Omega Seamaster 600 Professional PloProf

[JR_2010]

...aneb, jak nepřipravenému přálo štěstí

 

 

Vážení přátelé, rád bych se s Vámi podělil pár slovy a několika obrázky o svůj příběh, na jehož konci jsem se stal překvapeným, nicméně šťastným majitelem legendárních potápěčských vintage hodinek Omega Seamaster 600 Professional, ozačovaných jako PloProf, kdy tento název představuje složeninu dvou francouzských slov, a to Plongeur Professionnel, neboli profesionální potápěč. O existenci těchto hodinek obecně jsem věděl pouze to, že existují, jejich cenu ani parametry jsem v minulosti nijak zvlášť neregistroval, nad jejich koupí nikdy neuvažoval a to proto, že můj nejhlubší ponor v životě byl v bazénu pro puk do hloubky cca tří metrů v rámci kurzu plavání na základní škole, za což jsem obdržel razítko delfína, v moři jsem následně v průběhu mého života vždy jen šnorchloval a potápěl jsem se ze stoje, abych vytáhl nějakou tu ulitu, kamínek nebo pod vodou koukal holkám na zadek, s jistou pravidelností jsem si do šnorchlu vždy natáhl vodu a málem se v metru a půl utopil. Nicméně, s hodinkami značky Omega bylo v minulosti mé zápěstí spjato téměř 30 let a mám k nim vztah více než kladný, což mohu zdokumentovat těmito fotografiemi mojí Omega evoluce.

 

 

 

Celý tento příběh začal zcela nevinně v polovině srpna 2013, kdy mne v kanceláři navštívil můj známý, kterým je pán ve věku 83 let, potomek celkem slavného národního umělce, narozeného koncem 19. století ve Vídni, působícího a tvořícího převážně v Praze, jehož podobizna se nakonec ocitla i na poštovní známce. Osobně se známe zhruba 45 let a po celou dobu jsme se příležitostně stýkali, tedy měli jsme o sobě jakéž takéž povědomí, kdo co dělá a jak žije. Nutno podotknout, že jsem o více jak generaci mladší a proto si troufnu používat v tomto článku oslovení starý pán.

 

Tedy starý pán bydlel celý život v jedné nejmenované, pražské, nejlukrativnější, čtvrti ve vile se svým otcem a bydlí v ní dodnes s celou svojí rodinou. Celý život se díky svému otci a jeho věhlasu i za hranicemi naší země pohyboval mezi, dá se říci, renesančními lidmi z celého světa, osobně jsem se již v dětství u něho několikrát setkal s řadou známých osobností napříč různými obory a odvětvími. Získal tak mnoho kontaktů a co si pamatuji, tak jeho pracovní kariéra byla spojená výhradně s hlavním městem, potažmo s jeho rozvojem a investicemi.

 

Ale zpět k té návštěvě onoho srpnového dne v mojí kanceláři. Důvodem jeho návštěvy bylo životní jubileum jeho manželky a starý pán mě přišel pozvat na oslavu. Potom jsme začali tlachat o všem možném, rodině, přátelích, dovolených a autech. Svěřil se mi, že už delší dobu sní o určitém autě s určitými parametry, které by mělo být takovým završením celé jeho motoristické kariéry, ale že je to stejně asi pitomost, protože má auta dvě a najeto na obou celkem málo. A protože shodou okolností právě takové auto prodával náš partner, řekl jem mu, že se zeptám na cenu, zvedl jsem telefon a během chvilky jsem mu sdělil, že auto může mít v podstatě hned, 3 roky staré za téměř polovinu původní ceny. Trochu znejistěl tou reálnou nabídkou a jelikož jsem končil, nabídl jsem mu, že ho odvezu domů. Cestou nemluvil o ničem jiném než o tom autě a nadšení střídaly racionální protiargumenty o zbytečnosti pořizovat si další auto. A tehdy jsem řekl tu zásadní větu, že někdy nad tu racionalitu je taky třeba předsunout tu iracionální radost, že žijeme jen jednou a nevíme co bude zítra, rodina je zabezpečená a blablabla a JÁ ŽE SI TAKY SEM TAM UDĚLÁM RADOST A KOUPÍM SI NĚJAKÉ HODINKY, i když je to vlastně blbost, protože jich mám tolik, že je nikdy nemůžu unosit. A on mi v tom autě povídá: " já mám doma taky jedny Omegy, Seamastery, dostal jsem je asi před 40 lety a válí se mi v šuplíku, zrovna před týdnem jsem je měl zase v ruce a říkal si, že je prodám". Hlavou se mi prohnaly obrázky nepřeberné řady Seamasterů vintage oblekovek a říkám mu, tak mi je někdy ukážete, mrknu se co je to zač, řeknete co asi za ně chcete a když tak Vám zkusím pomoct s jejich prodejem. On na to: "já s nima byl u Dušáka, tam si je i fotili a řekli mi, že sto tisíc za ně určitě dostanu". Trochu jsem se narovnal v sedačce a hlavou se mi prohnala celá řada obrázků Seamasterů chronograph a potápek 300, pro jistotu jsem se zeptal, jestli to nemohou být náhodou Speedmastery, protože k té ceně mi nějak víc pasovaly třeba Moony, a že by u Dušáka zbytečně hrotili cenu jsem si nemyslel, to že by si to vymyslel už vůbec ne. Bez váhání mi řekl: "ne, ne, jsou to Seamastery, jsou dost velký a na straně mají takovej oranžovej čudlík". Chvilku mi to nedocvaklo, ale pak mi najednou vyskočil v hlavě ten jediný možný obrázek, PLOPROF! Pár upřesňujících otázek a bylo to víc než jasné. Řekl jsem mu, že to mi tedy vážně zajímá a rád bych se na ně někdy podíval. Vysadil jsem ho před barákem a celou cestu jsem přemýšlel nad tím, kdo a z jakého důvodu by mu dal někdy počátkem osmdesátých let zrovna tyhle hodinky, které jsou svým určením tak speciální a ve své době byly zhruba jednou tak drahé než konkurenční diverky od Rolex.

