Přejít na obsah

HUMOR [2006-2020]


Doporučené příspěvky

Návštěvník swanieck

Už jsem to tady kdysi psal u "autíčkářů", ale trefili jste se mi s tématem....


 


Chodil jsem do první, druhé  třídy na ZDŠ v Brně. Před obrovským šedým panelákem, kde se dnes nedá zaparkovat, stála asi čtyři auta, dvě motorky a skútr. A pak se tam objevil ON......na strojírenský veletrh v Brně přijel nějaký angličan a mezi ty Spartaky a Moskviče zaparkoval Jaguára E Type. Neuvěřitelné dělo.... Moje první opravdická srážka se zlým kapitalistickým světem. V němém úžasu jsme na to koukali všichni, staří i mladí a "paplali" jsme skla i naleštěnou černou karoserii dětskýma ručkama i zvědavými čumáčky. Ty kola s centrální maticí a lesknoucí se chromové nárazníky. Trošku zklamáním pro nás pokročilé bylo číslo na tachometru....jen 160(samosebou, že jsme netušili, že jedná o míle a tudíž je to rychlost přímo závratná). 


 


V té době, se daly za tuzexové "bony" pořídit autíčka MATCHBOX. Pár těchto pokladů jsem  každý rok objevil pod stromečkem a byly to hračky z nejoblíbenějších. Ale jaké bylo překvapení, když spolužák vytáhl z kapsy "angličáka" a byl to on......červený "éčkový" Jaguár. Ten, po kterém jsem toužil.  V rámci dětských obchodů jsem se ho pokusil získat, ale bylo to komplikované. nechtěl ho vyměnit za nic na světě. Až pak stanovil nemožný úkol za autíčko...... Až nastoupíme do řady v tělocviku před nejpřísnější učitelkou, učiněnou "herdekbabou", jsem si měl plivnout na zem. Přímo k jejím nohám. Učiněná "Mission Impossible". Ale jak se praví v písni "Touha je zázrak".


 


A pak už to šlo ráz na ráz....úkol splněn přímo před učitelkou, fyzický trest bukovým ukazovátkem, poznámka na celou stránku s doporučením vyšetření u  psychologa. Kardinální průser doma spojený se spoustou sankcí. Trpěl jsem jako mučedník, ale to nic, měl jsem Jaguára v kapse. Díky tomu, co jsem kvůli němu prožil vzniklo mezi námi silné citové pouto. 


 


Ale čas šel dále, léta ubíhala a přišly jiné zájmy.....skoro celá sbírka autíček se nějak rozplynula jako ranní mlha a s ní i můj červený favorit.


 


Až vyprávění příběhů z dětství svým dcerám mi opět připomněly ty ladné nadčasové tvary toho ušlechtilého sporťáku a tak jsem neodolal a na Ebay jsem si ho pořídil...teď už za pěkných pár stovek i s krabičkou. 


 


A když večer mhouřím oči do zapadajícího sluníčka, tak sním o tom, že si jednou pořídím "éčko" i v měřítku  1:1


 


Snít je tak krásné......


Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Když u nás stavěli sídliště, zbourali nějaký starý barabizny a na jednom místě zůstala trubka, ze které čural pramínek vody. Nikdo nějak nevěděl odkuď to teče. Pak se ukázalo, že voda je závadná - snad žloutenková nebo dizenterní, to už nevím. Varování hlásili i ve škole v rozhlase, aby to nikdo nepil...

Takže bylo odstartováno - "vo co že se nenapiješ, wole?..."

Dneska někdy nechápu, jak jsme tu základku přežili.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

 

Už jsem to tady kdysi psal u "autíčkářů", ale trefili jste se mi s tématem....

 

Chodil jsem do první, druhé  třídy na ZDŠ v Brně. Před obrovským šedým panelákem, kde se dnes nedá zaparkovat, stála asi čtyři auta, dvě motorky a skútr. A pak se tam objevil ON......na strojírenský veletrh v Brně přijel nějaký angličan a mezi ty Spartaky a Moskviče zaparkoval Jaguára E Type. Neuvěřitelné dělo.... Moje první opravdická srážka se zlým kapitalistickým světem. V němém úžasu jsme na to koukali všichni, staří i mladí a "paplali" jsme skla i naleštěnou černou karoserii dětskýma ručkama i zvědavými čumáčky. Ty kola s centrální maticí a lesknoucí se chromové nárazníky. Trošku zklamáním pro nás pokročilé bylo číslo na tachometru....jen 160(samosebou, že jsme netušili, že jedná o míle a tudíž je to rychlost přímo závratná). 

