Přejít na obsah

Doporučené příspěvky

Reka Niagara tvori hranici mezi USA a Kanadou. Tece z Erijskeho jezera a vleva se do jezera Ontario. Pohledem na mapu clovek zjisti, ze tece zespoda navrch, coz je divny :) Oblasti kolem americkeho mesta Buffalo, kterou proteka, je vicemene rovinata oblast. Clovek tedy hledi kolem kde uz konecne uvidi ty slavne vodopady, jenze ona je to jen dira v zemi a vodopady nejsou videt dokud do nich clovek malem nespadne.

07a349c894ab094bb3700ab20002ea50.jpg

 

Reka se pak ztraci v hlubokem kanonu a pokracuje dal do jezera Ontario.

 

Vodopady pak tvori dva hlavni prameny. Jeden v podobe velke podkovy je na kanadske strane, druhy pak na americke. Na nasledujici fotce je Kanada vpravo a Amerika vlevo:

ddae5af08577a1c8d31e7eba4e2132f8.jpg

 

Kanadska podkova:

f05b7556159d3ba58760921440fbbd4b.jpg

 

Americka strana:

a0bc40346304f998591fa94b2437aed3.jpg

 

Otazka zni ktera strana je lepsi? Odpoved je prekvapive jednoducha: je fajn navstivit obe strany :)

Zaprve je nutne pocitat s tim, ze vodopadny nejsou nikde v divocine, ale v podstate uprostred mesta. To svym zpusobem ztraci trosku smrnc, ale zase to dava navstevnikovi jine moznosti. Na obou stranach je mozne sejit dolu pod vodopad a nebo naskocit na lid a nechat se unest az pod padajici vodu kanadske podkovy:

a16f177c7100d03d454d1ade1fcaf914.jpg

 

Dostanete plastenku, protoze jinak byste byli mokri jak vodnici:

04b6478a7e070a5c09ac303f5f5a2ecc.jpg

 

No a pak uz si jen uzivate ledove vody v xichtu :D

 

Kanadske strany je taky lepsi vyhled na oba vodopady, protoze kanadsky breh je v podstate naproti vodopadu. Je tam navic vyhlidkova vez a trosku vice aktivit. Cim me ale Kanada zklamala, tak ze mesto pusobi jako takove male Las Vegas: neony, kasina, zabavni parky a nesmysly. To bych spis cekal od Amiku a ne Kanadanu. Na americke strane je sice taky mestecko, ale pristup k vodopadum je spis resen jako park, da se tam hezky projit a vypada to tam moc pekne a zase trosku jinak.

b5fe8e83d893e69e4741df9e369c2b5b.jpg

 

6f01085d4e1940e744fa98bd03cd9af8.jpg

 

Jeste nahodim igeny na obou stranach :)

ff52652799dbf9974d491ae8d15ae89f.jpg

 

b2a87b12df6230fdc026577baa186ac4.jpg

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Která strana je lepší je asi jasné, přece jen ten Americký vodopád je jak chudý příbuzný legendární podkově na straně Kanadské, ale zase díky přístupu určitě stojí za to být na obou stranách. Stačí si vzít s sebou nafukovací člun a přepádlovat, je to tak že? :D :D

 

Btw: Předpokládám, že tyto Igeny jsou asi jasné dafinitivky což? Zbavit se takových cestovatelských hodinek by byl hřích.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Která strana je lepší je asi jasné, přece jen ten Americký vodopád je jak chudý příbuzný legendární podkově na straně Kanadské, ale zase díky přístupu určitě stojí za to být na obou stranách. Stačí si vzít s sebou nafukovací člun a přepádlovat, je to tak že? :D :D

 

Btw: Předpokládám, že tyto Igeny jsou asi jasné dafinitivky což? Zbavit se takových cestovatelských hodinek by byl hřích.