 

Uběhlo pár týdnů a první zářijový den jsme se se ženou vydali na oslavu narozenin manželky starého pána. Počasí téměř letní, zahradní párty jak má být, kosmopolitní společnost od New Yorku až po Sydney (nekecám), starý pán se všem věnoval stejným dílem a když se dostal ke mně, tak mi při rozhovoru sdělil, že několik dní nespal a zvažoval všechna pro a proti a rozhodl se, že si auto nekoupí. O hodinkách ani slovo, sám jsem proto na toto téma řeč nezavedl.

 

Uběhly tři dny a starý pán se náhle objevil v mé kanceláři, prý zase dva dny nespal a rozhodl se, že si to atuo přece jen koupí, protože prý mu co nevidět cit.: "z p....e poroste rákos" a chce si udělat radost. Řekl jsem tedy, že vše dohodnu a auto bude mít připravené, měl radost, povídal jak se těší a najednou říká: "jo, a přinesl jsem Ti ukázat TY HODINKY". Sáhl do tašky a v igelitovém pytlíku zabalené položil přede mne na stůl Omegy PloProf, které vypadaly jako by je právě přinesl nové z obchodu! Málem to se mnou seklo, zeptal jsem se, jestli si je mohu dát na ruku, on souhlasil a odtud je také moje první fotka, kterou jsem hned zčerstva postnul do vlákna "Co máte právě na ruce? ".

 

 

Nikdy před tím jsem ty hodinky naživo neviděl, velmi na mne zapůsobila jejich nevšednost, velikost a stav, ten potom zejména. Moc jsme toho nenamluvili, protože já se tak kochal, že jsem se ani na nic neptal, sám mi řekl, že je nechal nedávno u Dušáka odservisovat a stálo ho to 24000 Kč, což mě trochu zaskočilo a řekl jsem mu, že za servis mi to přijde docela rána. On mi ale začal vysvětlovat, že měnili dost dílů, včetně ciferníku, díly prý má doma, dá to na hromadu a všechno mi pak ukáže a řekne, prý na něho kdosi čeká, nemá už čas, na prodej nespěchá, tak si zavoláme, sbalil hodinky a ahoj. Odešel a já tam zůstal sedět jak malej kluk s otevřenou pusou.

 

11. září si převzal nové auto, zastavil se u mne, byl nadšený a při odjezdu mi říká: "jestli chceš, tak se večer zastav, dal jsem na hromadu všechno, co k těm hodinkám mám, tak se na to můžeš mrknout", samozřejmě jsem to hned potvrdil. Večer jsem dorazil, sedli jsme si do obýváku a starý pán přinesl větší pytlík z bublinkové folie, který obsahoval hodinky,

 

 

servisní pouzdro,

 

 

tři pytlíky s vrácenými díly

 

 

a doklady o provedeném servisu,

 

 

 