 

V té době, se daly za tuzexové "bony" pořídit autíčka MATCHBOX. Pár těchto pokladů jsem  každý rok objevil pod stromečkem a byly to hračky z nejoblíbenějších. Ale jaké bylo překvapení, když spolužák vytáhl z kapsy "angličáka" a byl to on......červený "éčkový" Jaguár. Ten, po kterém jsem toužil.  V rámci dětských obchodů jsem se ho pokusil získat, ale bylo to komplikované. nechtěl ho vyměnit za nic na světě. Až pak stanovil nemožný úkol za autíčko...... Až nastoupíme do řady v tělocviku před nejpřísnější učitelkou, učiněnou "herdekbabou", jsem si měl plivnout na zem. Přímo k jejím nohám. Učiněná "Mission Impossible". Ale jak se praví v písni "Touha je zázrak".

 

A pak už to šlo ráz na ráz....úkol splněn přímo před učitelkou, fyzický trest bukovým ukazovátkem, poznámka na celou stránku s doporučením vyšetření u  psychologa. Kardinální průser doma spojený se spoustou sankcí. Trpěl jsem jako mučedník, ale to nic, měl jsem Jaguára v kapse. Díky tomu, co jsem kvůli němu prožil vzniklo mezi námi silné citové pouto. 

 

Ale čas šel dále, léta ubíhala a přišly jiné zájmy.....skoro celá sbírka autíček se nějak rozplynula jako ranní mlha a s ní i můj červený favorit.

 

Až vyprávění příběhů z dětství svým dcerám mi opět připomněly ty ladné nadčasové tvary toho ušlechtilého sporťáku a tak jsem neodolal a na Ebay jsem si ho pořídil...teď už za pěkných pár stovek i s krabičkou. 

 

A když večer mhouřím oči do zapadajícího sluníčka, tak sním o tom, že si jednou pořídím "éčko" i v měřítku  1:1

 

Snít je tak krásné......

 

Neváhej, jeden se teď zrovna prodává na TipCars :-)

post-17600-0-62102600-1432899520_thumb.jpg

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

My jsme dělali

1) peroxid vodíku v tabletách a odbar ovač Duha - smradem a kouřem zlikvidovaný sklep bytovky

2) šroub, matka do půlky, síra, dotažený šroub z druhé strany. A jeb o beton. Jarda Bečka už ten prst do konce života nenarovná.

 

4) skobičák letecká guma, tělo z Merkuru

všechno souhlasí i u mě jen bych ještě doplnil tablety Dymogan...........dokonalá věc, doutnající sirné knoty taky nebyly špatný na vykouření, jo a ještě horká záplata na píchlou duši ta taky uměla dokonale zahulit sklepy...................... :lol2:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Někdy v páté nebo šest třídě jsme kopali před školou do mičudy a jako branku jsme měli dvoukřídlá vrata do areálu školy. šel kolem obávaný soudruh zástupce, který pro tahaní za kotlety u uší, lepení žvýkaných žvýkaček do vlasů atd. atp. no zkrátka ras. Stál jsem v bráně a čekal další pencli od spolužáka a najednou ON. Všichni čekali pojeb za hraní s míčem před školou a zase nějaký tresty, ale on pravý opak: "Kluci prosím vás, vy ani neumíte vystřelit pořádně na bránu. To musíte pořádnou perdu do šibenice, uhněte já vám to ukážu. Musíte šajtlí, bodlem kopou holky a blbci." No, už je vám to asi jasný. Střela jako od Beckenbauera, jenže míč díky ní přelít vrata o rozflákal velké skleněné okno u šaten školy.

 

Ta chvíle ticha...

K nezaplacení!!!!

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Návštěvník swanieck

jo jo...TRAVEX....to byl materiál...s cukrem a nebo jen "hajzlpapír" v něm namočený a nedočkavě v troubě vysušený. To kdyby měl Werner von Braun za války, tak ty jejich "faucvaj" létaly až do "Novýho Jorku" 

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Hm, dvojku z chování jsem na gymplu rovnou přeskočil. Počátkem června ve třeťáku jsem se jeden ulil do Podolí, potkal tam skupinku nějakých holek, co už měly volno a pak se to vezlo stylem "tak ještě dneska". Byl to fajn červen :D

Ještě že tenkrát byla komise vedená ředitelem grandi a vykoupali mě v tom bez vylití ze školy. Dodnes jsem jim vděčný za velkorysost.