Hlavně mu už moc jiných hodinek nezbylo :)

Vodopády asi fajn, ale přijde mi to jako jedna z těch čistě turistických atrakcí, kterým se snažím spíše vyhnout...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

No já myslím, že hodinkově nemocný je víc než dost, takže bych se o počet hodinek úplně nebál :D

Rozumím, že vodopády tě neberou, je to jen voda a ne pivo že? :D

Přesně, jsem si říkal, že příští rok vezmu 14 dní dovolenou a místo státu budu chodit od otvíračky po zavíračku do Lokálu. Budu je střídat abych něco taky viděl že jo  :lol2:

Což mi připomíná, že jsem tam cca 3/4 roku zpět viděl chlápka co tam přišel-sedl-otevřel knížku. No a následně dal 12 kousků a po 4 hodinách domů. To je moje verze kavárny  :clap:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Předmětem dnešního testu je produkt americké automobilky Chrysler, konkrétně jde o model 300C ? velký sedan, v Evropě řazený do vyšší střední třídy. Automobil jsem měl půjčený na svých cestách po US a najel jsem s ním 1100 mil, takže jsem se rozhodl něco krátkého o něm napsat.

post-5997-0-98531400-1526425465_thumb.jpg

 

Nejsem automobilový novinář ani technik, proto se omlouvám předem, pokud zde zazní nějaké nepřesnosti a budu rád, když to tu znalci případně uvedou na pravou míru. Nejsem ani automobilový závodník, proto se na vůz podívám spíše z pohledu běžného uživatele a jeho každodenních potřeb, radostí a starostí.

 

Design

Nemusí se líbit každému. Velká hranatá bestie, která v dnešním oblém a dynamickém světě může působit již trošku zastarale. Automobil v podstatě rozvíjí design vozu, se kterým Chrysler přišel tuším kolem roku 2005. Hranatá karoserie má však svoje výhody ? člověk má daleko lepší povědomí kde se nachází hranice karoserie, což příjemně usnadňuje parkování a manévrování s tímto kolosem.

post-5997-0-62471200-1526425463_thumb.jpg

 

post-5997-0-74769300-1526425462_thumb.jpg

 

post-5997-0-18064200-1526425460_thumb.jpg

 

Záměrně píšu o tomto voze jako o ?kolose?, protože s tak velkými automobily nemám moc zkušeností. Vlastním Ford Focus MK2, mám pravidelný přístup k Mazdě CX3 a nejnovější verzi Hyundai Tucson, najel jsem asi 100 tisíc km s Nissanem Almera, řídil jsem několikrát evropskou i americkou verzi VW Passat, najel jsem zhruba 400 mil s Chevroletem Impala 2012 a asi 5000 mil s Nissanem Altima. Jedinným srovnatelně velkým vozem je snad Lexus ES 300, který působil, a i se řídil jako velký zaoceánský parník. Oproti němu byl 300C svižný a agilní sprinter. O jízdě ale bude více informací později.

 

Interiér, praktičnost a vychytávky

Z toho, jak se Chrysler v současné době prezentuje, bych ho odhadl něco na pomezí prémie a mainstreamu. Z pohledu amerických automobilek jako mainstream vnímám třeba Chevrolet a Ford a jako americkou prémii pak zejména Cadillac a Lincoln. Dodge a Chrysler chápu jako něco mezi. V Evropě bych je přirovnal snad k Volvu, Subaru a třeba Lancii nebo Alfě, kteří dělají auta dražší a luxusnější než výrobci typu VW, Opel a francouzi, na druhou stranu na prémii v podobě německé trojky nemají. Neříkám, že to tak je, já to tak vnímám.

post-5997-0-81828700-1526425461_thumb.jpg

 

O amerických autech se traduje, že neumí dělat interiéry. To si myslím, že už zdaleka není pravda. Předchozí tři roky jsem navštívil autosalon v New Yorku, kde jsem měl možnost si auto prolézt a musím říct, že se zvládli pěkně dotáhnout. V testovaném 300C jsem neshledal nic, co by mě nějak pobouřilo, vyvedlo z míry, nebo bylo zásadní přehmat, ať už designový nebo ergonomický. Auto mělo najeto 24 tisíc mil. Nikde nic nevrzalo, vše fungovalo tak jak mělo. Volant byl z poloviny kožený (v místech úchopu 14:45) a v horní a dolní části dřevěný. Lakované dřevo se nacházelo i na středové konzole. Jestli to bylo dřevo pravé je těžko říct, ale jeho design mě nijak nepobuřoval, zpracování také ne. Interiér jsem si bohužel detailně nenafotil, takže mi budete muset věřit. Kůže na sedadlech byla příjemná na dotek, sedadla samotná byla dostatečně pohodlná, plně elektricky nastavitelná včetně bederní opěrky. Poloha pro řízení šla najít příjemně snadno, jen bych uvítal, kdyby se elektricky ovládaný volant dal přitáhnout ještě kapku více k tělu. Ale to už jsou detaily. Na volantu bylo umístěno ovládání palubního počítače a tempomatu, z druhé strany volantu se pak kolébkovými ovladači nastavovala hlasitost rádia a ladily stanice, případně posouvala hudba přehrávače.

