Hodinkové ohlédnutí

[Viktor]

Kamarád mi donesl hodinky, abych mu je nechal opravit, zjevně strhnul natahovací hřídel. Jsou to německý hodinky Limes 112, který jsme si kdysi oba koupili přímo u Icklera ve fabrice v Pforzheimu. On je pořád nosil, na střídačku s obrhnusnejma Calvin Klein na přihřátým meshi, já mezitím svoje dávno prodal (můj první obchod s Romanem I, pokud se dobře pamatuju) a vystřídal odhadem padesát jiných hodinek.

 

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

 

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

 

Zkusil jsem si je na ruku a přišly mi jako dámský hodinky. Průměr 37 mm mi přijde dnes málo, navíc jsou tenounký asi 7 mm, dětská záležitost.

 

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

 

Přitom jsem si vzpomněl, jak jsme je na začátku mý chronocesty jeli do Německa koupit. Bylo to ještě před Chronomagem, někdy v roce 2002 nebo 2003. Já měl v tý době už koupený military Citizen s automatickou Miyotou a asi i oranžový Monstra.Chtěl jsem něco lepšího a po studiu na TimeZone.com a WatchUSeek.com jsem objevil Limes, kde se mi tenkrát zdál nejlepší poměr cena/výkon. V tý době jsem byl krásně nepostiženej otázkou prodejnosti jetých hodinek, myslel jsem si, že hodinky se kupujou na furt.

 

Domluvil jsem návštěvu u Icklerů a vyrazili jsme do Pforzheimu. Ubytovali jsme se v nějakým levným penziónu u hřbitova, byla to spíš mini ubytovna pro turecký gastarbeitery, snídani servírovala divná ženská v županu v místnosti s voliérama s papouškama. Večer po příjezdu jsme si zašli do děsnýho pajzlu v sousedství na pivo. Dali jsme se tam do řeči s místní partou, který vypadali jak u nás návštěvníci non-stopů, zanedbaný chlápci ve špinavým oblečení a postarší odbarvená narkomanka. Když jsme jim řekli, že jsme z Prahy a přijeli si do Pforzheimu koupit hodinky, tak nám napřed nevěřili a pak se hrozně chechtali, že tohle teda ještě nezažili. Hodinky mají přeci za třicet šušňů v přízemí obchoďáku a nemusím kvůli nim jezdit šestset kilometrů do ciziny. V průběhu večera ta šílená ženská několikrát vykřikla "armbanduhr", dala si prst k hlavě jako pistoli a za hroznýho chechtání se odpráskla. Prostě sranda.

 

Druhý den jsme po dost dlouhým hledání našli "činžák" rodiny Icklerů, prohlídli všechny modely a oba si vybrali model 112, ostatní modely se nám tenkrát zdály hrozně vysoký a nepohodlný na ruce. Já vzal bílý, kámoš černý, dlouho jsem váhal mezi verzí Roman s římskými čísly a Bauhaus, vybral jsem si nakonec románský a pak toho litoval, po čase se mi začal mnohem víc líbit Bauhaus model. Dokonce jsem se snažil dokoupit u Icklera bauhaus ciferník, ale nechtěli mi ho prodat. Pro kámoše to byly první automaty, dali jsme je hned na ruku a odebrali se do hrozně fajn hospody s mini pivovarem a skvělými flammkuchen, koláčema s tenkým těstem a smetanovým základem s různou zeleninou a špekem. Chlastáme si tam asi šest hodin a najednou zjistíme, že nám ani jednomu nejdou hodinky, tak jsme byli nešťastný, co nám to prodali za šmejdy. Fakt je, že ten upravený ETA 2892 strojek měl nějaký líný rotor a při celodenním sezení v kanclu se musely trochu dotahovat korunkou. Zajímavý je, že tenhle problém nikdy neměly ty Citizeny ani Monstra, tyhle levný asijský strojky se mi na ruce nikdy nezastavily. Možná to byla daň za ty úpravy strojku, aby byl co nejtenčí.

