Omega Seamaster 600 Professional PloProf

[ALmen]

Tak tady je to kochačka pro oči ! Nádherný hodiny!

[klasik51]

Sem na to tady narazil náhodou. Koukám na to a říkám si, hergot to je dlouhý psaní, to dám jindy.

Prdlajs, dal jsem to hned, krásný psaní. A jasně že i hodinky. Klobouček

 

https://knizka6.webnode.cz/

[JR_2010]

Děkuji všem za hezká slova a aby tady bylo něco i pro pohlazení oka, dám sem takovou letní reminiscenci se silným odkazem na Dalího dílo v oblasti hodinkové tématiky...

 

[JR_2010]

Hezký den všem, kteří nakoukli. Po několika letech máme zase svoje místo v kalendáři, tak to taky musíme trochu prodat 

 

a protože to vyšlo na tak krásný, letní měsíc, přidám ještě trochu té letní pohody pro potěchu oka,

 

 

 

 

 

tak se mějte, užívejte léta, já na dovolenou pofrčím až téměř na podzim, ale zase to bude takový menší okruh naší oblíbenou "loďkou", tak až se vrátím, zase sem něco nasypu. 

 

[malda]

Já pořád nechápu, co se mi na těch hodinkách vlastně líbí, ale jsou prostě nádherné! Seamaster 600 jsou prostě nejkrásnější potápky.

[kuncák7]

Jsou to takova neforemna, tezka howada, ale me na ruce paradne sedi :-).

Krasny, paradni, dovcu si s nima uzij ( asi mas podobnej termin co ja ), a budu se tesit na dalsi fotky.

[Bert]

 

Jsou to takova neforemna, tezka howada, ale me na ruce paradne sedi :-).

To ale pak musí být hrozná rána, když fackuješ ty ženský .... Chudinky .....

[Honza.manta]

Já pořád nechápu, co se mi na těch hodinkách vlastně líbí, ale jsou prostě nádherné! Seamaster 600 jsou prostě nejkrásnější potápky.

Hmmm... A co 1200?

[Daemonultimate]

Parádní fotky!!!

[JR_2010]

Hmmm... A co 1200?

Myslíš tyhle?

 

[Honza.manta]

Tak nějak. Dlouho jsem se na ně těšil, ale ani po víc jak roce nelituji. Akorát je to teda vyhledávač ťukanců, ale ono jim to docela sluší.

[malda]

Honza.manta, on 20 Čvc 2018 - 19:23, said:

Hmmm... A co 1200?

1200 mě jako milovníka vintážek začnou zajímat tak za 30 let:)

[peter_s]

Perfis hodinky, Omega je moja oblubena. A ten pribeh "stareho pana". To uz sa len tak nevidi..

[bocko]

Vzdy som po nik pokukoval, patral na ebayi za kolko asi idu no a po tomto pribehu zacinam patrat dalej

[Michal3087]

hezke foto

[JR_2010]

Hezký den přátelé a kamarádi, výlet je za námi a tak sem, již tradičně, šoupnu pár obrázků, které snad dokáží potěšit vaše oči a zprostředkují přeneseně i trochu té atmosféry plné tepla a pohody.

 

Začátek naší cesty se nesl ve znamení postupného střídání různých dopravních prostředků, na zemi počínaje autem a následně autobusem na letištní ploše...

 

... ve vzduchu samozřejmě letadlem...

 

... zpět na zem a do mikrobusu...

 

...a konečně nastoupením do tohoto monstra, které bylo i jedním z cílů naší cesty a současně i její začátkem.

 

Rozhlížíme se poprvé z horní paluby...

 

...zdravíme sousedy a opět nám přebíhá mráz po zádech při pohledu na horizont, za kterým je bezprostředně torzo zříceného dálničního mostu Morandi, po kterém měla původně vést i naše cesta a jehož trčící, nepropojené části, v celé té bizarní majestátnosti, jsme míjeli v němém úžasu cestou po objížďce vedoucí ucpaným centrem...

 

...pohled na druhou stranu a za přístavem, s dominantní kopulí akvária je v dáli staré město, v jehož středu se krčí maličký, rodný dům objevitele Nového světa.

 

Ve vedlejším doku je tichým mementem poslední plavby lodi Costa Concordia jeden z podpůrných plováků, prostřednictvím kterých byla po ztroskotání v pátek 13.ledna, roku 2012, při pobřeží ostrova Giglio, dotažena právě na toto místo a následně rozebrána.