post-5997-0-92507100-1526425729_thumb.jpg

 

Středová konzola měla minimum ovládacích tlačítek, ale přesně ta, která jsou potřeba. Základní ovládání klimatizace a ventilace vozu a ovládání rádia. Vše ostatní se nastavovalo přes velký dotykový displej. Osobně nejsem zastáncem nastavování všeho přes displej tak, jak to má třeba Peugeot, ale zde musím říct, že to bylo vyřešené poměrně dobře. V systému se nacházelo několik logicky oddělených částí (Rádio, Média, Nastavení, Klimatizace, Navigace). Rádio je jasné. Auto bylo vybaveno systémem Car Play, takže po připojení iPhonu se člověk přes systém dostal do telefonu a mohl používat jeho funkce. V oddělení Klimatizace se nastavovala teplota pro dvouzónovou klimatizaci. Já jsem si nastavil 70 stupňů, přítelkyně 75 a ani jeden z nás si nestěžoval, že by tomu druhému bylo horko nebo zima, takže funkci klimatizace hodnotím pozitivně. Ještě se tam nastavoval směr ofuku. Když ale pak člověk zapnul klimatizaci na Auto mód, tak se v podstatě již o tyhle funkce nemusel zajímat. Příjemně nás překvapila a v podstatě i zachránila navigace ve voze. Sygic v telefonu jsem chtěl asi po dvaceti mílích poslat někam na Středozápad (rozuměj do pr?). Rozhodli jsme se proto vyzkoušet vestavěnou navigaci a už jsme u ní zůstali, protože prostě byla výborná. Hlásila dostatečně dopředu, ukazovala jízdu v pruzích, prostě dělala přesně to, co bych od ní čekal. I odhad doby jízdy byl adekvátní.

Stručně řečeno, celý systém v Chrysleru obstál na výbornou, ani jednou nezamrzl, reakce dotykové obrazovky byly odpovídající roku 2018. Tady nemám co vytknout.

 

Co se týká odkládacích ploch, tak tam taky nemám s ničím zásadní problém. Do dveří asi 1,5l petku nenarvete, ale o něco menší v pohodě. Na středovou konzoli výrobce umístil dva držáky na nápoje a i odkládací přihrádky na telefon a jiné drobné předměty. Pohoda.

 

Interiér tedy cajk, teď se ještě mrkneme do kufru. Díky klasické koncepci sedan možná trošku ubírá praktičnosti, ale tady otevřeně říkám, že Evropa je až posedlá hatchbacky a kombíky a díky tomu jí spousta povedených aut uniká. Výhody sedanu v tuhosti karoserie a velikosti kufru se hodí. Do kufru by se pár mrtvol nacpalo, a i po naskládání zavazadel pro dvě osoby na dva týdny by se tam minimálně jedno tělo vešlo :) Ideální je mít u sedanu otvírání kufru pomocí teleskopických vzpěr. To už teď není moc vidět pravděpodobně z důvodu otevírání kufru pomocí klíče na dálku. Nebo si to jinak neumím vysvětlit. Pokud je tedy kufr na klasické panty, tak je výhoda, kdy jsou tyto panty zakryty. Sice ubírají trochu místa v kufru, ale zase se nestane to, že kufr nacpete plný, pak ho chcete zavřít a zjistíte, že to prostě nejde, protože panty narážejí do nákladu. Tohle bych nesnesl. Altima to tehdy tuším měla a byl to občas boj. Chrysler měl panty zakryté, takže all cike (čti ól cajk). Kufr není možné otevřít z venku žádnou páčkou nebo tlačítkem. Jde to jen pomocí tlačítka na klíči, kdy se celé víko vyklopí. To stejné se stane po stisknutí tlačítka na přístrojové desce. Je to o zvyku. Navíc auto se startuje tlačítkem, takže klíč (respektive jen dálkové ovládání vozu) stejně můžete nechat v kapse a máte ho tak vždy při sobě. Dobrá vychytávka byla možnost nastartování auta na dálku pomocí dvojitého zmáčknutí tlačítka na dálkovém ovládání. V horkém dnu tak člověk může auto na dálku nastartovat a to se pak začne rychleji ochlazovat. V zimě naopak ohřívat. Navíc to fakt působí cool :D

