Rozvod

[long]

Long: nemám, co napsat. Musíme dát kávu, nějak to letí.

Ano.

[martar]

Tak zrovna longa bych na adepta rozvodu netipoval (po tom, jak při různých příležitostech zmiňoval svůj dlouholetý fungující vztah).. je mi to samozřejmě líto. Tak nějak mne to utvrzuje v přesvědčení, že můj celoživotní názor na institut manželství je správný. Jsou vztahy, kde je všem okolo jasné, že to nevydrží, ale pak jsou i partnerství, kde by nikoho ani ve snu nenapadlo, že skončí, a pro jednoho z aktérů i celé okolí je to šok.

 

Do hlavy toho druhého prostě nikdy neuvidíme. Jestli fakt není rozumnější nastavit to už od začátku volněji a především tak, aby případný rozchod byl co nejjednodušší. Táhne mi na padesátku, v občance mám furt "svobodný" a jde to. A to jsem nežil a nežiju jako mnich a děcka taky mám a vychovávám (a mají docela šťastný dětství).

 

Někde se tu řešily otázky týkající se výhod manželského stavu. Mluvilo se o získání obecního bytu (to se předpokládám většiny zdejších členů netýká, my si snad vlastní bydlení dokážeme zajistit sami...), o komplikacích s podáváním informací v nemocnici v případě hospitalizace partnera (to snad lze řešit uvedením partnera na lejstru o informovanosti, a pro případ nečekané události můžou mít tohle notářsky ověřené lejstro oba partneři u sebe a nosit ho pořád u dokladů). Napadají vás nějaké další nesporné výhody? Hlavně neříkejte úvěr nebo hypotéka, to si brát v páru je pěknej průšvih, pokud se manželství rozpadne.

[skalis]

martar: Asi jsem staromodni, ale vsechny "nevyhody", ktere jsi popsal, resp. obezlicky, jak to udelat bez manzelstvi mi pripadaji jako navod, jak si zaridit zivot bez odpovednosti svazane s partnerskym vztahem. Nebrat si spolecne hypoteku, nedej boze spolecne nehospodarit. Mi to prijde "mentalne", jako bych ve vztahu od zacatku mel nachystana zadni vratka, abych mohl lehce a bez "skrabancu" vycouvat namisto toho, abych ten vztah budoval s odpovednosti za nej. Ale chapu, ze s ohledem na statistiky budu za exota.

 

PS: Znam pary, u kterych zacal zahybat chlap, u kterych zacala zahybat zenska, ktery nebyly schopny se spolu normalne domluvit, ale i ty, kde se normalne pragmaticky a ferove domluvili vcetne majetku, nemovitosti a deti.

[JanNovakJan]

 

Někde se tu řešily otázky týkající se výhod manželského stavu. Mluvilo se o získání obecního bytu (to se předpokládám většiny zdejších členů netýká, my si snad vlastní bydlení dokážeme zajistit sami...), o komplikacích s podáváním informací v nemocnici v případě hospitalizace partnera (to snad lze řešit uvedením partnera na lejstru o informovanosti, a pro případ nečekané události můžou mít tohle notářsky ověřené lejstro oba partneři u sebe a nosit ho pořád u dokladů). Napadají vás nějaké další nesporné výhody? Hlavně neříkejte úvěr nebo hypotéka, to si brát v páru je pěknej průšvih, pokud se manželství rozpadne.

Dědictví. A to hlavně v případě, kdy to není první manželství se společnými dětmi, ale manželství, kde oba partneři (nebo jeden) mají děti z předešlého vztahu.

[JaRooN]

Martare, to není o ničem z toho, o čem píšeš. Jakožto rozvedený chlap se špatnou zkušeností s bejvalkou a její maminkou, jsem byl rozhodnut, že se už nikdy neožením. Tak jsem to i prezentoval svoji současné manželce. Když jsme o tom mluvili, tak vždy z její strany zavládl smutek - jelikož sny o princi na bílém koni atd... A když jsem po jedné zkušenosti, co je to za úžasnou osobu, přišel domů nečekaně v poledne s prstýnkem, tak jsi měl vidět to štěstí a radost v jejích očích. A změnilo to celý náš vztah. Mě je to v podstatě jedno, zda mám papír na to, že jsem ženatý nebo ne, máme rozdělený majetek kvůli dědictví a případným nárokům potomků z bývalého vztahu a vlastní děti už nechceme. Ale pro ní byl ten papír natolik důležitý, že mi ta ženská za to stála, abych to absolvoval...

[long]

martar: Asi jsem staromodni, ale vsechny "nevyhody", ktere jsi popsal, resp. obezlicky, jak to udelat bez manzelstvi mi pripadaji jako navod, jak si zaridit zivot bez odpovednosti svazane s partnerskym vztahem. Nebrat si spolecne hypoteku, nedej boze spolecne nehospodarit. Mi to prijde "mentalne", jako bych ve vztahu od zacatku mel nachystana zadni vratka, abych mohl lehce a bez "skrabancu" vycouvat namisto toho, abych ten vztah budoval s odpovednosti za nej. Ale chapu, ze s ohledem na statistiky budu za exota.

 

PS: Znam pary, u kterych zacal zahybat chlap, u kterych zacala zahybat zenska, ktery nebyly schopny se spolu normalne domluvit, ale i ty, kde se normalne pragmaticky a ferove domluvili vcetne majetku, nemovitosti a deti.