Na základce běžné poznámky typu "vzal si do školy tužkový luk". Když jsme se sestěhovali na nový sídliště a vznikla nová škola, tak nás soušky kosily poznámkami několikrát týdně.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Návštěvník swanieck

Půlhodinová cesta ze školy, v žákovské "brizantní poznámka" a já si chystal obhajovací řeč......když jsem otevíral domovní dveře, měl jsem už hotovou osnovu a jak přišli rodičové domů, tak jsem spustil. Bylo to téměř dokonalé.... i když bez účinku.

Kua, že jsem nešel na advokáta, byl bych velký "machr" a MUDr. Ráth by už měl v kapse odškodné za zbytečnou vazbu.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Tak to já jsem koukám žabař. My jsme na střední spolužákovi dotáhli Babettu do šatny v suterénu, postavili na lavici doprostřed, nastartovali a zamkli šatnu. Byla sranda, jak s tím ten střízlík pak nemohl vyjet schody.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Celuloidový hřebeny. Celuloidový film. To se děly na chodbě školy věci, když se to zapálilo. Sira ze sirekv prázdných nábojnicích ze střelnice, to celé zabalit do dymkovych papírků a zapálit - nejlíp v uzavřeném prostoru, třeba betonové skruži. Můj majstrštyk: spálení desky 100 x 50 silného polystyrenu na balkóně na sídlišti, dopoledne. Přijely jen dva hasičský vozy. :)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Tak když už jste v těch "rozmarných létech": pocházím z Bruntálu, kde byla za komančů ruská posádka, za městem byla jejich střelnice. Když mi bylo asi 8 let tak jsem  poblíž našel jednu takovou hezkou věc. Byl to špičatý červený válec na boku trochu promáčklý, ke konci se zužoval a na konci to mělo několik křidýlek. Tak jsem to vzal s sebou do našeho činžáku a schoval do sklepa. Bylo to dost těžký, tak jsem to za jednu stranu držel a druhou stranu táhl po zemi. Druhý den už tam moje raketka nebyla, někdo mi ji ukrad' :blink:  :)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Já měl ve třetí třídě něco jako podmínečný vyloučení, akorát se nemohly učitelky shodnout na tom, jestli to bud za to, jak jsem školu vytopil, nebo za to, jak jsem se ji pokusil podpálit...obojí se samozřejmě stalo nedorozuměním :lol2: ... školu jsem nakonec změnil...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Návštěvník swanieck

Pamatuje někdo z vás na směsku oxid olovnato - olovičitý nebo li "suřík" a hliníkový prášek? V rukou školáků s tím byla docela švanda a ty modrošedé fleky na fasádě za měsíc umyl déšť.....ne jako dnes, kdy zkažená mládež ničí fasádu se sprejem v ruce.....

 
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Ježišmarjá, tady se to tak pěkně rozjelo....starý kofři vzpomínaj na základku.....jen houšť, kucíííí.... :lol2:  :lol2:  :lol2:

Já jsem tedy ještě mladej, ale zhruba takhle to vypadalo, když jsem nastoupil do první třídy...

 

post-14724-0-61303500-1432904379_thumb.jpg

 

kalamáře na inkoust už byly prázdný, protože jsme měli poslední výkřik módy, péro s gumovým balónkem, do kterýho se natáhl inkoust ze skleničky, ale zas.aný jsme byli všichni bez rozdílu až za ušima.

 

Edit: jo, a celou hodinu se sedělo s rukama za zádama a kamna jsme měli větší...

Upraveno uživatelem JR_2010
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

To je fakt, taky jsme museli sedět s rukama za zádama - dneska bych řekl, že to byla tyranie, tenkrát nám to nepřišlo.

Ta babeta v suterénu mi připomněla jak jsme na maturitním večírku třídnímu zbohatlíkovi, kterej si vozil prhel v autě vodnesli jeho trabanta z parkoviště do parku mezi stromy. Nejlepčí fór byl, že strčit to tam ručně šlo, ale vyjet s tím ven ne. Pak z toho byla masakrální ostuda s vyšetřováním kvůlivá poškozené zeleni a hrozba žalobou za poškozené vozidlo - upadl mu nárázník a nemohl se dopočítat zrcátek či co. Scénka jak z Vrať se do hrobu, akorát o rok dřív.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Návštěvník
Toto téma je nyní uzavřeno, a proto není možné odpovídat.
×
×
  • Vytvořit...