předčasně k narozeninám, které slavím dneska. Zároveň je to můj třístý příspěvek. Vlastně nevím, jestli to můžu nazvat recenzí, když jde o vintážky, je to spíš takový pohled do historie značky, která v minulosti stála ve stínu své velké ?matky?, ale dnes už je to známá značka, která vyrábí hodinky s in-housem. Ale troufám si říct, že historie Tudorů je stále zahalená tajemstvím. I pro mě byla tato značka záhadou a to i docela dlouho po mé registraci na fóru. Až na mém prvním hodinkovém srazu jsem měl možnost zjistit více od silné skupiny libereckých ?Tudorovců?. Vůbec bych si v té době nepomyslel, že jedny z hodinek, které jsem si na srazu osahal, budu jednou vlastnit. Ale stalo se a hodinky jsem si tak zamiloval, že jsem tuhle recenzi musel napsat. A nutno říct, že jsem to psal s velkou radostí. Trocha historie Zrod značky Tudor se datuje do r. 1926 a byl u toho pán jménem Hans Wilsdorf, zakladatel značky Rolex. Hans chtěl vytvořit dostupnější hodinky, než jsou Rolexky, ale při tom zachovat kvalitu, spolehlivost a přesnost. Proto se jim začalo říkat ?Rolex pro chudé?. To dnes už určitě neplatí, protože některé Tudory (zejména s inhausem) vás vyjdou na podobné peníze jako Rolexky. První hodinky Tudor byly v r. 1932 dodávány na australský trh. U některých z prvních kusů se ještě objevuje nápis Rolex, ale v r. 1936 Tudor oficiálně převzal Hans Wilsdorf a na ciferníku se objevuje logo ve tvaru růže - symbolu britského rodu Tudorovců, které se používalo až do konce r. 1960. Poté Tudor začíná používat logo ve tvaru štítu z brnění, které je na hodinkách dodnes. Ovšem nutno říct, že růže se na některých modelech objevuje i nyní, především na korunce. V r. 1946 se Wilsdorf rozhodl, že Tudor bude nezávislý na Rolexu a zakládá společnost ?Montres TUDOR S.A.? Rolex však i nadále zajišťuje technické zázemí, distribuci i servis hodinek. V r. 1952 přichází na trh model ?Oyster Prince?, propagovaný v té době nevídanou marketingovou kampaní (reklamními letáky pracujících lidí v extrémních podmínkách). Tuto kampaň spojil s hodinkami ?Rolex Oyster? a rozhodl se, že oboje hodinky budou mít stejné voděodolné pouzdro a samonátah ?Perpetual rotor?. Pouzdra se vyráběly ve dvou průměrech - 31 a 34 mm. V r. 1954 přišly na trh ?potápěčské? hodinky Tudor Submariner a v r. 1957 Tudor Advisor - první hodinky s funkcí alarmu, které se vyráběly do r. 1977. V r. 2011 byl model opět uveden na trh, s novým designem a zvětšeným pouzdrem z 34 na 42 mm. V r. 1970 uvedl Tudor na trh model ?oysterdate? s ukazatelem data. Sesterská společnost Rolex vyráběla zpočátku pro Tudor téměř všechny součástky. To se změnilo v šedesátých letech a pro Tudor už pak Rolex vyráběl jenom pouzdra včetně korunky, která byla signována korunkou (značkou Rolexu) a ocelové tahy. V průběhu devadesátých let začal Tudor vyrábět i svá pouzdra. V r. 2007 došlo ke znovuuvedení značky Tudor na mezinárodní trh a v r. 2015 přichází na trh s vlastním kalibrem, čímž posunul značku zase o kousek výše. V ostatních modelech používá Tudor osvědčené strojky Eta, které však upravuje a zdokonaluje na velmi přesný chod, některé s certifikátem COSC. Parametry modelu Prince Oysterdate Průměr pouzdra bez korunky: 34 mm, 36 mm s korunkou Délka pouzdra přes nožky: 41 mm, lug to lug 37 mm Výška pouzdra: 9 mm bez kyklopa Rozteč nožek: 19 mm Materiál pouzdra: nerez ocel 316L Dýnko: nerez ocel 316L, plné, závitové Korunka: nerezová, šroubovací, s logem Rolex Vodotěsnost: 50 m (dle popisku modelu ve starém katalogu) Sklíčko: plastové s kyklopem Ciferník: reliéfní, ocelové indexy, datové okénko Ručky: ocelové, s lumi výplní Strojek: upravená Eta 2824, 25 kamenů, automat Hmotnost: 47 g s řemínkem Řemínek: Zrno 19 mm, rozměr: 110 x70 mm, tloušťka 3,5 ? 2,5 mm, neoriginální trnová spona Pouzdro, dýnko Pouzdro je kruhového tvaru z nerezové oceli 316L a jeho průměr 34mm bez korunky je na dnešní poměry řadí mezi malé hodinky, pro moji tenkou ruku však ideální (zápěstí ve tvaru lovečáku, průměr necelých 16 cm). Navíc je pouzdro krásně tenké, takže ?zapluje? i pod košili a na řemenu od Zrna jim to myslím hodně sluší. Pouzdro je, jak už jsem psal výše, vyráběné v Rolexu, tudíž stejné, jaké u Rolex Oysterdate. Pouzdro má vrtané nožky, což je fajn pro případnou pohodlnou výměnu řemenů. Mezi nožkami s roztečí 19 mm je na pozici 12 referenční číslo (74000) a na pozici 6 unikátní sériové číslo hodinek, podle kterého je možné datovat výrobu hodinek (ty moje by měly být z roku 1973). Dýnko je plné, závitové (se šroubovacím dýnkem přišel Rolex jako první). Po obvodu je nápis ?Original Oystre Case by Rolex Geneva?. Nápis doplňuje tradiční ?rolexácká? korunka. Korunka Korunka je šroubovací (další vynález Rolexu), nachází se klasicky na třetí hodině a je signovaná značkou Rolex. Má dvě polohy ? v první se nastavuje datum, bez toho aniž by se zastavila vteřinovka, po dalším povytažení do druhé polohy se vteřinovka zastaví a lze srovnat čas. Sklíčko Sklo je plastové ploché, s kyklopem, což je další patent Rolexu. Jsou to moje první hodinky s lupou a přiznám se, že ze začátku se mi to moc nelíbilo a byla to asi jediná věc, kvůli které jsem váhal s nákupem. Ale postupem času jsem si ho naopak oblíbil a beru ho jako další zvláštní prvek hodinek, bez kterého si je už nedovedu představit. Ciferník, datumovka Ciferník je to, co musí každého zaujmout na první pohled, a je to i hlavní důvod, proč se na hodinky musím v každé volné chvíli dívat. Reliéfní ciferník imituje dřevo a na světle se krásně mění a vytváří zvláštní reliéfní obrazce. Jinak ciferník má ocelové indexy a datové okénko. Ručky Ručky jsou ocelové (některé zdroje uvádějí bílé zlato, ale nemám to ověřené), s lumi výplní, která je zřejmě opravovaná, protože docela ve tmě svítí, na rozdíl od lumi bodů u indexů. Řemínek Řemínek je z kvalitní hověziny, na míru šitý na moji tenkou ruku od mistra Zrna. Doplňuje ho neoriginální trnová spona ? přemýšlel jsem o koupi originální, ale 4-5 tis. je docela dost. Ani nemluvím o tahu, který by vyšel kolem dvaceti tisíc. Strojek Strojek je Eta 2824, která je upravovaná na velmi přesný chod. Průměr strojku je 25,6mm, výška 4,6mm. Setrvačka má frekvenci 28.800 kmitů za hodinu. Strojek má 25 ložiskových kamenů, rezerva chodu je cca 40 hodin. Umí rychlé překlápění data a zastavení vteřinové ručky při seřizování (hacking). Pro zajímavost: Nyní jsou k dispozici celkem 4 stupně vyráběných strojků ? Standard, Elaboré, Top a Chronométre. Liší se v úpravě pokovením (nikl nebo dražší a trvanlivější rhodium), zdobením, kvalitou součástek (například v použitém materiálu, v ochraně proti nárazu) a vyladěním přesnosti. Standard - pokoven niklem, bez zdobení, seřizován ve dvou polohách, průměrná přesnost ? 12 s/den, max denní odchylka je ? 30 s/den. Elaboré - mírně zdobený, seřizován ve třech polohách, průměrná přesnost ? 7 s/den, max. denní odchylka ? 20 s/den. Top ? jiná ochrana proti nárazu (Incabloc), materiálu vlásku Anachron, více zdobený, seřizuje se v 5 pozicích, průměrná přesnost je ? 4 s/den, max denní odchylka ? 10 vteřin. Chronométre ? s certifikátem COSC - každý strojek má své výrobní číslo a jeho zdobení je věnována maximální péče. A teď praktické zkušenosti ? strojek běhá kolem 6-10s/den. Nevím, kdy byl naposled čištěný, ale myslím, že je to slušné. Závěr Jsou to doposud moje nejdražší hodinky (dle katalogu ze 70. let se tehdy cena nových s tahem pohybovala kolem 90 dolarů, dneska je to v dobrém stavu s tahem i kolem 1000 dolarů) a perou se o přední pozice v nositelnosti s renovačními Eltony. Asi bych je nosil víc, ale asi je tak trochu podvědomě šetřím, přeci jen jsou v dobrém stavu na svůj věk a rád bych, aby ještě v takovém stavu dlouho vydržely. Díky všem, jestli jste to přečetli až dokonce a budu rád za podnětné připomínky

