Přejít na obsah
*** Migrace fóra dokončena, Tapatalk zapnut ***

HUMOR

chronomag-restart-vlaken
 Sdílet

Doporučené příspěvky

  • Odpovědi 14,5tis.
  • Vytvořeno
  • Poslední odpověď

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

Populární dny

Uživatelé s nejvíce příspěvky v tomto témátu

Populární dny

Populární příspěvky

Tomak
Tomak

Migrace Chronomagu

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

Vir
Vir

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

Bert
Bert

Obsah je dostupný pouze registrovaným uživatelům. Registrace na Chronomag Fórum je zdarma.

Pokud již registraci máte, přihlaste se, prosím.

Tomak Megazávislák

Tomak

Odesláno
Odesláno
před 2 hodinami, Traveller napsal:

Možná by stačili větší potkani nebo králíci. (low cost varianta). 

Nebo lvi a tygři (premium class varianta).

Jehlan Megazávislák

Jehlan

Odesláno
Odesláno

@Lynx12 to mi připomnělo: 

Zemědělec pěstuje melouny, ale pořád mu je z plantáže někdo krade. Tak jednou večer k plantáži dá cedulku "Jeden meloun je otrávený".

Ráno jde zkontrolovat úrodu a na ceduli je napsáno "Tak teď už dva!"

  • Haha 3
Lynx12 Megazávislák

Lynx12

Odesláno
Odesláno

Dobrý den, Vaši jízdenku prosím." zastavil se průvodčí před slečnou kolem sedmadvaceti, která měla silné, velké brýle a byla viditelně velmi nervózní.

"Tady." podala mu vytištěný arch papíru "Já jsem si poprvé kupovala jízdenku elektronicky a bylo to strašně složité, ale snad jsem udělala vše správně." vychrlila překotně "Jedu do Prahy." doplnila.

"Tak se na to podíváme." posunul si průvodčí půlměsícové brýle. "Praha. No výborně, vidíte jak jste šikovná, jízdenka je v pořádku, je platná."

"Och, to jsem si oddechla." uvolnila se slečna "Já tam musela zaklikat tolik věcí, bylo to tak strašně složité tu jízdenku objednat..."

"No vidíte a podařilo se, hned příští týden můžete vyrazit."

"Cože?" vyhekla slečna.

"No, jízdenka je na příští týden." vysvětloval trpělivě.

Dáma přes uličku si zakryla dlaní ústa.

"Cože?!" povyskočila, až se jí posunuly brýle. "Ale-ale-ale já příští týden nikam nejedu!"

"Ale jedete, tady to vidím na jízdence. A ne sama, ještě tu máte jízdenku pro pejska."

"Jenže já žádného psa nemám!"

"To vůbec nevadí, ještě máte přeci celý týden si nějakého vybrat." řekl pan průvodčí laskavě.

Kluk o řadu dál se prudce otočil a tlumeně vyprskl smíchy.

"Proboha, já si budu muset koupit psa a to mi brácha mi pořád předpovídal, že skončím se třema kočkama..." vzlykala afektovaně slečna.

Kluk o řadu dál se zakousl do opěrky hlavy.

"A také dvě děti byste si měla pořídit." poklepal průvodčí na papír. "Jedno do šesti let a jedno o mezi šestým a devátým rokem. pohlaví si můžete vybrat."

Dva pánové za slečnou začali na sedadlech poskakovat, jeden divoce smrkal, druhý se dávil.

"Panenko Podsrpenská, ale já žádné nemám!" kvíkla slečna.

"Budete mít rušný týden." pokýval hlavou průvodčí. "Já bych s vlastními dětmi ani nezačínal, já bych hledal už něco hotového, protože i to do šesti let se dá za týden těžko stihnout, natož to starší. To máte: počít, odrodit, vychovat..." vypočítával zcela vážně na prstech.

Dáma naproti sevřela stehna, jako by se právě připočůrala.

"Co jsem to udělala? Co jsem to udělala?" opakovala slečna strhaně.

"Neberte si to tak." řekl průvodčí konejšivě "To se může stát každému, teď je hlavní, aby se všichni do té cesty naučili na kole, ať ty čtyři kola netaháte zbytečně."

"COŽE??" zasípěla slečna a strhla si brýle.

Kluk o o řadu dál už opěrku téměř sežral.

"No máte tu čtyři kola, tak předpokládám, že budou jezdit všichni." podíval se na slečnu zkoumavě. "Včetně toho psa." přidal ještě pomalu, aby to dokázala vstřebat.

"Bože můj, bože můj, já jsem koupila jízdenku pro dvě děti a psa a kola..."

"Já bych zkusil cirkus, tam mívají i medvědy, co jezdí na kole." poradil pan průvodčí vážně, za celou dobu se ani nepousmál.

Dva pánové za slečnou pomalu ztráceli vědomí, jeden měl narvaný kapesník v puse a druhý měl zvrácenou hlavu a cosi kloktal. Oba byli rudí a slzeli.

"Tak a teď asi budete potřebovat jízdenku na tento vlak, nemýlím-li se?"

Slečna bezhlesně přikývla a jen si držela hlavu v dlaních. Pan průvodčí jí to napočítal, vytiskl jízdenku a vzal si peníze.

Spolucestující začali postupně přicházet k vědomí.

"Tak šťastnou cestu do Varšavy." zasalutoval a rozloučil se.

"Cože?! Tenhle vlak jede do Varšavy?" vykřikla slečna.

"Ne, to jen vy. Víte? Příští týden. Se dvěma dětmi a psem na kole."

"Já to koupila do Varšavy?!" zděsila se slečna a kolem, jako by explodovala bomba.

"Příští týden tam určitě bude moc hezky." pokýval hlavou pan průvodčí a odešel.

Vyčerpaná slečna vzala telefon, zmáčkla ho a po chvíli řekla: "Mami? Potřebuju do příštího týdne mít dvě děti a psa, co umí na kole... To bys nevěřila, co jsem koupila za jízdenku a mě bylo divný, o kolik je to přes internet dražší... Už jsi někdy byla ve Varšavě?"

  • Haha 6
  • Dát hlas 2
Traveller Megazávislák

Traveller

Odesláno
Odesláno

Ta scénka s jizdenkou mi připomněla další příběh z dráhy.:

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.
Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.
,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smailika” ho zřejmě zaujal.
“Kde myslíš Kubíku?”
“No přece naproti nám, na stěně.” Ukazal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupe se opět uvolnila a všichni přitomní se vrátili ke svým myšlenkam.
Ne však chlapec.
“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.
“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.
“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.
Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.
“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:
“Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To uz smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”
Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřimněji.
“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.
Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku….

  • Like 4
  • Dát hlas 1

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se
 Sdílet
Přejít na přehled témat
×
×
  • Vytvořit...