 

Ale dost tragédií, venku je krásné počasí, život jde dál a nás čeká ještě dlouhá cesta.

Vyrážíme, míjíme zaparkovanou Batboat...

 

...prokličkujeme přístavem...

 

...poslední pohledy míří k městu v kopcích...

 

...a potom již jen ta nekonečná pláň před námi a vše obklopující ticho rušené jen lehkým šumem moře rozráženým kýlem...

 

...za nedlouho se začíná slunce na pravoboku dotýkat hladiny...

 

...na levoboku se mezitím měsíc chytře schovává mezi osvětlení na palubě...

 

...během chvilky se okolí halí do tmy, kterou široko daleko ruší jen naše světla.

 

Je ráno, kotvíme a pánové na břehu nás přivazují k molu, ne nebojte se, tímhle provázkem, vyhozeným z lodi na pevninu, se jen autem přitáhne ke břehu to skutečné lano, silné jako noha dospělého chlapa, a ne jedno...

 

...vyrážíme do města, kterým prošly dějiny a kde se mimo jiné proháněl i malý Pablo a kreslil si tužkou své první náčrty...

 

...poté, co projdeme krásnou kolonádou místní mariny...

 

...se během chvilky ocitáme v jiném světě, přivést nás sem se zavázanýma očima, ani na okamžik bychom nepochybovali, že jsme se ocitli v deštném pralese a to jsme přitom jen pár kroků od srdce velkého města...

 

...nad hlavou nám létají křížem krážem papoušci...

 

...je tady vlaho, nastačíme obdivovat směs různých stromů a rostlin...

 

...a potom se už noříme do další džungle, tentokrát betonové...

 

...zvířata střídají zvláštně oblečení obyvatelé...

 

...pohybující se pomocí zvláštních strojů...

 

...ale i tady je moc hezky, stačí se jen zastavit a zvednout hlavu...

 

...nebo nahlédnout otevřenými dveřmi do restaurace...

 

...někde jsou ale dveře zavřené (mimochodem, celkově má ten vstup na výšku tak metr osmdesát a evidentně se chodí domů jen těmi dvířky)...

 

...no a po celém dni se vracíme moderním palmovým hájem...

 

...míjíme loď pobřežní stráže...

 

...pláž...

 

...a tady si při bližším pohledu okamžitě vzpomeneme na nesmrtelnou hlášku z jednoho českého filmu...

 

...je večer, jsme "doma" a vyrážíme na delší cestu směrem k černému kontinentu...

 

...jdeme se bavit, pít a užívat našeho zázemí...

 

...ti mladí jsou ale všude stejní, u jednoho stolu v baru a přitom každý někde jinde...

 

...schody krásné, ale po pár sklenkách je trochu nebezpečné je seběhnout, někomu by se mohla i zatočit hlava.

 

Jiný den, jiný kontinent, jiná země, jiná kultura a evidentně i jiné náboženství...

 

...vyrážíme do ulic plni očekávání...

 

...naše první kroky vedou k dominantě tohoto města, sedmé největší mešitě na světě, s nejvyšším minaretem světa, vysokým 210 metrů, z jejíhož vrcholu míří laserový paprsek směrem k Mekce a která při modlitbě pojme uvnitř a na nádvoří 100 000 věřících. Celá stavba je uhlazená, dominantními materiály jsou mramor, žula, titan, bronz a exotická dřeva...

 

...v přímém kontrastu je potom protější, jen pár set metrů vzdálená zástavba určená k běžnému životu místních...

 

...na samém okraji starého města je potom vyhlášený podnik, který vznikl jako připomínka filmu s názvem shodným se jménem tohoto města...

 

...pokud najdete odvahu a vstoupíte do uliček starého města, ocitnete se o několik století zpět v čase, do celého obrazu nezapadají jen všudypřítomné antény satelitních přijímačů a zaparkovaná, motorová vozidla na místo líně se povalujících velbloudů...

 

...jakousi napjatou atmosféru ještě prohloubila tato "Scary palm", jít tam v noci s nějakým tím promile, možná bych se i trochu lekl...

 

...je libo malé občerstvení? Fast food v tradiční podobě...

 

...a v moderní podobě...

 

...na ulicích to tady žije a to je dnes volný den...

 

...také je třeba se připravit na zítřejší den pracovní...

 

...my se zase pomalu, ale jistě vracíme do našeho dočasného domova...