Staré potápěčské hodinky mě fascinovaly už dlouho. Vzhledem k tomu, že jsem fanoušek značky Omega a mám rád hodinky se stopkami, z celé produkce značky Omega z období do konce 80tých let mě chtě nechtě musely padnout do oka Seamastery 120 referenčního čísla ST 176.0004, které sběratelé nazývají "Big Blue", a napadlo mě tyto hodinky představit chronomagu. Než se ale k tomuto modelu dostanu, rád bych začal trochu ze široka.

Hodinky Omega Flightmaster byly se svými sedmi ručičkami, třemi korunkami, dvěma tlačítky chrona a vnitřní otočnou lunetou nejkomplikovanějším mechanickým chronografem, který kdy Omega uvedla na trh. Psal se rok 1969, od roku 1957 byly v prodeji hodinky Omega Speedmaster Professional Chronograph a nespala ani konkurence. Své první moderní chronografy uváděli na trh přední švýcarští výrobci, jako byl Heuer nebo Breitling. Zatímco Breitling se se svými modely Navitimer a Cosmonaut prezentoval jakožto výrobce cílící na "letecké" využití svých hodinek, Heuer se zase prezentoval se svými "racing" modely. Bylo to prostě zlaté období nástupu chronografů (hodinek se stopkami, které se staly synonymem sportovních hodinek), často modelů vymezujících se jako hodinky pro dobrodružné činnosti ? potápění, létání, cestování a nabízející tak svým zákazníkům možnost cítit se jako frajer. A frajerská chrona té doby bezesporu byla. Každá firma si šla svou vlastní cestou. Společnosti Heuer i Breitling začaly sázet na nově vyvinutý automatický chronograf, Omega vsadila na úpravu strojku cal. 321, ze kterého se zrodil strojek cal. 861. Strojek cal. 861 pak tvořil základ i nově zavedených hodinek Omega Flightmaster. Hodinek, které odsoudil být od začátku tak trochu v pozadí úspěch mise Apollo IX a tím i nastupující ikonický "supermodel" Speedmaster. Ten ostatně z úspěchu misí Apollo těží dodnes. Model Flightmaster byl od počátku prezentován jako chronograf vyvinutý speciálně pro piloty, pro které je důležité mít na svých hodinkách možnost odečtení dvou časových pásem. K tomu u prvních Flightmasterů sloužila nejen centrální GMT 12h ručička, ale také subciferník na pozici 9, který v synchronizaci s hlavní hodinovou ručičkou rozlišoval "AM" a "PM", tedy 24 hodinový režim.

Neuveritelny pribeh sa stal v USA, chlapik vraj kupil na burze tento maly zazrak za ucelom spenazit drahy kov. A potom "zistil" ze je to original ktory sa na dlhe roky stratil. O hodinkovy zaklad sa postaral Vacheron Constantin. SK text Viac foto/info

Dnes bych Vám rád představil svůj nejnovější přírůstek ze stáje Omega. Již delší dobu jsem toužil po vintážním nositelném chronografu pokud možno v relaci ke stáří hodinek v nadprůměrném technickém i optickém stavu. Nedávno se tato šance naskytla zde v prodejním vlákně Chronomagu. Rok narození hodinek Hodinky byly vyrobeny v roce 1969 (alespoň dle čísla strojku), tedy v roce, kdy ve světě frčely krátký sukně, Sony přišlo s prvním kazeťákem, odstartovala raketa Apollo 11, poprvé vzlétl Concorde, svých funkcí se chopili R. Nixon i J. Arafat a americkou hitparádu dobývali Archies se svojí ?Sugar, Sugar? nebo Beatles s ?Get back? a máničky se svíjeli u druhého alba Led Zeppelin. To u nás situace veselá nebyla, po lidských pochodních Palacha a Zajíce zvedl národ hlavu až poté, co jsme na MS v hokeji porazili Sověty 4:3. Měsíc nato byl odstraněn Dubček a nahrazen normalizačním Husákem. Úsměv na rty nenamalovali Čechům na tvář ani pecka H. Zagorový ?Bludička Julie?, Bobkova ?Oh Ruby? či Krylovo ?Bratříčku zavírej vrátka?. A teď k vlastním hodinkám.... Jedná se jednotlačítkový chronograf Omega Seamaster Chronostop (model 145.007), se zlaceným kalibrem 865 se 17 kameny (s 21600 kmity/h), protinárazovou ochranou, a manuálním nátahem (s rezervou nátahu 40 h) vycházející z kalibru 860 (původní konstrukce strojku je z kalibru Lemania 1872). Tato řada byla používaná např. i ve věhlasných Moonech. Zvlášností tohoto strojku je zjednodušený chronograf (Flyback-Chrono), kdy se jediným tlačítkem stop-ručička spouští i nuluje ? v podstatě se jedná o jednotlačítkové stopky. Dle přiloženého videa lze jednoduše pochopit jeho fungování. http://vimeo.com/8723791 . Hodinky mají fixní lunetu s tachymetrickou stupnicí a stopovací tlačítko na pozici 2h. Zjednodušená forma chronografu si však vybírá svoji daň, kromě absence klasické vteřinové ručičky (při nepoužívání stopek ji lze nahradit spuštěnou stopovací oranžovou vteřinovkou) lze stopovat časový úsek pouze ne delší 60s (v opačném případě je nutné si uběhlé minuty pamatovat). Rozměry antimagnetického pouzdra jsou 41mm bez korunky na šířku (na tu dobu oversize), šíře lug-to-lug 46mm, řemen má šíři 22mm. I přes tento rozměr, především díky nízké stavbě strojku a umně vytvarovanému pouzdru s oblýma hranama příjemně sedí na ruce (výše pouzdra je srovnatelná se Speedama). Sklíčko je plastové (tvrzený hesalit) s vylisovaným logem Omega uprostřed. Přesnost chodu zakoupeného kousku dle vlastního měření je ca. 2-3s/24h. Vodotěsnost je 120M. Vznik a historie modelu Chronostop Model vznikl již v roce 1966, kromě ceny za design se stal oficiální modelem pro olympijské hry v Mexiku (logy olympiády bylo zobrazeno i na hodinkovém boxu). Vyráběly se dva typy bez datumovky (kaliber 865) a s datumovkou (kaliber 920 ? s přidanou korunkou na pozici 10 k ovládání lunety) s celkem třemi možnostmi volby lunety (kromě tachymetrické to byla decimální a pulsometrická). Kromě této varianty si zákazník mohl vybrat model s otočnou lunetou s celkem čtyřmi typy lunet, z toho ta nejzajímavější byla ?ruletového typu?. Vrcholem a z dnešního pohledu naprostým unikátem byl model Chronostop Rally Bullhead z roku 1969, který se dnes prodává za cenu dobře vybavené fabie. Za pět let jejich produkce se jich vyrobilo celkem 185 tis. Ks, z toho 61 tis. mělo datumovku. Ačkoli si Omega od tohoto modelu hodně slibovala (cílovou skupinou byli mladí aktivní lidé, které neoslovovaly typické chronografy typu Speedmaster), kýžený úspěch se nedostavil. A to i přesto, že byly oproti klasickým speedmasterům o ca. 1/3 levnější. Doporučená MOC byla ve Švýcarsku CHF 260,--, a ač to zní neuvěřitelně, byly k dostání i v tehdejším Československu (Domácích potřebách) za bratru Kčs 2.600,--. Možná, že to bylo i tím, že se jednalo více o designovku než praktický měřič času. Pod tímto modelem byly vyráběny od roku 1968 ještě modely Omega Geneve Chronostop, které jsou daleko běžnější a byly určeny pro mládež a sport. Ty měly menší pouzdro (35mm) a výrazně nižší voděodolnost (30M). Na výběr byly čtyři barvy ciferníku i speciální model s pootočeným ciferníkem na pozici 3. Zajímavý byl plastový pásek s hliníkovou zdobenou překlápěcí sponou a reklamou výrobce, nosit hodinky opačně, tj. pod zápěstím. Historie mého kousku Tento model si pořídil jeden hodinář z Liberce, který ho nosil pouze při slavnostních příležitostech. Po jeho smrti je zdědil jeho syn, který k hodinkám neměl žádný vztah a nosil je bez střídání tak dlouho až přestaly fungovat a opticky byly ve zbídačeném stavu. Potom se obrátil na jednoho člena Chronomagu s tím, že je chce prodat. Ten ho přesvědčil, že bez generálky a opravy hodinek prodej možný nebude. Nakonec je od něj koupil s představou, že si je opraví a nechá na stáří. Tím se dostaly do rukou známého hodináře Kodýtka z Liberce, který je dával téměř dva roky dohromady (kompletní repase včetně přeleštění i výměny korunky a sklíčka). Vzhledem k tomu, že člen Chronomagu je zarytý ?Zenithář?, nakonec se přece jenom i v rámci snahy o zúžení své hodinkové sbírky rozhodl je nabídnout zde na foru.