 

Víko nádrže se nachází na straně řidiče. Jsem na to zvyklý z Almery a vyhovuje mi to více. Člověk nemusí obíhat celé auto a navíc v Evropě poseté produkty VW group je aspoň víc místa u stojanů ;) Tlačítko na otevírání nádrže jsem chvilku hledal, ale našlo se schované v řidičových dveřích. Více k interiéru a vychytávkám asi nemám.

 

Jízda

Ze seznamu aut, se kterými jsem jezdil je patrné, že mi chybí zkušenosti se zadokolkou. No, když pominu lítačku na kamarádově Škodě 105 a pak na půl hodiny půjčeném Hyundai Genesis Coupe, tak ano. Se zadokolkami jsem dosud neměl moc zkušeností. Až do teď. A musím říct, že mě to celkem chytlo. Tedy zadokolka spojená s trošku rozumným motorem :)

 

Srdcem auta byl celkem kultovní a prověřený 3,6l V6 Pentastar s výkonem 292k spojený s osmistupňovou automatickou převodovkou. Spojení silného motoru, zadního pohonu a automatu mě poměrně nadchlo. Přiznám se, že díky absenci zkušeností se zadním pohonem jsem nedělal s autem žádné kraviny. Jen jsem si ho pořádně užíval. Všechno to začíná poměrně jednoduše rozjezdem z křižovatky a zatočením vlevo. Díky zadnímu pohonu není na přední nápravu kladen takový nárok a tím pádem celé auto působí poměrně lehce a agilně. Při sešlápnutí plynu se váha auta posouvá dozadu na zadní nápravu, která pod zatížením veškerý výkon motoru směřuje na rozjezd vozu. I při razantnějším rozjezdu se tedy nekoná žádné známe protáčení předních kol a auto jakoby směřující po tečně ze zatáčky ven. Ze začátku mě to několikrát překvapilo, kdy jsem musel korigovat natočení volantu. Čekal jsem, že budu muset více zatočit, ale odlehčená přední náprava tlačená tou zadní zatáčela prostě krásně lehce (a pak, že americká auta neumějí zatáčet). Z volantu s elektrickým posilovačem toho extra moc cítit nebylo, ale náznaky zpětné vazby tam byly. Řízení bylo příjemně strmé, takže člověk byl nucen ručkovat po volantu jen minimálně. Samotná převodovka za mě fungovala úžasně. Při lehkém sešlápnutí plynu se snažila využít točivého momentu, takže zběsile nepodřazovala. Při větším sešlápnutí došlo k podřazení o jeden stupeň a poměrně příjemnému zrychlení. No a kick down rozpoutal peklo pod kapotou. Převodovka byla schopná podřadit třeba o tři stupně, vyhnat otáčky z brumlavých dálničních 1500 klidně za pět tisíc. Motor zaduněl, zavyl a koně se splašily pod kapotou. Jasně, pokud řídíte sedmisetkoňový Hell Cat, tak se vám to bude zdát jako nic, ale necelých tři sta kobyl na auto bohatě stačil. Převodovka navíc řadila v podstatě tak, jak bych řadil já s manuálem. Když se jelo do kopce nebo byl rozjezd razantnější, tak rychlost podržela, nechala jít auto do otáček a nesnažila se zbytečně řadit na vyšší stupeň. Při sjezdu z kopce nebo dobrzďování do křižovatky pěkně postupně podřazovala. Na dálnici tam naopak naházela osmičku co nejrychleji a dálničních pětašedesát majlí znamenalo něco kolem 1800 otáček. Odhlučnění bylo velice dobré, motor nebyl slyšet, až to bylo občas škoda a sem tam jsem si prostě ten plynový pedál prošlápl :D

post-5997-0-73755100-1526425464_thumb.jpg

 

