Přejít na obsah

AUDIOFILOVO OKÉNKO


Alina

Doporučené příspěvky

VS: kdybys chtěl, tak ti můžu přenechat své B&W CDM 1 SE (třešňová dýha) i s fešáckými stojany. A kdybys moc chtěl, tak k tomu přidám i CD+zes.+tuner NAD a nějaké šikovné kabely (aktivní interconnect B-cable a koaxiální repro SharkWire Musical Dream). Zjistili jsme doma, že po narození kluka už jsme si asi tak dva roky nic pořádně nepustili, tak uvažujeme, že se toho zbavíme ? je škoda, aby to jen tak stálo.

 

sorry za plevel ale radím "ber dokud nabízí", sestavička B&W CDM 1 SE s NADem nemůže hrát blbě.... kdybych relativně nedávno nenasypal peníze do koax. beden KEF iQ a takových šikovných menších koncových monobloků tak po tom skočím sám

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • po měsících...

Můj nejlepší audiofilní zážitek z poslední doby byla návštěva firmy Xavian v Kladně. Je to výrobce špičkových reprobeden. Už dlouho jsem neslyšel takhle dobrej zvuk. Majitel je neuvěřitelně sympatickej ital Roberto Barletta, kterej ovšem žije už spoustu let v Praze. Navíc si potrpí i na různý designový drobnůstky - ručně leštěný (broušený) štítky s logem, kožený štítky s číslem a jménem designéra... Ale to, co je především pozoruhodný, je zvuk. A jedna zajímavost - Roberto mně hrdě ukazoval, jak v jednom polským hifistickým časopise dokonce přidali ve dvou ze šesti kategorií o jednu hvězdičku navíc, než je jejich maximum. Jedna z těch kategorií byla zvuk. Skvělý recenze má i ze Států.

Je fajn, že u nás existují takový firmy, byť je majitelem domestikovanej Ital. :)

 

post-1975-1272356122.jpg

post-1975-1272356125.jpg

post-1975-1272356131.jpg

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Návštěvník salamio
Můj nejlepší audiofilní zážitek z poslední doby byla návštěva firmy Xavian v Kladně. Je to výrobce špičkových reprobeden. Už dlouho jsem neslyšel takhle dobrej zvuk. Majitel je neuvěřitelně sympatickej ital Roberto Barletta, kterej ovšem žije už spoustu let v Praze. Navíc si potrpí i na různý designový drobnůstky - ručně leštěný (broušený) štítky s logem, kožený štítky s číslem a jménem designéra... Ale to, co je především pozoruhodný, je zvuk. A jedna zajímavost - Roberto mně hrdě ukazoval, jak v jednom polským hifistickým časopise dokonce přidali ve dvou ze šesti kategorií o jednu hvězdičku navíc, než je jejich maximum. Jedna z těch kategorií byla zvuk. Skvělý recenze má i ze Států.

Je fajn, že u nás existují takový firmy, byť je majitelem domestikovanej Ital. :)

Jestli mi někdy definitivně jebne, tak už dlouho mám v hledáčku XN 350 (nebo teď asi teda ty novější 360). Nebo nějaké Sonus Faber v klavírním laku. Sakra, to je skoro jako si vybírat hodinky :).

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

redd: Tak to máš parádní sestavu, když to tu tak čtu hned jsem nažhavil svoji dost starou sestuvu(15let)Yamaha , ax-590 a cdx-590 s repro BW dm601 se.Stejně je to pořád parádní poslech, klasické stereo.... i po těch letech. Je fakt ,že tet už není v provozu tolik co bývala dřív, ale přesto dvakrát do týdne hraje k mé spokojenosti. A doufám že ještě nějaký pátek bude...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

:) hmmm tak sa hlasim do klubu aj ja.

mam 2x Tesla NC 470 Sony a JVC

tesim sa zo svojich limitiek a tazko zohnatelnych (nezohnatelnych) veci ako Richard Ramirez, Napalmed, Government Alpha, Ground Zero & Bästard, Hijokaidan, CCCC, alebo z kralovnej japonskeho noise sialenej chimery Junko Hiroshige a jej nekonecnych hlasiviek. Z pocuvatelnych veci vzdy potesi HQ edicia na tazkom vinyle Bright Black Morning

, Earth ...a to uz je asi aj dost ze? :D

 

front.JPG

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Zpověď vinylového fetišisty

 

Nemůžu to už déle držet v sobě a musím to vykřiknout nahlas, ať každý slyší mé hrdé přiznání - jsem fetišista. Nekradu holkám spodní prádlo ani nenutím svoji ženu chodit v koženém oblečení. Když nad tím přemýšlím, možná by to bylo pro rodinný rozpočet snesitelnější. Objektem mého fetiše jsou vinylové desky.

 

Poslouchám hudbu dlouhé roky a nástup empétrojek jsem si pochvaloval jako příchod levného a skladného formátu. Po několika letech života s digitální hudbou jsem ale zjistil, že mi něco podstatného chybí. Nebylo těžké zjistit, co to je - fyzický kontakt s hudbou. Přinést si domů nahrávku na nějakém nosiči je svátek. Pomazlit se s bookletem, pořádně si prohlédnout obal, nasát odér čerstvě vybalené desky (to jsem se naučil od své ženy, která každou novou knihu dlouze a zálibně očichá) a pak teprve ji začít poslouchat. Vinyl je pro tohle laskání naprosto ideální.