Zdarec chronopacoši. Dneska mne překvapila žena. Už včer mi telefonovala, že mi přiveze nějaký chrono úlovek. Jelikož její fórky znám, tak jsem se těšil. Přijela dnes, vybalování věcí a tak a furt nic. Po nějaké době, kdy jsem lustroval chronomag, mi hodila hodinky, které mne rozchechtaly...oblekovky....prý stačí vyměnit baterka. Paráda. No jo, jenže pak mi podala ještě umolousaný sáček a tam mne čekalo překvapení.... Onsa Super Automatic Incabloc nerez pouzdro Onsa Super Automatic Incabloc Antimagnetic 25 jewels Date - mosazné pouzdro (škoda) Stav je perfektní a strojovna nádherná Bohužel k oběma jsem další relevantní informace nenašel...tak kdyby někdo, díky. Omega Seamaster Cosmic Day Date Vteřinovka asi není originál, ale šlapou dobře. Radost je veliká a kdybyste někdo našel k výše jmenované 3ce info, klidně sem. Kvékvéčka oživovat nebudu...

Ahoj, začnu trošku zeširoka, tak se předem omlouvám - pokud vás to bude nudit - přeskočte až na samotné hodinky. Celý následující text by se dal shrnout takto: Mé nové hodinky, aneb "jak jsem objevil Ameriku" Kdybyste viděli mou knihovnu, tak zjistíte, že skoro polovina publikací je věnována válce ve Vietnamu. Proč? Ani nevím, kdy a jak to začalo, ale prostě to už tak mám dané. Už v cca 18ti jsem začínal shánět knihy o válce, o které se tady toho moc nevědělo a tento koníček pokračuje dodnes. Maskáče, kompasy a jiné artefakty mne zajímaly tak do 17ti a vzhledem k tomu, že internet je plný podvrhů, nikdy jsem ani žádné artefakty z Vietnamu nehledal. Stejně by skončily nevyužité ve skříni. Vzhledem k tomu, že jsem si našel zálibu v hodinkách, bylo nad slunce jasné, že jedny "Vietnam" hodinky MUSÍM mít. A samozřejmě v co nejlepším stavu. Odrazovým můstkem pro mne byly Hamiltony, které vlastním již řadu let a slouží stále dobře. Tehdy jsem se začínal zajímat o značku, jejíž hodinky vlastním a zjistil jsem, že byla jednou z těch, které dodávaly hodinky pro americkou armádu a letectvo. Super - tak že bych k novým Hamiltonům přidal i nějaké vintage a navíc se strojkem hamilton a ne s ETA. Zhruba před třemi / čtyřmi lety jsem se, vyzbrojen informacemi o US military hodinkách začal probírat internetem a začal jsem hledat. Nastal problém: nikdy jsem neměl PayPal (díky bohu ) a při procházení e-bay mi přišlo, že spousty "Vietnam" hodinek jsou fake. Ty, které byly ve slušném stavu, byly pro změnu na můj vkus předražené, tak jsem ani necítil potřebu PayPal zakládat a kartu bych k nákupu přes net nepoužil, na to jsem moc opatrná konzerva. Na dodávky cizojazyčné literatury jsem měl své zdroje, tak netřeba řešit platby po netu. Takže čas od času kouknu na web, občas na e-bay, občas na stránky, o kterých vím, že se tam US military hodinky (Benrus, Elgin, Hamilton etc.)objevují. Průser nastal 02.04.2013 - podíval jsem se na stránky jednoho sběratele, který má snad všechny možné i nemožné military hodinky od první světové až po současnost. Opět jsem nenašel nic, co by mne opravdu zaujalo, ale jedny Benrusy z roku 197* tam měl. Samozřejmě u Hamiltonů, bylo napsáno SOLD Tak jsem se namíchl, že zase nic a poslal mu email s dotazem na ty Benrusy + dotaz, zda by mne neinformoval až mu nějaké Hamiltony dorazí, či jestli by mne na nějaké nedokázal odnavigovat, či poradit s hledáním. Večer jsem našel odpověď, kde stálo, že jedny "Vietnam" Hamiltony má - konkrétně typ GG-W-113. To jsem ale nečekal, že o řádek níže mne navnadí na další, které prý má na prodej - tentokráte typ MIL-W-46374B. O těch jsem nepřemýšlel, ale ošklivák jeden americký doplnil, že se jedná o objevenou "skladovku" - čili "fungl nové" hodinky včetně krabičky... Hmmm Tak fajn - zbývalo jen poslat pár mailů, pak zřídit PayPal, poslat peníze a následně se zděsit, co že jsem to udělal Vždyť to není ani přes e-bay, ani amazon, ani nijaký jiný portál, kde si člověk přečte hodnocení prodejce. KU**A... Vzhledem k tomu, že se jedná o sběratele, asi nakupuje/prodává často. Následuje google a na e-bay tohoto sběratele najdu během mžiku - samá kladná hodnocení. Uffffffff. Následuje mail od prodejce s Tracking number. Pravá schisofrenie nastává - každý den sledovat, jak zásilka putuje z Marylandu sem na deštivý šutr v Atlantiku. Zásilka "mizí" na tři dny a tracking je zaseklý v NY. Ale poté se zázračně objeví v Ireland - jen nějak chybí, zda Dublin, nebo Belfast, či cokoli. Další den už ve schránce čeká papír z pošty a já letím pln nadšení na poštu a zděšený odcházím domů. Velká krabice, která váží tak 25 gramů. Ošálil mne? Je krabice prázdná? Schisofrenie se stupňuje. Takže rychle domů, otevřít a.... A heleme se dva igelitové pytlíky a v každém jedny Hamiltony. A originál papírová krabička k těm MIL-W-46374B Jen ještě jedno překvapení mne čekalo schvané vzáplavě polystyrenu - další igelitový pytlík s něčím, co vypadalo, jako Stocker Yale. Okamžitě píši maila, zda nedošlo k omylu. Odpověď mne dostává - cituji: "Myslel jsem že ti tím udělám radost" Inu..povedlo se :-) Pardon za nudné čtení - ale aspoň jsem třeba někoho pobavil tím, že ještě existuje nějaké individum, které ve svých 30+ letech ještě nemá PayPal a nenakupuje na ebayi. A konečně k obsahu krabice: "Vietnam" Hamilton GG-W-113 Jedny z hodinek, které byly