O strmém řízení jsem už psal. Auto bylo dost agilní, hezky zatáčelo a byla radost ho řídit. Jedinné, co bych mu vytkl, byl přejezd nerovností v zatáčce. Občas se stalo, že při průjezdu zatáčkou ve vyšší rychlosti (typicky třeba sjezd z dálnice) při přejezdu větší nerovnosti auto jakoby poskočilo po tečně ven než se zase chytla pneumatika a okamžitě pokračovalo v původním směru. Nevím, jestli se to tak opravdu dělo, nebo jestli to byl jen můj pocit, ale poprvé jsem se celkem lekl. I když tedy než jsem se leknout stačil, tak bylo vše v pořádku. Ale lekl jsem se. To je asi jediné, co bych k celé jízdě vytkl. Jinak jsem si tu káru neskutečně užil.

 

No a teď trošku stinná stránka hrátek ? spotřeba. A nebo že by ne? Pokud máte stříbrnou oktávku v kombíku co dělá kadla kadla, tak můžete zůstat v klidu sedět. Pokud máte dvakrát oturbený benzínový litr, tak se možná začněte lehce bát. Chrysler v prospektech uvádí průměrnou spotřebu 30 mpg, což je po přepočtu nějakých 7.84 l/100 km. Papírové kecy, říkáte si. Moje průměrná spotřeba vypočítaná dle tankování byla 30.08 mpg, což je 7.82 l/100 km. Na téměř třísetkoňový šestiválec ve velkém a mohutném autě! Chrysler tedy jak vidno nekecá, zato ale kecal palubní počítač v 300C, který mi uváděl konečnou průměrnou spotřebu 32.45 mpg, což by bylo 7.72 l/100 km. V litrech na sto tedy zas takový rozdíl mezi PP a přepočtem není tak, jak v mílích na galon. Pro srovnání, ve svém stokoňovém focusovi mám dlouhodobou průměrnou spotřebu 8.05 l/100 km.

post-5997-0-48386200-1526425466_thumb.jpg

 

Když se řekne A, je ale také nutné říct B. Moje spotřeba byla tvořena asi z 15 % jízdou ve městě, 30 % jízda po okreskách a zbylých 55 % jízda po dálnici. Jízda po dálnici znamená rychlosti mezi 55 a 70 mph, což je zhruba 90 ? 110 km/h. Když člověk rychlost dodržuje, tak je široko daleko nejpomalejší (počítám i kamiony), jelikož ale zase není nutné být rychlejší než je nutno, většinou jsem držel rychlost cca 10 mil nad povolený limit, což je tedy zhruba 105 ? 125 km/h. Motor si v klidu brumlá na osmičku do dvou tisíc otáček a celé to vysvětluje tu nízkou spotřebu. Jakmile člověk prošlápne plyn, tak se na displeji okamžité spotřeby nezřídka objeví hodnoty pod pět galonů, na oplátku po puštění nohy z plynu a plachtění z kopce je spotřeba na 99 galonech? Kdybych srovnal svůj styl jízdy v ČR a US, tak si myslím, že bych s třístovkou dokázal držet v ČR spotřebu mezi 9 a 10 litry, což je myslím adekvátní velikosti auta a motoru. Díky výkonnému motoru bych na to zas tak nemusel šlapat, jak šlapu na krk focusovi?

post-5997-0-32546300-1526425465_thumb.jpg

 

Nedostatky

Koukám, že jsem se nějak rozepsal, ale nějak mě to pohltilo. Hlavní body jsem ve svém zhodnocení podchytil, chybí mi tady popsat nějaké vlastnosti, které mi u tohoto auta moc nevyhovovaly.