 

nic víc prý nemá. Vše jsem si důkladně prohlédl a začal se vyptávat, jaká tedy vlastně byla historie hodinek, respektive od koho je dostal a proč. Řekl mi, že to bylo někdy v roce 1972-1974 a věnovala mu je společnost 3M v podstatě jako jakýsi úplatek za zkontaktování s čelními představiteli tehdejších významných institucí, které hledaly výrobce například pro SPZ na auta, různé značky atd., v čem mu je předali už si nepamatoval, každopádně žádné originální balení ani doklady nemá. Ze začátku je prý intenzivně nosil, když jsem se ptal na všechny ty šrámy u vyměněných dílů, zejména na lunetě a skle, tak mi řekl : "vždyť mě znáš, já s nima na chalupě štípal dříví, jezdil na kole, na surfu, prostě jsem je nesundal z ruky při žádné činnosti", podíval jsem se na jeho zápěstí, kde měl hodinky otočené cifrem dolů k zápěstí a už jsem se víc neptal. Protože se letos rozhodl hodinky prodat, zašel k Dušákovi a nechal udělat kompletní servis. Když jsme pokecali naházel vše zpět do pytlíku a řekl mi, ať si to vezmu domů, pořádně prohlédnu a promyslím, času prý je dost, jestli to bude za týden, za čtrnást dní, nic se neděje. Situace se obrátila, teď já jsem měl před sebou noci plné přemýšlení.

 

Obrátil jsem se následně s prosbou o radu na zdejšího člena, se kterým jsem se snažil najít odpovědi na řadu otázek. Tímto si dovoluji Pavlovi, alias SEAMASTERovi ještě jednou poděkovat za jeho konzultace, rady a podporu. Jako pravděpodobné se jevilo, že Dušák hodinky poslal do Bienne na kompletní renovaci, čemuž odpovídal jak stav, tak i cena. Na otázku, zda to hodinky zhodnotilo, či ne, jsme nakonec nenašli jednoznačnou odpověď, hodinky jsou momentálně ve stavu nových, normálně nositelné, staré díly se teoreticky dají vrátit, zejména ciferník je defacto bez vady, vadou je pouze lehké zašpinění, které by šlo pravděpodobně odstranit.

 

 

Hodinky jsem po celou dobu (dva dny), kdy jsem je měl u sebe nedal z ruky a musím říct, že návyk na ně je jen o něco pomalejší než na kokain. Nepřetržitě jsem také přemýšlel, jak zahájit jednání o ceně, jak ji vlastně stanovit a jak budu čumět, pokud se nedohodneme, já je budu muset sundat z ruky, dát do bublinkatýho pytlíku a vrátit, Docela mě to duševně vyčerpávalo.

 

V pátek 13 jsem byl jako každý den v kanceláři, nevím proč, ale najednou jsem ty hodinky sundal, dal do pouzdra a zamkl do trezoru. Na ruce nic, divnej pocit. Asi za hodinu volá starý pán a říká: "jedu okolo, jsi u sebe? Stavil bych se". Řekl jsem ať přijde a dělal dál svoji práci. Přišel, sedl si a povídal o autě, mluvil, mluvil, o hodinkách ani slovo. Když už jsem měl pocit, že je tak nějak na odchodu, nesměle jsem se zeptal co tedy jako budeme dělat s těma hodinkama, že je mám celou dobu schované v trezoru a že pro ně dojdu a vrátím mu je, ale jinak, že bych je vlastně i chtěl, ale že vůbec jako nevím s tou cenou, a kolik že tedy je jeho představa, atd., prostě jsem blekotal jako vůl a moje vyjednávací schopnosti na bodě mrazu vzhledem k našemu vztahu. A on mi najednou povídá: "tak co navrhuješ?". Ha, jsem v koutě, už není kam, pomyslel jsem si. Povídám, že jsem to různě konzultoval, pátral, díval se a vzhledem k tomu, že jsou bez krabice a papírů a v nepůvodním stavu a blablabla..., tak jsem si představoval tak asi xxxxx Kč. Sklopil jsem oči a slyším: "no tak jo, tak ahoj, já jedu pro burčák". To že jsem říkal, že mu peníze hned teď převedu na účet a bude je tam mít za chvilku, slyšel už na chodbě a jeho "jistě, to má čas a pozdravuj mámu" mi znělo ještě minutu v uších.

 

No a to je celý příběh o tom, jak jsem zcela nepřipravený a úplnou náhodou ke štěstí jménem Omega Seamaster 600 Professional PloProf přišel.