vyráběny pro US Air Force pod specifikací GG-W-113, kterou armáda - repsektive USAF - zadala 6 června 1967 - další vládní zakázky na tento typ získal i Benrus a Waltham. GG-W-113 jsou skoro stejné, jako armádní hodinky specifikace MIL-W-46374 - rozdíl je však v použitém strojku. Jelikož se GG-W-113 vyráběly pro piloty, byly osazeny mechanickým strojkem, který uměl i funkci hacking. Moje Hamiltony by měly být poháněny kalibrem Hamilton se 17ti kameny s ručním nátahem - krásně tikaj a při natahování krásně "klikají". Říkám: "by měly", protože jsem strojek zatím neviděl na vlastní oči - to až je odnesu k hodináři - což čeká všechny nové přírůstky. Z důvodu lepší čitelnosti pozbývá černý číselník těchto hodnek jakékoliv znaky radioaktivity a znak H3, které bychom nalezli na hodinkách vyráběných pro armádu. Normálně byly tyto hodinky dodávány na černém nylonu, olivový bychom nalezli u Hodinek pro Vietnam. Můj pásek je olivový, ale vypadá dost nově na to, aby byl origo, ale i kdyby nebyl, tak mi to žíly netrhá - takovej puntičkář nejsem. Typ, který jsem právě obdržel má jednodílné pouzdro, k strojku se tedy leze přes číselník. Modely specifikace GG-W-113, které se vyráběly na začátku 80tých let již měly pouzdra dvoudílná. To, jaké parametry hodinky splňují, je vyryto na jejich dýnku: Serial No - sériové číslo hodinek Wrist Watch GG-W-113 - číslo specifikace, kterou splňují Fed. Stock. No. - je NATO kód pro hodinky krom datumu (u mých Oct 1970) je na dýnku ještě pár informací - leč ty už opravdu netuším, co znamenaj Hamilton MIL-W-46374B Tyto přišly v NOS (New Old Stock) stavu a to včetně krabičky. Kdesi se válely zapomenuté ve skladu, až si nějak našly cestu ke mně. Opravdu dokonalý stav! Jdou super, jen mi u nich holt "chybí" hacking. Hodinky specifikace MIL-W-4637B byly bez hackingu. Podle zadání specifikace armádních hodinek MIL-W-46374B (07.05.1975) se na číselníku hodinek vyrobených pod touto specifikací objevil i nápis H3 (označení pro tritium) a symbol označení radioaktivity. Oproti minulým modelům se označení varující před radioaktivitou objevilo také na krabičce, ve které byly dodávány a na dýnku. Dvoudílné pouzdro z nerezové oceli je osazeno akrylovým sklíčkem. Hodinky pohání strojek ETA se 7mi kameny. Rozběhly se ihned napoprvé a dost hlasitě si tikají... zatím šlapou, jak švýcarské hodinky. A jelikož hodinky se mají nosit, ne schovávat v trezoru, již jsem je vzal na ruku, i když jsou NOS. Tyto, stejně jako GG-W-113 mi sednou pěkně, naštěstí mám útlé záěstí, tak se na něm neztratí. A ty "funglovky" s ETOu jsou fakt parádní. Dýnko je opět doplněno o informace o původua specifikaci, kterou splňují: WATCH, WRIST: GENERAL PURPOSE MIL-W-46374B HAMILTON 6645-00-952-3767 MFG. PART NO. 39988 DLA 400 82 C 4080 FEB 1982 DISPOSE RAD. WASTE U.S. Ta originál krabička je prostě boží Hlavně bacha na nebezpečnou radiaci ! Vypadají vám vlasy Stocker & Yale Prototype Tytohodinky přišly jako "bonus" Nečekaný dárek, který potěší. Samozřejmě jsem ihned mailoval a ptal se, zda to nebyla chyba - zda omylem nespadly do krabice. Žádný omyl - záměr Tak jsem se poptal, co že jsou zač a zde následující odpověď - zhruba volně přeloženo. Když Stocker & Yale přestaly s výrobou, koupil jejich podnik známý sběratele, který mi je poslal. A protože tobyli kamarádi, tak mu posléze poslal bednu s asi padesátkou hodinek - mix všeho možného. Mezi nimi i tento typ, který nikde snad ani publikován nebyl. Vše co se podařilo zjistit je, že se jedná o originál Stocker & Yale s quartz strojkem (zjistím až půjdou k hodináři) - pravděpodobně jeden z posledních prototypů, které se již nikdy neměly šanci dostat do výroby, jelikož firma zavřela brány a skončila s dodávkami pro armádu. A posléze skončila zcela. Předávám, jak jsem koupil... Víc nevím. Každopádně to jsou fajne netradiční quartzky a přišly jako dárek. Po troše googlení jsem narazil na stejné a u nich majitel též tvrdil, že se jedná o prototyp, který nikdy nešel do masové výroby - strojek, ani datum výroby již bohžel nespecifikoval. Na dýnku je však napsáno Swiss Made - takže 100% kvalita zaručena. Jinak dýnko: WATCH FIELD US ARMY SANDY 55595 SWISS MADE VŠECHNY TŘI NOVINKY POHROMADĚ

Zdravim vsechny zkusene, jeden drahy clen rodiny se rozhodl prodat nekolik plne funkcnich cibuli. Protoze absolutne netusi, jakou mohou mit hodnotu (a ja take ne), dovoluji si poprosit, zda-li byste se nepodelili o nejakou hrubou predstavu jejich hodnoty. Omegy: Longines: A jedny noname, za to vydavaji zvuky jako pendlovky:

Zdravím pánové, dostaly se mi do rukou tyto postarší Omegovky, mám je už skoro 10 let, původně jsem je plánoval nosit, ovšem nelíbily se mi. Celá léta ležely v krabičce v šuplíku a teď jsem si na ně znova vzpoměl. Zajímalo by mě co je to za model a jaká je asi jejich reálná prodejní cena. Jsou funkční, jen by chtěly údržbu.

Ahoj, po dědovi jsem zdědil hodinky. Děda mi dříve řekl, že je koupil na konci války... nosil je jako sváteční hodinky... více jsem bohužel nikdy nezeptal a teď už je pozdě. Hodinky jsou označeny Temporis, 17 jewels, dole nápis Antimagnetic Stojek asi Landeron... Pomůžete mi získat více info? Neříká vám něco značka? Nemáte třeba někdo podobné? Díky!