 

Zrcátka: řidičovo zrcátko poměrně hodně zvětšovalo. To není vlastnost pouze 300C, ale všech aut v US, která jsem řídil. Netuším, proč to tak mají, ale mi tohle vůbec, ale vůbec nevyhovuje. Problém totiž je, že sice díky tomu vidíte poměrně daleko za auto, ale strašně vám to zvětší mrtvý úhel, do kterého se klidně vejde Dodge RAM. Bez přehánění. Altima, kterou jsem měl půjčenou vloni měla upozorňování na auta v mrtvém úhlu. 300C to bohužel neměl a proto jsem musel být dvakrát tak obezřetný a prostě hlavu vždy otočit a mrtvý úhel zkontrolovat.

 

U zrcátek ještě zůstaneme. Auto mělo parkovací kameru, která se zobrazila, když se zařadila zpátečka. Člověk tak krásně viděl přímo za sebe. Jenže při zařazení zpátečky se automaticky sklopila i vnější zpětná zrcátka, takže člověk v zrcátku viděl část od zadního kola po konec auta. A já se ptám francouzsky ?Pourquoi?? Proč, do háje? Jsem zvyklý couvat podle zrcátek, a i když jsem díky kameře viděl přímo za auto, tak když člověk couvá mezi dvě stojící auta, tak díky sklopeným zrcátkům netuší jestli už je vedle překážky, nebo do ní hranou auta najíždí. V kameře tohle není vidět. Jediné, co u zrcátek můžu vyzdvihnout je příkladné zatmavování, takže člověk není oslněn světly aut jedoucích za ním.

 

Jedna páčka vládne všem: tohle není úplně nedostatek, ale spíše nezvyk. Sednete za volant a zjistítě, že 300C má u volantu páčku jen na levé straně. Na pravé je prázdno. Ovládání směrovek, stěračů a ostřikovačů a dálkových světel je tak řešeno jen a pouze pomocí této páčky. Dá se na to rychle zvyknout a nebyl s tím sebemenší problém. V podstatě místo zapnutí stěračů jsem blikal směrovkou jen jednou. Myslím si ale, že to je drobný ergonomický nedostatek. Když třeba potřebujete zapnout stěrač, tak prostě musíte sundat ruku volantu, uchopit páčku do ruky a pootočit jí. To není úplně nejelegantnější řešení. Ve focusovi aniž bych jakkoliv upustil volant jen natáhnu malíček pravé ruky, ťuknu do pravé páčky a ejhle, stěrače stírají.

 

Řazení převodovky: nahoře jsem převodovku vychválil do nebe a za tím si stojím. Převodové stupně se mění otočným ovladačem podobně jako třeba v Jaguarech nebo nových Land Roverech. Ovšem když auto stojí na místě a člověk řadí z P do D nebo z D do R, tak jsou cítit v převodovce rázy a občas to cuká celým autem. Asi je to feature a ne fail, ale prostě si toho člověk všimne. Samotné řazení za jízdy je sametově hladké a člověk o něm ani neví.

 

Bolavé lýtko na pravé noze: když jste nuceni jet nižšími rychlostmi bez použití tempomatu, tak prostě nemůžete nohu položit celou vahou na plynový pedál, protože by se auto stavělo na zadní. Takže musíte plyn jen zlehka lechtat a pěkně si procvičíte lýtkový sval :D

 

No a to je asi vše. Ze začátku jsem sliboval krátkou recenzi, a nakonec se to nějak zvrtlo. Navíc to vůbec není o hodinkách, tak doufám, že mi to nějaký mod nesmaže. Když už jsem se tu s tím takhle psal?

post-5997-0-25345600-1526425464_thumb.jpg

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

? ale vynikající je ta recenze!

 

Teď mě napadá, na co jsem se chtěl už dávno zeptat někoho, kdo žil v USA: Na jakých frekvencích tam vysílá rádio? Má jejich pásmo FM taky rozsah 87 - 108 MHz? A mluví se tam o digitalizaci rozhlasového vysílání? Nebo už na digitál přešli?

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pekna recenze Andy. K tem zrcatkum. Nevim jak to maji v Americe, ale v Evrope jsou taky auta se sklapecimi zrcatky pri couvani. Vim o Lexusech a BMW. Jsou ruzne finty v nastaveni, jak tuto "funkci" vypnout. Napr. casto je to v poloze prepinace stelovani zrcatek. L, R anebo uprostred mezi polohami. Kdyz mas prepinac napr. v L poloze a zaradis zpatecku, tak u nekterych aut je to sklapeni deaktivovano, zrcatka se ani nehnou. Kdyz mas tento prepinac v R poloze, tak se sklopi. Anebo to funguje obracene, L/R. V tomto rezimu se da i nastavit poloha zrcatka pri couvani, tak jak ti to vyhovuje a auto si to zapamatuje.