 

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

 

Ještě jsem si vzpomněl, jak jsem ty svoje první "drahý" hodinky cpal všem pod nos a vysvětloval, jak jsou skvělý. Taky jsem fotku pyšně zveřejnil na TimeZone a sklidil mezinárodní chválu, dokonce od samotnýho Michaela Sandlera, hlavního foto guru (minutemachines.com) a moderátora. Ten mě ale taky pěkně naštval, protože napsal, že hodinky jsou pěkný a kdyby neměly na ciferníku napsaný "Automatic", že by si je snad i koupil. Tak jsem mu do vlákna odpověděl, že na cifru je "Automatik" a ten hajzlík jako moderátor zeditoval svůj text, opravil si tam to písmenko a moje replika pak nedávala smysl. Když jsem se proti tomu ve vláknu ohradil, tak mě zjebal, abych si moc jako nováček nevyskakoval a moje odpovědi ve vláknu vymazal.

 

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

 

A pak za chvilku přišel Chronomag a hodinkové šílenství mohlo propuknout na plno. Poznal jsem tu spoustu fajn stejně postižených lidí a přes občasný blitky ve vláknech to tu mám moc rád.

[Micey]

Paráda. Těším se na pokračování a očekávám, že ke každejm z těch zbejvajících padesáti hodinek napíšeš něco podobnýho..

[Chumpus]

V souvislosti s tou myšlenkou hodinek na furt jsem si vzpomněl, jak mi kdysi přišlo zbytečný se na Chronomagu registrovat, nedejbože se tady chlubit fotkami hodinek, takže jsem to tu přes půl roku jen četl jako guest. Zlatý časy

[kuncák7]

Viktore pěkný, napadlo mě něco, chceš toto vlákno pojmout jako své ohlédnutí ( v tom případě se těším na ságu o 50-ti a více kouscích ) nebo by to mohlo být pojmuto jako hodinkové ohlédnutí všech členů?

[Vit]

Moc pěkný příběh Vikore. Těším se na další.

[kuncák7]

Dostal jsem dovolení od zakladatele vlákna a tak bych sem také rád přispěl se svým ohlédnutím a pokusil se vyhecovat i ostatní k sepsání a vložení svého příběhu ohledně hodinkové minulosti.

U mě se psal rok 2001, kdy jsem vyžadoval od hodinek co největší velikost, strojek na baterii, co nejvíce budíčků, vodotěsnost a masivní tah- zkrátka Festiny :-)). Na jedné z kontrol, které jsem prováděl v rámci práce, jsem na Praze 1 zabloudil do antik vojenského bazaru ( naproti Škodovu paláci, u OD Máj )- krámek tam stále je. Kde jsem narazil na pro mě neznámou značku ( v té době ) Poljot a níže vyfocený kousek- wr 100m, na koženém řemenu. Trochu jsem se ze začátku bál, přece jen, hodinky jsem naposledy natahoval někdy naposledy ve 3 třídě ( pak přišla éra digi ) a hodinky bez data jsem neměl nikdy. Ale stejně jsem je koupil, když mě navíc majitel bazaru udělal ještě cenu ( natáhl mě i tak, ale to mě v té době a vlastně ani teď nevadí ).

S hodinkama jsem prožil plno taškařic, ihned měnil řemen za origo poljotáckej jinej, kterej vydržel celé 2 měsíce a rozpadl se na mé první výpravě v Rumunsku. V roce 2007 generálka a hodinky jsem hodil na tah ( potapěčský z Festin, který si myslím jim sluší ). Už 2x jsem je zde na foru prodal, ale pak zase povyměňoval zpět a nakonec jsem usoudil, že ač je nenosím a nosit už nebudu, patří ke mě a žádnou změnu si již nezaslouží, i když jsem, již definitivně zanevřel na ruskou produkci, tenhle kousek u mě prostě zůstane. 

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

[siwi]

Viktore, ta příhoda z Německa je bezkonkurenční. Úplně tu babu s ukazovákem křičící Armbanduhr vidím :-D Jen to dokazuje, jací jsme pro ostatní podivíni. Divný lidi přece nutně musejí prožívat neobyčejný příběhy. Už proto doufám, že se to tu rozjede. A jednou, kdo ví, vydáme spolu s kalendářem i sbírku bizarních hodinkových příběhů :-D

 

Odesláno z mého HTC One mini pomocí Tapatalk

Upraveno 2. října 2014 uživatelem siwi

[Marcus]

Viktore, moc dobře jsem se při čtení bavil. Parádní příběh, jak se dají pořídit hodinky, když člověk není líný a nespoléhá jen počítač a e-shopy. Se mi to tak líbilo, že budu muset něco podobného taky podniknout. Díky a těším se na další pokračování.