Není to zrovna Heuer za desetitisíce, ale myslím že je to hezký začátek něčeho co by mohlo přerůst v příjemného koníčka a třeba někdy i ty hujery budou. Blbnu asi dva roky a občas jsem se některými kousky někde ve vlákně pochlubil, ale říkal jsem sí, když už to teda dělám, tak si založím vlastní. Proč ne. Jak je psáno v popisku, nijak jsem o vintážkách neuvažoval. V podstatě to ke mě přišlo samo. Když jsem začal krmit příbuzenstvo kecama o tom, že jako teď dělám do těch hodinek a jak mě to ukrutně baví (začátky) tak si sem tam někdo vzpomenul, že vlastně nějaké ty primky uložené má, tak se to ke mě začalo dostávat. Primky s nejobyčejnějším kalibrem o průměru 36, pro mě absolutně nepoužitelné, pak nějaké Vostoky, které byly stejný případ. Narozdíl od Primek se rozeběhly jenom jednou :-) Teď už hezky v leže stojí v šuplíku. Přišlo to znenadání, kdy mi tchán, nedbaje pokrevní linie (ale švára prej dostane jednou motorku, tak já prej můžu mít ty hodinky) daroval Ruhly chronograf z Východního Německa kam jezdili plachtit na prkně. Hodinky krásně tikaly akorát jim chybělo jedno tlačítko chronografu. Nemaje výbavy jsem se začal v hodinkách pitvat a časem jsem koupil na Ebay jedny rozbité za pár kaček a tlačítko doplnil. A tím to začalo, pak ještě prohodil že možná ještě kdesi má Prim sport Igen a že je zkusí pohledat. Bylo mi to tehdy jedno, páč další Primky? Fakt nepotřebuji. Než jsem se vůbec koukl o co jde a časem jsem se už tchána začal ptát sám. No a jednou...... 1. Prim sport Igen někde údajně kolem roku 1976 obdržel tchán jako nové od svého otce prej už ani neví k čemu. Teď už v krabičce čekají, po třech měsících z Eltonu, zaslané díly k renovaci. Nerezové pouzdro, nový cifr a nové ručky. Už se těším jak si s tím pod vedením Tomáše Vyskočila v Jihlavě pohraji. Před nedávnem jsem ještě při natahování zaslechl divný kovový zvuk jako když se táhne plech o plech, po chvíli to přestalo a už se to neozvalo, ale radši je nechám zaservisovat. Když už budu měnit tělo, duši bych rád zachoval. Cením si jich určitě nejvíc už jen tím, že jsem nakoupil dle mého názoru dost předražené díly z Eltonu, ale Parexo si prostě nezaslouží... 2. Ruhly vzácné tím, že stále ještě jdou. Rok někde kolem 1982. Kupodivu celkem přesné. Vezmu je občas na pivo, ale vzhledem k absenci kamenů a dílů ze staré plechovky je nebudu moc pokoušet Další dva kousky jsou dílem náhody vydraženy na Aukru. Když se tam něco objeví, tak zkusím přihodit a většinou se stejně přetahujeme s někým odtud :-) 3. Orient SK Crystal je zatím mnou nejčastěji nošený kousek. Jedná se o původní zachovalý model, který ničím moc nevyniká, ale sedí mi na ruce neuvěřitelně pohodlně a původní tak nijak netlačí. Je to paráda. Časem plánuji vymyslet nějaký řemen a myslím že jim bude slušet taky. Asi nebudou na prodej :-) 4. Seiko 5 sport SpeedTimer 7015-8000 mě zaujaly krásnou jednoduchostí a super pouzdrem, tak jsem zkusil přihodit a ono to vyšlo. Nakonec jsme z komunikace s prodejcem zjistili nejenom to, že je to stejně pošahaný chronomagor, ale dokonce kolegy z práce :-) Časem budu přidávat další fotky buď nových kousků, které se mi protočí rukama, nebo podařené inovace v podobě řemenů. A až jednou budu mít ty hujery, Omegy nebo nějaké jiné potvůrky z cenové kategorie, kterou teď ve vintážkách neocením, tak budu vědět čím jsem začal. Howgh

Ahoj, tak jsem se po dvou letech pasivního zkoumání Chronomagu a učení konečně odhodlal :-) Hodně se mi zalíbily vintážní Omega Seamaster Cosmic, tak jsem si jedny nedávno pořídil - netradičně v hranatém pouzdru. Nyní už jsou čerstvě opět u nového majitele. Pustil jsem je z několika důvodů: příliš dlouhý tah (jsem zvyklý nosit hodinky natěsno, více už tah zkrátit nešel), nízká hmotnost hodinek (nezvykl jsem si na to) a také neustálý strach o plastové vypouklé sklíčko. Navíc bych rád zkusil opět něco nového a odolnějšího (mám zálusk na potápky Certina nebo Longines).

Píše se rok 1969 a Omega pouští na trh nový typ mechanického chronografového strojku, který s ohledem na předchozí modely balí do pro ni dosud neobvyklého, unikátního pouzdra. Pravděpodobně s nimi byla spojena velká očekávání, která se však bohužel vůbec nenaplnila a prodejní výsledky tomu odpovídaly. A tak se tento strojek i hodinky staly jepičím počinem v celé historii Omegy, jehož ukončení významně urychlil nový fenomén jménem quartz. Ano, byl to jepiči život, vždyť hodinky se prodávaly pouze v roce 1969, v katalogu nadcházejícího roku už hodinky nejsou. Nevím, jestli to v týmu výrobce zanechalo nějaké negativní následky, ale Omega se k tomuto formátu hodinek vrátila až po dlouhých 45 letech, konkrétně koncem roku 2013. Přitom jiní výrobci podobné hodinky vyráběli či vyrábějí dlouho a v relativně velkých objemech, zmiňme například Seiko, Citizen. Podařilo se mi stát se majitelem jednoho z grálů vintážních chronografů od Omegy (alespoň pro mě). Jedná se o hodinky ref. 146.011 familierně nazývané Bullhead. Hodinky pohání strojovna cal. 930, což je strojek vycházející z legendárního 27CHRO. Na tomto základě vznikly také stroje cal. 321 resp. 861,865. Od velice rozšířeného stroje 861 se odlišují tím, že mají jiným způsobem rozložený ciferník, který má jen dva subciferníky zobrazující průběžné sekundy a minutový sčítač chronografu. Naopak mají navíc proti řadě 321/861 ukazatel data. Strojek má tak trochu pohnutou historii. Do výroby byl zaveden v roce 1969, vyráběl se dle některých zdrojů snad do roku 1972, ale nejspíš jen pro účely náhradních dílů. Ve skutečnosti byly hodinky ref. 146.011 v nabídce jen v modelovém roce 1969. Jak jsem již zmínil, následně byl jejich prodej ukončen. Konkurence nastupujícího quartzu jim definitivně zlomila vaz, další vývoj v mechanických chronografových strojcích Omegy se ubíral směrem k automatickému nátahu, kde vznikly kalibry 1040(1), 1045. Hodinky patří do řady Seamaster, nikoliv Speedmaster jako většina chronografů. Mezi Seamastery můžeme nají také bratříčka Bullheadů (stejný použitý strojek), kterým je Omega De Ville chronograph, ref. 146.017. Z pozdějších chronografů se v řadě Sdeamaster objevují hodinky s ca. 1040 a to ref. 176.001 ? 007, mezi něž patří např. Mark III, Jedi. Ale zpět k Bullheadům. Hodinky byly označeny jako tzv. driver chronografy. Chrona pro řidiče. Pro tento účel mají charakteristické rozložení ovládacích prvků, kdy korunka a tlačítka chronografu jsou na pozici 12 hodin. Je to pro snadnější ovládání hodinek za jízdy (za to asi pánové ze stáje ?Pomáhat a chránit? nepochválí). Omega kromě těchto vyráběla také driver Chronostopy, to jsou hodinky ref. 146.010. Také mají tlačítka a korunku na pozici 12 hodin, ale u nich toho bylo dosaženo ?pouhým? otočením pouzdra. Strojek se proti ostatním Chronostopům nezměnil (resp. přibilo datum, ale uspořádání strojku a rozložení ciferníků se nezměnilo). Pouzdro je ocelové, kombinace leštěných ploch a soustředného brusu. Kvůli rozložení ovládacích prvků je pouzdro asymetrické nejen v pohledové rovině, ale také ze strany. Na pozici 12 hod. je pozdro silnější, směrem dolů se zužuje. Dýnko má charakteristického koníka. Vnitřní otočná luneta se ovládá korunkou umístěnou na pozici 6. Ciferník má takovou okrovou barvu, kromě toho se dělal ještě v barvě zlaté. Minutový sčítač je rozdělen na 3 desetiminutové úseky a ty jsou rozlišeny barevně. Rozměry hodinek jsou 43 x 43 mm, s oběma korunkama 50 mm, ale v reálu vypadají menší. Je to dáno oválným tvarem a absencí nožiček. Ani řemen nebo tah nejsou zcela běžné. Kvůli spodní korunce musí dolní část řemene/tahu být vykouslá, takže řemen lze mít buď originální, nebo dělaný na zakázku. A tah pasuje pouze originální. Dle dostupných zdrojů bylo vyprodukováno cca 10 tis. strojků cal. 930. Vezmeme-li v úvahu, že část z nich tvořila zásoby náhradních dílů ve skladech, tak samotných hodinek bylo vyrobeno a prodáno rozhodně méně. Protože se vyráběly varianty v oceli a pozlacené, lze předpokládat, že bylo vyrobeno kolem 2 000 ks každé varianty (platí pro Bullhead i DeVille, ocelové i zlacené). Je zajímavé, že strojek na principu cal.930, tedy bullhead, byl vyráběn také Lemanií a osazován do hodinek zn. Bucherer, Lemania. Dokonce jej prý použil Tissot ve své řadě kompozitových hodinek Sideral. A teď už pár rychle cvaknutých fotografií. Omluvte případnou sníženou kvalitu obrazu, prostě se mi ještě pořád klepou ruce . A tady pro ukázku Lemania, Bucherer.