Upraveno uživatelem abraka111
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Diky chlapi.

@siwi - tak se priznam, ze s radiem moc nevim. V aute ho vetsinou neposloucham. Bud posloucham motor nebo vlastni hudbu :)

 

@abraka111 Diky za to info k zrcatkum, to jsem netusil.

 

@kuncak Jo ta spotreba me taky dostala. Ale clovek si musi uvedomit jakyma rychlostma se tam jezdi...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Jedna páčka vládne všem: tohle není úplně nedostatek, ale spíše nezvyk. Sednete za volant a zjistítě, že 300C má u volantu páčku jen na levé straně. Na pravé je prázdno. Ovládání směrovek, stěračů a ostřikovačů a dálkových světel je tak řešeno jen a pouze pomocí této páčky. Dá se na to rychle zvyknout a nebyl s tím sebemenší problém. V podstatě místo zapnutí stěračů jsem blikal směrovkou jen jednou. Myslím si ale, že to je drobný ergonomický nedostatek. Když třeba potřebujete zapnout stěrač, tak prostě musíte sundat ruku volantu, uchopit páčku do ruky a pootočit jí. To není úplně nejelegantnější řešení. Ve focusovi aniž bych jakkoliv upustil volant jen natáhnu malíček pravé ruky, ťuknu do pravé páčky a ejhle, stěrače stírají.

Tohle je relikt ještě z dob, kdy existoval koncern DaimlerChrysler - 300C konstrukčně vychází z Mercedesu E řady W211, ta to má stejně. Ostatně Mercedes do dnešních dob používá zásadu všechno vlevo, řadička pod volantem vpravo (jsou výjimky, například AMG verze, atd.) Dá se na to zvyknout, ale mně, který často přesedá mezi auty to dělá nemalé potíže. Pravidelně si totiž při nasednutí do jiného auta místo zařazení rychlosti zapnu stěrače na plný výkon. :D

 

Jo a ještě si občas zapnu dálkovky, když se snažim zapnout směrovku, ta blbá páka má hrozně malý odpor.. :)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • po měsíci...

Vzdycky jsem si rikal, ze koupit si podruhe stejne hodinky muze akorat blazen. Kdyz jedny prodam, tak proste jsou fuc a radsi koupim jine, nez abych shanel opet ten samy model. Nuz i ja jsem se zaradil do teto skupiny chronomagoru. O co ze se jedna? Je to Doxa SUB 1000T Professional, cili klasicke oranzady.

Znacka Doxa me pred tim nijak zasadne neoslovovala a ke znacce me privedl jeden mistni pacient. Mel jsem kdysi oranzove Seiko Monster a vedel jsem tedy, ze oranzove hodinky jsou sice super na leto, ale jsou hodne specificke a nedaji se vzit ke vsemu. Dival jsem se proto na jine barevne varianty a studoval si trosku historii znacky, porovnaval jednotlive modely az jsem dosel k zaveru, ze pokud suby, tak jedine oranzove :) Hodinky jsem poridil zacatkem brezna 2017. Hned po vybaleni jsem je hodil na ruku a byl jsem prekvapeny, jak skvele na ruce sedi. Pouzdro ma neco malo pres 44mm, ale diky absenci nozek je lug to lug jen nejakych 46mm.

6beafd62fb56f244e3053a8e0033737b.jpg

 

Oranzovy cifernik je proste skvely a doda optimismu i v chladnych zimnich dnech.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Vzdycky jsem si rikal, ze koupit si podruhe stejne hodinky muze akorat blazen. Kdyz jedny prodam, tak proste jsou fuc a radsi koupim jine, nez abych shanel opet ten samy model. Nuz i ja jsem se zaradil do teto skupiny chronomagoru. O co ze se jedna? Je to Doxa SUB 1000T Professional, cili klasicke oranzady.