 

Kazety i CDčka jsou malá, obal na nich je sotva viditelný a navíc ze všeho na světě nejvíc nenávidím vytahování bookletů z CD krabičky. Navíc s empétrojkou vlastně ani nemáte pocit, že něco posloucháte. Jednou kliknete, vaše pozornost se ztratí a za deset minut už nevíte, že něco posloucháte. S vinylem je to jiné. Patří k němu rituál - vyndat vinyl z obalu, položit ho na talíř a pak je třeba být nadmíru opatrný s přenoskou, aby jehla byla přesně tam kde má být. A pak už se jen usadit do křesla. To neodbytné a všudypřítomné praskání, jehož odstranění považují fanoušci CDček za velké vítězství, zní mým uším za všech okolností nádherně. Neustále nám totiž připomíná, že jste přítomni zázraku reprodukované hudby. A v polovině musíte vstát a vinyl obrátit.

 

Nedávno jsem se kdesi dočetl (a pak to zase kamsi napsal), že DJové pomalu, ale jistě opouští vinyly a přechází na hraní z digitálních formátů. Vinyl patří neodmyslitelně k taneční hudbě a berlínští techno producenti Dapayk & Padberg (MySpace.com) o tom napsali píseň-obžalobu jménem "Black Beauty" s refrénem "mp3s killed the black beauty". Naštěstí prodej vinylů stoupá, a to díky zájmu lidí, kteří si chtějí užít luxusní poslech. Já tomu říkám ekologie poslechu. Nejde o to, kolik toho člověk naposlouchá, důležité je jestli to poslouchá dost pozorně.

 

Jack a Meg z White Stripes jsou milovníci vinylu a jejich singl "Icky Thump" se vloni stal historicky nejprodávanějším vinylovým singlem posledních dvaceti let. Je to jen další důkaz, že poptávka po vinylech stoupá. Podle statistik se vloni v Británii prodalo přes milion sedmipalcových vinylů, což je znovu nejvíce za posledních dvacet let. V době, kdy další "tvrdé" formáty hlásí obrovské propady, je to skoro zázrak. Není asi překvapení, že Radiohead do svého předvánočního, čtyřicetilibrového boxu "In Rainbows" vložili také vinyl. Šťastní ti, kteří 24. prosince a nebo o den později ráno mohli položit jehlu na tuto desku. Já jsem místo toho pod stromečkem našel reedici luxusního vydání slavného alba "Metal Box" od Public Image Ltd. Moje srdce se rozbušilo, kovový kontejner s logem kapely ukrýval stejně jako před skoro třiceti lety tři dvanáctipalcové vinyly s postpunkovou klasikou číslo jedna. John Lydon prý s reedicí neobvyklého vydání souhlasil až poté, když se dozvěděl, že všem padesáti tisícům majitelů původní edice kontejner dávno zrezivěl a rozpadl se na prach. Desky se ohrají, papír, v němž jsou zabalené, se rozpadne. A my taky jednou umřeme. Není důležité žít/poslouchat navěky, ale naplno. To mě naučil vinyl. (Zvuk přenosky, která se vrací na své místo.)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Poraďte mi, jaké mám koupit reprobedny k této mašince. Mám k ní připojené bedny, které jsem si před 25 lety vyráběl a hrají furt dobře. Ale chtělo by to nějaký hezčí kus nábytku. Zatím jsem našel tyhle,

http://reproduktory.tvm-valmez.cz/dvoupasm...5-07-p-192.html

http://reproduktory.tvm-valmez.cz/tripasmo...5-50-p-195.html

ale třeba víte o něčem lepším. V poslední době to využívám hlavně jako zesilovač, mám k tomu připojený DVB-T příjímač s HDD, takže na tom jde digitální TV, digitální rádio, občas nějaké CD nebo MP3. Počítačových bedniček jsem vyzkoušel tuny, ty opravdu ne, bedničky z různých minivěžiček jsou stejná bída. Ty dělané bedny hrají opravdu nejlíp. Uvažoval jsem i o tom, nakoupit reproduktory, výhybky, nařezat lamino a něco vyrobit. Ale za ty peníze se to skoro nevyplatí vyrábět.

 

PS: Hi-Fi weby už jsem prolezl, vím, že bedny pod 100 000,- nehrají a že to mám vyhodit a koupit si nový receiver a zesilovač a přezesilovač a podzesilovač a zbourat barák a postavit poslechovou místnost a ....., ale tomu bych se rád vyhnul. :D

 

Toho Technicse jsem jako zesilovač a doteď ho používám jako rádio (mám tedy model SA-GX690. alespoň vypadá to podobně, stáří asi bude taky podobné, a zvuk třeba taky). Moje doporučení je dvojí: buď si kup co nejlevnější bedny, protože to stejně hraje blbě (chybí tomu hlavně basy), anebo si kup lepší repro s tím, že technicse časem vyměníš.