Dobry den vsem, rad bych vas pozadal o radu. Do rukou se mi dostaly zlate, vintege hodinky nezname znacky po babicce. Protoze, pro mne nemaji zadnou sentimentalni hodnotu, rozhodl jsem ze je zpenezit. Navstivil jsem 2 starozitnictni a v obou mi rekli, ze hodinky nemaji zadnou historickou/sberatelskou hodnotu a ze maji pouze cenu zlata, tedy vaha * vykupni cena gramu. Jako spravnemu nevericimu Tomasovi mi to trosku vrta hlavou. Navic jsou na nich blize neurcene kaminky (brilianty)? Jaky postup byste mi v me situaci poradili? Moc dekuji za rady! Tom

Ahoj všichni, kteří jste mnohem zkušenější než já. Ráda bych vás poprosila o radu ohledně výběru hodinek. Ještě donedávna jsem nosila pilotky od Archimede, které jsem dostala za vysokoškolský titul a mám k nim hluboký vztah. Sice to nejsou hodinky za statisíce, ovšem švýcarský mechanický strojek s automatickým nátahem a hezký design udělaly své. Teď už prostě nechci nosit nějaké obyčejné quartzky. Ovšem dostala jsem od snoubence zlatý zásnubní prstýnek ve vintage stylu. Je krásný a mám z něj velkou radost, ovšem k pilotkám z nerezové oceli se opravdu nehodí. Proto musím s velkým smutkem hodinky odložit a pořídit si nějaké zlaté, respektive pozlacené, dámské a decentní. Nevím, co si vybrat, když mám tyto požadavky a nemám na hodinky alespoň 50k.. 1. Dokázali byste mi poradit, kde a co mám hledat? 2. Včera jsem narazila na Omega Genéve za 6000Kč, je nesmysl je kupovat? Líbí se mi, ale prý je 6k moc.. Foto níže. Všem moc děkuji za rady!

Dnes bych Vám rád představil své vintážní hodinky OMEGA model Geneve Dynamic ref. ST 166.0039 první generace, které jsem si pořídil začátkem tohoto roku. K pořízení mě vedly kromě dle mého názoru povedený a nezvyklý design /ten zpravidla hodinářské fandy zásadně rozděluje/, možnost střídání kovového tahu s výrazně provedeným koženým řemenem /výhodou je, že i dnes lze tyto atypické řemeny bez problému v libovolných barvách koupit/ i kvalitní kalibr. Tento konkrétní kus jsem si vydražil na německé e-bay a poté byl na lázeňské kůře u Marka Frýdla /GO stroje, výměna těsnění, rozleštění hesalitu i drobné přeleštění tahu/. V roce 1971 se tento model na tahu prodával za 340 švýcarských franků, na kůži byl o 50 franků levnější . Je to k nevíře ale Omega kromě zlaceného modelu vyráběla i model se zlatým pouzdrem /18kt/ a to i včetně celozlatého tahu /s tehdejší astronomickou cenovkou 2.100 franků/. Aktuálně se pohybují reálné ceny představovaného modelu mezi EUR 300-600. Přes EUR 500 stojí většinou modely v nadprůměrném stavu a s kovovým tahem. Nejvyhledávanější jsou dnes právě modely první generace s day-datem s bílo-modrým cifrem s originálním tahem. představení modelu na videu: obecně k modelu: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CCAQFjAA&url=http%3A%2F%2Fomegaforums.net%2Fattachments%2Fomega-geneve-dynamic-i-pdf.459%2F&ei=OVpdVLefK4j0PM2XgbAM&usg=AFQjCNGWybATrj16cIYL10NUeslN3sym3A&bvm=bv.79189006,d.ZWU obecné a technické údaje: Model: Gen?ve - Dynamic I reference: ST 166.0039 Kalibr : manufakturní OMEGA 565 mechanický zlacený automat s 24 kameny, f = 19800 A/h rezervou nátahu 50h, tlumič nárazů Incabloc, labutí krk /mikroregulace/, rychlonastavení datumovky povytažením korunky Tento kalibr patřil do velmi úspěšné rodiny Omega kalibrů 550-752 /vyráběných v letech 1958 ? 69/, kterou dodnes považují hodináři za jednu z nejúspěšnějších, neboť tyto kalibry vynikaly velkou přesností a spolehlivostí. Kromě tohoto modelu je bylo možné nalézt v modelech Seamaster a chronometrické verze /564/v modelu Constellation. Oba kalibry byly prakticky totožné, rozdíl byl pouze v jejich seřízení a gravírování můstku. /často se proto při renovaci 564 používají díly z 565/ Celkem jich bylo vyrobeno ca. 5,8 milionu. Kalibr 565 byl první Omega kalibr s rychlonastavením data. Zajímavé je, že první řada ?dynamiků? byla osazována současně jak automatickými kalibry /řady 550-750/ tak kalibry s ručním nátahem /řady 600, 1012, 1481/ Rozměry pouzdra: 10,5x41,5 x 36,4 mm Sklíčko hesalit Vodotěsnost: 30 M Zajímavosti modelu: Monokokové pouzdro se zapuštěnou korunkou; ke strojku je možné se dostat jedině přes sklíčko, přes dýnko lze pouze pomocí ?fixačního kroužku? /viz obrázek/ měnit tah za kožený řemen nebo kožené řemeny mezi sebou. Na dýnku je uvedeno číslo toolu jehož pomocí se lze do hodinek přes sklíčko dostat ke kalibru a obecný údaj o vodotěsnosti. Tento nevyhnutelný postup při otvírání hodinek má dle mého názoru za následek, že spousta modelů má vedle poškrábaného hesalitu /což lze odstranit/ i poničený ciferník. Model se vyráběl i ve zmenšené tzv. dámské velikosti viz následující video: Dnes je tento pánský na rozdíl o dámského modelu oblíben i mezi ženami a to především díky své ?unisexové? velikosti. Něco málo z historie Model byl vyvinut již v roce 1965 při příležitosti Prix dela Ville de Geneve 1965. Na trh se tento model dostal až v roce 1968. Omega tehdy prezentovala tento designově pokrokový model jako model určený pro mladé zákazníky /alternativa vůči levným fashion-watch/ s tím, že poprvé byl při navrhování tvaru pouzdra použit počítač. Výsledkem byl oválný tvar pouzdra zohledňující tvar zápěstí /pro pohodlné nošení/ a zapuštěná korunka, která neměla narušovat ?aerodynamickou? linii hodinek. Vzhled ciferníku měl působit harmonicky s čistě funkčním vzhledem hodinek. Atraktivní měla být pro majitele možnost si jednoduše a rychle sám měnit řemeny nebo tah. Prodejní úspěch se dostavil, za 5 let /1968 ? 72/ bylo prodáno více než milion ks. V roce 1984 následovala druhá a v roce 1997 třetí generace ?dynamiků? /úspěšné byly pouze prvé dvě; výroba třetí generace byla v roce 1999 ukončena / . První generace se vyráběla ve dvou provedeních; starší s broušeným pouzdrem a kalibry /552, 565, 601, 613, 752/ poté se pouzdro lehce zaoblilo a dostalo úpravu ve vysokém lesku /již pouze automatické kalibry 1481, 1012, 1022/ Vlastní zkušenosti: Hodinky se velmi příjemně nosí, jdou přesně a bílo-modrého ciferníku se nemohu nabažit /modrá přechází od světlého do tmavého odstínu dle intenzity světla/. Lze je nosit jak k džínsům tak k obleku /i s logem na volantu báječně ladí/. Až na fotku s modrým řemenem se jedná o vlastní fotografie. Jednoduše a prostě: "modrá je dobrá"..