Znacka Doxa me pred tim nijak zasadne neoslovovala a ke znacce me privedl jeden mistni pacient. Mel jsem kdysi oranzove Seiko Monster a vedel jsem tedy, ze oranzove hodinky jsou sice super na leto, ale jsou hodne specificke a nedaji se vzit ke vsemu. Dival jsem se proto na jine barevne varianty a studoval si trosku historii znacky, porovnaval jednotlive modely az jsem dosel k zaveru, ze pokud suby, tak jedine oranzove Hodinky jsem poridil zacatkem brezna 2017. Hned po vybaleni jsem je hodil na ruku a byl jsem prekvapeny, jak skvele na ruce sedi. Pouzdro ma neco malo pres 44mm, ale diky absenci nozek je lug to lug jen nejakych 46mm.

f7182522b2dc40e23682479abf6904bc.jpg

 

Oranzovy cifernik je proste skvely a doda optimismu i v chladnych zimnich dnech.

43248d55a002b21d4995b25e4ee17ba6.jpg

 

Tady jeste vedle SKX399:

5b36713c515dcc0ed4277f96694271ba.jpg

 

Tolik z recyklovanych fotek. Leto pominulo, prisel podzim a s nim i chronobundus. Rozhodl jsem se Oranzady posunout dal a prenechal jsem je tedy vyse zminenemu chronopacientovi. Par mesicu bez oranzad slo, ale prislo jaro a s nim i velka touha opet Doxu poridit. Musel jsem proste mit znovu suby ;) Inu hledal jsem jaky model poridit. Jedna varianta byla jit do novych SUB 300T, ale jejich cena se splha dost vysoko. Navic jsem nechtel dle sve zasady nove hodinky, ale pouzite. Dale jsem se dival na SUB 1200T. Jejich problem je, ze uz maji heliovy ventil a diky tomu je pouzdro trosku vyssi nez u byvalych tisicovek. SUB 750T uz maji vetsi rozmer pouzdra, podobne jako 1500T. Sestikila jsem nikde nenasel. Titan jsem nechtel a tisicovkove edice uz pro me nemaji ten spravny nadec starych Doxa, i kdyz jsou vymazlene. Jedna vec me jeste ucarovala na SUB 1000T a to je detailnejsi stupnice nez jen sekundova. Hodinkam to dodava smrnc a trosku vice to vyplnuje cifernik. Bylo jasne, ze proste chci znovu tisicovky.

Usmalo se na me stesti a na prodej se objevili jedny oranzady. Cena byla o dost vyssi nez u tech predchozich a kapku vyssi, nez jsem byl ochotny dat. Ale znate to, jak si neco umanete, musite to mit. Navic se zdaly byt ve velice dobrem stavu. Takze jsem se s prodejcem domluvil a za nekolik tydnu mel hodinky u sebe. A jsem opet pripraveny na letni sezonu :)

f850652225c109c4d477af06efa36e63.jpg

 

Ta oranzova je proste famozni, lumi skvela a nezada si s SKX. Navic diky lehce namodralemu AR dostava prijemny nadech. Domunantu ciferniku tvori minutova rucka a dava to smysl. Minuty jsou to, co vas zajima na hodinkach nejvic.

da2521709e50f7c25c2013b46ad6dce3.jpg

 

2b86473be0893f978a5b5b054ab59bd7.jpg

 

Troufam si rict, ze tohle jsou moje definitivky. Kdyz bych mel roupy a tendenci je prodat, tak ma kolega za ukol dat mi pres drzku a rozmluvit mi to :)

Doxa SUB se dela tradicne v limitovane edici 5000ks, ktera je tvorena nekolika barvami: Professional - oranzova, Searambler - stribrny cifr s oranzovou minutovkou, Sharkhunter - cerny cifr s oranzovou minutovkou, Carribean - modry cifr (tady nevim, jestli se tisicovky modre delaly). Kazdopadne vsech variant dohromady 5000ks. Perlicka na zaver. Moje prvni hodinky mely cislo 552/5000. Tyhle druhe koupene jsou 551/5000. Takze ted tu mame na foru uz dobry zaklad vysbirat zbytek rady :D

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se
×
×
  • Vytvořit...