 

...slunce rychle mizí za obzor...

 

...a s ním mizíme i my s pohledem upřeným na osvětlenou dominantu města vzdálenou několik kilometrů od nás.

 

Den na moři, válení, koupání, opalování, hory jídla a mraky pití, taková je holt přeplavba...

 

Po dni na moři další ráno, kdy přirážíme k pevnině, vycházející slunce příjemně lechtá na rozespalé tváři...

 

...z hůry nás vítá roztaženými pažemi Ježíš Kristus...

 

...stihneme se v klidu nasnídat, slunce mezitím vystoupalo nad obzor a my vyrážíme vstříc městu rozprostřenému na sedmi pahorcích...

 

...stoupáme uličkami statečně po svých...

 

...ale jiní využívají k výstupu různé pomůcky ...

 

...lišící se pravděpodobně v závislosti na obsahu peněženky...

 

...v cíli dílčí etapy jsou ale nakonec všichni zdárně...

 

...různé druhy vyhlídek tady obecně mají, vhledem k terénu, svůj význam...

 

...a to zjevně nejen pro turisty...

 

...když se jde do kopce, tak se musí jít i z kopce, místní obyvatelé budou určitě dobře trénovaní...

 

...a když už toho mají opravdu dost, tak se na chvilku usadí pod stromem na náměstí, vezmou si z tuk tuku knížku a dají si oraz...

 

...nebo si zaskočí ke kadeřníkovi...

 

...turisté si mohou zase odpočinout při nákupech suvenýrů...

 

...nebo různých rybiček v obchodě prvotřídní společnosti Comur...

 

...a nebo si mohou koupit nějakou blbost, případně velkou cennost na místním bleším trhu, bohužel hodinkově absolutně nezasaženém...

 

...stačí se ale třeba jen zastavit a rozhlédnout se okolo, některé detaily jsou moc hezké a pohladí jak oko, tak hlavně duši...

 

...vracíme se zpět, pod majestátními obry se tiše krčí, pupečními šňůrami propojené, poslední výkřiky ekologické dopravy...

 

...slunce jim občas zakryje oblak dýmu nepřetržitě plynoucí z výfuků v řadě stojících lodí...

 

...jsme zpět, loď je naší poslední vyhlídkou na město...

 

...netrvá dlouho a jako již několikrát přichází loučení, tak adeus a snad zase někdy příště.

 

Další ráno nás vítá trochu zamračeně a vítr nám pěkně čechrá vlasy, díváme se nalevo a vidíme na břehy jednoho kontinentu...

 

...otočíme hlavu napravo a tam další kontinent...

 

...za námi potom Nový svět, ale tam naše oko nedohlédne.

 

No, a po dalším dni jsme u cíle své cesty, jako vždy nám vstříc míří člun s pilotem na palubě, který nás bezpečně doveze do úzkého přístavu...

 

...a bezpečně zaparkuje v některém z volných míst u mola...

 

...jsme na místě, z výšky máme možnost vidět město jako na dlani...

 

...včetně jeho typických staveb...

 

...a například takto rozlehlého kolumbária.

 

Vystupujeme, poslední pohledy na náš hotel...

 

...který je při každé příležitosti neustále udržován...

 

...a potom již jen přesun na nedaleké letiště...

 

...které nás vítá velmi stylově jak venku...

 

...tak i uvnitř...

 

...do letadla nastupujeme při západu slunce...

 

...a po startu se již jen tiše loučíme pohledem s končinami plnými tepla, ale i tak se stejně rádi vracíme zase zpět, domů...

 

...no a na ruce celou dobu, jak jinak, moje definitivní.

 

Diky všem, kteří dočetli až sem a omlouvám se za rozsáhlost.

 

[Murphy97]

Docetl a diky za to. Moc pekna reportaz a prijemne vzpominky na misto, ktere jsme navstivili vloni i letos

[bandicoot]

Moc hezký. Díky.

[kdojinej]

To sis dal opravdu práci, díky za skvělý počtení a fotografie!

[JR_2010]

Zase po nějaké době si tady rozsvítím a při té příležitosti jsem spojil tři věci dohromady, jednak začíná advent, tak jsem to pojal trochu vánočně, potom, abych dostál názvu sekce, sem dávám nový přírůstek a nakonec taková nenápadná srovnávačka pro představu, k mému velkému překvapení si ty nové nevedou vůbec špatně...