Podařilo se mi sehnat plně funkční hodinky Fortis Brainmatic se zajímavou funkcí budíku, o kterých jsem donedávna vůbec nevěděl, že vůbec existovaly. Nedalo mi to, a zjistil jsem si o nich něco bližšího: Na začátku produkce těchto hodinek stála společnost Adolph Schild S.A, která v roce 1973 vyvinula automatický strojek s alarmem cal. AS5008. Většinu těchto strojků, kterých bylo v období do roku 1977 vyrobeno kolem 175.000 kusů, odebrala právě společnost Fortis, další pak společnosti Bulova, Certina, Dugena, Longines a Pallas-Eppo, v omezeném počtu hodinky s tímto strojkem vyrobil samotný výrobce stroku Adolph Schild. K samotnému stroku je možno uvést, že se jedná o 4Hz automatický strojek osazený 25ti kameny (občas se uvádí 21 nebo 17 kamenů) s funkcí zobrazení času, data, dne v týdnu a budíku. Udávaná rezerva chodu je 49 hodin. Automatický nátah je zajímavý v tom, že rotor při pohybu na jednu stranu natahuje rezervu chodu hodin a při pohybu na druhou stranu rezervu chodu budíku. Korunkou na druhé hodině je pak možno manuálně natáhnout hodinový strojek a korunkou na čtvrté hodině strojek budíku. Korunka na druhé hodině pak standardně slouží k nastavení data, dne v týdnu a času. Povytažením korunky na čtvrté hodině se také budík nastavuje. Pokud zůstane korunka povytažená, je budík aktivní a vydává celkem hlasitý bzučivý zvuk. Zastaví se buďto sám, co mu dojde "šťáva" (cca 10s), nebo zatlačením korunky. Samotné hodinky mě celkem nadchly. Jsou komplet s nerezi a pochopitelně s plastovým sklíčkem. Šířka je 40mm a výška 41mm. Originál tah je na svůj věk pořád použitelný, jen trochu vytahaný. Přezka dobře drží a přitom jde snadno rozepnout. Lumi ciferníku už dávno neplní svoji funkci. Dýnko je šroubovací, udávaná vodotěsnost je 5 Atm. Hodinky jsem si pořídil jako takové "hospodské hodinky" na běžné nošení a věřím, že k tomu účelu budou sloužit dobře. K přiloženým fotkám bych uvedl, že jsou dělané mobilem a nestojí za nic. Ve skutečnosti hodinky vypadají mnohem líp. Hlavně co se týče poškrábání sklíčka a čitelnosti ciferníku, který je ve slušném stavu, až na tu lumci, jak jsem psal. Až budu mít doma foťák, který si vypůjčila moje drahá polovička, udělám nové fotky. Přesto bych je chtěl nechat vyčistit a promazat a, pokud by to šlo, vyleštit sklo a případně i pouzdro a tah se sponou. Máte tip, kdo by mi to udělal?

Zdravím, při úklidu jsem narazil na hodinky. Jsou po dědovi a ten je měl zase po strýcovi. Jak je vidět, chybí jim ručičky na subcifernících a korunka. Jinak mi přijde stav celkem ok. Mám 2 dotazy. 1) nenašel jsem nikde na internetu nic o označce - takže asi něco malého. Nesetkal nebo neví někdo víc k historii? Koukal jsem po starých chronech z třicátých let a kalibr je asi nějaká modifikace Valjoux 22, ale nejsem odborník tak mě prosím nekamenujte 2) hodinky bych rád alespoň částečně zrestauroval/rozchodil a vzhledem k tomu, že mají relativně moderní vzhled (na cca třicátá léta) tak i nosil, nicméně nemám a to ani rámcově, představu o ceně. Má to u takto strého kousku cenu?

Zdravím, mám po otci hodinky Citizen 4-650298-K a pohrávám si s myšlenkou, že bych je nechal zrenovovat. Jsou funkční, akorát den se překlápí pouze s nastavováním ručiček, datum jde nastavit normálně. Napadlo mě nechat přebrousit pouzdro, aby bylo matné, mrknout se na strojek a s černým řemenem by ještě nějakou parádu udělaly, co myslíte?:-). Hodinky jsem našel jenom na jednom fóru a jedné aukci, jinak nikde.