 

Jestli levnější tak: http://www.audiovision.cz/Reprosoustavy/pa...Jamo-C-401.html třeba, jestli dražší, tak je výběr téměř neomezený...

 

Jinak ohledně toho analogu, neposlouchá někdo třeba CDčka? Nemůžu si pomoct, ale mě se ten vinylovej zvuk prostě nelíbí, připadá mi to takový málo definovaný, jedno přes druhý...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

ja mam asi tak 200 klasickych LP, kopu som ponicil pri stahovani, vacsinou klasicky rock a hovorene slovo. raz za cas to obradne pustim na tesle nc500 /ani si nepamatam aku tam mam prenosku/. ma to svoje caro, ale keby som mal vlastnit svoju zbierku CD na vinyloch, tak mam polovicu domu klimatizovany sklad :) a niektore specialne edicie /napr. japonske vydania remasterovanych Led Zeppelin alebo Queen by pravdepodobne ani nebolo mozne mat na vinyle/. Takze som na asfaltove holuby uz aj trochu zabudol, ale nie som nijako zaujaty - kto ma chut, cas a volu, je to prijemna a stylova "uchylka".

 

svojho casu /asi 5 rokov/ som bol externym redaktorom hifi magazinu - pisal som recenzie - tak som mal to stastie, ze som mal doma snad vsetko u nas dostupne od lampovych hraciek, pro-jectov, xavianov /napr. 270ky boli celkom prijemne/ atd atd az po bw801 a kilowattovy mcintosh, ktore v tej dobe stali viac ako byt v ktorom som ich pocuval.. jeden z poolu posluchacov, co boli vtedy u mna na caj a kus muziky, to zhodnotil slovami "toto mat doma, tak tri stvrtiny cd-ciek zahodim do kosa. to by sa na tom nedalo pocuvat". naopak, AAA nahravky zneli pomerne znesitelne, aj ked sme ich vtedy tocili tusim na DJ Technicse s direct drive tanierom.

 

to bolo za cias 16bitoveho cd. dnesne formaty su na tom s rozlisenim omnoho lepsie, ale vytvorit z pocuvania hudby taky mysticky obrad ako je ten s tociacim sa vinylom, tak to urcite nedokazu.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Srdcem je zesík - Sony TA-333. Má nejlepší léta za sebou, ale hraje pořád výborně a nebo hluchnu s časem :) Je původně krmenej gramofonem Onkyo - poloautomat s přenoskou Audio Tecnica. Po přestěhování do klidnější lokality slyším motor a tak mi to stojí na poličce a ani to není zapojené. Hraju CD na Technics SL-PG426A. Tahle mašinka má 4-bitovej převodník, takže pokud je CD kvalitní, je lahoda poslouchat, v případě, že už má placka něco za sebou, chová se to podobně jako gramofon. Nepřeskakuje, jenom vnáší do zvuku šumy a praskot.

Regálovky od Phillipse nejsou zrovna epes, ale hrajou slušně, mám spadeno na nějaké Xaviany. Je to boj, slyším i trávu růst a dneska se CD s dobrou dynamikou musí hledat skoro s detektivem.

Ještě mám double tape deck od Phillipse, je to stará, devítistovková řada, ale na svojí dobu uměla docela hodně. Vyhledává ticho, přetáčí po skladbách... Ale kazetu jsem doma neposlouchal tak pět let, něco mám v autě, ale tam je jedno, jak to je kvalitní. Jezdím na ropu a to degraduje jakoukoliv kvalitu.

 

Analog je prostě analog, kdysi jsme experimentovali s šestihlavým videem a nahráváním z desek, aby se neohrávala drážka na oblíbených vinylech, ale ta doba je pryč. Hrozně moc bych si přál nějakej pěknej Pro-Ject, postavil bych si k němu nějakou flaštičkovou potvoru, pořádný repro a konečně zašel znova do krámu koupit nový elpíčko. To by bylo žrádlo. Bohužel koupě bytu trochu vyndala z kapes rezervy. Tak snad příští rok...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Používám klasickou sestavu Tesla NC 470 s Ortofon M2, zesilovač Sony 2 x 110 W/8 ohm (klasika s tranzistorovými konci) a jen bedny a reprokabely jsou nové: Focal.JMlab Chorus 716 V a kabely Proson 2 x 4 mm2 a zlacené banánky. Vinyly kupuju přes E-bay, občas jsou k mání skvělé kousky za skvělé ceny. Povedly se třeba původní Pink Floyd v téměř NOS stavu v cenách kolem 10?/ks (počínaje A Saucerful of Secrets až po The Wall). :thumbsup_anim:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

 

Pěkné video, zobrazující výrobu vinylu seskupení The Dead Weather (opět můj oblíbený Jack White).

 

Kdybych to měl na čem přehrát, už by byl doma, zatím si musím vystačit s CD a na nějaký ten pro-ject našetřit.

 

 

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • po 3 týdnech...
  • po měsících...

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlaste.

Přihlásit se
×
×
  • Vytvořit...