 

 

 

 

 

No a někdy to není o zahýbání, ale o tom, že si spolu nemáte co říci a těch blbých chvil je více než těch hezkých chvilek.

Několikrát jsme to zkoušel kousnout, ale už to prostě nešlo.

Je mi padesát a nejen tímto se mi jaksi převrátil život na ruby. Ty blbé zprávy jdou někdy ve vlnách.

Upraveno 12. září 2017 uživatelem long

[geometr]

Já vcelku souhlasím se skalisem (a i JaRooNem) a mám na to asi podobnej názor. Ale každýho věc, jak si to zařídí a jak se k tomu postaví a jak dává najevo tomu druhýmu jak moc s ním v životě počítá. Samozřejmě nikdo nemůže tušit co bude v životě následovat po opadnutí "počátečního nadšení"  a vůbec dalším průběhu (zdraví, potkáš jinýho člověka, nějaká neštěstí, ktrerá lidi stmelí nebo naopak rozdělí). Každopádně vztah (a je jedno jestli je to manželství nebo jiná forma soužití) je tak jako tak o kompromisu a toleranci z obou stran a schopnosti spolu mluvit a domluvit se, pokud tam tohle není, nikdy to nepujde. Samozřejmě dá se žít i vedle sebe, ale co z toho pak člověk má.

[martar]

Jj, nikomu to nenutím, sorry že to tak vyznělo. Spíš mne zajímalo, na co jsem zapomněl, určitě je těch výhod manželství víc. Jiskřičky štěstí v očích partnerky beru jako velký argument (beze srandy), ale naštěstí je umím vyvolat i jinak (a nemyslim tim seks..)

[kdojinej]

Pánové zní to, že je tu koncetrovaná obrovská zkušenost. Když tyhle zkušenosti máte, šlo by je přetvořit do nějaké preventivní rady/rad? Na co si dát bacha nebo tak něco? Ženatý nejsem, ale rád bych někdy byl a rozvod je něco, co bych opravdu zažít nemusel.

[geometr]

Tím mluvit a domluvit jsem měl na mysli i formu soužití, jen pro úplnost, protože každýmu může opravdu vyhovovat něco jinýho a když se na formě dva dokážou dohodnout a shodnout, jejich věc a volba.

Jinak samozřejmě ty popsaný výhody - typu  ve špitálu apod. - jsou v manželství "automaticky", nic víc, protože se to zcela určitě dá ošetřit i v jiné formě soužití.

[geometr]

kdojinej: Mám obavu, že to lze jen zažít nebo zkusit zažít. Můžeš toho přečíst i vyslechnout možná určitě hromady, myslím těch životních zkušeností různých lidí (kladných / záporných, co jeden bude mít za výhodu, druhej za nevýhodu), ale stejně v tom nakonec budeš Ty sám, když budeš mít kliku, tak i s tím druhým člověkem.

[Honza.manta]

Pánové zní to, že je tu koncetrovaná obrovská zkušenost. Když tyhle zkušenosti máte, šlo by je přetvořit do nějaké preventivní rady/rad? Na co si dát bacha nebo tak něco? Ženatý nejsem, ale rád bych někdy byl a rozvod je něco, co bych opravdu zažít nemusel.

 

Manželství je jen první krok k rozvodu.

[geometr]

Ale muže to trvat i docela dlouho, že jo? A někteří manželé se toho rozvodu ani nedožijou.

[martar]

Kdojinej:

 

Tady je každá rada drahá

 

Nejsem ženáč, ale hodně důležitý mi přijde:

- nebrat toho druhého nikdy jako samozřejmost

- snažit se mu naslouchat (i po letech) - a mít zapnuté radary na max (ne vždy je na to síla, vím)

- být shovívavý vůči nedostatkům partnerky, pokud se jich nedopouští úmyslně (= není vychcaná)

- pokud to jde, postarat se, aby neměla zbytečné starosti (finanční i jiné). Úplně stačí problémy, které život přináší a které neovlivníme

- poslední bod asi není pro každého, záleží na založení obou partnerů, ale dobrý je mazlení, klidně chvilka ráno v koupelně. Jen mazlení, fakt.

 

Tvá Sally

Upraveno 12. září 2017 uživatelem martar

[Honza.manta]

Ale muže to trvat i docela dlouho, že jo? A někteří manželé se toho rozvodu ani nedožijou.

 

Nikde není napsáno, že ten druhý krok musíš udělat, ale bez toho prvního kroku to nejde.

[geometr]

No tak to máš pravdu, vo tom žádná.

Já už toho filozofování necham a budu se těšit z toho, že jsem měl v životě jednu obrovskou kliku a doufat a snažit se, abych se druhého kroku nedožil.

[straspol]

I já byl ten, kdo to už nevydržel a podal žádost...

Tak to asi nás bude víc. Taky už jsem to nedával. Ale příčinu jsem viděl na druhé straně.

[JaRooN]

Tak to asi nás bude víc. Taky už jsem to nedával. Ale příčinu jsem viděl na druhé straně.

Jednou ti budu povídat. A nebude to hezké...

[travex]

Tolik příběhů, přitom stačilo nenechávat zvednuté prkýnko.

[straspol]

To by ses divil, jaký je to překvápko, když si právě tak strašně dáváš pozor abys ho nenechával zvednutý a pak jednou přijdeš domů a koukáš že je nahoře...