 

Děkuji Všem, kteří dočetli až sem za jejich trpělivost a omlouvám se za rozsáhlost textu, zdánlivé nesouvislosti s hodinkami ale jaksi zapadaly do kostry příběhu a děkuji hlavně Tobě Pavle za pomoc.

 

Pro pohlazení oka si dovoluji přiložit ještě několik fotografií s krátkými komentáři.

 

Tak se kochejte čistou krásou tvarů...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

jednoduchostí číselníku...

 

 

 

a luminiscencí, která je výrazná již přechodem ze světla do lehkého stínu...

 

 

 

večer se její síla začíná projevovat naplno...

 

 

a v noci až do rozednění takhle nádherně září na nočním stolku...

 

 

Vintážní hodinky si zaslouží vintážní fotky...

 

 

 

 

...tu motorku jsem dostal k vánocům, když mi bylo asi 8 let, ani se neptejte, jak je to dlouho...

 

 

potápky podle toho, jak hluboko chcete klesnout...

 

 

A nakonec, legendy přece patří k legendám...

 

 

 

 

Děkuji za pozornost J.R.

Upraveno 15. září 2013 uživatelem JR_2010

[Z. Paul]

Nádherný počtení, skvělý hodinky, neni co jinýho napsat. Bez toho příběhu bych asi jenom prolítnul fotky a šel dál, ale tim příběhem si mě dostal. Cena v tuto chvíli neni vůbec podstatná a vlastně jí ani znát nechci. Opravdu tleskam k úlovku

[Juraj11]

Gratuluji k nádherným a jedinečným hodinkám.Ta story nemá chybu a obdivuji tě,že jsi to tak dlouho vydržel,aniž by jsi věděl na čem jsi.Osobně bych se zbláznil

[blackhead]

Jednim slovem nadhera, pribeh jakbysmet, cetlo se to samo. Pred chvili jsem na ne koukal ve vyloze hodinarstvi, gratulace.

[Skipi]

Super příběh, skvěle se to četlo! Gratuluji k legendárnímu kousku a ať radost nevyprchá.

[El Nano]

pěkné, moc pěkné...pořádně si je užij

[Exiztence]

Vždy se mi líbí ty příběhy, jak někdy cesta byla důležitější než cíl, moc hezké počtení a samozřejmě moc hezké hodinky

[financ]

Krásný příběh a pořádný hodinky. Gratuluju

[Návštěvník Matiniela]

Parádní počtení a hodinky geniální. Velká gratulace. Ten příběh mě dostal.

Upraveno 15. září 2013 uživatelem Matiniela

[pebe]

krásný příběh krásných hodinek, gratuluji a neskrytě závidím :-)

[bradda]

Hltal jsem jedno slovo za druhym.... Nezbyva nic jineho nez pogratulovat a podekovat za uzasny pribeh!

Upraveno 15. září 2013 uživatelem bradda

[Rodkopf]

Parádní příběh, nádherné hodinky, taky se přidávám ke gratulantům a děkuji za tak dlouhé povídání - četlo se to jedna radost. 

 

[matobp]

dobre citanie,super hodinky-gratulujem...asi by to chcelo mesh

[Chosef76]

Velká gratulace k hodinkám s příběhem. 

[organic]

Pohádka pro chronomagora na dobrou noc. Jsou parádní a ten příběh taky. Tyhle železa patři na ruku ne do šuplíku.

[IzTaPa]

clovece, jeden z mala pribehu, ktery jsem tu precetl od zacatku az do konce najednou - obrovska gratulace k poradnym chlapackym hodinkam s nadhernou historii. (a papiry ani krabici na ruce neunosis )

[Johny111]

Fantastický príbeh, vynikajúce hodinky a férové jednanie zo strany starého pána. Gratulujem ku krásnym hodinkám s jedinečným  príbehom. Užívaj si ich a občas mysli na starého pána.

[cipo22]

Neskutečná story, na těch deset minut jsem úplně ztratil pojem o čase, krásný úlovek.

[Návštěvník Kamil]

Skvělý je, že tak krásný hodinky získal někdo, kdo je chronomagor, dovede ocenit jejich příběh a historii a neprodá je hned na kšeft. Gratulace veliká!

[lany]

Panečku, to je příběh - a skvěle napsaný! Hltal jsem slovo za slovem. A bavil se u řádků, kde jsi popisoval, co s nimi dělal a že je nosí cifrem dolů. Protože přesně tak nosil hodinky můj 83letý děda, od kterého jsem podobně náhodou přišel k totálně obouchaným Speedmasterům :-) Tvůj příběh má ale větší grády!!!