Dneska slavím tři roky na fóru, a tak je čas na další recenzi. Po ročním působení zde jsem něco sepsal k mým renovačním Traktorům, vloni k Eltonům a letos přišla řada na Diplomaty. Není to renovace, ale podařilo se mi získat kousek v hezkém stavu. Mám už je přes dva roky a vloni jsem jim pořídil parádní řemen z pravého pštrosa, černou verzi mám už na Eltonech. Trocha historie Prim diplomat vycházel z modelu s typovým označením 66 106 1, který byl vyvinut v r. 1965, tzv. ala Diplomat. Pozměnil se pouze vzhled reliéfního číselníku o datové okénko na číslici tři a šípové ručky byly opatřeny černou výplní. Jako strojek byl použit kal. 68 vyvinutý na počátku šedesátých let. Prvních 15 prototypů bylo zhotoveno v červnu r. 1966. Byly označeny jako "vlhkoprachotěsné", nikoli však jako vodotěsné. Původně byl přijatý pracovní název "Prim Repre", který se nezdál jako nejvhodnější, a tak byla vyhlášena veřejná soutěž o název. V srpnu r. 1966 byl vybrán název "Prim Diplomat". Tento model se od standardní produkce odlišoval lepšími technickými parametry. Byla použita nová odolná hodinková pera, která umožnila prodloužení doby chodu z 36 na 38 hodin. U setrvačky byl kontrolován výchozí bod vlásku, přesnost chodu byla regulována na 0 až +30 s/den oproti tehdejšímu standardu +-45 s/den. Prvních 3000 kusů modelu Diplomat pod typovým označením 68 134 3 bylo dáno do prodeje na konci r. 1967. Oproti standardním modelům měly nový záruční list a kvalitnější řemínek. Pouzdra byl zlacená 20 mikrony zlata. Původně byly ručky ocelové, ale z důvodu zvýšení odolnosti vůči magnetickému poli byla sekundová ručka od r. 1969 z mosazi. V souvislosti s přechodem na nový druh tlumiče nárazů byl v první polovině r. 1969 vypuštěn z číselníku nápis "Incabloc". Při uvedení na trh stály 590 Kčs. Parametry renov. modelu Průměr pouzdra: 34mm bez korunky Délka pouzdra přes nožky: 41mm Rozteč nožek: 18mm Pouzdro: pozlacené (20 mikronů) Dýnko: plné, závitové Korunka: pozlacená Vodotěsnost: NE Sklíčko: plastové Ciferník: bílý s datumovkou Ručky: ocelové, šípovité, s černou výplní Strojek: kal. 68.3 s ?třetišroubkem? a tlumičem nárazů KIF Hmotnost: 42g s řemínkem Číslování na dýnku: Číslo, rok výroby: 80xxxxx, 1966 81xxxxx, 1967 82xxxxx, 1968 83xxxxx, 1969 84xxxxx, 1970 - bez nápisu Incabloc 85xxxxx, 1971 - bez nápisu Incabloc Hodinky vyrobené od roku 1971 již pravděpodobně nepoužívaly číselné označení - což je i můj případ. Řemínek Jak už píšu výše, řemínek je z pravého pštrosa a na téhle světlé barvě je ještě víc vidět v čase patina. Je to asi nejlepší řemínek, kterej mám, je úžasně pohodlnej a skvěle ladí s hodinkama. Strojek Kalibr 68 Průměr : 25mm Výška: 5 mm Vlásek: plochý, samokompenzační, s respektovaným výchozím bodem, materiál: Nivarox 2 Setrvačka: monometalická, bezšroubová, materiál: alpaka, frekvence: 18 000 kyvů/hod Krok: švýcarský, kotvový Počet kamenů: 17 Pero: nerezavějící, nepraskavé, materiál: Incarex Doba chodu: min. 38 hod Přesnost chodu: 0 až +30 s/den Srovnání se "skorodiplomaty: Závěr: Myslím, že je to jeden z nejlepších modelů, které Prim vyrobil. To dokládá i jeho renovační program, v rámci něhož si můžete nechta postavit úplně nové Diplomaty, když si dodáte strojek - bohužel běžně se v rámci renovace dávají pouze pochromovaná a pozlacená pouzdra. Nerezové pouzdro mají nové modely, které jsou designově témeř totožné s těmi původními. Ale samozřejmě jinak jsou to úplně jiné hodinky. Kromě nerezového vodotěsného pouzdra mají nový strojek, průhledné dýnko, vyrábějí se i 40mm pouzdra, sklo je safírové, dělají se i černé a modré ciferníky. A jiná je samozřejmě i cena. No, já asi zůstanu u svých původních . Díky všem, kdo si to přečtou.

Zdravím všechny členy Chronomagu! Dnes mi o fous unikly parádní vintážní hodinky Longines s příběhem (je to už podruhé, co jsem měl nějaké trošku lepší vintage hodinky na dosah ruky - možná si někteří pamatujete toto vlákno), ale v podstatě zůstávají v rodině, takže konec dobrý všechno dobré.... ale popořádku.... Dnes jsem jel na návštěvu k mámě a jejímu příteli Petrovi, něco se grilovalo, zkrátka takové menší rodinné posezení. Petr, který momentálně rekonstruuje jeho rodinnou prvorepublikovou vilku, a který ví, že jsem hodinkově postižený, mi už dlouho slibuje svoje staré automaty Junghans, které prý za mlada nosil, a které během rekonstrukce vilky určitě někde najde a dá mi je. Posledně když jsme se viděli, říkal mi, že během stěhování narazil na starý trezor po dědovi, cca o velikosti větší krabice od bot. Byl prý koupený za první republiky v domácích potřebách někde v Praze na Újezdě. Pamatuje si, že ho jako kluk čas od času se svým otcem otevřeli a probírali se rodinnými poklady. Byla to však sváteční příležitost. V devadesátých letech však jeho otec zemřel a s jeho smrtí se na delší dobu uzavřel i tento rodinný trezor. Klíče od něho se samozřejmě za tu dobu někam ztratily. Při (šetrném!) zatřesení prý vevnitř něco chrastilo. I když představivost pracovala a zvědavost rostla, Petr dlouho odolával jeho otevření. Přeci jenom nejkrásnější na tom je to snění, co v trezoru asi může být, a jak se jednou trezor otevře, navždy ztratí to svoje tajemství. Nicméně se nakonec rozhodl nechat trezor otevřít (což mě potěšilo, neboť jsem si od toho sliboval, že tam budou ty dlouho slibované Junghansy) Otevřít trezor prý nebyla žádná legrace. Petr se samozřejmě snažil pro co nejšetrnější cestu, aby se trezor nepoškodil, nicméně zámečníci se do něj ani po dvou hodinách nedokázali dostat. Proto museli zámek nakonec opatrně odvrtat. Nicméně trezor otevřeli a zároveň zhotovili novou sadu klíčů. No a co v trezoru bylo? Prý nějaké dokumenty, několik starých mincí, stříbrná sokolská přezka od opasku, dědečkovo pečetidlo s jeho monogramem, stará břitva na holení v původním pouzdře aaaáááááááááá............dvoje hodinky! (Longines a Raketa). Když mi je dnes ukázal s tím, že si je můžu vzít, byl jsem jak u vytržení (čekal jsem Junghans a nakonec dostanu Longines?) Když jsem se zeptal, zda to myslí vážně, řekl, že ano. Že ví, že se o hodinky zajímám a že stejně ani neví čí ty hodinky byly a nemá k nim tudíž ani citové pouto, že mohou být kohokoli z rodiny a jsou pro něj jenom "věc". Beztak prý má na otce a dědu jiné památky a větší radost má prý ze sejfu samotného, břitvy a pečetidla. Takže mám vintážní Longines!!! S příběhem! A funkční! Po pár otočkách korunkou se hned rozeběhly, krásně tikají... V hlavě mi v tu ránu naskakují klasické myšlenky.... co s nimi? Frýdl, Tondako, K+M, poslat je do Longines na kůru?, nosit/ nenosit (byl by to hřích?), prodat? (fuj!).... i když... nějaký střelivo by se na dreamwatche šiklo....ne, to bych neudělal... nechám je dát do pucu, v rámci zachování co nejvíc původního stavu a uvidíme... Nicméně, jak si tak s hodinkami hraju a sundavám olezlý koženkový bund strap abych omrkl dýnko, koukám, že je na něm nějaká rytina... vypadá to trochu jako nějaký květ, růže možná....když to ukazuju Petrovi, je na něm vidět, že pookřeje a říká: "To je tátův monogram! M.M.!! Používal ho na dopisech a pamatuju si ho z jeho osobních věcí..." V tu chvíli jsem věděl, že jsou Longines v prdeli... (pardon). Zkrátka jsem věděl, že si je vzít nemůžu... že ta pro něho ještě před chvílí bezcenná věc najednou získala úplně jinou hodnotu....jsou to hodinky po jeho tátovi.... docela mě to samotnýho překvapilo, ale v tu chvíli jsem o ně úplně přestal mít zájem a chtěl jsem, aby si je nechal a zůstaly tak v jejich rodině.... Ale i tak mě ty hodinky potěšily, pomazlil jsem se s nima, udělal jsem pár fotek pro Vás no a dostal jsem alespoň ty Rakety Jinak pokud budete mít nějaké tipy, co s nimi, budu (budeme) rádi Stejně tak za jakékoli informace - model? rok výroby? přibližná cena? (ne neobjeví se zítra na aukru...). Při úplně prvním pohledu mě napadlo, že by to mohly být pilotky, ale pak mi došlo, že ty vypadaly trochu jinak a hlavně byly černé, nebo? Zkoušel jsem hledat na Googlu hesla jako "Vintage Longines, cushion case, cathedral hands" ale nic extra jsem nenašel... Pokud jste to někdo dočetl až sem, máte můj nehynoucí obdiv a děkuji... A teď fotky... Lumi kupodivu na ručkách stále po nasvícení svítila, ale vyfotit to byl kumšt.... hrozně rychle vadla... jakože třeba po třech vteřinách... Tady ještě jedna fotka těch Raket... A tady ta břitva.... trezor, pečetidlo a zbytek jsem nefotil... Díky za čtení!